V běžném životě ovlivňuje naše vědomí celá škála pocitů, zvuků, myšlenek a vjemů. Většina lidí se dovede podle potřeby sladit s těmito vlivy narušujícími náš vnitřní klid nebo je naopak odclonit, ale někteří z nás to nedokážou. Tato skupina lidí se musí s těmito zdánlivě nesmyslnými a nepodstatnými informacemi nějak vypořádat. Obecně se soudí, že tito lidé mají málo vnitřních zábran. Takovým lidem je přisuzována tvořivost a – poněkud paradoxně – i sklony k psychóze, zpravidla ke schizofrenii a bipolární afektivní poruše (dříve označované jako maniodepresivní psychóza – pozn. překladatele).
Hans Eysenck, Colin Martindale a další význační psychologové a vědci hledají příčinu nízké úrovně vnitřních zábran u tvůrčí osobnosti. Ovšem člověk stižený schizofrenií může vykazovat také malou organizovanost a neuspořádanost v myšlení. Je tedy možné, že nepraktičnost současně vytváří překážku tvořivosti, aby se skutečně a úspěšně projevila, přestože daná osoba opravdu má tvůrčí vlohy. Schizofrenikům může také činit potíže rozpoznat a ovládat své pocity. Mnohé z těchto pocitů jsou založeny na intuici, takže dávají osobě stižené toto poruchou více možností nacházet souvislosti než ostatním. Během akutní ataky schizofrenie jsou však tyto pocity k ničemu, protože člověk je jimi zahlcen. Ale u zdravých jedinců (i těch, kteří trpí schizofrenií) nízká úroveň vnitřních zábran vyvolává vyšší důvěru v intuitivní emoce prostě proto, že se jim to vždycky osvědčilo. (Vnitřně cítí, že jejich intuice je správná, a tak se v ní utvrzují.)
Nízká úroveň vnitřních zábran zřejmě nesouvisí s výší IQ, pamětí nebo poznávacími procesy, naproti tomu je však spojována s psychózou. Faktory, které způsobují pokles úrovně vnitřních zábran, mohou ovšem současně u někoho vyvolávat velkou tvořivost.
Psycholog Jordan Peterson je přesvědčen, že schizofrenici trpí „zahlcujícím přílivem empirických vjemů“ a nemají dostatek praktických dovedností k tomu, aby si s ním poradili. Naproti tomu zdravý člověk dovede tyto vjemy lépe filtrovat a odcloňovat, aniž by jimi byl zaplaven nebo narušen. Tato koncepce „filtrování vjemů“ v minulosti velmi ovlivnila teorie o schizofrenii. Otevřenost k intuici ve spojení s určitou mírou nadání může vést k velké tvořivosti. Zvýšená hladina dopaminu může u jedince stiženého schizofrenií vytvořit předpoklady k tomu, aby odhalil a využil více ze svého tvůrčího potenciálu než „normální“ člověk.
Na tvůrčím procesu je něco tajemného a nevysvětlitelného, stejně jako na duševních chorobách.
Hans Estroff Marano, 2007
Mezi vysokým IQ a bipolární afektivní poruchou může existovat souvislost. Vědci z londýnské King´s College a švédského Karolinska Institute zkoumali v letech 1988 až 1997 všechny studenty, kteří ukončili povinnou školní docházku (ve věku mezi 15 a 16 lety). Výsledky výzkumu byly porovnány se švédskou statistikou osob, které byly ve věku mezi 17 až 31 lety hospitalizovány s diagnózou bipolární afektivní porucha. Celkové výsledky vedly k závěru, že existuje souvislost mezi vynikajícím školním prospěchem a bipolární afektivní poruchou a u vysokoškoláků byla zjištěna téměř čtyřnásobně vyšší pravděpodobnost propuknutí této poruchy oproti průměru.
