Dnes Vám přinášíme rozhovor s „duchovním otcem“ soutěží Íkváč Frýdku-Místku, Bedna Moravskoslezského kraje a Logická olympiáda, tedy inteligenčních soutěží pro žáky základních a středních škol. I přesto, že se název soutěže a místo jejího pořádání mění, koncept je stále stejný, tak jak ho Dalibor vymyslel už na začátku tohoto tisíciletí.
Nejdříve malé představení. Odkud jsi a co děláš?
Pocházím z Frýdku-Místku, kde jsem prožil prvních 7 a posledních 15 let života. Ten mezičas jsem bydlel v Chropyni na Kroměřížsku. Jsem kříženec Hanáka s Ostravákem a asi je to i znát, kdykoli otevřu ústa.
Před vojnou i po ní jsem byl několikrát zaměstnán jako ajťák. Pár let jsem souběžně se zaměstnáním provozoval internetovou kavárnu. V současnosti jsem živnostník dělící svůj čas poměrně rovnoměrně mezi programování a internetový obchod.
Až do letošních voleb jsem se poměrně hodně realizoval také v politice, byl jsem krajským zastupitelem a asistentem senátora. Třetí volební období jsem zastupitelem Frýdku-Místku.
Máš nějaké koníčky?
Kytara, zpěv, karaoke, divadlo, psaní, čtení, stolní tenis, kdysi jsem dělal i paragliding. A určitě fotografování, mám nový Canon EOS 450D, nakoupil jsem objektivy a fotím, kdykoli mám čas.
Jak nejraději trávíš dovolené?
Nejraději na vodě. Každý rok jezdím Vltavu, ale mám sjetou i Lužnici, Berounku, Sázavu … Rád bych zkusil i větší lodě. Koncem března jedeme s kamarády regatu na Jadranu, koncem dubna mne čeká v Chorvatsku kurz a kapitánské zkoušky a někdy v září bych už rád „velel“ plachetnici sám. Docela to prožívám, jsem celý natěšený a kupuju jachtařskou literaturu.
Co tě přivedlo k rozhodnutí přijít na mensovní test?
Narazil jsem na mensovní stánek na brněnském Invexu. Mensa tenkrát přímo na výstavišti prováděla testování veřejnosti. Zkusil jsem to.
Znal jsi před testem alespoň přibližně výši svého IQ?
Jasně. Bylo mi něco přes dvacet a pracoval jsem v IT, což tenkrát něco znamenalo. Doba klimatizovaných sálů s počítači o několika metrech kubických už byla pryč, ale ta aureola bílých plášťů „pánů programátorů“ ještě ne. Byl jsem si jistý, že jsem geniální.
Překvapil tě výsledek testu?
Oddychl jsem si, špatný výsledek by mne zklamal. Uspořádal jsem ve Frýdku-Místku první testování a s těmi, kteří prošli testem, jsme založili místní skupinu Mensy. S Petrem Korčem, současným předsedou Rady Asociace českých filmových klubů, tehdejším studentem místeckého Gymnázia, jsme se pak hrdě přihlásili do Einsteinovy společnosti. Vzpomínám si, že jsem měl průkazku č. 4 a byl jsem na ni patřičně hrdý.
Doporučil bys svým dětem jít na mensovní test?
Asi ano, ale pokusil bych se jim vysvětlit, že to mají brát s velkou, ale opravdu velkou rezervou. Inteligence je košatá záležitost. Dnes vím, že není příliš inteligentní vyjadřovat ji jediným číslem.
Přišla ti někdy vyšší inteligence jako přítěž?
Inteligence není postižení. Inteligence je dar a stěžovat si na ni je podobný nesmysl, jako stěžovat si na dobré oči. I když člověk občas zahlédne i věci, které je lepší nevidět.
Vyměnil bys logické uvažování raději za nějaký jiný talent?
Neodvážil bych se provozovat výměnný obchod s nadáním. Člověk by si uvědomil, co měl, jakmile by to ztratil, a chtěl by to zpátky. Kdyby byla šance dostat něco navíc, tak bych sáhl po absolutním hudebním sluchu.
Co si myslíš obecně o přístupu našich spoluobčanů k nadaným dětem?
Ve společnosti už dnes panuje shoda, že nejlepších výsledků lze dosáhnout pouze individuálním přístupem. To platí nejen pro vzdělávání a nejen pro děti. To má ovšem také svůj finanční rozměr. A já rozumím tomu, že ne každý je ochoten přispívat jiným na jakýsi nadstandard.
Jak jsi přišel na myšlenku inteligenční soutěže pro nadané děti?
