„Klid! Prosím klid!“ vyzval jsem své přátele a přitom zvedl ruce, ale jen tolik, aby se oprátka kolem mého krku příliš neutáhla. „Mluvte po jednom! Začne Halapartník.“
Halapartník z 16. století zakoulel černýma očima. „Tento rok je to už potřetí, co mě poleptali peroxidem vodíku!“ postěžoval si chraplavým hlasem. „Bolí mě celé tělo. A to nemluvím o hřebíku, který mě tlačí za krkem už padesát let! Takhle to dál nejde!“
„Nemůžeme si nechat všechno líbit,“ souhlasila Dáma se slunečníkem z 19. století. „Představte si, že mě drželi sto dvacet let ve sklepě plném myší! A po sluníčku ani památky! To už přesahuje veškeré meze slušnosti!“
„Jen v patnáctém století mě třikrát přemalovali,“ přidal se zabručeně obtloustlý Kupec visící nad krbem. „A pak na mě tři sta let sedal prach, až jsem z toho dostal rýmu. Náš útlak musí skončit! Máme přece taky svoje práva!“
Všichni shromáždění souhlasně přikyvovali ze svých dřevěných rámů.
„Přesně tak, přátelé!“ řekl jsem zvýšeným hlasem. „Co mám říkat já, který jsem dnem i nocí oběšen! Náš útlak skončí, svrhneme trojrozměrné! Placatost není hřích, placatost přece není zločin! I placatí mají svá práva! Vždyť peníze jsou placaté, i samotná Země je placatá! A bude patřit jenom nám!“
Mou řeč přerušil hromový jásot. Dokonce i málomluvný Hrbáč na zvonici skákal jak pominutý a jeho jediné oko se lesklo dojetím.
Musel jsem své obecenstvo uklidnit zdvižením paží. „Trojrozměrní už dál nesmí vykořisťovat placaté! Trojrozměrní budou od teď naši rozměroví nepřátelé! A my nad nimi zvítězíme!“
„Ano! Hurá! Sláva!“ volali nadšeně Zobrazové, dokud zase nepromluvil Kupec: „Ale jak to provedeme? Jak je svrhneme? Je nás málo a jsme příliš slabí,“ zakňučel poraženecky.
Nestává se mi často, abych opouštěl rám, ale někdo musel Kupce hodit do krbu.
Nesnáším zrádce!
Plameny olízly plátno, tlusťoch zakvičel bolestí a zakrátko zčernal na popel. Vrátil jsem se na své místo nad pohovkou. Provázelo mě napjaté ticho.
„Přátelé, nesmíme o svém cíli pochybovat!“ zvolal jsem. „Velké činy si žádají velké oběti! Nemůžeme mezi sebou trpět zrádce a pochybovače. Naším cílem je přece osvobodit všechny Zobrazy! A nastolit svobodu! Ať žije svoboda! Ať žijí Zobrazové! Smrt trojrozměrným!“ zahřímal jsem se zaťatou pěstí a mí druhové se ke mně přidali: „Ať žije svoboda! Ať žijí Zobrazové! Smrt trojrozměrným!“
Jakmile revoluční nadšení mých druhů vyprchalo, nastolil jsem základní otázku: „Abychom byli úspěšní, musíme si zvolit svého vůdce. Měl by to být někdo silný, schopný a oddaný věci…“
Chvíli bylo ticho a pak se tiše ozval Halapartník: „Ty buď našim Vůdcem, Bene.“
„Ano, jsi nejlepší!“ uculila se na mě Dáma a koketně zatočila slunečníkem.
„Půjdeme za Tebou,“ slíbil hudravým hlasem Hrbáč. „Kamkoli nás povedeš.“
Musím se přiznat, že mi to polichotilo. A nezapírám, že jsem to tak trochu očekával… Zhluboka jsem se nadechl, až mi smyčka stáhla hrdlo.
„Děkuji vám za důvěru, přátelé,“ řekl jsem. „Přijímám vůdcovství se vší skromností a pokusím se zhostit své nelehké a obětavé role ku prospěchu všech Zobrazů!“ vyhlásil jsem a pohled mi bůhví proč zaletěl ke krbu, ve kterém s praskáním dohoříval Kupec. Rychle jsem obrátil oči jinam.
„Teď už jen zbývá vymyslet, jak to provedeme,“ pokračoval jsem, když vtom se otevřely dveře…
***
Okamžitě jsem zmlkl.
Do salónku vstoupil sedmiletý klučina, syn pána domu, v doprovodu babičky. Pátravě se rozhlédl po místnosti a zeptal se: „Babi, nezdá se ti, že ty obrazy visí nějak nakřivo? A kde je ten s tím tlustým kupcem?“
„Nevím, Alfrede,“ odpověděla pomalu stařenka a podívala se přes tlustá skla brýlí přímo na mě. „Obraz Benita Mussoliniho visí rovně. A ten kupec… Neprodal ho tvůj tatínek na aukci?“
Alfréd zafrkal a skočil na pohovku. „Nevím… To by byla škoda, docela se mi líbil. Babi, můžu si zapnout televizi?“
***
O čem se bavili dál, nevím, záležitosti trojrozměrných mě nezajímají a na televizi se nedívám… Ale zapomněl jsem vám říct to nejpodstatnější: svůj plán!
Ze spolehlivých zdrojů jsem se dozvěděl, že Halapartník odcestuje příští týden do Louvru. Je to prý největší město Zobrazů na světě. Tam jistě získá pro naši věc spoustu nových soudruhů. Dáma s Hrbáčem tu zůstanou.
A já?
Já pozítří cestuji do Ermitáže. Prý tam visí zajímavý Zobraz. Zobraz křižníku, který pálí salvu začínající revoluci…