355
„Sašo, oběd! Co tam máš? Nech to!“
„Ale…“
„Ukaž? Kde jsi to vzal?“
„Leželo to támhle… Podívej, když tady takhle zmáčkneš, pípá to jako ptáček!“
„Takové hlouposti! Kdoví, k čemu to je a komu to patří. Lidé si dnes vůbec nadávají pozor na věci.“
(o jednu vteřinu a dva jasné záblesky později)
„Olivere, vůbec si nedáváš pozor na věci! Tak u kterého stromu? Cože, někdo to už našel? Někdo z minulosti? Jsi opravdu ignorant, vždyť děláš už třetí průzkum! Ne, víc se vracet nebudu. Vezmu ten komunikátor a vymažu jim paměť. Počkám na centrále.“
„Alexandře Grahame! Okamžitě ke stolu!“