Ve chvíli, kdy je něco psáno příliš nečitelně, vezmete si na pomoc lupu. Funguje ale tato technika i v celospolečenském měřítku? Martin Lupa dokazuje, že ano!
Ahoj Martine. Blíží se léto, čas prázdnin. Zdá se mi, že se dobrá nálada přenesla i na tebe.
Léto si maximálně užívám. Teď jsem ve fázi, kdy posledních deset měsíců dělám skutečně to, co mě baví.
To mi vysvětli.
Třináct let jsem se primárně věnoval vydělávání peněz. V září jsem odešel z banky, dostal jsem docela velký balík peněz a zvažoval, co dál. Měl jsem dvě možnosti – první byla jít hned někam znovu vydělávat a ty peníze si buď schovat na důchod, nebo si je pořádně užít a s rodinou jet například na cestu kolem světa. Druhá varianta byla z těch peněz po dobu dvanácti měsíců žít a dělat přitom něco smysluplnějšího.
Můžeš být konkrétnější?
Moje děti šly v září do první třídy. Realita českého školství mě vyburcovala k tomu, že jsme s dalšími lidmi založili spolek Leaders Club & Academy s cílem najít největší leadery napříč českou společností a společně vychovat další generaci, aby se nám tady žilo lépe.
Jak je chcete vychovávat?
Formou inspirativních setkání, mentoringu, workshopů a jiných neformálních způsobů vzdělávání. Dále se snažíme propojovat lidi a organizace, které se snaží řešit konkrétní problémy či zlepšovat určité oblasti ve společnosti, např. právě to české školství.
Co si mám představit pod inspirativním setkáním?
Základní myšlenkou je ukázat lidem nějaké dobré příklady. Když stovku lidí vystavíme nějakému inspirativnímu příběhu, pět z nich si třeba řekne: „Hele, když to dokázal Pepa, tak já to třeba taky zkusím.“
Jak dlouho už tento projekt funguje?
Sám jsem se tomu začal věnovat loni na podzim. Postupně jsem se setkával s inspirativními lidmi, a to jak z komerčního sektoru (Pavel Kysilka – předseda představenstva České spořitelny, Taťána Le Moigne – šéfka české pobočky Googlu, Martin Hausenblas – podnikatel), tak neziskového sektoru (Lenka Mrázová – Nadace VIA, Zuzana Baudyšová – Nadace Naše dítě). Postupem času se kolem mě vytvořila skupina lidí, kteří měli chuť pomoci či se přímo účastnit. Na konci května jsme založili spolek a k dnešnímu dni už je oficiálně zapsán.
A jak to s vámi vypadá nyní?
V půlce června jsme pořádali první velké veřejné inspirativní setkání, hostem byl Martin Hausenblas. Reakce byly velmi pozitivní. Na podzim plánujeme další setkání. Předběžně jsme domluveni například s Petrem Sýkorou z Dobrého anděla či Pavlem Kysilkou. Rozjíždí se nám to a mám z toho velkou radost.
Jak s leadery navozujete komunikaci? Nedochází ke střetu zájmů?
Na prvním setkání jsme měli pětašedesát účastníků, byli to hlavně naši kamarádi a kamarádi kamarádů. Postupně se bavíme o spolupráci s dalšími podobnými organizacemi. Nevnímáme aktivity ostatních jako konkurenční, naopak – chceme je propojovat a propagovat.
Které organizace máte v hledáčku?
Jsme v kontaktu například s ELAI, Aspen Institute, Nadací VIA, AIESEC, EDUin, Business & Professional Women atd.
Z hlediska budoucnosti – jakým směrem se chcete vyvíjet?
Chceme být interaktivnější, plánujeme mentoringy na individuální úrovni a pro menší skupiny lidí. V zimě budeme pořádat celodenní konferenci se zástupci dalších organizací. Věřím, že bychom takto mohli přilákat stovky lidí. Pak doufáme ve spolupráci s vysokými a středními školami, protože čím dříve se nám podaří mladé lidi oslovit a zaujmout, tím samozřejmě lépe.
Jestliže objevíte opravdový talent, jemuž nebudou chybět vědomosti ani organizační schopnosti, ale budou mu chybět finance – budete schopni mu zprostředkovat grant?
My bychom velmi rádi pomohli i v této oblasti. Velkým vzorem je pro nás Martin Hausenblas, který založil v Ústí nad Labem stipendijní fond Renesance, do něhož dává část svých příjmů a posílá obyvatele Ústecka do zahraničí, aby si rozšířili jazykové znalosti a získali sebevědomí.
Na začátku rozhovoru ses svěřil, že jsi po odchodu ze zaměstnání obdržel prostředky, které ti umožnily se této záslužné aktivitě plně věnovat. Ale jen po dobu jednoho roku. Co bude dál?
Pevně věřím, že tato organizace bude fungovat mnoho dalších let. Těch dvanáct měsíců vlastně posloužilo tomu, aby se to celé nastartovalo. Ale dělají na tom tak úžasní lidé, že jsem stoprocentně přesvědčen, že i když nebudu schopen se této aktivitě věnovat na sto procent, bude dál fungovat.
Ovlivnil tento projekt i tvůj soukromý, popř. rodinný život?
Pozitivně vnímám, že jsem trošku flexibilnější, než kdybych byl od rána do večera – soboty, neděle – v nějaké korporaci. Manželka je velmi úspěšná manažerka v Tescu, má na starosti čtyři země a spoustu času tráví mimo Prahu a v zahraničí. Takže jsem rád, že jí mohu trochu více pomoci.
Kdy a za jakých podmínek ses dostal do Mensy?
Bylo to v době, kdy jsem ještě studoval na gymnáziu. Vždycky mě bavila matematika, ve volném čase jsem řešil příklady a hlavolamy, a tak jsem se jednou dostal i k IQ testu. Výsledky byly docela obstojné, nechal jsem se proto otestovat oficiálně. Kupodivu to vyšlo.
Jsi aktivním členem?
Na podzim jsem s Katkou Bernatíkovou a Olgou Kulíkovou založil SIG HR (Human Resources) a začali jsme pořádat diskusní večery se zajímavými hosty ze všech oblastí (Pavel Kysilka, Libor Michálek – senátor, Eva Syková – senátorka, Kateřina Cajthamlová – psychoterapeutka a členka Mensy).
Uvažuješ o propojení SIGu nebo Mensa gymnázia s Leaders Clubem?
Nemá smysl propojovat je formálněji. Talenty určitě budeme odchytávat i na Mensa gymnáziu. Před pár týdny jsem se připojil k projektu „Můžeš podnikat“, kdy podnikatelé objíždějí střední školy a vyprávějí své příběhy, aby studenty vedli k podnikavosti, aby se nebáli experimentovat a dělat chyby. České školství vede děti k tomu, aby hlavně neriskovaly, protože za chyby je trestá. Prostě razí heslo „kdo nic nedělá, nic nezkazí“. Myslím, že to je špatně. Naopak se domnívám, že je nutné vyjít z komfortní zóny i za cenu toho, že člověk občas nějakou chybu udělá – pokud se z ní poučí, je to správná cesta.
Pokud někoho tento projekt zaujme, jak vás může kontaktovat?
Buď se může ozvat rovnou mně (733 691 982, martin@lidrarna.cz), nebo mrknout na stránky www.lidrarna.cz.
Nějaký vzkaz na závěr?
To, že máme vysoké IQ, nám dává možnost této zemi hodně dát, proto – máte-li touhu pomoci – dejte nám o sobě vědět a zapojte se jakýmkoli způsobem. Těším se na všechny.