Když jsem v druhé polovině listopadu objevil onen mail s pozvánkou, nemohl jsem chvíli uvěřit svým očím. Mám opravdu šanci slyšet názory (podle mne) geniálního analytika současného světa přímo (tj. bez filtrace redaktory, potažmo majiteli jakéhokoli informačního média), v početně omezené skupině posluchačů a nad to možná budu moci se ho i přímo zeptat???! Rychle jsem se přihlásil (v obavě, že čtu pozvánku příliš pozdě), ale zjistil jsem, že jsem v první pětici, takže jsem se začal obávat, že konání besedy je ohroženo malým počtem zájemců, nebo že si Mensa utrží ostudu, když na ředitele Mezinárodního institutu pro ekonomiku a politiku v Hamburku přijde málo lidí. Obeslal jsem tedy pár svých známých mimo Mensu, kteří jej buď už znají, nebo dají na můj názor. Jedněch i druhých není mnoho a také nedostatek času způsobil, že přišli jen dva. A věru, že nelitovali. Je
den akci zhodnotil mj. slovy: „Abych vydržel v naprosté koncentraci půldruhé hodiny, to už se mi dlouho nestalo.“
Výsledná účast byla nakonec optimální a průběh témat ukázal, v čem je síla Mensy. Odhaduji, že pan docent byl spokojen s dotazy a reakcemi na své teze a že očekávání, o nichž mluvil úvodem, mensané a jejich známí naplnili.
Petr Robejšek se ukázal jako profesionál nejen způsobem vedení besedy (oznámil až podezřele přesně délku úvodní přednášky, její témata i rozsah následné debaty), ale i dokonalou výslovností a optimální silou hlasu. Ačkoli mluvil poměrně rychle, nečinilo mi problém jej sledovat.
Pokud jde o vlastní obsah jeho projevu, je pro mne těžké jej hodnotit, když jeho názory čtu či poslouchám, kdykoli mám příležitost, a obdivuji se přesnosti a ostrosti (někdo by řekl tvrdosti) jeho formulací už delší čas. Politická korektnost je něco, co mu zjevně nesedí, a jak jsem tušil, na akci, jako byla tato, ji nedodržoval více než v celostátních médiích. Pro ty, co ho neznají, uvedu pár příkladů: „Kapitál se pohybuje směrem k tržně ekonomickým diktaturám,“ nebo ,,Demokracie je komparativní nevýhoda západních států.“ Či výrok: ,,Blahobyt je filozofie, ideologie. Blahobyt je slib, který nabízí demokratická společnost výměnou za klid, za loajalitu, za stabilitu, za potlačení politického experimentu.“
Témat úvodní půlhodiny bylo relativně mnoho, namátkou postavení NATO, budoucnost EU, pohodlnost české společnosti a nedostatečnost našich politiků. Speciálně pro prostředí Mensy, kterou vidí jako pospolitost lidí zabývající se hranicemi lidské výkonnosti, zmínil jeden globální aspekt, který ukazuje omezenost našeho intelektu zvládat velké celky. To, že jsme schopni snadno vytvořit velké celky, třeba komplikované transakční systémy nebo mezinárodní podniky, ale nejsme schopni je ovládat a neumíme rozpoznat rizika, která přinášejí právě v důsledku své velikosti, to je jednou z hlavních příčin dnešní světové krize.
Následovalo dalších asi 66 minut, kdy témata určovaly dotazy z publika. Hned první Vládi Vančického pan docent přivítal, protože s ním z velké části nesouhlasil, a zdál se být potěšen i tím, že tazatele svou odpovědí nepřesvědčil (šlo o to, zda větší roli v budoucím vývoji na Zemi budou hrát země jako Rusko a Čína nebo státy stojící ideologicky a nábožensky proti Západu). A dotazů přibývalo, až to ani nevypadalo, že by se někomu chtělo končit. Rovněž rutinérské moderování našeho předsedy přispělo k příjemné atmosféře a s šarmem jemu vlastním se mu podařilo povídání ukončit v ideálním bodě, přesně podle hesla „V nejlepším se má přestat.“
Zkrátka tahle akce byla pro mne jasným zážitkem tohoto roku a jsem přesvědčen, že i ostatní na ni budou vzpomínat v dobrém. Je podle mne i skvělou ukázkou, k čemu je také Mensa dobrá. Není pochyb, že žádná jiná organizace, do které se mohu jako obyčejný člověk dostat, by mi takovou možnost nedala. Pan Robejšek je člověk naprosto vytížený a myslím, že ani kongresu ODS, kam na pozvání letos přijel přednášet, nevěnoval tolik času jako Mense.
Věřím, že si tento typ činnosti najde mezi členy Mensy dostatek zájemců i organizátorů. Mensa má mezi úspěšnými intelektuály dobrý zvuk a bylo by škoda jej nevyužít.