Mensantrop, -a m. (1. mn – ové)
člověk, který naplňuje hlavní poslání Mensy, využití inteligence ve prospěch celého lidstva, tím, že dělá něco prospěšného pro všechny, na co by člověk s nižším IQ nestačil
S mensantropem, o kterém je tento článek, jsem bohužel nestihl udělat osobní rozhovor. Zemřel totiž před necelým rokem. Jeho odkaz s námi ale zůstane dlouho a jeho život byl natolik přesným ztělesněním výše uvedené definice, že jsem ho ze svého seriálu prostě nemohl vynechat.
Možná moc lidí mimo Velkou Británii neví, že byl 17 let předsedou britské Mensy, konkrétně v letech 1980–1997. V celé Evropě byste ale asi těžko našli muže, který vyrostl v osmdesátých letech minulého století a pod jménem Sinclair se mu nevybaví malý osobní počítač s kazeťákem jako záznamovým médiem a televizorem místo monitoru. Byl to totiž jeho ZX80, který v roce 1980 učinil osobní počítače dostupnými obyčejným britským rodinám s průměrným příjmem. Jeho nástupci ZX81 a ZX Spectrum pak rychle rozšířili tento fenomén nejen po Evropě, ale do celého světa, mimo jiné i díky tomu, že místní firmy začaly ve velkém vyrábět jejich klony, jako byl například slovenský Didaktik Gama.
Malý počítač ale nebyl prvním z jeho výtvorů, který změnil svět. Životy jeho i následujích několika generací začal významně ovlivňovat už mnohem dříve…
Vášeň pro miniaturizaci
Sir Clive Sinclair se narodil 30. července 1940 a prakticky hned po narození mu do života zasáhla válka. Před tou se s matkou uchýlili k tetě v Devonu a udělali dobře, protože brzy jejich domov zasáhlo německé bombardování. Je těžké s jistotou zjisti, kde se Clive Sinclair narodil. Některé zdroje uvádějí Ealing, jiné Richmond. Ale jako pravděpodobnější se jeví Ealing, který je zmíněn i v jednom ze zveřejněných rozhovorů. Richmond je nejspíš jako místo narození zmiňován proto, že tam Clive bydlel po válce a chodil do školy, konkrétně do Tiffin Boys‘ School.
Jako vynálezce ve dvacátém století si Clive Sinclair svůj příchod na svět asi nemohl načasovat lépe. Jeho největší vášní byla miniaturizace. Byl přesvědčen, že aby technické vymoženosti přinášely užitek masám lidí, musejí být malé a levné. Dva vynálezy, které miniaturizaci pomohly asi nejvíce, byly tranzistor a integrovaný obvod. První funkční germaniový tranzistor vyrobili John Bardeen and Walter Brattain v Bellových laboratořích společnosti AT&T v prosinci roku 1947, když bylo malému Clivovi sedm let. Přesto už o 12 let později Sinclair vydal své dvě první knihy, jednu o tranzistorových přijímačích, druhou o stereo audio systémech, včetně schémat a návodů pro stavbu potřebných elektronických obvodů.
Ve škole Clive vynikal v matematice, zato ho vůbec nepřitahoval sport a většina ostatních předmětů ho nebavila. Volný čas trávil jako dítě mnohem raději ve společnosti dospělých, kteří ho mohli něco naučit, než se svými vrstevníky. Na střední školu nastoupil podle dostupných zdrojů ve svých 10 letech, což je v britském vzdělávacím systému o rok dříve, než je obvyklé, a ve svých dvanácti si sestrojil z benzínové nádrže jednomístnou ponorku. Kvůli finančním potížím svého otce musel střední školu několikrát změnit, takže obecné (O-level) závěrečné zkoušky složil na škole Highgate, specializované zkoušky z fyziky, matematiky a aplikované matematiky pak na škole St George’s College ve Weybridge.
V sedmnácti se rozhodl, že nebude pokračovat ve studiu na vysoké škole. Raději se chtěl pustit do podnikání a začít realizovat své nápady. Chyběly mu ale finance, proto nejprve nastoupil jako asistent vydavatele do časopisu Practical Wireless, kam už nějakou dobu přispíval odbornými články. Přivydělával si také sekáním trávy a mytím nádobí v kavárně. O rok později Jack Kilby předvedl světu první funkční integrovaný obvod…
Rádia a kalkulačky
S podnikáním Clive začal v roce 1961 založením firmy Sinclair Radionics. To už byly na světě integrované obvody TTL, které následně elektronickému světu dominovaly v sedmdesátých a osmdesátých letech.
