Šach má velkou tradici, nejstarší doklady o něm pocházejí z 12. a 13. století, k rozšíření korespondenčního šachu pak došlo především v 19. století. Krom přemýšlení a potěšení ze hry k němu vedla také snaha uspět a porazit soupeře – korespondenční šachisté mají svůj prestižní celosvětový řebříček ne nepodobný tomu tenisovému. Věděli jste, že na úžasném šestém místě je Češka – členka Mensy ČR Ing. Anna Rývová?
Anička je mezinárodní velmistryní. Minulý rok byla na sedmé příčce řebříčku, a když jsem jí blahopřála ke skvělému letošnímu umístění, pouze skromně poznamenala: „Ale ještě je pět přede mnou!“ Obrovský úspěch je o to větší, že šachem se Anička zabývá pouze ve volném čase, profesí je programátorka. Byla to také právě ona, kdo do mensovního intranetu naprogramoval stránky projektu Kariérní podpory, za což jí tímto velice děkuji.
Aničko, jak dlouho se již věnuješ šachu?
Šachy hraji od 4 let, tahat figurkami mne naučili rodiče, v 1. třídě jsem začala chodit ve škole do šachového kroužku, který vedla mezinárodní mistryně Růžena Suchá. Když jsem vyhrála hned první turnaj, kterého jsem se zúčastnila přestože jsem byla nejmladší ze všech, tak mě to začalo bavit.
Jak probíhá běžná šachová partie?
Při běžné šachové partii se udělá tah na šachovnici, zmáčknou se hodiny a zapíše se tah. Při turnaji by mělo být naprosté ticho, je zakázáno s kýmkoli komunikovat (výjimkou je komunikace s kapitánem v turnajích družstev), samozřejmě se nesmí studovat žádné šachové materiály. Hráč při partii nesmí opustit vymezený prostor (obvykle hrací místnost, WC, event. kuřárna) a to ani když je na tahu soupeř. Nesmí se používat žádné elektronické pomůcky, mobily musí být vypnuté.
Jak dlouho průměrně trvá jedna šachová partie?
Normální partie většinou skončí za 3 – 4 hodiny. Do hodiny jich skončí velmi málo. Na druhou stranu jsou i partie, které se hrají třeba 6 hodin nebo i déle. Pak jsou ale turnaje, kde je na partie méně času, tzv. „rapid“ turnaje – hráč má třeba jen 20 nebo 30 minut na celou partii nebo „blicky“, kdy hráč má dokonce jen 5 minut na partii. Většinou se tedy hraje jen jedna partie denně, event. je v turnaji jedno dvoukolo, aby se turnaj (9 partií) stihl odehrát „jen“ za týden. Třeba Olympiáda trvá 2 týdny.
Co Ti pomáhá udržet pozornost/koncentraci po tak dlouhou dobu? Je povolený nějaký legální doping? Co využívají soupeři – třeba kofeinové tablety, čokoládu, energetické nápoje?
Energetické nápoje by se pít neměly. V šachu se dělají také antidopingové kontroly. Ty ale chodí jen na turnaje nejvyšší úrovně (Mistrovství ČR, Olympiády, MS…), na běžných turnajích si s tím nikdo hlavu neláme a hráči běžně energetické nápoje pijí. Ale na některých turnajích je zakázáno pít vlastní nápoje a můžeš pít jen to, co Ti pořadatelé dají. Udržet koncentraci mi pomáhá dobrá fyzička.
Kofein (a tedy i kafe) byl dříve omezený asi na 5 šálků na partii (pro průměrnou osobu). Před pár lety se to zrušilo a můžeš vypít kafe kolik chceš. Čokoláda není vůbec žádný problém.
Na většině turnajů, s výjimkou těch nejvyšších, kde se dělají antidopingové kontroly, se běžně energetické nápoje pijí. Zajímavé je, že se nedělají antidopingové kontroly na alkohol – můžeš tedy přijít k partii opilá, ale nesmíš pít alkohol při partii. Dokonce jsem na vlastní oči viděla, jak jeden hráč, který přišel k partii namol, u ní usnul.
