Vážení příznivci génia Járy Cimrmana, drazí mensané,
o Járovi Cimrmanovi je známo, že byl mimo jiné průkopníkem takzvaných živých obrazů na území Rakouska-Uherska. Jeho první úspěšné pokusy se datují do prvních let 20. století. O tom svědčí záznamy z kronik a vyprávění obyvatel Velkých Losin, které se nám podařilo nashromáždit v rámci našeho studijního výjezdu.
V roce 1909 se vesnice Velké Losiny stala městem a při této příležitosti se obecní rada rozhodla zadat nějakému významnému výtvarníkovi vytvoření nového erbu pro město Velké Losiny. Pro nedostatek finančních prostředků padla volba na člověka, který se do Losin právě přistěhoval a skromně nabídl své služby. Tímto mužem nebyl nikdo jiný než Jára Cimrman. Naskytlá situace umožnila Cimrmanovi realizovat převratnou novinku v pojetí výtvarného umění a heraldiky taktéž, a to vytvořit městský erb jako živý obraz namísto obyčejné namalované placky.
První Cimrmanův návrh spočíval v živém obrazu sestávajícím ze slov Velké Losiny, kde jednotlivá písmena představovali lidé. Problémem tohoto návrhu však bylo, že pro tento obraz bylo potřeba třináct osob. Tolik dobrovolníků však Cimrman mezi nedůvěřivými obyvateli nenašel, a tak nápis vytvářelo jen šest lidí, kteří průběžně přebíhali a zobrazovali tak název pouze po skupinách písmen.
Tímto vlastně Cimrman předznamenal blikající neony.
Avšak osoby podílející se na živém obrazu dokázali takto přebíhat pouze po omezený čas, poté umdlévali a nápis ztrácel svůj smysl. Cimrman byl nucen vymyslet návrh druhý, pro jehož tvorbu převratně použil chemickou metodu filtrace v lingvistice. Za použití kvalitního filtračního papíru z místní ruční papírny takto vyfiltroval z názvu Velké Losiny slova VLK a LOSI.
Tento živý obraz již tvořily osoby pouze tři, avšak Cimrmanův geniální nápad jednak nebyl negramotnými vesničany pochopen a také narazil na neotužilost předvádějících, což se projevilo v tuhé zimě roku 1910, kdy teplota v noci klesla až na rekordních 248 stupňů Kelvina. Lidé v živém obraze utrpěli těžké omrzliny třetího stupně, zkroutily se jim údy k nepoužití a tváře jim zohavily puchýře.
A tak tedy mistr filtroval dál, až dospěl k prostému L s korunkou, které již zvládl vytvořit jeden člověk. K tomuto se uvolil Cimrmanův obdivovatel a jediný Losiňan, který pochopil mistrova génia, chromý Lojza, a před radnicí tento znak vytvořil.
Po Lojzově brzké smrti (pravděpodobně umrznutím či hladem) se však občané Losin rozhodli vrátit se k původnímu malovanému erbu. Z následující doby pak již o Járovi Cimrmanovi nejsou ve Velkých Losinách dochovány žádné zprávy.