Není to tak, že by umělá inteligence byla nějakou novinkou. Jeden z mensanů, kterého znám, ji studoval už na škole, a i přesto prohlásil, že vznik ChatGPT pro něj byl překvapením. To mne jen utvrzuje v domněnkách, že jsme se ocitli ve velmi zvláštní době s bezmezným potenciálem. Pamatuji na své nadšení, když byl na svět přiveden internet nebo když se App Store stal živnou půdou pro nové nápady. Žijeme ve fascinující době a jediné hranice, které máme, jsou tvořeny naší vlastní představivostí.

První věc, která mne napadla, když jsem poprvé narazil na zprávy o ChatGPT, bylo, jak bychom mohli využít umělou inteligenci pro práci v Mense. Domníval jsem se, že způsobí naprostou revoluci. Dobrovolníci už by nemuseli otrocky psát popisky k akcím, články nebo vytvářet plakáty. Management sociálních sítí by byl vyřešen pouhým stisknutím tlačítka. Canva ve svém softwaru nabízí generování pomocí AI. Jen klikni a hned máš hotový design. Dokonce i vytváření webových stránek je jen otázkou dobrého promptu.

Uprostřed všeho toho nadšení a možností kolem AI je ale důležité, abychom neignorovali etické otázky, které s tímto fenoménem přichází. Měli bychom si střežit soukromí svých dat, dávat si pozor na algoritmické zkreslení nebo potenciální zánik pracovních míst. Při vstupu do éry nekonečných možností je zásadní najít rovnováhu mezi využitím síly umělé inteligence a jejím zodpovědným použitím, aby mohla vzniknout taková budoucnost, která skutečně prospěje naší společnosti.

Příchod umělé inteligence mne donutil přemýšlet i o tomto: Pokud se bude AI stále zdokonalovat, co to znamená pro vysoce inteligentní lidi? Jinými slovy, pokud je umělá inteligence tak schopná, je ještě něco výjimečného na lidech, zvlášť mensanech?
Pokud se nad tím zamyslíte, předpokladem organizace, jako je naše, jsou naše mentální a intelektuální schopnosti. Pokud umělá inteligence při použití správného příkazu dokáže za deset sekund vytvořit to, co člověku trvá hodinu či dvě, nečíní to naši společnost zbytečnou?

Na otázky týkající se existence Mensy jsem narážel také tehdy, když jsem pozoroval změny napříč generacemi. Pracující lidé je jistě pociťují a celý svět se snaží přijít na to, co vlastně chce tato nová generace, známá také pod názvem Gen Z. Tím, že se stále více stává součástí naší demografie, je tato otázka pro nás čím dál důležitější  – co z toho, co Mensa nabízí, se trefí do potřeb nových členů?

Tím vůbec nechci říct, že by potřeby ostatních členů nebyly důležité. Všichni v této organizaci hledají něco hluboce osobního a významného – a to platí o všech národních Mensách po celém světě. Tyto potřeby ale mohou být naplněny, pokud máme širokou paletu členů, kteří jsou spolu propojení. Právě v tomto smyslu by pro nás bylo přínosné uvítat mladší nové členy. Jejich pohled na svět by vyžadoval větší dávku pochopení od ostatních členů, což by znamenalo přijmout i nový způsob mluvení a přemýšlení. Vždy jsem říkal ostatním členům, že jako společnost jsme jen jednu generaci od zániku. Mensa může být jen tak relevantní, jako nastupující generace, která bude pokračovat v dobrovolnické práci a budoucnost organizace zajistí. Pokud nebudeme mít žádné nové členy, kteří přijmou Mensu za svou, zanedlouho jako organizace napíšeme svou poslední kapitolu.

Jelikož za tři roky dosáhneme osmdesátého výročí vzniku, uvažuji nad tím, zda máme šanci oslavit i sté výročí. Jaký krásný okamžik by to byl! Ale na to můžeme pomýšlet jen v případě, že se o budoucnost začneme zajímat teď.
S příchodem umělé inteligence a rapidního způsobu, jakým jsou naplňovány naše potřeby vztahu s ostatními, přichází také otázka, jak by se měla naše organizace vyvíjet, abychom dokázali uspokojit potřeby našich členů na dalších třicet let.
Asi si říkáte, co má dlouhověkost Mensy společného s umělou inteligencí. Uvědomil jsem si, že navzdory tomu, jak silná a jak schopná AI bude, existuje jedna věc, která nemůže být nahrazena ani okopírována. Je to ta věc, která dává našim životům smysl. Je také důvodem, proč se umělá inteligence stále vyvíjí – všichni, celé lidstvo, totiž tuto vrozenou vlastnost máme. Zvědavost.