Jak to dopadlo? Vzbudili ho a vyprovodili? 🙂
Protože to byl můj známý, se kterým jsem se relativně dost znala, tak jsem „náhodou“ při procházení okolo vrazila do jeho židle (bylo to na openu v Pardubicích, v tom kvantu lidí co tam hrají se mezi stoly dá procházet velmi obtížně, spíš je problém do nikoho nevrazit než naopak), což ho probudilo a stihnul ve vyhrané pozici udělat těch pár tahů, co mu zbývalo do kontroly, soupeř se ihned po kontrole vzdal. Pak mi ten ožrala moc děkoval a dokonce mi koupil i malý dáreček. Rozhodčí do toho nezasahoval – hráč u partie alkohol nepil a že u ní usnul je jeho problém.
To bylo od Tebe hezké, že jsi společensky unavenému 🙂 kamarádovi pomohla.
Jak často trénuješ a po jak dlouhou dobu?
Teď moc netrénuji, analyzuji rozehrané korespondenční partie a na trénink nemám čas. Už jich ale dohrávám jen pár a pak si na nějaký čas dám pokoj a budu pilně trénovat – studovat literaturu, teorii zahájení… Systém hodnocení pomocí tzv. ELO bodů je totiž v koresp. šachu postaven tak, že se vyplatí sehrát za krátké období co nejvíc partií, tak si můžeš nejvíc vylepšit ELO a pak si dát třeba pauzu a pořádně to proanalyzovat. Dělá to tak řada hráčů, zejména těch, co chodí do práce a korespondenční šachy hrají po večerech.
To je dobrá zpráva pro Tvé soupeře. Ať si zatím sbírají body, ale pak se zase vrátíš a pořádně jim to natřeš 🙂
Působíš také jako trenérka anebo rozhodčí v šachových turnajích?
Mám kvalifikaci trenéra, ale momentálně jako trenér nepůsobím z časových důvodů. Kvalifikaci rozhodčího mám také, ale za celý loňský rok jsem rozhodovala asi 2 nebo 3 zápasy. Opět z časových důvodů, rozhodčí tam musí být až do konce poslední partie, tj. většinou více než 4 hodiny a za to pak má odměnu 150 Kč. K tomu si připočti třeba ještě hodinu cesty na zápas a hodinu cesty ze zápasu a vyjde Ti odměna 30 Kč za hodinu. Něco jiného je rozhodování mezinárodních turnajů, tam jsou odměny ve zcela jiných relacích, ale to zase vyžaduje obvykle vzít si týden dovolené.
Proč se, podle Tebe, šach považuje za sport? Podle mně je to spíše mentální aktivita anebo jistý druh umění, sport si představuji více akčnější..
Na téma jestli jsou šachy sport nebo ne se vedou dost velké diskuse. Většina lidí to, podobně jako Ty, za sport nepovažuje. Sport je to asi proto, že role náhody je v šachu minimální, rozhodující jsou znalosti hráče. A pak také hráč musí mít výbornou fyzičku, bez ní by nevydržel hrát 6hodinové partie. Po velmi náročné partii se někdy nejsem ani schopná čitelně podepsat, jak se mi třesou ruce vyčerpáním. Ostatně zápas Karpova s Kasparovem o titul mistra světa byl přerušen z důvodů obav o Karpovovo zdraví. Karpov tehdy zhubl 10 kg (na Karpova to bylo opravdu hodně, v té době měl postavu anorektické modelky).
Čím se odlišuje korespondenční šach od běžné šachové partie (kromě fyzického kontaktu samozřejmě 🙂 Je korespondenční šach náročnější? Kolik partií hraješ zároveň? Dá se vzít, povězme, dovolená?
