U příležitosti 20. výročí založení gymnázia jsme prošli mensovní archiv a dohledali dobové články o tom, jak gymnázium vzniklo.
První písemnou zmínku o škole nalezneme v archivu Mensy. Není složité poznat, jakému tématu se šest zažloutlých listů z pera paní Kateřiny Havlíčkové a paní Evy Vondrákové datovaných k 10. lednu 1992 věnuje, nesou totiž název: „Projekt soukromého osmiletého Mensa gymnázia“.
Výtah z tohoto projektu se následně objevil v časopise Mensa 4/1992 (vydaném v červenci). Z projektu cituji: „Profesoři a studenti musí být ve vzájemně rovnoprávném postavení. Autorita profesora nevyplývá z jeho mocenského postavení, ale z úcty studentů k jeho znalostem, schopnostem a vlastnostem. Cílem výuky není „nacpat“ do studentů co nejvíc informací, které je nutno dokázat zpaměti reprodukovat, ale pomáhat rozvoji studentů podle jejich individuálních schopností, s důrazem na rozvoj logického myšlení, tvořivost a samostatnost, naučit je orientovat se v záplavě informací a zacházet s nimi, vzbudit v nich touhu po vědění.“
V časopise 6/1992 (vydaném v prosinci) se v článku nazvaném Mensa gymnázium paní Havlíčková věnuje problematice hledání vhodné budovy v Praze a podrobně rozebírá, kolik desítek starostů a dalších lidí bylo osloveno, včetně snahy o získání budovy uvolněné zrušením některého z federálních úřadů po rozpadu Československa. Článek dále zmiňuje zřízení Nadace na podporu Mensa gymnázia (jedním z členů správní rady byl i pan doktor Miroslav Macek, později proslulý pohlavkováním jiných doktorů, momentálně vazebně stíhaných), bylo vyčísleno, že by bylo potřeba sehnat 25 mil. Kčs.
V časopise 3/1993 (vydaném v březnu) je krom fotek kandidátek na Miss Mensa (které zabírají většinu čísla) názorníček s dopisy členů reagujících na předchozí výzvy spojené s projektem Mensa gymnázia. S ohledem na pozdější vývoj událostí je významný dopis pana Jana Rotta, který popisuje, jak během druhé světové války studoval po uzavření svého gymnázia se svými kolegy studenty svépomocí, bez budovy i bez kantorů. V danou dobu mohl dopis působit spíše jako neuvěřitelný životní příběh, ale zakladatelé se na něj později mnohokrát odkazují. Dále se zde objevuje dopis pana Viktora Serebriakoffa, který pomohl nastartovat Mensu a exportoval ji z Velké Británie do celého světa, podporující projekt školy.
V časopise 4/1993 (vydaném v dubnu) se objevuje reportáž z plesu podnikatelů konaného 26. února 1993 v hotelu Pyramida a spojeného s dražbou zajímavých předmětů ve prospěch nadace Mensa gymnázia. Prvním draženým předmětem byla pouta, která věnoval tehdejší ministr vnitra, pan Jan Ruml. Pouta vydražila krásná dáma ve zlatých šatech za 5 100 Kčs. Pouta jí byla také ihned nasazena se slovy, že odemčena budou až po zaplacení. Zlatým hřebem dražby byla vkladní knížka České státní spořitelny s vkladem 20 Kčs na jméno … Václav Klaus. Byla vydražena za na tehdejší poměry neuvěřitelných 30 000 Kčs (průměrná mzda v roce 1993 činila 5 904 Kčs). Mezi dalšími předměty byl například kabát slavnostní uniformy oděských námořníků věnovaný tehdejším ministrem práce a sociálních věcí panem Janem Vodičkou a svazácká košile, kterou však nikdo nechtěl. Celkem dražba vynesla 62 750 Kčs. Přítomní členové Mensy udivovali ostatní, když se místo tance věnovali skládání hlavolamů.