To kvůli naší přirozené zvědavosti dává život smysl. Je to právě to neznámé, co nás nutí zkoumat. A zkoumat znamená objevovat neznámé. Neznámé je všude kolem nás, ve všech možných perspektivách, zájmech našich členů a množstvích způsobů, jakými přemýšlíme, žijeme a komunikujeme jeden s druhým.

Jsou to naše individuální vlastnosti, které jsou pro každého z nás jedinečné, ale v rámci celé Mensy jsou naprosto normální a přijímané – jednoduše proto, že jsme zvědaví jeden na druhého. Protikladem a zároveň i zhoubou našeho společenství je lhostejnost. Pokud nám bude lhostejné, kam naše organizace směřuje, jakou se může stát, nebo co právě dělá, nebudeme o nic lepší než umělá inteligence.

Když teď dopisuji jeden ze svých posledních článků z pozice mezinárodního radního pro malé národní Mensy, doufám, že budeme i v budoucnu nadále zvídavě poznávat jeden druhého a objevovat to, co je nám zatím neznámé; že budeme hledat a žjišťovat, že neobvyklé věci jsou běžnější, než jsme si mysleli. A že tím dosáhneme spříznění a budeme vnímat tutéž pravdu. Takový objev můžeme oslavovat – protože právě ten je důvodem, proč stojí za to být člověkem.

Floreat Mensa!

Převzato z Mensa World Journal, číslo 129, 10/2023.

A pak jsme byli svědky nárůstu počtu počítačů připojených k internetu, kdy se s každým novým připojeným počítačem síť stávala exponenciálně výkonnější a plnou potenciálu.

Dnes jsme v plném rozkvětu pokroku – a jeho účinky na náš druh jsou stále v rovině fantasmagorické vidiny. Nedávno jsem přes sociální média četl, že vláda používala drony k masové dezinfekci velkých měst v nepřetržitém boji proti Covid-19. Žádné dystopické představy!

Když mluvíme o post-covidu, jeden postřeh, který změnil postpandemický postoj k Mense, je tento: členové se stali mnohem flexibilnějšími ve svém přístupu k dobrovolnictví a účasti na akci. Podle mých zkušeností jsou členové více nakloněni se k akci odhodlat až s jejím blížícím se datem. V minulosti tomu tak nikdy nebylo, mnoho z členů by se registrovalo hodně dopředu. Ale teď je i u malých akcí, jako třeba setkání na večeři, těžké předvídat, kolik členů se ukáže. A výsledky jsou často překvapivé.
Pokud jde o dobrovolníky, je stále více členů, kteří jsou ochotni se zapojit ad hoc těsně před dnem konání akce. Rozešlete prosbu o pomoc na konkrétní den a získáte minimální odezvu; až asi 36 hodin před akcí se najednou všichni ozvou, že vám klidně pomůžou.

Co to pak znamená pro organizátory akcí? Jak dopředu plánovat akce, které se bez dlouhodobějšího plánování a potvrzené účasti nemají šanci uskutečnit?

Přizpůsobit parametry toho, jak úspěšná akce vypadá.

Místo velkých, obrovsky organizovaných akcí se zaměřte na menší a spontánnější a organické akce. Inovujte svůj přístup tím, že prozkoumáte nové zábavné způsoby, jak si užít společnost toho druhého. Jedním z rysů úspěšných akcí je, že si členové s sebou domů něco odnesou. Možná je to mini terárium, které postavili spolu s ostatními členy. Nebo obraz, který namalovali, když popíjeli skleničky (čtěte: lahve) vína. Hodnota zde nespočívá v hodnotě objektu, ale v zážitku z toho, že ho dáte dohromady. A tím myslím dohromady ve všech smyslech toho slova – jak sestavit něco do své kompletní podoby, tak udělat to ve spřízněném duchu spolučlenů.

Rozsáhlé akce, jako jsou výroční setkání, lze i nadále plánovat daleko dopředu, ale důležité je naladit se na pomíjivou a stále se měnící povahu naší digitální reality a uvědomit si, že jako společnost se tomu musíme přizpůsobit a odpovídajícím způsobem se změnit.

