364 Personální agentury asi spíše dělají to, co chtějí potenciální zaměstnavatelé. Existují tedy opravdu společnosti, které třeba záměrně hledají kreativní a inteligentní zaměstnance i za cenu, že trochu „nejsou normální“? Já osobně jsem ještě nikdy na takovou společnost nenarazila, a to jsem byla v minulosti opakovaně nucena zaměstnání hledat. Pracovala jsem již v kulturní organizaci, v mezinárodní společnosti, ve vzdělávací organizaci i v menší soukromé firmě.
Po svých zkušenostech raději do CV členství v Mense neuvádím, protože pokud jsem to udělala, tak pak jsem měla pocit, že si mě potenciální zaměstnavatel prohlédl jako možná zajímavé zvířátko, něco jako „Marťanku“ (ženu z Marsu), ale přeci jen již v ten moment měl asi pochybnosti, co se mnou. Mno, raději ne, řekl si asi. Poněkud zpříma to vyjádřil jeden manažer slovy, že „ženskou, a ještě k tomu chytrou tady přeci jen nechceme.“ Takže raději do CV píšu tak polovinu znalostí a schopností, abych vůbec měla šanci. Přesto jsem často „překvalifikovaná“.
Možná, že i v tom důsledku se tedy setkávám s „normálními kolektivy“, kde se očekává zejména poddajnost, řešení zadaných úkolů s úsměvem a bez kontextu. Rozhodně ne nějaká kreativita, a pokud ano, tak v rámci úzkých mantinelů (hlavně nenarazit na zájmy sekretářky nebo kolegy-kariéristy, to je pak rychlý konec). Katastrofou také brzy končí jakýkoliv nadprůměrný úspěch. Zdá se mi, že pak se asi někdo začne cítit ohrožen a může to přímo vyvolat nutkání „šlápnout někomu na krk, aby si moc nevyskakoval“. Jinými slovy stále platí (za Rakouska, komunismu i mafiánského kapitalismu): hlavně nevyhlavovat z řady, jinak o hlavu přijdeš. A to i přesto, že četné společnosti se snaží prezentovat navenek právě jako otevřené a kreativní. Ovšem rozhodně se nesmí člověk ukázat jako v něčem schopnější svého nadřízeného. Nedej bože, aby si chtěl zvýšil kvalifikaci.
Do všeho asi vstupuje i důsledek přetrvávajících předsudků (třeba vůči schopnostem mužů či žen), trochu přetrvávající xenofobie (i vůči inteligentním lidem?) a osobních obav v dnešní poněkud predátorské době. Dle mého názoru nejvíce je však vidět úpadek morálky, nárůst sobectví a úpadek snahy po slušném mezilidském soužití. Ale je to asi složitější.
Bohužel neznám ani společnost, ani personální agenturu, která by se vyznačovala zájmem opravdu zaměstnávat mensany nebo mensanky s chutí kreativně pracovat, a to třeba i mimo oblast poněkud upřednostňovaných technických oborů. Paradoxně bohužel právě příliš jednostranně technicky orientovaní jedinci mívají nadprůměrné komunikační nedostatky. Společnost, kde třeba opravdu podporují zaměstnance v dalším rozvoji, jak často idealisticky zaznívá v personalistické literatuře? Taková společnost je dle mého názoru asi v dnešní době v ČR zázrakem, zejména mimo Prahu.
Znáte společnost, která je a priori ochotna zaměstnat lidi typu mensan nebo mensanka i za rizika jejich případného vyčnívání z „normálu“? Chcete pro další mensany a mensanky uvést vzácný „příklad dobré praxe“?
Po svých zkušenostech raději do CV členství v Mense neuvádím, protože pokud jsem to udělala, tak pak jsem měla pocit, že si mě potenciální zaměstnavatel prohlédl jako možná zajímavé zvířátko, něco jako „Marťanku“ (ženu z Marsu), ale přeci jen již v ten moment měl asi pochybnosti, co se mnou. Mno, raději ne, řekl si asi. Poněkud zpříma to vyjádřil jeden manažer slovy, že „ženskou, a ještě k tomu chytrou tady přeci jen nechceme.“ Takže raději do CV píšu tak polovinu znalostí a schopností, abych vůbec měla šanci. Přesto jsem často „překvalifikovaná“.
Možná, že i v tom důsledku se tedy setkávám s „normálními kolektivy“, kde se očekává zejména poddajnost, řešení zadaných úkolů s úsměvem a bez kontextu. Rozhodně ne nějaká kreativita, a pokud ano, tak v rámci úzkých mantinelů (hlavně nenarazit na zájmy sekretářky nebo kolegy-kariéristy, to je pak rychlý konec). Katastrofou také brzy končí jakýkoliv nadprůměrný úspěch. Zdá se mi, že pak se asi někdo začne cítit ohrožen a může to přímo vyvolat nutkání „šlápnout někomu na krk, aby si moc nevyskakoval“. Jinými slovy stále platí (za Rakouska, komunismu i mafiánského kapitalismu): hlavně nevyhlavovat z řady, jinak o hlavu přijdeš. A to i přesto, že četné společnosti se snaží prezentovat navenek právě jako otevřené a kreativní. Ovšem rozhodně se nesmí člověk ukázat jako v něčem schopnější svého nadřízeného. Nedej bože, aby si chtěl zvýšil kvalifikaci.
Do všeho asi vstupuje i důsledek přetrvávajících předsudků (třeba vůči schopnostem mužů či žen), trochu přetrvávající xenofobie (i vůči inteligentním lidem?) a osobních obav v dnešní poněkud predátorské době. Dle mého názoru nejvíce je však vidět úpadek morálky, nárůst sobectví a úpadek snahy po slušném mezilidském soužití. Ale je to asi složitější.
Bohužel neznám ani společnost, ani personální agenturu, která by se vyznačovala zájmem opravdu zaměstnávat mensany nebo mensanky s chutí kreativně pracovat, a to třeba i mimo oblast poněkud upřednostňovaných technických oborů. Paradoxně bohužel právě příliš jednostranně technicky orientovaní jedinci mívají nadprůměrné komunikační nedostatky. Společnost, kde třeba opravdu podporují zaměstnance v dalším rozvoji, jak často idealisticky zaznívá v personalistické literatuře? Taková společnost je dle mého názoru asi v dnešní době v ČR zázrakem, zejména mimo Prahu.
Znáte společnost, která je a priori ochotna zaměstnat lidi typu mensan nebo mensanka i za rizika jejich případného vyčnívání z „normálu“? Chcete pro další mensany a mensanky uvést vzácný „příklad dobré praxe“?