Sinclair zpočátku prodával stavebnice tranzistorových rádií, které vyráběl po večerech doma a posílal zákazníkům poštou. Prvními produkty firmy byly převážně rozhlasové přijímače a hi-fi zesilovače, většinou nabízené v podobě stavebnice. I když poději začal Sinclair své výrobky prodávat i sestavené, většina byla stále k dostání i jako stavebnice za nižší cenu.
Všechny Sinclairovy výrobky v té době měly jedno společné. Byly menší a levnější, než co v té době nabízela konkurence. V roce 1964 uvedl pod názvem Micro-6 nejmenší rádio na světě – vešlo se do krabičky od zápalek. S nástupem integrovaných obvodů pak začala jeho miniaturizace nabírat na obrátkách. V roce 1966 vytvořil první kapesní televizor. Tento vynález si ale kvůli vysokým výrobním nákladům musel na komerční produkci ještě deset let počkat. V roce 1972 Sinclair uvedl na trh kapesní kalkulačku Sinclair Executive tenčí než 1 cm, když nejtenčí konkurenční produkt (japonský kalkulátor Busicom LE-120A „HANDY“) byl tlustý 23 milimetrů.
Kapesní kalkulačky byly Sinclairovým hlavním zdrojem příjmů v sedmdesátých letech. Přesto dokázal firmu v roce 1975 přivést téměř ke krachu dalším produktem, kterým byly digitální hodinky Black Watch. Byly totiž nespolehlivé, nepřesné, pro zobrazení času je bylo potřeba stisknout a na baterii vydržely pouhých deset dní místo inzerovaného roku. Firma navíc nestíhala plnit přijaté objednávky. Ne, že by mi to nepřipomínalo mé Apple Watch…
Hodinky byly ale víc než svým neúspěchem zajímavé tím, jak vypovídaly o Clivových prioritách i přístupu k vynálezům. Je zřejmě, že jeho prioritou nikdy nebyl finanční zisk. Jeho hlavním cílem bylo lidi posouvat do budoucnosti a jako jeden z hlavních prostředků viděl vzdělávání. Přestože ho nehledal v tradiční škole, sám byl dychtivý po nových poznatcích a to samé chtěl nabízet druhým. Proto většinu produktů nabízel v podobě stavebnice a výjimkou nebyly právě ani náramkové digitální hodinky. Jejich neúspěch mimo jiné pramenil z toho, že Sinclair asi úplně neřešil to, že nároky na úspěšné sestavení takové stavebnice už byly příliš vysoké.
ZX přichází na scénu
Stejný cíl Sinclaira motivoval k odkoupení a rozjetí druhé firmy, která postupně měnila název z Ablesdeal přes Westminster Mail Order, Sinclair Instrument, Science of Cambridge, Sinclair Computers (od roku 1979) až na Sinclair Research. Právě tato firma v roce 1980 přišla s počítačem Sinclair ZX80 (pojmenovaným podle roku uvedení). O rok dříve, po uvedení počítače Commodore PET za zmíněných 700 liber, uvedly noviny The Financial Times prognózu, že cena podobných osobních počítačů by mohla za 5 let klesnout na 100 liber, což v té době byla v Británii přibližně pětina průměrného měsíčního platu. Sinclar se rozhodl vývoj urychlit a svůj počítač v roce 1980 nabídl za 99,95 liber plně funkční – a ještě o 20 liber levněji opět jako stavebnici.
Od počítače si sliboval, že se na něm mladí lidé budou učit programovat. Proto s ním také v základní výbavě dodával programovací jazyk BASIC. To, že se pak „Sinclairy“ rozšířily do domácností celého světa hlavně díky hrám a programovat se na nich učil jen zlomek uživatelů, bylo pro Cliva trochu zklamáním.
Počítače ZX80, ZX81 a ZX Spectrum byly Sinclairovým největším komerčním úspěchem, který mu přinesl miliony liber, rytířský titul, čestné doktoráty University of Bath, University od Warwick a University of Heriot-Watt, čestné členství na Imperial College a čestné členství v Manchester Institute of Science and Technology. V roce 1999 také získal ocenění Computer Entrepreneur Award od IEEE Computer Society „za jeho inovačního a podnikatelského ducha, který byl zdrojem inspirace a návodem pro počítačový průmysl po celém světě.“ Stejné ocenění obdrželi o rok dříve Bill Gates, Paul Allen, Steve Jobs a Steve Wozniak a o rok později Michael Dell.
