Každý si zřejmě položil alespoň jednou za život otázku, zda je čas na změnu. Existuje nějaké univerzální pravidlo, podle kterého se řídit? Kdy opustit stávající pozici a jít za lepším? Osobně věřím, že každý by měl vhodnou chvíli k opuštění zaměstnání poznat sám. V současné době je samozřejmě situace o něco komplikovanější než v letech předchozích. Trhem práce stále zmítají dopady ekonomické recese, nabídka pracovních pozic je omezená, zaměstnavatelé začali upřednostňovat úvazky na dobu určitou, a to i opakovaně prodlouženou, a rozdělení mzdy na fixní a flexibilní složku. Doba, kdy si mohl kvalitní zaměstnanec říci o svoji cenu, je momentálně pryč a její návrat zatím jen v dalekém horizontu, nicméně i přes všechny nepříznivé faktory a poměrně omezenou nabídku pracovních pozic zastávám názor, že člověk, který je trpělivý, chce danou práci skutečně dělat, je motivovaný a má co nabídnout, se nikdy neztratí.
Kdy je tedy čas na změnu? Pominu-li subjektivně pociťované nepohodlí v práci, ať už v rámci socio-kulturního prostředí a normativního vymezení společnosti nebo instituce, pro kterou člověk pracuje, které by nemělo být dlouhodobě ignorováno, výrazným faktorem, který zpravidla ovlivňuje rozhodnutí, zda zůstat, či odejít, je míra seberealizace. Pokud člověk pociťuje, že už mu společnost a prostředí, ve kterém se pohybuje po několik let, daly vše, co mohly, že se nemá více co naučit a jeho osobnostní rozvoj v rámci dané pozice spíše stagnuje, než by se progresivně rozvíjel, je určitě vhodné se zamyslet, zda není čas jít. Dalším faktorem je také tzv. profesní otupělost. Po nějaké době, kdy člověk vykonává určitou práci, která se i přes svoji každodenní variabilitu stává po několika letech rutinní, může dojít k tomu, že jedinec již nevnímá důležité prvky, unikají mu detaily a kvalita jím odváděné práce a přínos pro společnost samotnou začíná mít sestupnou tendenci. Třetím důvodem, resp. skupinou důvodů, jsou důvody, které já označuji za „prorůstové“. Každý jedinec po určité době očekává, že dostane možnost udělat krok vpřed v rámci své kariéry. Pokud nemá, kam by postoupil, stane se tento fakt po čase značně demotivačním faktorem. Nikdo nechce věčně stagnovat a stát na jednom místě. Pokud k takovému růstu nebo vůbec jeho možnosti nedojde, nebo pokud je bez bližší specifikace důvodů nebo z důvodů, se kterými se jedinec objektivně neztotožňuje, namísto daného člověka povýšen nebo oceněn někdo jiný, tj. daný člověk je takříkajíc „přeskočen“, je toto častým důvodem začít uvažovat o tom, zda se nepoohlédnout někde jinde. Nezanedbatelnou skupinou důvodů jsou také důvody osobnostní, kam bychom mohli například zařadit vztahové problémy na pracovišti, prvky šikany a další. Tyto důvody však zpravidla vychází z lidské podstaty, která je více či méně konfliktuální.
Co dělat, když se rozhodnete změnit zaměstnání nebo o své stávající, ať už z jakéhokoli důvodu, přijdete? Pomocí, kterou Vám nabízí stát, je instituce úřadu práce. Zda Vám úřad práce pomůže nalézt kvalitní práci, to nechám zcela na Vašem zhodnocení. Moje zkušenost je taková, že většina registrovaných si práci hledá vně této organizace a také po čase, chce-li skutečně pracovat, úspěšně nachází.
Reálnou možností, jak najít práci, která je v současnosti velmi hojně využívána, je internet a webové portály. Ty představují studnici nepřeberných možností, jak získat přehled o trhu práce ještě předtím, než se do jeho spárů jako „hledači“ sami dostanete. Nechci zde zveřejňovat seznam jednotlivých portálů. Pokud máte zájem, neváhejte mi poslat e-mail na níže uvedenou mailovou adresu a já Vám portály, se kterými mám dobrou zkušenost, velmi ráda doporučím. U pracovní pozice zveřejněné touto cestou v mnohých případech rozhoduje také rychlost reakce. Na atraktivní pracovní pozici reaguje celá řada uchazečů. Primární screening provádí personalista už na základě došlých životopisů. Mnohdy si vytřídí ty, které dorazily v prvních dnech po zveřejnění inzerátu, a ostatní už ani nezkoumá. Není to profesionální přístup, nicméně je v praxi velmi často uplatňovaný. A odtud pak pocházejí ony stížnosti uchazečů o zaměstnání, že se jim jednotlivé společnosti neobtěžují ani odpovědět. To by se samozřejmě stávat nemělo, nicméně společnosti jsou v postavení, kdy si mohou vybírat, a tohoto postavení využívají a velmi často přistupují k tomuto netaktnímu a nediplomatickému řešení, tedy neodpovídat těm, o které nemají zájem. Proto, je-li inzerát zveřejněn po dobu řekněme delší než 10 dní, stojí za to si telefonicky nejprve ověřit, zda je daná pozice stále volná a zda jsou do výběrového řízení stále přijímány životopisy nových uchazečů. Jedno doporučení z mé praxe: inzeráty čtěte až do konce. Není nic horšího, co by v očích personalisty vyřadilo kandidáta z výběrového řízení ještě před otevřením přiloženého životopisu, než když do inzerátu uvede jako podmínku „perfektní znalost anglického jazyka“, do požadavků „strukturovaný životopis v anglickém jazyce“ a přijde mu soubor s názvem „životopis“ v jazyce českém.
Vedle webových portálů ještě můžete využít služeb personálních agentur. Kariérní podpora spolupracuje dlouhodobě s personální agenturou Manpower. Vedle ní ale na trhu působí řada dalších agentur, které se specializují na vyhledávání vhodných uchazečů o zaměstnání na pozice, které vyhledávají pro své klienty. Pro Vás, jakožto kandidáta, je tato služba bezplatná, zatímco pro zaměstnavatele, pokud si zaměstnance ze spektra nabízeného agenturami skutečně vybere, není právě z těch nejlevnějších. V minulých letech nastal na trhu boom ve zřizování nových a nových personálních agentur. Tento trend však z mého pohledu již ustal a v současné chvíli se vyznačuje klesající tendencí. Kvalitních personálních agentur je dnes skutečně málo. Jména těch kvalitních jsou zpravidla společnostem a institucím velmi dobře známa, zatímco na ty ostatní je pohlíženo s jistým odstupem. Elementárním úkolem personální agentury je provést předvýběr kandidátů a k zaměstnavateli poslat pak jen ty, které dle jeho zadání splňují požadavky na obsazovanou pracovní pozici. K poklesu významu a důvěryhodnosti agentur dochází mimo jiné také z toho důvodu, že řada agentur tuto funkci neplní. Praxe je dokonce mnohdy taková, že jen co dostanou od uchazeče životopis, automaticky jej přepošlou zaměstnavateli. Pro uchazeče je to jen dobře, nicméně zaměstnavatel dříve či později tuto praktiku odhalí a zpravidla na ni obratem zareaguje. Rozhodnete-li se tedy spolupracovat s personální agenturou, doporučuji nejprve zvážit, zda se jedná o agenturu, která má dobrou reputaci a může se pyšnit kvalitně poskytovanými službami.
Ať už se rozhodnete při hledání práce pro jakoukoli z výše uvedených cest, přeji Vám šťastnou volbu při výběru budoucího zaměstnání.