Ačkoli jsem očekával, že hosté Valné hromady Mensy budou nepochybně zajímavé osobnosti, přesto jsem původně tu letošní do svého nabitého kalendáře zařadit nehodlal. Nakonec ale jméno Tomáše Sedláčka se stalo oním magnetem, který můj záměr zvrátil. A i když jsem si užil přítomnosti nositelů velkých jmen (mj. jsem ukořistil autogram Ladislava Špačka a při rautu natahoval uši, abych zachytil tichá slova Zdeňka Tůmy), půldruhé hodiny s tímto energickým myslitelem naší doby patřilo k mým vrcholným zážitkům tohoto roku.
Je o něm všeobecně známo, že jeho pohled na ekonomii je vlastně pohledem filozofa, což mu umožňuje odhalovat souvislosti mezi ekonomikou a společenskými jevy, které nelze jednoduše přepočítat na peníze. Tím dokázal oslovit široké spektrum lidí, včetně těch, kterým je nejen slovník, ale i celý přístup „klasického“ ekonoma bytostně cizí. Zároveň však zůstává vynikajícím ekonomickým odborníkem (jak ukazuje řádka prestižních pracovních pozic, které zaujímal a zaujímá). Mezi česky psanými knihami má tedy jeho Ekonomie dobra a zla unikátní a patrně již historicky zafixované místo.
Pan Sedláček přijal pozvání od Mensy navzdory svému pracovnímu vytížení patrně proto, že se těšil na méně obvyklé otázky, než jakými ho „obdarovávají“ redaktoři všech médií, jichž je celkem častým hostem. A podle jeho slov jsme ho nezklamali, liboval si, že si své odpovědi musí promýšlet. Na straně dotazujících však občas vzbudil překvapení, protože jeho odpovědi rozhodně nebyly jednoduché, svou košatostí často připomínaly literární eseje. Přesto nikdy nešlo o uhýbání, tazatel byl uspokojen a rozhodně se nikdo nenudil. Vzhledem k jeho polyhistorickým znalostem ani nemohlo být jinak – dokáže citovat z Bible i klasické literatury, zná filozofy antické i novověké, a přitom jde o člověka naprosto moderního, mladého v tom nejlepším smyslu slova.
Vystoupení Tomáše Sedláčka na akci Mensy trochu připomínalo talkshow, ovšem plnou myšlenek hodných inteligentního publika. Postřehy typu „70 % českého HDP skoro nic neváží“ (ve fyzikálním smyslu, má zanedbatelnou hmotnost) nebo přirovnání peněz ke kamenu mudrců (neboť peníze dokáží metamorfovat jeden předmět v nějaký jiný) patřily k bonmotům na očekávané téma. Důležitější bylo odhalení vztahu mezi úrovní monetarizace společnosti a výší HDP nebo úvaha o sporu mezi regulací ekonomiky a volným trhem, ve kterém podle TS chybí „třetí noha“, tj. normativní nebo etické hledisko.
Co mne osobně mírně překvapilo, bylo uplatňování neobvyklého popisu i jevů, které s ekonomií souvisí velmi volně. Napadlo by vás vyjádřit se o fenoménu Google jako o službě, která „nás zbavuje informací“ ? A přece je to pravda, vyhledávač nám na zadané téma vydá informace, které tvoří zlomek jejich celkového množství nalezitelného na internetu. Nebo že Microsoft neprodává software, ale versatilitu (možnost využít unifikovaný a masově vyráběný počítač pro vaše specifické osobní potřeby)?
Jako nejzábavnější si pamatuji líčení projektu na redukci počtu úředníků na českém ministerstvu financí (pan Sedláček tam byl v roli poradce ministra Sobotky), které vyústilo v závěr, že seriál televize BBC Jistě, pane ministře je holá pravda a výborná příprava pro práci ve státní správě („viděl jsem šest dílů a ani mi necuknul koutek“).
Na závěr ještě pár potěšujících informací, které jsem si ze setkání odnesl:
Máte pocit, že vlastně 50 % příjmu odvádíte státu a podobným institucím? Uvědomte si, že polovinu života to neděláte (cca 20 let od narození a cca 20 let před koncem života).
Vadí vám, že se všechno masově vyrábí v Asii? Je to způsob vytváření zisku, který nevyžaduje kreativitu, v Evropě se už začalo vydělávat na originalitě.
Máte obavy o budoucnost českého národa? Hledejte naději tam, kde ji vidí prof. Tomáš Halík: v mladých lidech, kteří se po získání zkušeností ve světě vrátili do své vlasti. Jako Tomáš Sedláček.
Poznámka redakce: Pan Sedláček se vyjádřil pozitivně ohledně možnosti další besedy s mensany. Zaujal-li Vás tento článek, určitě sledujte pozvánky v časopise a kalendář na www.mensa.cz.