Bylo léto, horko, naštěstí pátek večer, když mi do e-mailové schránky cinkla zpráva o velmi spontánní akci SIGu Lady – o sobotní návštěvě kina. Tento SIG jsem zatím jen zpovzdálí sledovala. Akce jako dostihy nebo kafíčko v centru mě sice lákaly, ale nějak se mi časově netrefovaly do vhodné doby. Až teď. Protože doma nebyla v sobotu moje přítomnost potřeba, velmi spontánně jsem se rozhodla, že v kině bude jistě fajn. A co víc – s kým jiným než s mensankami bych mohla jít na Barbie? Čtete správně, v plánu bylo jít na nejrůžovější film všech dob (aspoň tak to odhaduju). A e-mail také obsahoval zmínku o tom, že dress code by měl zahrnovat něco růžového.
Tak to jsem v pytli, pomyslela jsem si, protože růžovou nenosím. Úplně mi stačí, že se díky svému fototypu každé léto měním v růžové prasátko, jakmile vylezu na slunce. Ale co – škála toho, co je ještě růžová, je hodně široká. To mi jistě potvrdí i všichni muži, kteří neakceptují barvy typu meruňková, lososová nebo fuchsiová. Prostě růžová a hotovo. S touto myšlenkou jsem zespodu šatníku vylovila vínové tričko.
Film mě celkem zajímal, i když jsem o něm zatím nic moc nevěděla. A taky jsem si jako malá s Barbie moc nehrála. Měla jsem jednu a nejzajímavější na ní bylo to, že byla ze hmoty, která se jinak u hraček v Československu nikde nevyskytovala. A měla tři páry bot v krásných pastelových barvách. Víc si nepamatuju, radši jsem měla koně a hry na indiány, do kterých křehká blondýnka nazapadala.
Doprovod mi měla dělat ještě maminka, kterou nápad na sobotní večer v kině nadchl (a téma filmu neodradilo). Taky našla nějaký růžový kousek oděvu a šlo se. Před kinem Světozor jsme byly včas a vítala nás tam organizátorka Petra. Postupně dorazily ještě dvě dámy a bylo nás pět. Ačkoli se blížil večer, horko nepolevovalo, a tak jsme se přesouvaly do sálu přískoky – přes zmrzlinu u vchodu, limonády v baru kina a větráky kolem něj. V kinosále pak bylo snesitelně a celkem plno.
Nechci tu prozrazovat cokoli z děje filmu. Jen bych ráda zmínila, že film byl od začátku pojatý velmi vtipně a s nadsázkou. Nevěděla jsem o něm nic předem, a tak mě překvapilo několik věcí. První bylo poznání, že film není pro malé děti, ale spíš pro slečny a mladíky a starší. Pak mě zaujalo, že to není bezduchá taškařice, i když se tam zpívá a tančí od začátku do konce vydatně. Pod nánosem růžové občas vykoukly zajímavé a důležité myšlenky. Tak doufám, že pokud šli na film rodiče s dětmi, že si o některých popovídají. A také mě překvapilo, že jsem se dost dobře bavila. Diváci různého věku i genderu se u filmu Barbie mohou dost nasmát a taky si z něj vzít něco inspirativního. I kdyby na něj nešli do kina v něčem růžovém.
