O festivalu s názvem Kurultai jsme se dozvěděli někdy v době konání 4. MS v Toguz kumalaku, kam přijel hrát i rumunský tým, vyrážíme tam ale nakonec až letos. Nejprve autobusem, pak vlakem. Celý vlak spí, jen já do ticha cvakám svojí speciální magnetickou mankalovou soupravou, kterou jsem celou první půlku září tiskla na své mini 3D tiskárně (podle tiskárny celý týden v kuse). Vystupujeme v Neptunu, dojdeme do hotelu, odložíme věci a skoro hned se vydáváme na průzkum. Odpoledne trénujeme ve druhém hotelu s Pákistánským týmem a po večeři se vracíme do našeho hotelu – na zítřek je potřeba se pořádně vyspat.
Hrát se bude na terase. Na stoly připravují desky na Toguz a už tu leží medaile a certifikáty s peněžními výhrami. Hustý. Objevuje se i počítač – nicméně párovací software na něm není. Přemýšlím, které použitelné programy jsou ke stažení. Nakonec stahuju Swissperfect, který se dá nějakou dobu používat bez licence – a já vím jak. Nakonec je kvůli tomu půlka organizátorské práce na mě. Zadávám účastníky do počítače, píšu tam výsledky a zařizuju párování hráčů pro jednotlivá kola. Tož jsem oficiálně mezinárodní sudí, takže proč ne. Pořád mě někdo volá, že je mě potřeba… Happy volunteer. Původně jsem si chtěla užít turnaj a nic neorganizovat, a takhle to dopadlo. Příště očekávám aspoň organizátorskou cedulku na krk, ať mám něco na památku.
První hrajeme bleskovku. Za Kazachstán hrají jen dvě účastnice, takže máme asi šanci na medaili. Chci si ale hlavně odpočinout a zahrát – a jestli bude, nebo nebude medaile, je mi tentokrát tak nějak jedno. Před posledním kolem nám Maxat říká, že bez ohledu na výsledek máme obě medaili. Medaili za třetí místo dostane totiž i ten, kdo bude na čtvrtém. Dobře vymyšlený trik, jak nás mírně pokročilé motivovat ke hře proti profíkům Kazachům. Partie je super, je vidět, že to bude těsné. Nakonec je skóre 82:80 ve prospěch Ivy. Gratuluju!
Desky na Toguz jsou uklizeny a na stoly se dostává Turecká Mangala. Zájemci se zapisují. Já chci taky hrát, ale souběžně s turnajem je sympozium, kde bych měla být také. Asi půl hodiny poslouchám příspěvky, pak mi to ale nedá a jdu turnaj zkontrolovat, když už ten losovací program ovládám jen já. U turnajových stolů mě rádi vidí a vyhlašují konec tréninku a začátek turnaje. Nakonec se tedy opět věnuji práci rozhodčího a současnému hraní turnaje.
Okolo páté přichází bouřka. Ani pod střechou to není ono, prší dost daleko dovnitř a já několikrát posunuju počítač a myslím víc na to, aby nezmoknul, než na svoje partie. Turnaj po dohrání kola přerušujeme. Druhý den se citelně ochlazuje. Moc lidí tu není. Silně fouká a při hraní rapid Toguzu nám vítr posouvá s kuličkami.
Je dohráno a vyhlašování začíná. Sakra, máme medaile a já nevzala vlajku. Bleskově vyrábím náhradní, prostě ji kreslím na papír. Stoupám si na žlutý blok, Iva vedle, dostáváme medaile, certifikátovou desku, obálku s bankovkou. Jupí, vyhrály jsme.
Ještě je potřeba vytvořit tabulky s výsledky – samozřejmě se do toho pouštím já a tabulky ladíme ještě po večeři, vedle toho si ale Maxat našel čas naučit se Abaku. Hra se mu líbí. Když se u stolu objeví Rauf, ukazuju základy i jemu. Že bychom to zařadili na Eurasijské hry? Jo? Beru! Domluveno, v březnu v Antalyi. Naše mise je u konce, máme medaile, naučila jsem důležité lidi Abaku, hurá na vlak domů. Drobné zpoždění nabíráme až mezi Brnem a Prahou. Před sedmou jsme na Florenci. Bylo to super a za rok si to doufám zopakujeme, třeba i ve větším počtu.