Po absolvování soutěží všichni již bezpečně víme, kam zahodil Cipísek knížepánovi kouli od kuželek i jak se jmenoval podučitel z Jičína. Jako bonus navíc jsme se v rámci večerních vyprávění babičky Václava Cafourka Václavy Čtvrtkové dověděli i množství pikantních, až mládeži nepřístupných historek ze života Rumcajse, Manky i knížecího páru. Na veřejnost například prosáklo, že Rumcajs měl až 13 nemanželských dětí, z nichž byl hodně oblíben Cipískův starší nevlastní bratr Rudolf. I když Cipísek také nebyl úplně vlastní – Manka Rumcajsovi oznámila radostnou novinu o narození synka chvilku po návratu od tety, u které delší dobu pobývala, a ukázala Rumcajsovi „novorozence”, děťátko přibližně půlroční, které už chodilo …
Kostýmy i paruky si vyráběli organizátoři sami – například efektní Rumcajsův klobouk z kašírovaného papíru se na druhý pokus Milanovi povedl k naprosté spokojenosti.
Již samotný první den setkání začal příjemně, organizátoři zajistili exkurzi ve výrobně trubiček v Hořicích a vzhledem k velkému zájmu zmlsaných mensanů o tuto exkurzi k plánovaným časům v 16.00 a v 18.00 přidali ještě jednu prohlídku ve 14.00, vešli se tedy všichni zájemci. Po výborné kávě a (několika :-)) čerstvých hořických trubičkách jsme se šli proběhnout na blízký kopec Gothard, kde jsou v parku vystavena kamenná díla vytvořená v rámci několika ročníků sochařských sympozií, která se v Hořicích konala od roku 1966.
Navzdory špatným předpovědím počasí objednali organizátoři sluníčko, které se odráželo na hladině rybníka, a za ním stály v hustém řadě topoly, 🙂 ne, ty tam nebyly, ale zato byl výhled na zříceniny hradu Trosky, které nám poskytovaly dobrý orientační bod při návratu z výletů a exkurzí. Časy exkurzí naplánovali organizátoři tak, aby se ze všech dopoledních exkurzí dalo dorazit na kteroukoli z odpoledních a ještě stihnout cestou oběd.
Exkurze do vozovny v Liberci, projížďka historickou tramvají, kde se Marta Heřmanová zhostila role průvodčí, výlet na ekologickou farmu do Pěnčína s výrobnou skleněných korálků, soutěž „O pána loupežníků”, prohlídka hydroelektrárny Spálov, obrácené zvony v Rovensku pod Troskami, broušení drahých kamenů v turnovské brusírně – to jsou jen některé z perel a perliček programu.
Zaznělo i několik přednášek – o své cestě na Island nám pověděla Hanka Druckmüllerová (cituji z krásné upoutávky na přednášku: „Země vodopádů, sopek, pustin, gejzírů, bublajícího bahna, síry, fjordů, ptáků a přívětivých lidí. Promítání a vyprávění o cestě do míst, kde teplá voda má pach síry, kde najdete horké potoky a pestrobarevné kameny, kde ledovce stékají až do moře. Nahlédneme do míst, kde řeky se brodí, potoky přeskakují po kamenech, vlny oceánu jsou ukolébavkou a kde polární lišky dávají dobrou noc i dobré ráno.”), členka Mensy Ivana Bauerová nám poradila, na co si dát pozor při přípravě životopisu, jak odpovědět na záludné otázky na pohovoru a s instruktorem bojového umění Krav Maga Rudolfem Kotrčem jsme si nacvičili chování v nebezpečných situacích. Většina z přítomných dam by výborně vypadajícímu instruktorovi s radostí pomohla demonstrovat účinnou obranu, najít ochotné pány již bylo horší, instruktor totiž kromě dobře míněných rad rozdával i dobře mířené rány.
Kdy jste začali setkání připravovat?
Marta Kubánková: Před rokem.
Milan Ryba: V březnu. Zhruba dva měsíce před loňským jarním setkáním jsme již měli vybranou lokalitu, abychom věděli, co můžeme nabízet.
Marta Heřmanová: Před loňským setkáním jsme si vyhlédli ubytování a poté, co jsme byli vybráni k organizaci, jsme začali s přípravami.
Proč jste zvolili jako místo konání Nebákov?
Marta Kubánková: Protože jsem tu již několikrát byla, hodně se mi tady líbilo, oceňovala jsem hlavně krásné okolí, možnosti výletů … už jsem měla v hlavě i trasu na bojovku, kudy by asi mohla vést.
Co bylo na organizaci setkání nejtěžší?
Vítek Švachouček: Stihnout všechno včas.
Milan Ryba: Fungovali jsme tak, že jsme se průběžně domlouvali, nikdo nebyl šéf, nikdo nebyl podřízený, každý dělal, co bylo potřeba. Fungovalo to velice dobře, protože jsme byli tým, který makal spolu, takže byla příjemná i příprava.
Vítek Švachouček: Nebyla tady žádná snaha svalovat vinu za chyby na někoho jiného, to nikdy nezaznělo.
Kde jste brali inspiraci? To je jasné – Jičín, Rumcajs, chce někdo k tomu něco doplnit?
Petr Luhan: V jeskyni!
Co je podle vás největším benefitem mensovních setkání?
Vítek Švachouček: Setkání je jednou z akcí, která umožňuje držet celou společnost Mensy pohromadě. Pokud by nebyly tyto synchronizační body, tak to asi přestane fungovat.
Marta Heřmanová: Většina lidí jezdí na celostátní setkání, protože je to jedinečná příležitost setkat se s lidmi, které rádi vidí.
Co byste poradili organizátorům dalších setkání, máte pro ně nějaký vzkaz anebo doporučení, nápady, návrhy?
Milan Ryba: Já to trošku otočím – my jsme dělali setkání tak, jak by se líbilo nám. Nenapadá mne nic lepšího, než ať dělají setkání tak, aby se líbilo jim. Pravděpodobně se pak bude líbit i ostatním.
Co byste chtěli vzkázat účastníkům setkání?
(všichni společně) Poděkování!
Marta Kubánková: Překvapili nás svým nadšením, bylo to pro nás zadostiučinění.
Děkuji za rozhovor a mockrát děkujeme za uspořádání setkání, které jsme si všichni krásně užili. Svědčí o tom i dlouhý potlesk vestoje, který účastníci organizátorům na závěr věnovali.
Těšíme se na setkání na dalším setkání!