Korespondenční šach má velkou výhodu v tom, že mohu analyzovat tehdy, když se mi to hodí – třeba večer po práci v teple svého domova a nemusím kvůli tomu nikam jezdit a brát si dovolenou. Nevýhoda je, že člověk je permanentně ve stresu, protože partie trvá průměrně ne 4 hodiny, ale rok. A během toho roku pořád analyzuješ a pořád přemýšlíš, jestli by se nějaká prohraná partie přece jen nedala zachránit nebo naopak u vyhrané partie, zda jsi nepřehlédla nějakou obranu soupeře…
Kolik partií hráč hraje najednou je různé. Hodnocení ELO bodů je postavené tak, že je výhodné hrát co největší kvantum partií za co nejkratší dobu. To je celkem pochopitelné, cílem je motivovat hráče, aby opravdu hráli. Jsou hráči, kteří dokáží hrát i 100 partií najednou. Nechápu, jak to dělají, já bych se při takovém počtu partií z těch analýz zcvokla i kdybych nechodila do práce a mohla hrát šachy od rána do večera. Moje maximum bylo 46 partií, které jsem hrála najednou loni na jaře. Teď už dohrávám posledních několik partií, pak si dám na čas pauzu a budu studovat literaturu a analyzovat.
Dovolenou se samozřejmě vzít můžeš. Nikdo po Tobě nemůže chtít, abys posílala tahy, když pojedeš na dovolenou někam, kde není Internet. Můžeš si vzít 30 dnů v kalendářním roce. To bez ohledu na to, jak dlouho se partie v tom roce hraje. Když např. turnaj odstartuje v listopadu, tak máš nárok na 30 dnů dovolené do konce roku úplně stejně jako když odstartuje 1. ledna. Na rozdíl od zaměstnání si ušetřenou dovolenou do dalšího roku převést nemůžeš. Co si v jednom roce nevybereš, propadá. Je možno požádat v případě opravdu vážných důvodů o dodatkovou dovolenou (max. dalších 30 dnů), ale záleží jen na dobré vůli rozhodčího, zda Ti ji dá nebo ne, spoléhat se na to nemůžeš. Problém je, když máš nějaké vážné problémy, na jejichž vyřešení nestačí dva měsíce – třeba když Ti zemře manžel. To pak všecky partie prohraješ (vystoupit z turnaje nelze, resp. lze jen v turnajích družstev, kde můžeš být nahrazena jiným hráčem) a ELO ti spadne o několik set bodů dolů a zpět nahoru už se pak nedostaneš.
V materiálech o korespondenčním šachu jsem našla: Pokud není stanoveno jinak, považuje se za samozřejmé, že hráči mohou využívat veškeré dostupné prostředky podpory: knihy, rady známých i počítačových programů, přehrávání si pozice na šachovnici. Co z těchto prostředků využíváš? Hrála si korespondenční šach i před nástupem internetu? Jak to tehdy probíhalo? Opravdu si hráči tahy posílali na korespondenčních lístcích?
Je možné opravdu používat cokoli. Vždyť stejně není možné kontrolovat, zda hráč nepoužívá PC na analýzy, neradí se s někým jiným. Hráči to používají i tam, kde je to zakázáno, takže je jednodušší to rovnou povolit. Nejvíc využívám samozřejmě PC – jak databáze, tak analýzy, občas rozebírám partie s trenérem, pokud se mi zdá, že mi PCčko radí nějakou hloupost. Ale trénink mám jednou týdně, někdy ani to ne, a za jeden trénink stihneme rozebrat 4 – 5 partií, rozhodně ne všech 46, které najednou hraji. Zlé jazyky říkají, že když se nějaký chlap nemůže prosadit v praktickém šachu mezi muži, tak začne hrát pod jménem své manželky korespondenčně. Opravdu existují případy hráček, které na turnaji v praktickém šachu nikdy neuvidíš, ale v korespondenčním jsou velmistryně a jejich manželé jsou velmistři v praktickém šachu.
Před nástupem Internetu jsem koresp. šach nehrála. Sice mi to trenéři doporučovali už od 15 let, že prý mám pro koresp.
