„People seem to be more motivated by the thought of loosing something than by the thought of gaining something of equal value.“ (Robert Cialdini – profesor psychologie a marketingu na Arizona State University)*
A právě tato otázka, respektive vhodná odpověď na ni, může být jedním z rozhodujících faktorů, zda vás na danou pozici doporučí, nebo ne. Ať už na otázku motivu odpovíte jakkoli, bez ohledu na to, zda budete odpovídat upřímně, nebo si skutečnost trochu přikrášlíte (protože žádný personalista nechce slyšet odpověď: „Protože mě dobře zaplatíte.“), byste si měli i sami pro sebe své motivy ujasnit. Práce, o kterou žádáte, by vám měla přinášet vedle finančního ohodnocení také další benefity, ať už možnost seberealizace, možnost cestovat nebo přívětivé pracovní prostředí.
Motivovaný člověk je člověk spokojený. Spokojený člověk dělá svoji práci rád. Člověk, který dělá svoji práci rád, ji dělá kvalitně a zpravidla má výrazně lepší výsledky než člověk, který chodí do práce jen z povinnosti.
Motivace jako faktor není významná pouze v období, kdy jedinec hledá novou pracovní pozici. Je důležitá v průběhu celého života. V rámci pracovního procesu nabývá na důležitosti především poté, kdy jedinec práci skutečně najde.
Otázkou zůstává, jak správně motivovat. Pomineme-li motivaci finanční (v procentuálním zastoupení je upřednostnění financí preferované nejvíce), snaží se manažeři a vedoucí pracovníci hledat stále nové nepeněžní benefity. Aby dokázal nadřízený správně motivovat, musí své lidi znát, být s nimi v kontaktu, komunikovat s nimi a snažit se chápat jejich potřeby. Motiv, který funguje, je pochvala a uznání. Vyzdvihnutí skutečnosti, že zaměstnanec odvedl dobrou práci, ukazuje, že jste si jako zaměstnavatel této práce vědomi a že si jí dostatečně ceníte. Bude-li vedoucí pracovník jako odměnu stále jen s každou výplatou navyšovat pohyblivou složku mzdy, zaměstnanec bude pochopitelně rád za každou korunu navíc, ale jen stěží si uvědomí, na jaké konkrétní výsledky se taková odměna váže. Takže první rada pro vedoucí pracovníky – chvalte a nebojte se vyjádřit uznání. V zaměstnanci tím probudíte chuť do další práce.
Jako motivační faktor působí také komunikace a vzájemná otevřenost. Především v období ekonomické recese, kdy nikdo v podstatě nevěděl, co přijde druhý den, bylo a stále je nesmírně důležité se svými podřízenými a kolegy hovořit o tom, co bude, co by mohlo být, co se plánuje. Nevědomost vyvolává zdání, že je něco špatně nebo by alespoň mohlo být. Zaměstnanec se může cítit odstrčený a vynechaný a může začít mít strach o své místo, i když třeba neoprávněně. Informovat neznamená prozrazovat interní tajemství. Informovat znamená sdílet tolik, kolik je možno, a nemlčet. Upevní to tak jistotu zaměstnance v práci.
Významným motivem je také podpora kreativity a větší volnost v rámci rozhodování a možnosti ovlivnit dění. Někteří manažeři, vedoucí i zaměstnanci mají pocit, že umí vše nejlépe, a vše si nejraději dělají sami. I já ten pocit znám, ale postupem času jsem se naučila věci delegovat. Přitom jsem se naučila jednu úžasnou věc. Když dáte kolegům a podřízeným možnost zasahovat do věcí, získají větší sebejistotu, budou si více vážit své práce a budou se snažit více dokázat. Najednou budou mít pocit, že jsou aktivní součástí společnosti, jedinečným prvkem, nikoli jen jedním z mnoha. Postupem času se naučí za vámi sami chodit se svými nápady a podněty.
Důležité je také zpětné hodnocení. Zaměstnanec by měl vědět, jak pracuje, měl by umět ohodnotit sám sebe, ale současně by měl znát také názor svého přímého nadřízeného, který na jeho práci a odvedené výkony nahlíží z odlišné perspektivy. Chvála je skvělý motiv, ale konstruktivní kritika, je-li na místě, může zaměstnanci dodat chuť do další práce, chuť zlepšovat se, pracovat na sobě.
Motivovaní lidé si práci více užívají, motivovaní lidé podávají lepší výkony. Když jsem začala studovat vysokou školu, slyšela jsem kolem sebe argumenty: „Musím studovat, abych nepřišel o práci/peníze/hodnost.“ Dnes, když se po pěti letech rozhlédnu po aule, nezůstalo mnoho z těch, kteří toto tvrdili. Zůstali především ti, kteří studovali pro sebe. I sebemotivace je důležitým faktorem úspěchu a spokojenosti. Nebojte se odměnit za drobnosti, každý úspěch totiž stojí za oslavu.
* Tato studie vzbudila v odborných kruzích značný rozruch.