Seděl jsem, poslouchal zasedání rady jedné z národních Mens a jedním z témat, které přišlo na přetřes, bylo zrušení tištěného časopisu. Pro mě to byla hořká pilulka ke spolknutí, protože časopis byl v průběhu let jednou z pých Mensy. Bylo to shrnutí všech myšlenek a rozhovorů společnosti, když si členové prostřednictvím časopisu psali dopisy. Bylo to fórum společnosti na tištěné stránce. Ale na zasedání si tehdy rada přišla poslechnout dvě věci: rezignaci tehdejšího redaktora a problém, že nikdo nechce ničím přispět.

V tu chvíli jsem si uvědomil, že ke změně došlo i ve způsobu, jakým členové nyní komunikují. Prehistoricky permanentní tištěná stránka už není žádoucím prostorem pro komunikaci. Tlachání se nyní přesunulo na digitální fórum. Vývoj lidstva. Chatovací aplikace, sociální média, fóra a videohovory se nyní staly stejně prominentními médii, v nichž se naše spojení uskutečňují.
Proto musí mít spojení členů hybridní přístup. Digitální platforma i fyzické setkávání se musí vzájemně doplňovat. Musí dojít k přijetí toho, že Mensa bude mezi oběma neustále v pohybu. Teprve až to budeme schopni přijmout jako novou normu, budou se Mensy všude na světě moci posunout k úspěchu na základě flexibility.

Bylo správné, že Mensa International přijala Workplace jako novou platformu pro naše členy. Nikdy předtím nebylo možné, aby všech 150 000 členů bylo připojeno na jednu stránku.

S každým novým členem, velmi podobně jako se zrodem internetu, vzniká exponenciální potenciál pro Mensu, aby dosáhla svého nejvýraznějšího cíle: poskytnout svým členům podnětné intelektuální a sociální prostředí.

A když se pak s členy setkávám osobně na akcích, jako je setkání IBD, jsem schopen je poznat osobně a obejmout je, jako bych je znal celou věčnost. Zmínka o Mortenu Øenovi, který si se mnou v autobuse v Černé Hoře vyměnil pokémona a pomohl mi konečně dokončit mou sbírku Kanto Region. Mortena znám na Workplace od loňského roku, ale teprve tehdy jsem se s ním setkal poprvé osobně!

Vždycky jsem říkal, že setkat se s členem v Mense je jako setkat se úplně poprvé se starým přítelem. Tato fráze nemůže být pravdivější, když si uvědomíme plný potenciál vzájemného propojení.

Převzato z Mensa World Journal, 2/2023, číslo 121.

What’s more we will be meeting to discuss and decide upon various motions and topics, and if there is one thing that the pandemic taught us it’s that video calls are great for when there is a great distance between people, but nothing can substitute for the authentic human experience of meeting one another in person.

One of the initiatives I am now doing in my capacity as DSNM is to gather small but frequent updates from the Full National Mensas under my portfolio. A pulse check like this can be far more effective than a large-scale project that may seem grand at first but hard to execute. And the same can be said about what is happening in National Mensas around the world.

If there is one thing I’m noticing from the reports, it is that National Mensas around the world are budding and thawing through the winter of the pandemic and finding new breath of life and vigour. Many National Mensas are already having in-person gatherings. Others are preparing for their National General Assemblies. Some during this down time were able to revamp their National Mensa website — a feat carried out purely by volunteers! Testing sessions are being carried out again and National Mensas around the world are poised for growth by meeting the repressed demand for Mensa Admission Tests.

But mind you it is not going to come to pass over night. For this to happen it’s going to take all of us. Every single member must be clear what we are all here for: that deeply personal and deeply meaningful human experience that we can only find in Mensa.

For that to happen we must all take part in bringing our own portion to the table. Volunteer and support your boards or take part to lead one. Be the member you want to see in your National Mensa and you will find other like-minded individuals coming to the forefront.

This pandemic winter has taken enough from us – our time, volunteers and momentum. Every little bud that sprouts is every new volunteer that raises their hand through the snow. Every generation of old methods of doing things now thawing to new and fresh more efficient ideas on how to run the society. It turns out, time like energy is never lost, only found in a different season.

