Domů Věda a rozhovory Rozhovor s Kateřinou Havlíčkovou

Rozhovor s Kateřinou Havlíčkovou

Od Hana Svobodová

Účastnila se zakládání Mensy Československo, zakládala Gymnázium Buďánka a dlouhou dobu byla jedním z klíčových členů vedení Mensy, kde svým neoblomným realismem a smyslem pro detail odvrátila nejednu katastrofu; pomáhala tak z mensovního těsta hníst méně spolek a více organizaci. Mnozí jen obtížně přijímali její přímé a věcné otázky a striktně realistické hodnocení megalomanských plánů. Dlouhou dobu byla jedním z klíčových administrátorů testování Mensy a mnoho svého času i úsilí zasvětila všestranným aktivitám podporujícím rozvoj talentu českých dětí jak v Mense, tak mimo ni. Přesto je nebývale skromná a o svých úspěších jen velmi nerada hovoří. Přemluvit ji k rozhovoru byl úkol nadmíru obtížný a napsat jej ještě složitější – jak sama o sobě řekla: „Jednou mi kolega z Mensy řekl, že se vyjadřuji jako úřední věstník, a měl pravdu.“

Co Vás přivedlo k rozhodnutí přijít na mensovní test?

Chtěla jsem najít lidi, kteří se zajímají o nadané děti.

Kdy jste se nechala testovat?

Už nevím, nějak tehdy, když se u nás Mensa zakládala, také jsem do ní ihned vstoupila.

Vyměnila byste logické uvažování raději za nějaký jiný talent (hudební, výtvarný, sportovní …)?

Ne.

Co si myslíte obecně o přístupu našich spoluobčanů k nadaným lidem?

Že je stejný jako k ostatním lidem.

Cítíte v tomto přístupu nějaké změny?

Nezaznamenala jsem žádnou změnu, s výjimkou přístupu k nadaným dětem.

V čem tkví hlavní smysl testování IQ?

Vyhledat nadané lidi, zejména děti.

Jak jste se zapojila do dění v Mense?

Přípravou programů pro děti.

Vzpomínáte ráda na počátky Mensy v Československu?

Ano i ne. Spousta nadšení a legrace a fajn lidí a taky spousta zklamání a lidí, co nebyli fajn.

Jak vidíte vývoj Mensy za posledních 15 let?

Výrazně k lepšímu fungování a větší smysluplnosti.

Povedlo se z Mensy vytvořit to, co si její zakladatelé přáli?

Ne. Ani to podle mě není možné. Pokud tedy máte na mysli zakladatele původní Mensy. Zakladatelé té české si takové nereálné cíle nekladli.

Čím se liší Mensa ze začátku devadesátých let a teď?

Dnes je organizovanější a nabízí lidem více činností, ne jen zábavu.

Skrývala jste někdy záměrně své členství?

Ne.

Co Vám osobně Mensa přináší?

Kontakty s lidmi.

V čem vidíte její přínosy společnosti?

Pomáhá rozvíjet potenciál nadaných dětí a občas zachraňuje lidi před osamělostí.

Co jste od členství v Mense očekávala a jak se tato očekávání naplnila?

Očekávala jsem školu pro nadané děti a ta existuje.

Velmi dlouho jste pro Mensu dělala mnoho, proč?

Bavilo mě to.

Jak vidíte svou budoucnost v Mense?

Nežiju v Česku, takže teď už bohužel nijak.

Kde je podle Vás potenciál rozvoje Mensy?

V oblasti osobnostního rozvoje. Umím si představit programy, semináře, individuální poradenství v této oblasti.

Jakých aktivit/setkání v rámci Mensy se účastníte?

Těch, které se konají, když jsem v Česku, což je zřídka. Dřív to byly akce ve škole, zasedání rady a Pragocon.

Sledujete ještě dění v Mense?

Ano.

Jak byste jednou větou charakterizovala Mensu?

Spolek cvoků, kteří, když se naučí spolupracovat, dokážou bezvadné věci.

Jak se zrodila myšlenka založit mensovní gymnázium?

V mé hlavě koncem prosince 1989.

Jak zakládání probíhalo? Máte nějakou „veselou historku z natáčení“?

Živelně. Vypadalo to, že organizovaně a s dokonalou přípravou to nebude nikdy, tak jsme začali rovnou – bez budovy, bez vybavení, jen s nadšenými dětmi, učiteli a rodiči.

Co bylo při zakládání školy nejobtížnější?

Zvládnout úředníky.

Kdy nastoupili první studenti?

V září 1993.

Čím je mensovní gymnázium specifické?

Vším – to by bylo na samostatný článek. Kromě toho je rozdíl mezi dřívějším a současným gymnáziem.

Jak se podle Vás změnilo se za dobu existence OGB české vzdělávání?

Hodně k lepšímu.

Kde jsou největší mezery českého vzdělávacího systému?

Ve vzdělávání a dovednosti učitelů.

Mnoho let jste strávila v zahraničí. Čím je podle Vás ČR výjimečná?

Smyslem lidí pro humor, ironii a nadsázku.

Zpracovávala jste návrh reformy důchodového systému. Jak vnímáte jeho nerealizaci?

Že jsme promarnili šanci dát tuto věc navěky do pořádku. Teď už je pozdě, v době hospodářské krize se reformy dělat nedají.

Jaké jsou vaše plány do budoucna?

Moc neplánuji. Uvidím, až se rozhodne, jestli se budeme stěhovat do Kalifornie.

Zanechat komentář

− 1 = 2

Mohlo by se vám líbit