Stejně jako dříve v Sinclair Radionics bohužel ani nyní úspěch dlouho nevydržel. Dalším produktem měl být Sinclair QL cílený na živnostníky a malé firmy – uvedený 12. ledna 1984 (tedy 12 dní před tím, než Apple uvedl Macintosh). Sinclair sice trefil správné načasování, ale nestihl počítač dostat do zcela použitelného stavu צ a než stihl všechny nedostatky odstranit, už bylo na záchranu produktu pozdě. V roce 1985 se pokusil získat peníze na restrukturalizaci firmy, ale to se nepovedlo, až nakonec o rok později prodal všechna práva na počítačovou řadu produktů firmě Amstrad. Firmu Sinclair Research si ponechal pro výzkumné projekty a postupně ji redukoval, až v ní od roku 1997 zůstal sám.
Elektromobily a kola
Další oblastí, které se Clive Sinclair začal věnovat současně s počítači, byly dopravní prostředky. V roce 1983 založil firmu Sinclair Vehicles, do které jako ředitel nastoupil Barrie Wills, původně z DeLorean Motor Company. Jejím prvním a jediným produktem byl jednomístný elektromobil Sinclair C5, uvedený v roce 1985. Ten se však nesetkal s pozitivním ohlasem veřejnosti a médií a firma ještě téhož roku skončila.
Spolu s dalšími projekty na poli dopravních prostředků, které se později objevily opět pod hlavičkou Sinclair Research (jako skládací kolo A-Bike, lehké elektrokolo Zike, univerzální elektropohon pro jízdní kola ZETA, pohonná jednotka pro invalidní vozíky ZA20, dvoukolový pedálový elektromobil X-1 nebo elektrická verze kola A-Bike), ale i tento počin nenápadně napovídá něco o tom, jaký Clive Sinclair jako vynálezce byl. Že mu nešlo ani tolik o komerční úspěch jako o skutečný prospěch lidstva.
Na webu projektu A-Bike Electric (a-bike.co.uk) je uveden jeho citát: „Myšlenka je, že pokud máte kolo, které je výrazně lehčí a kompaktnější, změní to způsob, jakým lidé jízdní kola vnímají.“ Jeho elektromobil C5 sice ve své době neuspěl, ale možná jen předběhl dobu.
Don’t give up
V rozhovoru s Richardem Sharpem v únoru 2019 Sinclair na otázku, co by poradil mladým lidem, kteří chtějí vstoupit do světa IT nebo začít podnikat, odpověděl: „Don’t give up. Stick at it.“ (Nevzdávejte se, zůstaňte u toho.) Ve stejném rozhovoru řekl: „Co jsem dělal dobře, pokud to tak mohu říci, bylo, že jsem viděl budoucnost. Před čtyřiceti lety jsem přednesl před Společným výborem Kongresu přednášku o budoucnosti. Tehdy jsem předpověděl spoustu věcí, které se staly skutečností, včetně aut bez řidiče. Vzpomínám si, že jsem řekl: Baví vás řídit, dělejte to, dokud můžete, protože jednoho dne vám to nebude dovoleno.“
Často tvrdil, že nemá smysl se ptát lidí, jestli jeho vynález budou chtít, protože si ho nedokážou představit. Když dostal nápad, jak by určitá věc měla v budoucnu vypadat, nedal si ho vymluvit a prostě to šel zkusit – bez ohledu na to, jestli se to ujalo. Jen s tím prostě jen někdy přišel moc brzy. Měl při tom ale talent vytáhnout z dostupných technologií ještě více, než na co byly stavěné. Například své kapesní kalkulačce Executive prodloužil životnost baterie ještě předtím, než toho později dosáhly LCD displeje. Prostě si všiml, že svítivé diody svítí ještě chvíli poté, co jimi přestane proudit proud – takže místo toho, aby kalkulačce svítil displej stále, ho nechal blikat.
Podle jeho dcery Belindy byl úžasnou osobností a zajímalo ho úplně všechno. Chtěl prý dělat věci malé a levné, aby k nim lidé měli snadný přístup. V roce 1985 v televizním rozhovoru v odpovědi na dotaz ohledně chystaného přenosného modelu počítače uvedl, že je přesvědčen, že jednou budou všechna zařízení přenosná.
