Prof. Bohdan Pomahač je plastický chirurg, který jako jediný na světě úspěšně provedl několik celkových transplantací obličeje a oboustranných transplantací horních končetin. Vede oddělení plastické chirurgie na univerzitě v Yale. Profesor Pomahač vedl tým provádějící první úplnou transplantaci obličeje ve Spojených státech amerických, která byla zároveň celosvětově teprve třetí. Ještě jako šéf plastické, úrazové a popáleninové chirurgie na svém předchozím působišti v přední bostonské nemocnici držel celosvětový primát – transplantoval již sedmi pacientům nový obličej a třem pacientům úspěšně provedl oboustranné transplantace horních končetin.

Pan profesor Pomahač je držitelem mnohých ocenění domácích i zahraničních – zmíníme alespoň ty české – v roce 2012 mu Česká transplantační nadace udělila cenu za rozvoj transplantační medicíny, v roce 2014 převzal od nadačního fondu Neuron na podporu vědy Cenu Neuron za přínos světové vědě v oboru medicína. Pan profesor je držitelem medaile Za zásluhy, kterou ho v roce 2015 vyznamenal tehdejší prezident České republiky Miloš Zeman.
Na slíbenou přednášku a setkání s panem profesorem jsme čekali čtyři roky – v řádném termínu předání Čestného uznání

Mensy ČR na valné hromadě Mensy v červnu 2019 jsme ocenění předat nemohli, protože pan profesor dlouhodobě působí v zahraničí, a poté několik let trvala omezení z důvodu koronaviru. Díky velké přízni a organizačním schopnostem manželky pana profesora jsme nakonec vhodný termín v rámci cesty rodiny do České republiky nalezli. Paní Augustínové Pomahačové jsme poděkovali kyticí.

Obdivovali jsme pevnou vůli a odhodlání pana profesora, který v začátcích svého pracovního působení v USA pracoval až 17 hodin denně, bydlel s dalšími nájemníky v nepříliš čistém podnájmu a využíval jakoukoliv příležitost zapojit se do dění v nemocnici i mimo svůj lékařský obor.

Pan profesor zdůraznil nutnost kreativity. Pokud si člověk myslí, že je jedno až dvě řešení, určitě je jich mnohem více. Dále vyzval k trpělivosti, která i jemu pomohla v začátcích – zůstat, pokračovat, nenechat se odradit.
Zpočátku jsem byla překvapená, že pan profesor nebude prezentovat na slidech, a tedy s obrázky, záhy však všem vysvětlil proč. S humorem řekl, že pokud neuvidíme obrázky, nebudeme si umět představit, čím se zabývá, ale pokud je uvidíme, tak 2–3 účastníci přednášky vždycky odpadnou, a pokud by neodpadli, tak přednáška nebyla dobrá. I pouze při slovním popisu operací myslím, že s použitím obrázků bych jakožto organizátorka šla příkladem a odpadla první.

Když je pacient natolik znetvořený, že má „díru místo nosu“, znamená to pro něj společenskou smrt. Transplantace obličeje tedy není život zachraňující operace, není to transplantace životně důležitého orgánu jako srdce anebo játra, ale vrací pacienta společensky do života, s lidským obličejem mu dává možnost opět navštěvovat rodinné a společenské akce. Pan profesor uvedl příklad pacienta, který po transplantaci obličeje znovu navázal vztah se svojí rodinou, byl hostem na svatbě svojí dcery, zúčastnil se i její promoce.

K tomu směřovaly i dotazy z publika – jak reagují pacienti na svůj nový obličej, jaký má pan profesor k těmto pacientům vztah, když se s nimi potkává ve velmi dlouhém časovém období, jestli je možná transplantace očí…
Pan profesor byl velmi skromný a zdůrazňoval přínosy kolegů a svého skvělého týmu při lékařských zákrocích, ve všech odpovědích zaznívala velmi silná etická rovina a získali jsme množství podnětů k zamyšlení.

V neposlední řadě jsme byli vděčni za ochotu a čas, který nám pan profesor věnoval i navzdory jeho pouze krátké návštěvě v ČR. Bylo krásné sledovat, že jej na přednášku a předání ocenění přišla podpořit celá rodina. Pomahačovým jsme poděkovali, že přijali naše pozvání.

