snaha zvládnout projekt co nejlevněji s využitím dobrovolné práce,
snaha připravit průkazy v profesionální kvalitě.
Když se k tomu připočte fakt, že průkazy měly využívat novou technologii pro ověření členství, musí být každému, kdo má s řízením projektů zkušenosti, jasné, že bylo zaděláno na průtahy.
Diskuse o textu na zadní straně karty probíhala ve fóru na intranetu skoro měsíc, protože krom samotné podoby se dlouho diskutovalo o tom, co by vlastně měl text zahrnovat. Sehnat mensana, rodilého mluvčího s právním vzděláním, pro posouzení anglické verze textu byla dotazovací anabáze na několik týdnů. Díky tomu, že většina lidí se na projektu podílela ve volných večerech, snadno uplynul týden mezi dotazem a úpravou grafické podoby. Samotnou grafiku jsme hledali v mnoha kolech … Pokud bychom vybrali profesionální firmu, která se návrhem funkční grafiky zabývá, mohl být celý návrh hotov za pár dnů. Snadno bychom však zaplatili částku, která je vyšší než roční podpora SIGů.
Implementace QR kódu vyžadovala naprogramování několika nových komponent do intranetu a ruční kontrolu většího počtu jmen, která byla v dřívějších dobách zadána špatně (ještě z doby, kdy byla mensovní agenda vedena v Excelu, z minulého tisíciletí, máme záznamy o členech, kteří mají zapsaný titul za křestním jménem), posléze byla tato kontrola zautomatizována a rozšířena do zbytku intranetu.
Nakonec se protáhla i výroba. S ohledem na to, že rozpočet Mensy je napjatý a projekt jednorázové výměny představoval významný výdaj, byla pro výrobu vybrána menší firma – MCARD, která nabídla cenu o 10 000 Kč nižší než ostatní (na celkové ceně 100 000 Kč za 5 let – výměna stávajících karet a výroba karet pro budoucí členy). V kontextu Mensy tato částka představuje peníze na roční podporu všech místních skupin, a tak byla silná motivace zbytečně neplýtvat.
Ve své podstatě by tento projekt mohl být ukázkovou případovou studií toho, proč se projekty protahují, s daným zadáním a omezujícími podmínkami to vlastně ani nebylo překvapením, všechny klasické zdržovače byly vyzkoušeny. Čekaje na obálku s průkazem tak mohu jen doufat, že se všechny kompromisy skutečně podařilo nasměrovat do času, jak bylo zamýšleno, a ve schránce se objeví profesionálně vypadající průkazka, kterou budeme moci hrdě používat dalších deset let.
Na závěr bych rád srdečně poděkoval Tomáši Tučovi, který navrhl rozložení textu, Erice Törökové, která navrhla pozadí, Martině Bártové, Jiřině Vlkové, Romanu Křížovi, Vladimíru Kutálkovi a Petře Pelikánové za průběžné kontroly a návrhy, Lauře Jeanty a Ami Wright za kontrolu anglické verze textu a Michalu Kasalovi, Jiřímu Čejchanovi, Barboře Dřevíkovské, Zuzaně Vytiskové, Ivanu Karpovovi, Janu Romanovi a Jiřímu Cepákovi za podnětné komentáře v intranetové diskusi.