Poker, poezie a vesmír
V kontrastu s tím vším ale Sinclair nepoužíval vlastní vynálezy. Místo kalkulačky všude nosil logaritmické pravítko a ve všech rozhovorech uváděl, že nepoužívá počítač ani internet. Měl dokonce obavu, že umělá inteligence přesahující tu lidskou ohrozí naše přežití. Podle Janet Goodenough, mensanky, se kterou jsem měl příležitost si o Clivu Sinclarovi popovídat, si nikdy nepřečetl ani neposlal jediný e-mail. „Byly to jen staromódní telefonáty a šnečí pošta na obyčejném papíře s perem. Mám pohlednice, které posílal. Hodně jsme spolu mluvili po telefonu.“
Janet Sira Cliva poznala na večírku s názvem „Midsummer Madness“, který pořádal pro mensany ve svém bytě poblíž Kings Cross, a stali se z nich na zbytek Clivova života blízcí platoničtí přátelé. Clive prý těžce snášel publicitu, zvlášť po rozvodu s první ženou a neúspěchu s elektromobilem C5, po kterém si ho média opravdu vychutnávala.
Kromě vynálezů, pro které žil, měl Clive Sinclair velice rád poezii, literaturu a poker. „Pokud měl nějaké téma, které ho bavilo, důkladně ho prozkoumal. Takže měl velmi silné základy, komplexně napříč literaturou. Byl polyhistor, ale spíš po vědecké stránce než po té literárně umělecké.“
„Byl to opravdu dobrý hráč pokeru. Ve svých posledních letech se přestěhoval z Kings Cross do bývalé Lloyds Bank na Trafalgar Square přestavěné na bytový dům. Koupil si tam dva byty a nechal si je vybavit podle svých požadavků, jeden pro sebe a druhý pro svou matku, o kterou se staral v jejích posledních dnech. Když přišel její čas, byt si pronajal jeden Američan, který také rád hrál poker. S Clivem se spřátelili a strávili spolu nad pokerem mnoho času. Nebyl gambler. Poker byl pro Clivea intelektuální záležitostí, která prověřovala jeho mozek a udržovala ho v matematické kondici. Dokázal si zapamatovat balíčky karet a s naprostou přesností vypočítat pravděpodobnosti. Hrál i na mezinárodním turnaji v Las Vegas. Na národním turnaji v Cardiffu, který vedla Victoria Coren Mitchellová, vyhrál 20 tisíc liber a trval na tom, aby mu je vyplatili v hotovosti. Kufr s penězi si odvezl zpět do Londýna vlakem. Typický Clive!“
Zajímal se ale i o výzkum vesmíru. „Opravdu chtěl, abychom se odstěhovali z planety a měli planetu B. Byl plný vizí. V jednu chvíli si představoval, že budeme všichni jezdit v létajících autech, abychom omezili dopravní zácpy. Opravdu ho trápila dopravní situace, protože žil dlouho v Cambridgi. Cambridge je velmi starobylé město, není stvořené pro auta. Vyrostlo jako vesnice a akademické centrum a bylo stvořeno spíše pro koně než pro cokoli moderního a elektronického. Vývoj Sinclairu C5 měl vést k velmi praktickému řešení dopravní zácpy. Kdyby všichni jezdili v malých pětkách, žádné zácpy by nebyly. A pak přišel nápad s létajícím autem. Prostě to zase dávalo smysl. Naprosto praktické. Kdyby to šlo. On byl prostě poháněn vizí.“
Součást Mensy
Členem Mensy se stal Clive Sinclair roce 1959 s naměřeným IQ 159. Přestože se v kruzích Mensy obvykle konkrétní změřené IQ členů neuvádí a bývá to i považováno za neslušné, tento údaj zmiňuje hodně zdrojů, možná i proto, jak hezky vypadá vedle roku, kdy byl změřen. Do čela britské Mensy se jako její předseda Sinclair postavil v roce 1980, kdy zažívala díky lidem jako Madsen Pirie, Brian J. Ford, Victor Serebriakoff a David Schulman nebývalý nárůst reputace. Pod Clivovým vedením pak úspěch pokračoval, členská základna vyrostla na téměř 40 tisíc členů a jméno Mensa ve Velké Británii doslova zdomácnělo.
I po získání rytířského titulu sir Clive trval na tom, aby ho ostatní členové stále oslovovali jen křestním jménem Clive. Nám Čechům, kteří si po 40 letech totality na šlechtické tituly moc nepotrpíme, to nemusí připadat až tak významné, řekli bychom si, že to je totéž, jako když nám někdo nabídne tykání, ale v Británii to znamená, že mensany stavěl na stejnou úroveň jako nejbližší rodinu.