A dear Mensan friend of mine once taught me that in order to get, you must first give. Change always involves the gaining and giving up of something. And indeed, this is always true with Mensa. You get what you put into the society. And if there is something I’ve always known to be true, what you get from what you put in, can never be bought by money for it is the priceless human experience that can truly be found in Mensa.

As I prepare for the trip to meet the rest of the ExComm, I’m looking forward to the spring we will all soon see in Mensa and helping our global membership see and respond the same.

Reprinted from the Mensa World Journal, May, 2022, issue 112

Neméně důležité je pomáhat národním Mensám znovu nabrat tempo ztracené v průběhu pandemie. Být v této roli znamená, že budu moci pomáhat koordinovat a vést úsilí, které můžeme společně vyvinoutn pro další dosahování cílů společnosti.

Strategická rozhodnutí na úrovni ExCommu musí brát v úvahu jedinečné a zvláštní potřeby národních Mens po celém světě. Pokud budeme mít silného zastánce menších národních Mens, jejich hlas a potřeby mohou být v IBD vyslyšeny a chráněny.
Jako ředitel pro menší národní Mensy chci porozumět individuálním problémům každé národní Mensy a spolupracovat s předsedy na vývoji a zavádění řešení, která jim prostřednictvím silné podpory a spolupráce s komunitou mohou pomoci dosáhnout cílů jejich Mensy.

Klíčovými otázkami budou zotavení a adaptace na svět po pandemii. V roce 2020 jsme na celém světě zaznamenali všeobecnou stagnaci růstu počtu členů. Testování byla zrušena nebo odložena a členské aktivity nebylo možné realizovat. Počet členů obecně se v důsledku tohoto náročného období sníží.

Nejnaléhavějším problémem bude pomoc národním Mensám ve zmírnění závažného úbytku členů během pandemie a znovuzískání dynamiky jejich nárůstu. Toho lze dosáhnout pochopením, jak národní Mensy po celém světě problémy související s počtem členů řeší, a podporou předsedů při zavádění těchto řešení. A dále pak identifikovat klíčové aktivity, které přispějí k testování, udržení členství a opětovnému přijetí členů. Díky novým nápadům na aktivity a možnostem spolupráce na akcích mezi národními Mensami lze obnovu počtu členů urychlit.

Práce na tomto úkolu začala již rok před mým jmenováním do funkce. Společně s předsedou Mensy International jsem vedl rozvoj Mensa International Workplace a podporoval týmy, aby se během jednoho roku vytvořila prosperující a aktivní komunita s více než tisícovkou členů.

Během prvních deseti dnů ve funkci jsem zavedl DSNM Office Hours, v rámci kterých si předsedové mohli se mnou objednat schůzku a popovídat si o své národní Mense a najít řešení, podporu a pocit, že jsou vyslyšeni.

Chci dále rozvíjet podpůrnou komunitu předsedů, která bude sdílet nápady, výzvy a rozvíjet příležitosti ke spolupráci s cílem zlepšit národní Mensy celkově prostřednictvím setkání a diskusí s předsedy, se zaměřením na sdílení nápadů a podpůrné skupiny.

Chci vás jako členy povzbudit, abyste v tomto období podpořili své předsedy a radní. Pokud někdy nastal čas, abychom se spojili, dali dohromady naše nejlepší nápady a úsilí a využili naše různorodé schopnosti pro udržitelnost naší společnosti, je to právě teď.

Pokud vidíte problém, podejte pomocnou ruku. Nabídněte nápady a řešení, která pomohou vaší národní Mense. Pomozte pořádat akce a pozvěte i ostatní členy. Najděte nové a neotřelé způsoby, jakými si můžeme Mensu užít. Žádný uzlíček RNA nás nezastaví! Vracíme se odhodlaně a s bojovným pokřikem. Začínáme teď.

Díky tomu brzy uvidíte, jak hodnotná je naše společnost. Přiroste vám k srdci. A vy díky ní porostete také. Poroste množství vašich nových zážitků a vztahů. Vaše schopnosti, možnosti a obzory se rozšíří. Uvidíte, že to, co do společnosti investujete, se vám vrátí. A to, co získáte, rozhodně stojí za to.

And after all of this, you will agree,
That the reason for Mensa
was there all along.
Because put it very simply,
and now you see:
Mensa starts with Me.

Šťastné 75. výročí Mensy!

Převzato z Mensa World Journal, 9/2021, číslo 104.