Po britském referendu se v médiích objevila spousta negativních předpovědí od propadu trhů přes zpomalení růstu ekonomik až po zvýšenou nezaměstnanost, a to jak v Británii, tak v EU. Předpovídat budoucnost je vždy obtížné, přesto bych chtěl jít proti proudu a ukázat, proč není v současnosti panika na místě.
Nejprve je důležité předeslat, že odchod Británie z EU ještě nenastal. Ačkoli nová britská premiérka Theresa Mayová deklarovala, že výsledky referenda je třeba respektovat, a přesto, že novým ministrem zahraničí se stal Boris Johnson, vůdčí osobnost kampaně za brexit, stále existuje nezanedbatelná pravděpodobnost, že výsledkem nakonec brexit nebude. A i pokud brexit nastane, nebude to dřív než za tři roky, tedy po ukončení vyjednávání s EU. Mayová již prohlásila, že oficiální rozhovory zahájí až v příštím roce.
Mnohá média informovala o „krvácejících burzách“. Jaká je realita? Panika opravdu nastala, ale trvala vesměs jen pár hodin, v případě české burzy přesně 11 minut. Index londýnské burzy FTSE 100 poklesl po brexitu z 6 250 bodů na 5 756 (8 %). V půli července už byl na hodnotě 6 651 bodů, tedy výrazně výše než před brexitem. Popravdě se jedná o roční maximum, investoři se tedy zhroucení ekonomiky kvůli odchodu Velké Británie evidentně neobávají.
Jak si v půli července stojí ostatní burzy?
Hlavní evropský index Dow Jones EURO STOXX 50 klesl po brexitu z 3 040 bodů na 2 700, nyní je na 2 963 (ačkoli se projevují aktuální problémy Itálie, Portugalska a Španělska). Americký index S&P 500 klesl při brexitu z 2 100 na 2 000, dnes je na 2 152. Výše než před brexitem je i index mapující vývoj světových akcií Dow Global. Jedním z mála indexů, které se v půli července statečně drží o něco níže a poskytují tak zajímavou investiční příležitost, je index pražské burzy (PX).
Případné dopady na růst ekonomik EU/GB se nedají předpovídat – bude záležet na tom, co Britové s EU dojednají. Vzhledem k záporné obchodní bilanci by silné restrikce v obchodní spolupráci poškodily i Evropu. Je tak otázkou, zda dá Evropa přednost ekonomické stabilitě, nebo zvítězí touha po určité „mstě“ za „nesprávnou volbu“, aby si další euroskeptické státy rozmyslely konání obdobných referend. Věřím, že zhruba tři roky jsou dlouhá doba na to, aby emoce opadly a nové dohody tak výrazně nepoškodily ani jednu ze stran.
Současné dopady mohou být dokonce pozitivní – oslabením libry a eura dojde k větší konkurenceschopnosti v exportu, navíc došlo k dalšímu snížení výnosů státních dluhopisů (to se týká především Německa a právě Británie, která si nyní může půjčovat výrazně levněji než před hlasováním o brexitu). Kvůli dobré reakci britských trhů na brexit se Bank of England 14. 7. rozhodla ponechat sazby na 0,5 % (tedy výrazně výše než ECB či ČNB), a dokonce ani nerozšiřovat program kvantitativního uvolňování. Přesto se dá výhledově očekávat uvolnění měnových podmínek ze strany BoE.
Obávat se můžeme toho, že právě podobný spouštěč, jakým byl brexit, často odhalí zdánlivě nesouvisející ekonomické problémy. Nyní se nejvíc mluví o problémech italských bank, které mají velké objemy úvěrů v selhání. Dále se opět dostaly na výsluní strukturální problémy zemí jako Španělsko a Portugalsko. EU konstatovala, že obě země neučinily potřebné kroky, aby snížily svůj obrovský rozpočtový schodek, a EK tak má nyní stanovit výši pokuty pro obě země.
Jaký lze tedy očekávat nejbližší vývoj?
Evropské země mají opět levnější financování svých dluhů – dnes se již téměř třetina až polovina evropských dluhopisů prodává se záporným výnosem, který byl ještě v roce 2014 pouze předmětem vášnivých utopistických debat v anarchistických kroužcích. To je pro krátkodobé vyhlídky ekonomiky sice pozitivní, ale stále je třeba mít na paměti, že tento nezdravý vývoj rozhodně nemotivuje země jako Itálie, Portugalsko či Španělsko ke konsolidaci svých rozpočtů. Přesto lze očekávat, že Evropská komise navrhne, aby Španělsko a Portugalsko neplatily žádnou pokutu za svou rozpočtovou nekázeň. Obě ekonomiky jsou příliš velké na to, aby byly Evropskou komisí trestány. Itálii nakonec bude povoleno (ač je to rovněž proti pravidlům) doplnit chybějící kapitál svých nemocných bank ze státního rozpočtu, což se ukáže jako nejsnazší „řešení“. Ostatně i výnosy tak nezdravých ekonomik, jako je např. italská, se díky programům kvantitativního uvolňování pohybují kolem jednoho procenta, ačkoli např. právě italská ekonomika stabilně klesala od roku 2011 do letoška.
Euro bude zřejmě v porovnání s dolarem dál slábnout, zhruba stejně jako libra, která už částečně své ztráty vůči euru korigovala – hodnota libry by se tak už letos neměla výrazně měnit oproti euru ani koruně. Pro investory bude dál slábnout atraktivita státních dluhopisů a potažmo i konzervativních fondů důchodového spoření. Ty jsou teď v nezáviděníhodné pozici, jelikož některé programy mají nařízený nezáporný výnos, zároveň mají ovšem nařízeno nakupovat do svých portfolií nemalý podíl evropských dluhopisů a ty mají čím dál častěji výnosy záporné. Uvidíme, jak si s tím manažeři fondů poradí, každopádně velké výnosy od svých konzervativních důchodových programů letos nečekejte.
Záporné výnosy dříve či později donutí i konzervativní investory (a například právě i penzijní fondy) přesunout větší část prostředků do akcií. Ty by tak měly růst, přestože hospodářské výsledky Evropy ani Číny růstu neodpovídají. Přesto je (jako vždy) při akciových investicích na místě opatrnost – například evropským bankám (s výjimkou těch českých) bych se pro jistotu vyhýbal.
Pokud brexit neodhalí nějaké další kostlivce v evropské skříni, věřím, že nás v krátkodobém horizontu žádné ekonomické otřesy nečekají.
Na intranetu Mensy je založeno vlákno SIG Business Clubu o brexitu. Pokud vás téma zajímá, neváhejte přijít diskutovat.
foto: Buckinghamský palác s projekcí britské vlajky, foto: Michael Reeve, 24, December 2003, Wikimedia Commons