Bylo mi velkou ctí přednášku pana profesora Pomahače pro mensany a hosty a předání Čestného uznání zorganizovat.
Pan profesor Pomahač uvedl, že si Čestného uznání Mensy velmi váží, po akci děkoval i za příjemnou atmosféru, kterou jsme vytvořili. Zdravím tímto tedy všechny účastníky a děkuji.

Dovoluji si na závěr zrekapitulovat uplynulých 13 let Čestného uznání a sdělit, že Čestná uznání udělená v letech 2010–2022 byla tímto předaná osobně do rukou laureátů všechna, a tedy celkem bylo předáno všech 65 uznání i diplomů oceněným osobnostem anebo jejich zástupcům.

Měli jsme možnost osobně se setkat s 50 oceněnými osobnostmi anebo v několika málo případech s jejich zástupci, většinou rodinnými příslušníky, kteří přišli na valné hromady Mensy diplomy převzít, zbylé diplomy byly doručené poštou.
Celkem 19 oceněných osobností přednášelo pro mensany a hosty v rámci programu valných hromad anebo na následně zorganizovaných besedách.

Jako autorka myšlenky a koncepce Čestného uznání – ocenění za duševní přínos osobností pro společnost – přenechávám tuto aktivitu k dalšímu využití Mense Česko a věřím, že i nadále budou oceňované osobnosti, které si ocenění zaslouží, a aktivita bude přinášet radost oběma stranám – oceněným osobnostem i Mense a jejím členům.

Zuzana Šimková, koordinátorka Čestného uznání do 06/2022

Prof. PhDr. Martin Hilský, CSc., dr. h. c., MBE, je profesor emeritus anglické literatury, překladatel, shakespearolog a držitel mnoha ocenění za literární práci. Patří k našim předním překladatelům Shakespearova díla, přeložil kompletní Shakespearovy sonety.

Martin Hilský se narodil v Praze roku 1943 do rodiny architekta Václava Hilského a japanoložky Vlasty Hilské, která původně vystudovala anglistiku. K anglickému jazyku měl Martin Hilský vztah už od dětství, v útlém věku začal dokonce číst anglické knihy v originále. Svou první hru Williama Shakespeara – Sen noci svatojánské – přeložil v roce 1983, od té doby přeložil do češtiny celé Shakespearovo dílo (vyšlo souborně v roce 2011), o němž napsal knihu Shakespeare a jeviště svět (2010). Své eseje o anglické a americké literatuře shrnul do souboru Rozbité zrcadlo (2009). Je také editorem dvojjazyčného kritického vydání Shakespearových her a sonetů. Jeho překlady byly uvedeny ve více než sto premiérách v českých divadlech. Národní divadlo v Praze uvedlo k roku 2010 osmnáct jeho překladů divadelních her.

Nakladatelství Academia letos chystá další dotisk monumentálního díla, prvního českého překladu všech Shakespearových divadelních her a básní pořízeného jedním překladatelem a vydaného v jednom svazku. V roce 2021 vyšla obsáhlá publikace Shakespearova Anglie: Portrét doby, v současnosti profesor Hilský pracuje na jejím pokračování.

Pan profesor Hilský je držitelem mnohých ocenění – v roce 2001 ho za zásluhy o šíření anglické literatury v České republice a za jeho shakespearovské překlady královna Alžběta II. jmenovala čestným členem Řádu Britského impéria (Member of the Order of the British Empire, MBE). V roce 2011 obdržel medaili Za zásluhy o stát v oblasti kultury a školství a státní cenu za překladatelské dílo. V roce 2015 získal hlavní Národní cenu projektu Česká hlava za překlad kompletního díla Williama Shakespeara do češtiny.

Řádný termín předání Čestného uznání Mensy ČR na Valné hromadě Mensy na Máchově jezeře v červnu 2022 nevyhovoval z důvodu kolize s jinými povinnostmi, přes léto byl pan profesor velmi vytížen přípravou Shakespearovských slavností, a tedy domlouvání vhodného termínu setkání trvalo téměř rok. Termín se nakonec ukázal jako velmi příhodný, protože jsme měli možnost se symbolicky zařadit do dlouhé řady gratulantů a popřát panu profesorovi i k životnímu jubileu, které začátkem dubna oslavil.

