V květnu proběhla valná hromada MS Praha, na kterou jsem se z osobních důvodů již dlouho těšil. Plánoval jsem totiž radikální krok – po deseti letech jako předseda Místní skupiny Praha jsem se rozhodl, že nebudu kandidovat.
Důvodů bylo několik. Když pominu časovou náročnost schůzek a psychickou náročnost vítání nových členů (kterých je v Praze a Středočeském kraji požehnaně), tak mi šlo hlavně o to, aby se naše místní skupina posouvala. Organizoval jsem pravidelné akce jako setkání v restauracích či vánoční bowlingy, občas i nepravidelné akce jako třeba poledance pro páry či lasergame a díky aktivitám organizovaným spoustou dalších členů to stačilo a MS Praha žila. Nicméně jenom o tom to není.
Našlo se mnoho z vás, kteří mě přesvědčovali, ať znovu kandiduji (a já jim děkuji za vyjádření podpory), ale já byl neoblomný. Věděl jsem, že se mnou už Místní skupina Praha neporoste. Je jedna věc udržovat status quo, byť je s ním většina lidí spokojená, a druhá věc je změna. Stálí členové na akce chodili, noví členové taky, ale to neznamená, že mi to přišlo dostatečné.
Chtěl jsem, aby se MS Praha vyvíjela. Bude nový předseda dělat věci stejně jako já? Pak budu rád, že jsem to nastavil dobře. Bude nový předseda dělat věci jinak? Pak budu ještě radši, protože pak MS Praha poroste, přiláká nové lidi, jiné lidi… Bude to lepší než předtím? Bude to horší? Uvidíme. Ať tak či tak si stále stojím za tím, že nezůstávat další rok na stejné pozici není důležité jenom pro mě, ale pro všechny členy naší místní skupiny.
Vše se musí nějak rozvíjet, aby si to udrželo lidi, a místní skupiny nejsou výjimkou. Udržovat kontinuitu je dobré, ale nesmí jít jen o to. A já měl po deseti letech pocit, že na víc už nemám. Nechtěl jsem být předsedou jenom proto, že už si na to tak všichni zvykli. Chtěl jsem, aby MS Praha měla předsedu, který dělá něco víc.
A ano, těším se i na to, že na schůzky MS budu moct chodit „jenom“ jako člen a jenom, když chci, bez pocitu povinnosti. Na naši místní skupinu ani na Mensu jako takovou nezanevřu. Dále se plánuji účastnit akcí, sem tam nějakou zorganizovat, spravovat naše IT systémy. Jenom už to nebude z pozice předsedy.
Na závěr bych chtěl poděkovat všem, kteří za „mé vlády“ na akce chodili, nebo je dokonce organizovali – bez vás by to nikdy nebylo ono. Také bych samozřejmě chtěl poděkovat všem, kteří mi za ty roky ve volbách vyjadřovali podporu, ale i těm, kteří volili někoho jiného, nebo dokonce sami kandidovali – obojí bylo a je potřeba, aby se Mensa někam posouvala.
A nakonec hlavně děkuji a přeji hodně štěstí nově nastupujícímu předsedovi a místopředsedovi, Martinovi a Vaškovi. Snad vám to členové MS Praha budou dělat tak lehké, jak to dělali lehké mně.