V časopise 5/1993 (vydaném v květnu) se v článku nazvaném „Předchůdce Mensa gymnázia“ objevuje zpráva informující o tom, že gymnázium bude založeno a začne fungovat od září 1993, ač se odpovídající školní budovu sehnat nepodařilo (s odkazem na zmíněný dopis pana Rotta). Za přechodnou adresu má posloužit Dům dětí a mládeže Nad Buďánkami II/17 v Praze 5. Otevřeny budou prima, sekunda a tercie, do každé bude přijato 10 studentů. Ředitelem školy se stane pan doktor Tomáš Houška. Z popisu cituji: „Třída ale nebude definitivní neměnná jednotka – na většinu předmětů se budou děti dělit podle úrovně znalostí a zájmu o obor.“ Zároveň se také objevují zmínky o založení Dětské Mensy.
S datem 5. dubna v mensovním archivu nacházíme „Projekt Osmiletého gymnázia Buďánka“ podepsaný paní Havlíčkovou, paní Vondrákovou a panem Houškou. OGB je plánováno jako mezikrok před založením Mensa gymnázia. Současný krok vychází z toho, že krom budovy jsou již načrtnuty osnovy, vybrány učebnice i domluveni někteří pedagogové a byla by škoda s otevřením školy pro nadané děti čekat další rok. S ohledem na absenci zákona o neziskových organizacích projekt počítal s tím, že škola bude nejprve zřízena na základě živnostenského oprávnění paní Havlíčkové.
V časopise 6/1993 (vydaném v červnu) paní Havlíčková informuje, že profesorský sbor je již kompletní, krom profesora botaniky (ředitel botanické zahrady ani vedoucí katedry botaniky nemají k dispozici volného člověka). Výpočetní technika se bude učit na MFF, astronomie se bude učit v planetáriu.
Slzy do očí vhání následující odstavec, cituji: „Zřídit školu během tří týdnů je poněkud náročná záležitost, musím ale říci, že jsem se prozatím setkávala pouze s ochotou a snahou pomoci – především v Domě dětí na Buďánkách, kde nám pan ředitel Havel i ostatní vyšli maximálně vstříc, na finančním úřadě, u hygieniků, prostě všude. Bez problémů bylo i zajištění obědů v blízké škole na Podbělohorské, díky ochotě paní ředitelky i vedoucí jídelny. Návrh na zařazení do sítě škol jsme včas odevzdali …“ Ředitelem se stal pan Tomáš Houška.
Mezitím probíhalo testování, které bylo kombinací přijímacího řízení na gymnázium a do Dětské Mensy. V časopise 7/1993 (vydaném v červenci) se dočteme, že se prvního kola zúčastnilo 347 zájemců. Článek podepsaný paní Petrou Jebavou říká: „Velké testování dítek za účelem obsazení našeho velikého gymnázia proběhlo v přiměřeném zmatku koncem května. Zájemců bylo mnoho, a tak se poněkud nedočkavě strkali a handrkovali u zápisu. Některé děti přišly cílevědomě samy, jiné podporovány nervózními rodiči.“ O projektu velmi netradiční školy bez budovy se v následném textu mluví jako o hotové věci. Z informací o škole cituji: „Výrazně individuální přístup je hlavní zásadou tohoto o projektu. To potvrzuje i široká škála volitelných předmětů, a to už od primy … Známkovat se zde samozřejmě nebude – je přece tolik jiných způsobů, jak přivést dítě k tomu, aby se něco naučilo.“
V září 1993 nastoupili studenti do tříd … a dál je to jiná pohádka. Nebylo to ani lehké, ani přímočaré. Dodávám jen, že v roce 2010 bylo Osmileté gymnázium Buďánka přejmenováno na Mensa gymnázium, což nyní můžeme vnímat jako symbolické stvrzení toho, že problém s budovou byl konečně vyřešen, za což patří velké uznání současnému vedení.
Paní Havlíčková dostala za svoji snahu bronzovou Medaili ministra školství a cenu mensovní nadace pro vzdělání a výzkum.