(Redakčně zkráceno a upraveno)
Má výprava z Velkých Pavlovic do Hamburku fakticky začala již v lednu, kdy jsem se dozvěděl z mensovního časopisu o celostátním setkání německé Mensy v Hamburku. Nepříplatková uzávěrka byla již 31. ledna 2008. Po počátečním váhání, neumím moc dobře německy, jsem začal spekulovat nad přípravami: jak se tam dostat, co tam dělat, kde bydlet, cestovní pojištění a samozřejmě jak každou z těchto věcí zaplatit.
Situaci s ubytováním mi usnadnili pořadatelé, protože dali pár tipů na blízké hotely, od drahých až po relativně levné hostely. Z nabídky akcí organizovaných Mensou jsem si vybral potenciálně zajímavé akce. Nejdříve jsem zvažoval cestu vlakem či letadlem, z důvodu dlouhé cesty jsem vyloučil autobus i auto. Nemám rád autobus na dlouhé cesty, do Hamburku jezdí i Student Agency za 2×900 Kč a autem? Drahé, únavné, rizikové (havárie), neekologické a nezapomeňte na parkovné, nově i na ekologickou nálepku do středu německých měst. Cestu vlakem můžete zjistit na www.jizdenka.cz. Nakonec jsem vybral letadlo a odlet z nedaleké Vídně.
Zaplatit mensovní akce vychází nejlevněji přes Paypal, takže jsem se tam zaregistroval, což obnáší i registrování platební karty, ze které si strhnou 50 Kč a jako identifikátor platby pošlou číslo, které po obdržení výpisu musíte zadat do Paypalu.
Cestovní pojištění si sjednávám na poslední chvíli, někdy i večer před odletem, pak je nutné vlastnit platební kartu pro internetové platby. Pro placení jsem byl vybaven jak kartou Master Card (kreditní) tak VISA (debetní). Pro výběr hotovosti jsem měl kartu od mBank, výběr zdarma v zahraničí. Celková bilance akce v přípravné fázi, nepočítám již jen útratu na místě, nakonec vyšla na 8 100 Kč.
Nezapomněl jsem ani telefonní čísla na karetní centra, opsaná čísla karet, drobné na lístky na MHD, zjištěné spoje i cenu z letiště do hostelu, mapu, vytištěné podrobnosti o akcích a kde je kontaktní centrum Mensy, jak se tam dostat, co dál dělat mimo akce Mensy v Hamburku.
Ráno začalo cestování vstáváním ve dvě. Pochod na autobus odjíždějící ve tři, cestou mírné zpestření potkáním podezřelých individuí ptajících se na non-stop zastavárnu …
S předstihem na zastávce, ale stejně nervózní jako další spolucestující, a s hlavou plnou myšlenek: „Jsem na správném místě, není někde o kousek dál? Nebo úplně na jiném nádraží?“ neboť autobus má zpoždění. Konečně nasedáme. Nudná cesta do Vídně, kde mám na letišti spoustu času. Typické otravování s kontrolami na letišti. Čekání v letadle. Vzlet. Kosa. Občerstvení. Povídání se spolucestujícími. Přistání. Mám jen kabinové zavazadlo, a tak mohu z letiště rovnou vyrazit ven.
Veškeré jízdenky/vstupenky/poukázky byly organizátory připraveny v jednom místě, cestu jsem měl zmapovánu už z domova, takže zbývalo jen koupit za drobné jízdenku, nasednout na správný autobus a pak na správný S-Bahn. Trochu se rozkoukat … a už se s kolegy mensany přeorientováváme na angličtinu. Vyfasoval jsem krásný rudý pytel na záda (výborné poznávací znamení mensanů po městě) i brožuru s kompletním přehledem atrakcí! A mimo jiné i s popisem cesty od výchozího bodu, kde pro jistotu vždy čekal i průvodce, a také s časy setkání. Výborná práce, škoda, že to bylo jen v němčině …
Rychle se ubytovat, něco málo sníst, a hurá na první výpravu – návštěvu plnírny vodíku pro MHD. Krátký film, v němčině, brožury i v angličtině, ale výklad jen v němčině. Jako téměř úplně neznalý němčiny jsem měl velké problémy, ale hlavní myšlenky jsem zachytil. Hamburk – jako jedno z mála měst Evropy – bude postupně předělávat autobusy MHD na vodíkový pohon, mimo ekologický pohon a dotace, jsou výhodou i nulové emise a tišší provoz. Nakonec následoval soukromý odvoz autobusem na vodík na přestupní místo S-Bahnu.
Po krátkém poklábosení se spolubydlícími, hurá na další akci – prohlídku německého elektronového synchrotronu. Po asi půlhodinové přednášce v němčině, jsme byli rozděleni na dvě skupiny a postupně jsme procházeli celým areálem. Od kolegy jsem se dozvídal důležité informace, které jsem se nedovtípil z němčiny. Prošli jsme řídícím střediskem, podzemím s cedulkami – pozor silné magnetické pole, s ukázkami starých technologií pro vedení částic. Celý areál byl, na první pohled, neuspořádaně vyplněn zastaralou výpočetní technikou, ale i jiným technickým zařízením. V současné době se staví nový urychlovač – obrovská hala. Nejvíce mě zaujala výše spotřeby elektrické energie – největšího provozního nákladu areálu, a také problémy urychlovače umístěného v blízkosti metra. Myslím, že to má vliv nejen při výstavbě, ale i při provozu, protože proud částic musí být s takovou přesností, že otřesy od metra mohou výsledky výrazně znehodnotit. Na pokoj jsem se vrátil jako poslední a usnul jako špalek.