šach obrovské předpoklady, ale mne v pubertě rozhodně nelákala představa běhání s každým lístkem na poštu, vedení si přehledů, kdy byl v které partii odeslán jaký tah a zda náhodou není čas na urgenci odpovědi soupeře apod. První korespondenční turnaj jsem tedy hrála až v 90. letech jako mailový.
Výhoda mailového turnaje je, že s lístky nemusíš nikam běhat, tahy posíláš od PC a neplatíš žádné poštovné. Problémy jsou s hráči, kteří tvrdí, že tah nedostali a třeba mají i tu drzost ve zcela jasně prohrané pozici požadovat Tvoji kontumaci s tvrzením, že jsi jim neposlala tah. Naštěstí je možno u mailové komunikace si uschovávat kopie odeslaných partií, takže máš doklad pro rozhodčího, že jsi tah poslala, ale stejně je to obrovská ztráta času a stres a nervování se jak rozhodčí nakonec rozhodne. Jednou jsem se takhle s jedním Polákem dohadovala asi půl roku – v totálně prohrané pozici tvrdil, že můj tah nedostal a požadoval moji kontumaci, když to udělal potřetí, tak už jsem se doopravdy naštvala a napsala jsem rozhodčímu, ať si partii přehraje (v mailech se posílá vždy zápis celé partie, na koresponďáku jen poslední tah) a usoudí z průběhu partie, kdo asi má zájem podvádět. Zřejmě to udělal, protože se mi pak hrozně moc omlouval a soupeře okamžitě zkontumoval.
Také jsem hrála i jeden turnaj na korespondenčních lístcích. Bylo to Finále VI. ženské Olympiády. V dobách socialismu měly šachové koresponďáky zvýhodněné poštovné, ale tento turnaj se hrál už v kapitalismu, kdy bylo zvýhodněné poštovné zrušeno a platilo se stejné poštovné jako za jakýkoli jiný koresponďák, navíc ještě totožné s dopisem. A protože v případě, že tah se ztratí (nebo „ztratí“), tak odesílatel je povinen ho poslat znovu doporučeně, tak ani pošta nemá příliš velký zájem na tom, aby tah došel. Ví, že když nedojde, tak dostane za doporučené odeslání opakování tahů zaplaceno ještě víc. Některým hráčům se proto ztrácelo obrovské procento koresponďáků, mně se to stalo jen jednou. Asi záleželo na konkrétním doručovateli. Já jsem raději svoje tahy posílala v dopise, když to bylo za stejné peníze, aby to poštu nelákalo k hození do koše.
Ještě je u koresponďáků taková zajímavost, že u národních turnajů se čas na přepravu počítá do času na přemýšlení. Když Ti tedy v dobách socialismu, kdy pošta byla pomalá, soupeř hodil tah do schránky ve čtvrtek, tak jsi ho dostala až v pondělí, ale po celou tu dobu Ti běžel čas. I to byl důvod, proč jsem za socialismu koresponďák nehrála. U mezinárodních turnajů je to jinak, tam se čas na přepravu nepočítá. Záleží jen na poctivosti hráče, kdy přizná, že mu tah došel. Třeba jsem v Olympiádě hrála s Němkou. Poslala jsem jí tah v pondělí ráno a ve středu už jsem měla ve schránce odpověď. Partie byla velmi komplikovaná, absolutně jsem nestíhala analyzovat, za tu Němku to podle mne musel hrát někdo podstatně silnější pod jejím jménem. Takže jsem vždy tvrdila, že mi tah šel týden, jinak bych prohrála na čas. Nevím, co si soupeřka myslela, když ona můj tah zjevně musela dostat druhý den po odeslání a já jsem jí tvrdila, že opačným směrem to jde týden, ale neprotestovala.
U mailového šachu se na přenos tahu počítal jeden den. Tedy když jsi tah odeslala třeba 1. 1., tak soupeř mohl tvrdit, že ho dostal až 2. 1. Sranda byla, když jsem hrála s jedním Japoncem, díky časovému posunu mi tahy od něj chodily o den DŘÍVE než bylo datum odeslání.
