Diplom byl již staršího data, o nominaci Jana Kaplického totiž rozhodli členové Mensy hned v prvním ročníku ocenění v roce 2010. Paní Elišku Kaplicky jsme uvědomili, ale vzhledem k jejímu dlouhému pobytu v zahraničí se předání diplomu v řádném termínu na Valné hromadě Mensy nemohlo uskutečnit. Vyjádřila již tehdy velké potěšení z nominace a teď nám opětovně srdečně poděkovala.
V Mense se snažíme o využití inteligence ve prospěch lidské společnosti, o aktivity pro společnost obecně a jednou z těchto aktivit je Čestné uznání. Vyhledáváme a oceňujeme pozoruhodné duševní počiny, skvělá celoživotní díla i jednotlivé převratné myšlenky ve všech oblastech lidské činnosti. Činnost a dílo architekta Jana Kaplického do této definice plně zapadá.
Jan Kaplický se narodil 18. dubna 1937 v Praze, vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou a v roce 1968 emigroval do Británie. Prošel několika kancelářemi, než v roce 1979 založil studio Future Systems, kde navrhl i tiskové centrum pro kriketový stadion v Londýně, oceněné prestižní Stirlingovou cenou. Zabýval se architekturou, designem, módními návrhy. V posledních letech experimenoval s organickou architekturou, která se inspiruje přírodními tvary. V České republice se Kaplický dostal do širšího povědomí projektem Národní knihovny a následnými nekonečnými tahanicemi o jeho realizaci. Zemřel 14. 1. 2009 ve věku 71 let v den, kdy se narodila jeho dcera Johanka.
Akce se konala ve zcela zaplněném sále Ústřední knihovny v Praze na Mariánském náměstí – sál má kapacitu 350 míst. Cílem akce bylo uctění památky tohoto světově uznávaného architekta. Konala se v den 5. výročí úmrtí Jana Kaplického a jeho kolegové a blízcí promluvili o jeho tvorbě, vizích a světě. Množství obrazového materiálu, skic projektů, fotografií ze života a osobní vzpomínky na Jana Kaplického prezentovali hosté – architekt Jura Bečička, dokumentaristka Olga Špátová, evangelický farář Daniel Smetana, sběratel umění Eleutheria Augusto Razetto či architekt Václav Aulický. Zazněly komentáře architekta a multiumělce Davida Vávry i Kláry Mixové, dcery dlouholetého Kaplického přítele a spolužáka Pavla Bobka. Pavel Bobek navrhl přejmenovat ulici Československé armády, v jejíž blízkosti Jan Kaplický zemřel, na třídu Jana Kaplického.
O zachování Kaplického odkazu se nadále stará jeho druhá žena Eliška Kaplicky Fuchsová v rámci fondu Kaplicky Center, jehož činnost v rámci večera také představila.
Závěrem si dovolím osobní poznámku. Jan Kaplický, jeho tvorba a společensky nedoceněné dílo pro mě bylo inspirací k vytvoření ocenění za duševní přínos pro společnost. Jeho vizionářské dílo mohlo Prahu a Českou republiku posunout dál. Projekt Národní knihovna se před jeho náhlou smrtí nerealizoval a obávám se, že se už ani realizovat nebude, nehledě na to, že svou myšlenku by nejlépe zhmotnil právě sám Kaplický. Politické překážky mu však zabránily v realizaci. Nemohla jsem se smířit s myšlenkou, že tak silný odkaz zanikne pouhou fyzickou smrtí.
