V úterý se ale nad Brnem honily mraky, proto řada původně přihlášených koupání nakonec vzdala. Udělali chybu. Podmínky pro koupání byly výborné: 28 °C, polojasno a na Brněnskou přehradu nezvykle čistá voda – opatření prováděná státním podnikem Povodí Moravy jsou proti sinicím překvapivě účinná. Vím, že dobré zprávy jsou málo přitažlivé, proto se zde pokusím šokovat i otrlého čtenáře: polovina účastníků mensovní akce málem přišla o život, za což by matce přihlížející holčičky hrozilo vězení.
S Davidem Bohatým, kterému zrovna v srpnovém čísle časopisu vyšla (na straně 49) tematicky související básnička Loučení, jsme si šli zaplavat. Brněnskou přehradu však nevyužívají jenom plavci, ale také pravidelná lodní doprava. Pětadvacet metrů dlouhou loď dopravního podniku sice nelze dost dobře přehlédnout, jenže jsme zcela chybně odhadli její trasu. Takže když loď Stuttgart, která nese jméno jednoho z partnerských měst Brna, vyrazila z přístaviště Sokolské koupaliště k našemu zděšení přímo na nás, zbývalo nám sotva třicet sekund, abychom s tím něco uprostřed přehrady udělali. Nakonec ta půlminuta stačila k tomu, abychom odplavali pár metrů od tentokrát už dobře extrapolované trajektorie lodě a nemuseli se spoléhat na pozornost jejího kapitána.
Když jsme pak příhodu líčili Lence, položili jsme si otázku, kdo by byl za takovou nehodu zodpovědný. A aby si i Lenka užila trochu strachu, zkusili jsme ji přesvědčit, že by za naši smrt byla určitě odpovědná ona, protože akci oficiálně zorganizovala a měla tedy zajistit bezpečnost včetně řádného a prokazatelného školení všech účastníků akce. My s Davidem jsme přece dodrželi všechny její pokyny.
Jestli jsme Lence nahnali alespoň trochu strachu, nevím. Jisté však je, že čtvrteční opakování koupání na Brněnské přehradě musel vypsat David. To se pak vydařilo ještě lépe, i díky zahájení na nuda pláži na Osadě (kam se odvážili pouze pánové), účasti dalších dvou členů místní skupiny (předsedu nebo členku považuji za zvláštní případ člena) a uzavření celé akce v restauraci BeachPub Sokolák (kde se nám podařilo přesvědčit číšníka, že nesedíme na zahrádce, která je bez obsluhy, ale na terase).