Přes vrcholy hor oblak pluje ve vzdálené, smutné kraje. Stín jeho do lesů padne, v hvozdech není cesty žádné. Přesto v dáli třpytná špice divy věští – snad i více. Dále, než ten oblak bílý pověsti se rozšířily. O pokladech, krásné panně, kterou spasí mužné rámě. Proč ne? Po zemi je reků …