Článek nelze pojmenovat jinak než původním názvem, který pro mensovní výlet použila jeho organizátorka Magdaléna Tydrichová – právě opera ve starobylé římské aréně totiž byla nejsilnějším momentem tohoto výletu. Zhlédli jsme Carmen a soubor středověkých písní Carmina Burana, obdivovali historické centrum a nádherné památky Verony, udělali si výlet do Sirmione u Lago di Garda, ochutnávali skvělou italskou kuchyni, báječnou zmrzlinu a výtečnou kávu – prostě vydařený letní výlet za hudbou, výborným jídlem i za krásami Benátska.
Z původně přihlášených nakonec zbyla malá skupinka, proto jsme se do Verony dopravovali individuálně – autem, vlakem, autobusem i letadlem a jejich různými kombinacemi. My jsme zvolili trasu Vídeň – Zurich a Zurich – Verona, což se nakonec ukázalo jako dobrý nápad, protože kus cesty z Zurichu do Verony malým letadlem byl vlastně hodinový vyhlídkový let nad Alpami. Již začátek výletu za hudbou tedy stál za to, výhled na zasněžené vrcholky horských masivů a jezera v barevné škále od zelené přes modrou až k téměř fialové v různých kombinacích – představte si barvy vějíře pavích per. Cestou zpátky jsme až takové štěstí neměli – po většinu cesty jsme letěli v mracích.
„Verona je druhé největší město v Benátsku, hned po Benátkách. Město leží asi 100 km západně od Benátek a historické město ze tří stran obtéká řeka Adige. Pro svoji krásu a bohatství památek je město vyhledáváno turisty a anglický dramatik William Shakespeare do něj zasadil děj své slavné tragédie Romeo a Julie.
Území bylo osídleno už v pravěku, od roku 89 př. n. l. to byla římská kolonie, která se postupně vyvinula ve významnou metropoli celé oblasti. Roku 30 zde dal císař Augustus postavit velkolepý amfiteátr a další císařové město obehnali hradbami. Veronská Arena je třetí největší na světě po římském Koloseu a po amfiteátru v Capui nedaleko Neapole. Aréna ve své době pojala téměř 30 tisíc diváků a návštěvníci sem přicházeli z celého Benátska, aby zhlédli bitvy a gladiátorské zápasy. Později se amfiteátr využíval k veřejným popravám, veletrhům, divadelním a operním představením a býčím zápasům. Zemětřesení v roce 1117 přečkala pouze 4 pole ozdobné vnější stěny s mramorovým obkladem. Vnitřní dvoupatrové arkády se 74 oblouky se však zachovaly, stejně jako vnitřek arény. Dnes aréna slouží k divadelním představením, v létě se zde konají divadelní festivaly.“
Tolik Wikipedie. Dnešní využití Areny jsme vyzkoušeli na vlastní oči, uši a … sedací svaly. Představení Carmen trvalo déle než tři hodiny! Před Arenou sice prodávali sedací polštářky i s hezkými obrázky, avšak před trestem kamenné lavice nás věru nezachránily. Nepomohlo ani pivo, víno, bagety a zmrzlina, které o přestávkách roznášeli prodavači přímo v hledišti jako na americkém fotbale. Pokud bychom si chtěli posedět opravdu komfortně (tedy v rámci možností – na kovovém sedátku s podsedákem), zaplatili bychom za vstupenku asi 200 eur, což jsme nechtěli, takže jsme snesli trochu nepohodlí za zhruba desetinu této ceny. To však bylo vyváženo diváckým zážitkem – na jevišti jsme v některých částech Carmen napočítali až 150 účinkujících, kteří přiváděli živé koně a osly. V Carmině Buraně účinkoval asi 220členný smíšený sbor dospělých i dětských zpěváků, tři sólisté a orchestr, ve kterém jsme napočítali tři harfy a osm kontrabasů (Magda nám vysvětlila, že tento počet je koncertní standard). Osvětlená Arena je nádherným zážitkem sama o sobě, speciálně nasvícený je zbytek vnějšího oblouku, jediný kousek se čtyřmi kamennými poli, který se zachoval. Již tradičně, na počest zakladatelů Areny a herců, začátek každého představení prosvětlují ještě malinké svíčky v rukou diváků. Do hlediště se vejde asi 20 000 diváků a Carmina Burana byla vyprodaná – pohled na hlediště osvětlené těmito svíčkami byl velmi silný. Škoda, že námi používané fotoaparáty nebyly schopny tento dojem zaznamenat na velkou vzdálenost protější tribuny.
A opět Wikipedie – „Středem historického města vede podlouhlé tržiště Piazza delle Erbe (Zelný trh) na místě římského fóra s měšťanskými domy a paláci ze 13.–17. století. Na jih od náměstí, v ulici Capello, stojí Casa di Giulietta, středověký měšťanský dům, který patřil rodu Kapuletů; ve dvoře je „Juliin balkon“ a v domě muzeum staré Verony.
Centrum města zhruba zachovalo plán římského města s křížem ulic a s fórem v místech dnešního Piazza delle Erbe. Úroveň však byla tehdy o několik metrů níže, takže římské stavby jsou často v podzemí a sklepích.
Po zemětřesení roku 1117 byla většina kostelů přestavěna v románském slohu, často s typickým střídáním vrstev cihel a bílého mramoru.
Od roku 2000 je historické centrum Verony zařazeno na seznam světového dědictví UNESCO.“
Náš dojem z „Juliina domu“ a romantické představy o lásce Romea a Julie nerušil ani fakt, že balkon byl k původnímu domu pouze přistavěn, a to právě za účelem přilákání ještě většího počtu turistů. Ve městě je ještě Juliina hrobka (Tomba di Giulietta), ale Julie tam pochovaná není – jedná se pouze o legendu vytvořenou na základě Shakespearovy předlohy. Nicméně funguje výborně, přivézt z Verony srdíčko, magnetku, čokoládu s obrázkem veronských milenců anebo jiný suvenýr pro svou lásku je přímo povinností.
Celý náš pobyt přetrvávalo velké vedro a hodinu a půl dlouhý výlet rozpáleným autobusem k Lago di Garda se zprvu nejevil jako dobrý nápad, ale jsme moc rádi, že jsme jeli – jezero bylo úžasné! Městečko Sirmione leží na šíji, která zasahuje do jezera, městský hrad lze obeplout na lodičce, jsou tam palmy, a vůbec, nevypadá to jako u jezera, ale jako u moře. Vodu jsme zkusili, je sladká! Sladká jako léto v Itálii.
Děkujeme Magdičce Tydrichové za zorganizování tohoto úžasného zájezdu, pečlivou přípravu všech materiálů, hudební i cestovatelskou průpravu pro účastníky i za organizování dalších akcí pro členy i nečleny SIGu Hudba (v minulosti např. zajímavé exkurze do Amati a Strunalu, letní koncert filharmonie na nádvoří Pražského hradu a další akce).