Dr. James McCabe řekl: „Zjistili jsme, že u jedničkářů existuje zvýšené riziko bipolární afektivní poruchy, a to zejména pokud vynikají v humanitních předmětech a literatuře, o poznání menší riziko je u studentů, kteří vynikají v přírodních a exaktních vědách.“ McCabe je přesvědčen, že manická fáze poruchy má vliv na větší vytrvalost a soustředění, a také – jako všechny silné emoce – podporuje originalitu v myšlení. To je pro bipolární osobnosti typické. Dr. McCabe k tomu dodává: „Ačkoliv výborné známky zvyšují riziko bipolární afektivní poruchy, musíme si uvědomit, že většina výborných studentů se těší dobrému duševnímu zdraví.“ McCabe se domnívá, že je možné reálně předpokládat, že osoby schopné rychle zpracovávat informace nesou shodné neurobiologické kvality jako osoby, u nichž propukne mánie, tedy stav spojený s velkou agitovaností a psychickou aktivitou. Nicméně předchozí výzkumy vztahu mezi IQ a bipolární afektivní poruchou neprokázaly žádný významný rozdíl oproti běžné populaci. Ve skutečnosti „byly po propuknutí akutní mánie nebo deprese zaznamenány poruchy poznávacích procesů odpovídající poškození IQ“, jak uvádí dr. E. Burdick z North Shore Long Island Jewish Health Care System v New Yorku. Jiné výzkumy zase naznačují, že vyšší IQ může člověka ochránit před propuknutím psychózy, zatímco osoby s nižším IQ mohou psychóze spíše podlehnout.
Probíhaly také výzkumy zaměřující se na vztah dobrých výsledků v testech IQ a bipolární afektivní poruchy. Dr. Jan Tihonen z finské University of Kuopo se zaměřil na různé aspekty inteligence u lidí, kteří trpěli bipolární afektivní poruchou. Také provedl analýzu výsledků testů u 195 019 zjevně zdravých mužů z finských ozbrojených sil. Výsledky ukázaly, že oproti běžné populaci existuje u lidí s „dobrým matematickým myšlením“ až dvanáctinásobně vyšší riziko bipolární afektivní poruchy! Takže jak se z šílence vlastně stane génius? Snadno! Chce to jen odhodlání. Intuice, vhled a vytrvalost jsou také důležité.
Všeobecně uznávaní tvůrčí géniové prohlašují, že vytrvalost musí vždy následovat intuici. Myšlenky Alberta Einsteina také nedosáhly uznání přes noc. Velká tvořivost vyžaduje také velké zaujetí nebo vytrvalost. Vynálezce Thomas Alva Edison řekl: „Génia tvoří jedno procento inspirace a 99 procent námahy,“ čímž vyjádřil, že uskutečnění geniálních myšlenek vyžaduje více tvrdé práce než záblesků inspirace. A i při formulaci myšlenek je disciplína velice důležitá.
Umělci trpí depresemi desetkrát častěji než běžná populace. Životní styl básníků, malířů, sochařů a spisovatelů bývá také chaotičtější a spontánnější. Umělecký neboli „bohémský“ způsob myšlení je spíše introvertní a zaměřený na sebe, ovšem ve vztahu ke společnosti se vyjadřuje extrovertně. Umělci, básníci a spisovatelé mají sklon hloubat a přemítat, přičemž berou v potaz současně pozitivní i negativní stránky života. Mozková aktivita ve spodní části čelního laloku přitom klesá, zatímco v horní části stoupá. Tento způsob a druh myšlení vede k tvořivosti. Pro mnoho nadaných umělců představuje duševní choroba vysokou cenu, kterou platí za svůj životní styl a způsob myšlení. Výzkumy ukázaly, že velké množství vysoce inteligentních a tvůrčích lidí trpí schizofrenií nebo bipolární afektivní poruchou. Zdá se, že tvořivost je spojena s poruchami nálady a nejvyšší úrovně dosahuje při odeznívání deprese. Tehdy nastupuje ideální úroveň tvořivosti. Thomas Alva Edison, Albert Einstein a Winston Churchill i Vincent van Gogh a básníci Sylvia Plathová a Edgar Allan Poe možná trpěli bipolární afektivní poruchou a géniové jako John Forbes Nash a Jack Kerouac zase schizofrenií. Seznam je dlouhý.
Výzkumy ukázaly, že ne všichni géniové jsou současně „blázni“ – ale někteří ano – a ne všichni „blázni“ jsou geniální tvůrci – ale někteří z nich ano. Myšlenka, že genialita a šílenství kráčí ruku v ruce, je víc než jen romantická legenda. Ale možná je tu i jasná hranice, která odděluje tyto dva zdánlivě protichůdné světy.