Dnes se nejvíce hrají turnaje na webserveru. To je ještě lepší než mailové. Webserver sám okamžitě tah zobrazí soupeři a pošle mu zprávu, že má nový tah. Soupeř nemůže tvrdit, že se mu mail ztratil, na webu je tah přístupný vždy (pokud kvůli výpadku serveru není, tak se čas v dané době nepočítá). Rovněž odpadají diskuse, zda tah byl odeslán nebo nebyl – prostě na serveru buď je nebo není a tečka. Ani si nemusím vést žádný papírový přehled, kdy jsem komu poslala tah a jestli není čas na urgování jeho odpovědi. Webserver tohle vede všechno za mne, sám automaticky posílá urgence soupeřům, sám mne upozorní, když soupeř netáhne 40 dnů, že mám požadovat jeho kontumaci, zobrazí mi na jedné obrazovce seznam všech partií i s daty, kdy byl odeslán poslední tah, kolik času na přemýšlení zbývá apod. Mohu se plně věnovat šachovým analýzám a nemusím se zatěžovat žádnou administrací.
Má korespondenční šach v Čechách dlouhou tradici? Který národ je v korespondenčním šachu nejlepší?
V Čechách se KŠ začal hrát v r. 1886, kdy Karel Traxler uspořádal první turnaj v korespondenčním šachu, který v konkurenci dalších osmi hráčů vyhrál.
Jak definuješ pojem „nejlepší národ“? V první dvacítce mužského světového žebříčku je 6 Němců, 5 hráčů z postsovětských zemí, jediný český zástupce v první dvacítce je na 8. místě Roman Chytilek. V na podzim odstartovaném Finále MS je ze 17 účastníků 5 Němců, postsovětské republiky mají pouze jediného zástupce, my žádného. Ve Finále MS, které odstartovalo loni v červnu (ano, opravdu odstartovala dvě finále tak brzy po sobě), je ze 17 hráčů dokonce 7 Němců. Ovšem poslední Olympiádu (soutěž 6ti-členných družstev) vyhráli velmi překvapivě Norové s 3bodovým náskokem před Německem.
Přemýšlela si někdy nad kariérou profesionální šachistky? Dá se šachem uživit?
Jestli se šachem dá uživit je spíš otázka pro Davida Navaru. Ti nejlepší muži si něco vydělají a uživit se tak mohou. Ovšem vzhledem k tomu, že jsou to lidé s velmi vysokým IQ a aby se dostali na nejvyšší příčky, tak musí mít i další vlastnosti typu cílevědomost, vytrvalost apod., tak je otázka, zda by si jinak nedokázali vydělat víc.
U žen je to ještě horší. Pravda, sestry Polgárovy si přišly na docela slušné peníze, ale ty lákaly sponzory i díky tomu, že byly 3 sestry, čímž byly mnohem zajímavější. Tohle na otázku, zda se je možno šachem uživit odpovídá naše bývalá jednička Jana Jacková, která na podzim ve 27 letech ukončila kariéru profi šachistky:
„V září roku 2007 jsem udělala státnice, od té doby jsem se věnovala pouze šachům. A uživit… Je to náročné, ale dá se. Hrála jsem extraligu za muže, bundesligu, turnaje. Těch jsem loni zvládla víc než kdy jindy, deset. Uživila jsem se. „ (http://sportreport.lidovky.cz/sach-a-mat-nejlepsi-ceska-sachistka-konci-ffo-/ln-sport-ostatni.asp?c=A091207_212852_ln-sport-ostatni_ant). Věřím tomu, že si Jana dokázala vydělat peníze na život ve Frýdku-Místku nebo v Hodoníně, ale jsem přesvědčená, že já jako programátor si vydělám podstatně více s menším stresem a bez nutnosti cestovat po celém Německu a ČR.
Kromě šachu je Tvojí velkou zálibou i fotografování. Tuto zálibu sdílí celá rodina – společně s rodiči budete fotografie vystavovat na místním úřadě v místě vašeho bydliště. Co nejraději fotíš? Máš nějaká ocenění/ úspěchy/ výstavy i v této oblasti? Fotíš výlučně tradičně na filmy, ne na digitál, co Tě k tomu vede?
