Poslední týden školního roku vyrazila celá prima na hrad Hauenštejn!
Cesta trvala dvě hodiny, ale to byl jen začátek našeho dobrodružství. Hned po příjezdu na hrad Hauenštejn nás uvítalo spoustu kočiček a hlavně pávů, kteří se rozhodli stát se našimi osobními budíčky. A to doslova – hned další den v 5 ráno začali z neznámých důvodů mňoukat (ano, pávi a mňoukat… zní to divně, ale je to tak!).
Věděli jste, že na hradě neexistují malé pokoje? Například v tom našem bylo celkem 12 postelí 🤯. Bydlely jsme tam všechny holky dohromady i s paní učitelkou, a díky tomu jsme se ještě víc skamarádily. Kluci byli rozděleni do dvou pokojů, protože jich bylo víc.
Po obědě jsme měli volno, a tak jsme se s holkami rozhodly využít hrad a natočit horor. Některé chodby totiž vypadaly opravdu strašidelně, takže prostředí bylo úplně ideální. Později jsme šli na prohlídku hradu, abychom se prý neztratili (spoiler: stejně jsme se ztratili). Zjistili jsme, že hrad má mnohem víc chodeb a místností, než jsme objevili při natáčení.
Pak jsme hráli hru, kterou pro nás připravili oktaváni: Věříš svému kamarádovi?
Hra nás všechny moc bavila a vydrželi jsme u ní až do večeře.
Když se setmělo, pustili nás do hradního sklepa. Tam jsme potkali Vřískota a zažili pár vteřin opravdového strachu (ale byla to skvělá bojovka!).
Druhý den v 5 ráno, jak už jsem říkala, mě vzbudili pávi – děkujeme, přírodo! Naštěstí se mi potom podařilo ještě usnout.
Po rozcvičce a snídani jsme šli do malého muzea s hady, kde jsme si je mohli i pohladit. Cesta tam a zpátky byla docela unavující, ale zvládli jsme to.
Po návratu na hrad jsme byli už dost vysílení, takže jsme dostali hodinu volno. Pak nás ale čekala další akce – rozdělili nás do skupin po pěti, dali nám mapy a tři hodiny na to, abychom obešli co nejvíc stanovišť a splnili různé úkoly: postavit kreativní domeček, vymyslet týmovou pózu na téma hasiči a vyfotit se nebo nakreslit kostel.
Některá stanoviště byla tak daleko od sebe, že jsme měli pocit, že jdeme do vedlejšího kraje. Bylo horko, ale náš tým měl skvělý pokřik, takže jsme to zvládli stylově. A hlavně nás to opravdu spojilo.
Odpoledne jsme se taky nenudili – hráli jsme schovku po celém hradě. Večer jsme zakončili táborákem, buřty, marshmallowny a povídáním. Na hradě sice nebyl signál, ale program byl tak zábavný, že jsme si na mobily ani nevzpomněli.
Poslední den jsme chodili po botanické zahradě vedle hradu. A podle zadání jsme měli fotit ve dvojicích co nejvíc květin a zapisovat jejich názvy. Moje galerie teď vypadá jako botanická encyklopedie (alespoň jsem měla co ukázat doma).
Po obědě jsme nasedli do autobusu a jeli domů – unavení, ale moc šťastní.
Tenhle výlet byl prostě skvělý. Plný smíchu, zážitků, nových přátelství… a samozřejmě pávů, na které už nikdy nezapomenu.