Když frýdecko-místecká radnice nechala opravit zasedací síň zastupitelstva. Při pohledu na nový sál s dataprojekcí mně došlo, že tam by to šlo. Že by se tam daly promítat soutěžní úkoly finalistům inteligenční soutěže. Nad tou soutěží jsem přemýšlel několikrát předtím, ale tehdy poprvé jsem si uměl představit její finále.
Co bylo hlavním cílem soutěže?
Asi by se teď slušelo pohovořit o našich nezištných úmyslech a snaze nakopnout ta děcka, odhalit jejich nadání, motivovat je, nasměrovat … Ve skutečnosti jsme chtěli především zviditelnit Mensu ve Frýdku-Místku. Cílem bylo shromáždit na jedno místo opravdu výběrově inteligentní děcka a divácky přitažlivou formou je navzájem konfrontovat. To mělo zaujmout úřady, školy a především média. Povedlo se to, všechna finále Íkváče jsme dokázali dostat do novin i do televize. Že jsme při tom upozornili velké množství dětí a středoškoláků na jejich skutečný potenciál, je samozřejmě také pravda.
Kolik žáků se tenkrát zúčastnilo?
Počet soutěžících se pokaždé pohyboval kolem jednoho tisíce. To je myslím taková zdravá hranice pro průměrně početnou a aktivní místní skupinu Mensy v roli organizátora. Letos jsme v krajské soutěži Bedna dopustili větší počet soutěžících a na vyhodnocování nominačních testů jsme pak museli vyhlásit odpolední směnu, noční směnu, a protože ani to nestačilo, opravovali jsme i následující den.
Je rozdíl, pokud se soutěž pořádá pro žáky ZŠ nebo studenty SŠ?
Je to v zásadě totéž. Úkoly pro středoškoláky jsou přirozeně o něco těžší, ale zájem o soutěž v nominačních kolech a úroveň finále, reakce soutěžících, jejich motivace a zápal, to všechno je myslím srovnatelné.
Byly ty první soutěže v něčem jiné než například letošní Bedna a LO?
Skoro se to stydím přiznat, ale nijak zvlášť jsme se od té doby neposunuli. Stále kopírujeme ten koncept, který jsme od roku 2000 využívali v Íkváčích. Letošní Bedna Moravskoslezského kraje byla Íkváči velice podobná, podobně jako pražská a středočeská Logická olympiáda. Pokaždé předkola s papírovými testy na školách, pak několikakolové jednodenní finále v dostatečně reprezentativním prostředí. Soutěž je stále stejná, dokonce i jednotlivé úkoly jsou podobné, jen kulisy se mění. Městský úřad, krajský úřad, poslanecká sněmovna … teď už zbývá jen Evropský parlament a OSN.
Proč myslíš, že to tak je?
Já myslím, že je to přirozené. Biologie používá pojem konvergence, kdy často příbuzensky velmi vzdálené druhy zvířat, například žraloci a delfíni, získali ve stejném prostředí podobné znaky. Mensovním soutěžím se děje totéž, všechny konvergují do stále stejné podoby, bez ohledu na to, kdo konkrétně je pořádá. Slyšel jsem, že v příštím roce pustí organizátoři Logické olympiády její nominační kola on-line. Jsem zvědavý, jak se bude soutěži v tomto novém prostředí dařit a co to s ní udělá.
Jak se ti líbilo finále Logické olympiády?
Musím Pražáky pochválit, měli to pěkné, soutěž běžela podle plánu, prostředí poslanecké sněmovny také splnilo svou úlohu. Líbily se mi ty mobilní hlasovací krabičky, to byla zajímavá novinka. A když mne Tomáš Blumenstein představil nabitému sálu jako otce zakladatele mensovních inteligenčních soutěží, a já mohl předávat ceny, tak jsem byl docela naměkko. Však jsem také kus té slávy přivezl zpátky domů a na schůzce naší místní skupiny předal dál. My Ostraváci jsme každopádně rádi, že se naše myšlenka tak pěkně chytla.
Nedávno jsi v mensovním časopise inzeroval hádanku se židlí. Ozval se někdo? Podařilo se ji vyřešit?
Ten úkol jsem nalezl v knize Matematika kolem nás, autorem je pan Zdeněk Opava. Mám tu knížku rád, je plná zajímavých věcí. Je tam taky jeden úkol s židlí a provázkem. Kdo tu knížku máte, je to na straně 345, tuto si nalistujte, moc si ji neprohlížejte, rovnou ji vytrhněte a spalte. Ušetříte si mnoho hodin marného úsilí. Několik mensanů mi napsalo, ale řešení nedodal nikdo.
Jaké jsou tvé plány do budoucna?
Mám před sebou několik velkých úkolů. Z těch největších bych vypíchnul především úkol postavit dům a zplodit syna. Stromy neřeším.
Děkuji za rozhovor!