Na druhý den po snídani čekala výprava do loděnice. Neobešlo se to bez bezpečnostního opatření: veškeré fotoaparáty včetně mobilů vybavených fotoaparáty musely být odevzdány. Vyfasovali jsme helmy a vysílačky pro poslech průvodce. Ale nejdříve jsme shlédli propagační film. Film i následný průvodce byly opět v němčině, většinu veselých historek jsem nezachytil, ale pár čísel ano, ale hlavně, bylo se na co dívat. Prošli jsme výrobou a suchými doky za plného provozu. No, na konci jsem byl značně uchozen, ale na získání brožur a plakátů mi síly ještě stačily. Na zpáteční cestě jsem si ještě nechal udělat přednášku o starém tunelu pod Labem a pak už jsem zvládnul jen oběd.
Odpoledne jsem měl na programu Hafen City, urbanistický projekt přestavby starých doků na moderní čtvrť v blízkosti centra Hamburku. Co budova, to architektonický unikát. Zapomněl jsem se zmínit, že i když jsem už pár velkoměst navštívil, Hamburk překonal mé očekávání. Tak výborně urbanisticky řešené město se spoustou zeleně, podzemními parkovišti a cyklostezkami jsem neviděl. Jediné velkoměsto, kde bych rád žil… Hafen City v tomto vůbec nezaostává, navíc přidává několik opravdu výjimečných budov, za všechny mohu jmenovat kulturní centrum. Při rozhovoru s ostatními mensany jsem se náhodou dozvěděl, že v Hamburku je jedno výjimečné místo, které má spojitost s Českou republikou. Na začátku 20. století bylo pronajato Čechům, a tak máme v Hamburku kus domovské země. No, to už jsem za družného hovoru procházel centrem Hamburku směrem k hostelu a dostával tipy na soukromý program.
Sotva krátká pauza na vydechnutí a už jsem cestoval na večírek pro „brzy přišedší“. Po krátkém vyhlížení oběti pro anglickou konverzaci, jsem vysvětloval, kde leží Velké Pavlovice, a na oplátku vzpomínal, kde leží různá německá města. Tip: Až pojedete do ciziny na podobné setkání, seznamte se s mapou, abyste alespoň věděli, kde leží největší města. Na pokoj jsem se opět vracel jako poslední…
Na druhý den ráno, naštěstí pozdní ráno, byla na programu prohlídka opravny ICE vlaků. Dostali jsme nejen zevrubnou přednášku o historii, vývoji a zajímavých faktech o vlacích ICE, ale také jsme si mohli na vlastní oči prohlédnout jednotlivé typy vagónů, dokonce i kabinu strojvedoucího, tu i s podrobným popisem jednotlivých ovládacích prvků. Perlička na závěr: ICE souprava má pár set metrů, takže zaměstnanci v opravně dost často jezdí na kole.
Minimální odpočinek a hurá na novou akci, tradiční plavbu přístavem. Sedli jsme do, na první pohled, pochybné bárky. Už jsem se bál další záplavy slov v němčině, naštěstí mi byl přidělen mensan, který se uvolil pro mne překládat. Takže tentokrát jsem měl téměř dokonalý „příjem“ od průvodce-kapitána, včetně pikantních historek. Historky si už nepamatuji, ale byla nám popsána historie nejznámější ulice Hamburku – Reeperbahnu. Než pojedete do Hamburku, zjistěte si, co to je za ulici.
Dále jsme postupně projeli celým rozlehlým přístavem nebo spíše přístavy a několika průplavy. Viděli jsme obrovské zaoceánské nákladní lodě, především pro spojení s Čínou. Když říkám obrovské, myslím tím opravdu obrovské. I z dálky taková loď připomíná plovoucí městský blok. Na takovou loď se vejde několik tisíc kontejnerů… Ostatní lodě pak už tak zajímavé nebyly. I obrovská hromada šrotu byla zajímavější. Nakonec jsme propluli kolem Hafen City a já se opět mohl kouknout na ten výjimečný urbanistický projekt, tentokráte z řeky. Po rozloučení jsem spěchal na pokoj občerstvit se, neb mě čekal další výlet.
Večer jsem měl v plánu podívat se na ohňostroj do zábavního parku. No mimo údiv, že na některé atrakce je schopen někdo jít a ještě za to zaplatit, to byl klasický lunapark se vším všudy. Tentokráte jsem byl na pokoji jako první a dopřál si zasloužený odpočinek.
Byl poslední den, den bez programu, den pro volnou zábavu. Využil jsem ho na hledání české země, bohužel neúspěšně. A také k potulování se po Hamburku bezcílně, nakonec jsem skončil na středoškolském večírku, kde se dalo na rozumné cenové úrovni bavit. Ale i kdyby ne, po těch víceméně formálních akcích to byl vynikající večer s využitím mateřštiny a angličtiny. Mysle si, že bych se měl před letem trochu prospat, odešel jsem před koncem a vydal se „zkratkou“ na pokoj. „Zkratka“ se protáhla víc, než byla plánována, takže jsem usnul tři hodiny před budíčkem ve čtyři ráno. Nakonec jsem se probudil o hodinu dříve. Ale nevšimnul jsem si toho, a tak jsem jel přeplněným S-Bahnem, který mi připomenul noční rozjezdy v Brně … Následovalo nudné odbavení a cesta domů.