Brian Page, současný šéfredaktor časopisu britské Mensy, si Cliva pamatuje jako velmi plachého a tichého. „Setkání Mensy měl ale nesmírně rád a ve společnosti mensanů se cítil jako doma. Obzvláště se mu líbili divočejší/excentričtější členové, kteří ho podle jeho slov rozesmávali. Často se vyskytoval v bujaré společnosti, kde se hodně pilo, ale on sám pil jen zřídka. Vzpomínám si, jak jednou vedl sezení s členy, kde se kladly otázky a odpovědi. Clive a já jsme stáli na pódiu s lahví whisky mezi sebou. Během schůze jsme se jí ani nedotkli, ale poté zmizela velmi rychle. Clive neměl čas na pompéznější aspekty společnosti a velmi věřil, že je to společenský klub, kde se lidé, kteří ne vždy zapadají, cítí jako doma. Proslul také výrokem, že Mensa je místo, kam inteligentní lidé chodí za sexem. Neposkytoval mnoho rozhovorů, ale za ta léta jsme jich spolu pár udělali a vždy byl nesmírně skromný a sebevědomý. Moje oblíbená je jeho odpověď na otázku, co by nejraději vynalezl –odpověděl, že kuličkové pero…“
Sylvia Herbert, bývalá radní jak britské Mensy, tak Mensy International, poznala Cliva Sinclaira na mensovním víkendu v roce 1994: „Až do tohoto víkendu jsem v Mense nebyla moc aktivní. V hotelovém baru jsem našla několik členů, kteří si spokojeně povídali. Uvolnili mi místo a já jsem si sedla a asi půl hodiny jsem si spokojeně povídala s mužem vedle sebe, než jsem zjistila, že je to sir Clive! Na tom víkendu bylo jen asi 45 členů, ale tohle mě pro Mensu nadchlo.“
O pár let později na mensovním setkání v přímořském letovisku Blackpool poznala i další stránku Clivovy osobnosti: „Hledal v místnosti známé a přisedl si k našemu stolu. Můj syn, který pracuje v IT, byl asi ohromen! Myslím, že to bylo tím, že sir Clive byl v podstatě plachý člověk a mě tam poznal nejlépe. Večer se mensané bavili recitací. Poté, co jeden z nich zarecitoval tři dlouhé příběhy, sir Clive zamumlal: ‚Už ani jeden! Kdy už skončí?!‘ Zjevně to nebyl jeho oblíbený styl zábavy.“
Plachost prý ale někdy vystřídala i výstřednost: „Vzpomínám si na dvě PR akce se sirem Clivem, které spolu souvisejí. V londýnském muzeu vědy s ním bylo zorganizováno focení pro noviny. Cestou od bočního vchodu do patra, kde se focení mělo konat, jsme museli projít spodními galeriemi. Clive neustále odbíhal nahlížet do skříní, ukazoval na hodinky, kalkulačky a malé počítače a vzrušeně vykřikoval: ‚To je jeden z mých! To je další z mých!‘ Ke Clivově zklamání se ale tisk kromě jednoho národního plátku nedostavil, a tak prohlásil, že Mensa by měla vypadat méně dusně, a uspořádal výlet do londýnského klubu Stringfellows. Po večeři tam jedna z hostesek vylezla na stůl a snažila se ho vyfotit, jak jí zespoda kouká na nohy. Věděla jsem, že ty titulky by nebyly nejlepší, ale jemu by to zřejmě bývalo nevadilo…“
Clivův odkaz
Sir Clive Sinclair byl nejen velice chytrý, ale také štědrý. Všem zaměstnancům bez ohledu na pozici ve firmě dával vánoční dárky. Pořádal velké večírky. Člověku, který mu sekal trávník, dal ZX Spectrum pro jeho děti. Na některých svých výtvorech vydělal, na jiných prodělal, ale všemi nám něco dal. Některé jeho vynálezy ovlivňují náš život dodnes, s jinými nápady předběhl dobu natolik, že teprve v nějaké podobě přijdou. Kapesní televize i kalkulačka jsou dnes součástí chytrého telefonu, digitální hodinky jsou malý počítač, elektrická auta postupně nahrazují ta benzínová, automatické řízení už se zkouší v reálném provozu, dopravní situaci ve městech se snažíme řešit sdílenými auty, koly a koloběžkami, děti se začínají učit programovat už na základní škole.
Máte také jako sir Clive vizi lepší budoucnosti? Nápad, který by něco zlepšil? Tak se ho držte. I kdybyste s ním neuspěli hned napoprvé, vaše snaha se může jednou vyplatit.