Byv vyzván, sepisuji zprávu o další přednášce, kterou Mensa pro své členy a příznivce zorganizovala. Předem podotýkám, že jako letitý posluchač věhlasného rozhlasového pořadu Meteor znám Jiřího Grygara hodně dlouho, poslouchal jsem ho dávno předtím, než jeho popularitu mimo okruh astronomů a fyziků odstartoval dnes již legendární televizní pořad Okna vesmíru dokořán (který je patrně hluboko ukrytý v archivech Slovenské televize). A vždy jsem byl zachycen jeho přitažlivým projevem, s nímž dokázal navodit atmosféru dobrodružství vědeckého poznávání světa i lidem, pro které jsou pojmy jako kvantová fyzika nebo kosmologie prakticky bezobsažné.
Já se k takovým nepočítám, ačkoli mé odborné vzdělání v čemkoli příbuzném fyzice je omezeno předrevolučním gymnáziem, oblast popularizovaná panem Grygarem mne přitahuje jen do míry dané časopisovými články a knížkami pro širší veřejnost (to jen aby bylo jasno i těm, kterým je známo, jakou fakultu jsem absolvoval).
Právě lidé jako já tvořili asi střed znalostní škály mezi posluchači, kteří na mensovní přednášku 16. září zavítali. Na jejím slabším okraji byla žákyně s fyzikou teprve začínající, na opačném konci byl doc. Ing. Jiří Rippl, DrSc., který v konferenčním sále zůstal po své přednášce. A nepochybuji, že proud informací od pana Grygara nenudil ani tyto krajní typy posluchačů.
K dokreslení, proč jsem se na přednášku J. Grygara přihlásil, aniž bych si všímal jejího názvu, dodávám, že jej obdivuji ještě pro několik dalších vlastností, např. pro neuvěřitelnou vitalitu (pokud vím, stále pořádá cyklistické výlety od hvězdárny k hvězdárně) nebo pro jeho všestrannost, není to specialista zahleděný jen do své milované vědy, například jej lze běžně potkat na koncertech vážné hudby. A nejvíc asi pro obětavost a houževnatost, protože jaké jiné vlastnosti jsou více potřeba pro práci v klubu Sysifos (http://www.sysifos.cz/).
Ale zpět k zářijovému večeru v hotelu Astra. Co jsme se dověděli? V podstatě šlo o výčet historických mezníků, kdy vznikaly objekty zásadní pro existenci světa, jak jej dnes známe, a to pěkně od „počátku“, tedy od času 10 na minus čtyřicátou třetí sekundy po velkém třesku, až po současnost včetně úvah o existenci života mimo Zemi a od elementárních částic až po dinosaury a rozpínání vesmíru. Už samotný výklad pojmů, které jsem jako poučený laik znal, v takové kompaktní přednášce působil velice příjemně, protože mi umožnil dát si věci do souvislostí. Například mi konečně docvaklo (tedy po explicitním trknutí panem doktorem), proč je tabulka prvků omezená (prvky s protonovým číslem nad 100 jsou nestabilní proto, že v tak velkém jádře jsou vzdálenosti mezi nukleony větší než je dosah silné jaderné síly). Mnoho z nás slyšelo o čtyřech základních vesmírných silách nebo četlo jejich popis v přehledné tabulce. Ale v podání Jiřího Grygara se jejich vznik a vlastnosti zdály stejně průzračné jako malá násobilka.
Hlavní kouzlo večera ale spočívalo v jemném, jakoby přesně dávkovaném humoru a v užívání trefných přirovnání a občasných nevědeckých odboček. Třeba pěkný (byť nepůvodní) bonmot, že kuře je geneticky modifikovaný dinosaurus. Nebo zmínka o vzniku sousloví „velký třesk“: Ten výraz v angličtině vlastně znamená „pořádný blábol“ a Fred Hoyle jím označil Lemaîtreovu teorii (rozvinutou r. 1948 G. Gamowem) o superžhavém, singulárním počátku vesmíru. Sám Hoyle později výrazně přispěl k jejímu uznání, ale termínu Big Bang se už novináři nepustili. A naprosto úžasný byl závěr, kdy nám bylo sděleno, že celá krásná fyzika, o níž přednáška byla, popisuje asi 4 % hmoty vesmíru, zbytek je jedna, nebo spíš dvě velké záhady (skrytá látka a skrytá energie). Takže jsme v horší situaci než kapitán Titaniku, který odhadl velikost ledovce z té desetiny nad hladinou (a netrefil se).
Následoval obvyklý prostor pro otázky posluchačů, které přednášející přijímal s viditelným uspokojením, někdy i slovní pochvalou a hbitě generoval odpovědi ve stejném stylu, tedy vtipně, komplexně a dosti důkladně, takže diskuse se protáhla na hodinu. V ní mne nejvíce zaujalo vysvětlení, proč je takový problém hovořit o tom, co bylo před časem 10-43 s ABB (After Big Bang) – ztrácí se možnost určení tzv. šipky času, stav hmoty je takový, že neumíme určit, v jakém pořadí změny stavu nastávají. Fyzikové tomu říkají kvantová pěna.
A tak bych mohl pokračovat, kdybych si to všechno pamatoval a kdyby to v tomto článku mělo smysl. Podstatný je celkový dojem. Opět se potvrdily dvě věci, které se málo připomínají:
1. Není pravda, že pozornost každého člověka po půlhodině soustředění začne prudce klesat – tím se ohánějí dramaturgové všech médií, když zejména mluvené pořady zkracují nebo silně prokládají přestávkami. Silně záleží na tématu a osobnosti, která jej podává. Přednáška dr. Grygara trvala s následnou debatou dvě a čtvrt hodiny bez jakékoli přestávky. A nikdo nevypadal unaveně, ačkoli byl večer po pracovním dni.
2. Mensa ČR je schopna opakovaně organizovat velmi kvalitní přednášky na zajímavá témata. Jeden takový večer mne dokáže naplnit pozitivním vztahem k současnému světu na mnoho týdnů.
Foto: Luděk Kovář