Nejradši fotím přírodu. Ale také ráda fotím židovské hřbitovy nebo architekturu. Ještě za socialismu jsme se s tátou zúčastnili foto soutěže na VŠZ v Praze, tátova fotka vyhrála, moje brala 2. místo. Před 2 lety jsme jako rodina měli výstavu fotek na úřadě v Praze – Suchdole a teď na jaře budeme mít další. Fotím opravdu pouze na filmy. Líbí se mi, že to nafotím a odnesu do labu a druhý den mám fotky v prvotřídní kvalitě hotové. Fotit na digitál má smysl podle mne jen tehdy, pokud má člověk čas si s tím pak hrát a upravovat to a to já nemám. A druhá věc je, že film lépe zvládá kontrasty, pořád má lepší a jemnější barvy (tedy profi film). Na druhou stranu, kdybych chtěla fotit věci, které se hýbou (třeba malé děti nebo zvířata), tak bych si digitál určitě pořídila, protože při focení na film je tam velké procento nepovedených fotek.
Kdo/ co Tě přimělo nechat se testovat pro vstup do Mensy? Jak dlouho jsi již členkou? Vědí Tví přátelé/ známí/ rodina/ kolegové v práci o Tvém členství? Jak reagují?
Na testy do Mensy jsem šla ze zvědavosti. Jsem totiž velmi zvídavý člověk a v té době jsem se snažila absolvovat každý IQ test, o kterém jsem se doslechla. Rodina to ví, známí někteří také, do životopisu to při hledání práce píšu, ale kolegům to neříkám. Pokud to někdo zjistí, tak ani moc překvapen není, pokud ví, že hraji šachy. Jak dlouho jsem přesně členkou nevím, nechce se mi hledat certifikát, ale určitě jsem tam vstoupila někdy v první polovině 90. let, tedy rozhodně více než 15 let.
Co Ti Mensa nabízí – jakých aktivit se ráda zúčastňuješ? Co ještě dalšího by Tě zaujalo, pokud by to Mensa organizovala?
Ze začátku, dokud jsem studovala, tak jsem chodila na Dny plné her. Asi bych uvažovala zapojit se třeba do fotografického SIGu pokud by existoval nebo do šachového.
V čem Ti Tvoje vysoká inteligence hodně pomohla?
Vysoká inteligence mi určitě pomáhá jak u šachu, tak i u programování. Ani jedno ani druhé se bez ní, podle mne, dělat nedá.
A naopak, musela jsi svojí vysokou inteligenci někdy skrývat?
Ne, to jsem nemusela.
Na co se v nejbližší době těšíš?
Momentálně se v rámci projektu PIM Women’s Challenge Level 2 připravuji na pražský půlmaratón. Chtěla bych si vylepšit svůj čas z loňského roku. Na http://www.praguemarathon.com/pro-bezce/women-s-challenge/zakladni-informace jsou jakprofily všech účastnic, tak i naše tréninkové plány. Můžete mi fandit – budou nás hodnotit podle různých kritérií a vítězka vyhraje na rok osobní automobil Volkswagen. Ráda bych v červnu jela obhajovat bronzovou medaili na MS družstev neslyšících žen v šachu, ale svaz nemá peníze, takže pokud neseženeme hodně rychle sponzora, tak se nikam nepojede. Nechcete nás někdo sponzorovat? Šance na bronzovou medaili je reálná. Když nepojedeme, tak bych možná zkusila i celý květnový maratón, ale raději bych jela na MS v šachu. Samozřejmě se těším i na výstavu fotek, která bude mít vernisáž 16. března. A taky připravuji šachový kroužek pro neslyšící děti, který by měl začít fungovat od příštího školního roku, píšeme žádost o grant, hledáme sponzory, vymýšlíme náplň.
Aničko, přeji hodně úspěchů nejenom v šachových turnajích, ale i ve všech dalších oblastech a aktivitách, kterým se věnuješ a děkuji za rozhovor.