Pan profesor Hilský měl z Čestného uznání Mensy ČR i z našeho blahopřání velkou radost, ale svoje narozeniny glosoval velmi skromně slovy, že „co je jeho 80 let oproti mnohem významnějšímu výročí, a sice 400 letům, které zrovna uplynuly od prvního folia Williama Shakespeara“ (myšleno Folio of Comedies, Histories & Tragedies, první souborný svazek Shakespearových děl z roku 1623), ve kterém bylo otištěno zcela poprvé 18 Shakespearových her. Moderní vědci na toto dílo obyčejně odkazují jako na První folio. Sbírka byla vytištěna v knižním formátu folio s výškou hřbetu asi 40 cm a obsahuje 36 her. Ačkoli osmnáct Shakespearových her bylo vydáno ve formátu quart před rokem 1623, tak První folio je pravděpodobně jediný spolehlivý zdroj pro asi dvacet jeho her a cenný zdroj textu i pro mnohé z těch, které byly vydané předtím.

Na přednášku s názvem „Fenomén Shakespeare“ jsme se velmi těšili, přičemž jsme byli přesvědčeni již předem, že anglický dramatik William Shakespeare fenoménem opravdu je, ale pan profesor nás jasnou argumentací ujistil o tom, že žádný spisovatel předtím ani potom se Shakespearovi nevyrovnal co do vlivu, úctyhodného uznání ani trvalého komerčního a lidového úspěchu. Shakespeare byl velký mistr postav, ve svých dílech jich představil širokou plejádu. Měl zájem o obrovskou šíři lidských povah, pochopení pro člověka a jeho slabosti. V jeho hrách vystupuje 930 postav, které mají jména, z toho 800 mužů a 130 žen. Pokud ovšem jde o rozsah typů, které najdete mezi ženskými hrdinkami (královny, princezny, hraběnky, komtesy, vévodkyně, měšťanky, chůvy, komorné, služebné, prostitutky, čarodějnice či bohyně), počtu mužských se vyrovnají. Shakespeare ve svém díle vytvořil ženské postavy, které byly v naprostém rozporu s oficiálně prosazovanými představami o ženách. Shakespeare ve svých komediích, tragédiích a částečně i romancích z těchto stereotypů vycházel a narušoval je.
William Shakespeare byl anglický básník, dramatik a herec, který bývá považován za největšího anglicky píšícího spisovatele a celosvětově nejvýznamnějšího dramatika. Připisuje se mu přibližně 38 dochovaných her, 154 sonety, dvě dlouhé epické básně a několik dalších básní. Jeho hry byly přeloženy do všech hlavních živých jazyků a jsou uváděny častěji než hry jakéhokoli jiného dramatika. Většinu svých známých děl Shakespeare vytvořil mezi lety 1589 a 1613. Některé jeho rané hry byly komedie. V dalším období vytvořil Shakespeare mnoho her na historické náměty hlavně z anglických dějin, ale také např. velké drama Julius Caesar. Později, asi do roku 1608, pak psal své slavné tragédie, jako jsou Hamlet, Othello, Král Lear a Macbeth, které jsou považovány za vrcholná díla anglické literatury. V poslední tvůrčí fázi vytvářel tragikomedie, známé též jako romance, pravděpodobně ve spolupráci s jinými autory.

Shakespeare vyrůstal ve Stratfordu nad Avonou v anglickém hrabství Warwickshire.

Shakespearova literární a kulturní autorita je dnes nezpochybnitelná, ale pan profesor upozornil i na vhodné načasování – Shakespeare se narodil na správném místě a ve správný čas, v okamžiku příznivém pro dějiny anglického jazyka, vzdělání, divadla, společenského a politického uspořádání Anglie, rodícího se britského impéria a angličtiny jako seriózního literárního jazyka. Shakespeare psal v jazyce, který dnes historičtí lingvisté označují jako raně novověkou angličtinu (cca 1500–1660).
V Shakespearově dětství byla latina stále jazykem teologie a vědy a v právním kontextu se používala zvláštní forma anglonormanštiny. Psaná angličtina ještě nedosáhla standardizace v oblasti pravopisu, syntaxe ani gramatických forem. Neexistoval žádný slovník angličtiny. Na konci 16. století byla angličtina připravena na proměnu v jedno z nejlepších médií pro vyjádření myšlenek, emocí a složitých vnitřních stavů, jaké kdy jakákoli společnost vytvořila.

Shakespeare tedy psal první použitelný repertoár divadelních her, protože žádný repertoár předtím nebyl.
Nyní je ve slovníku angličtiny ze všech autorů nejvíc citací Shakespearova díla.

Díky skvělým prezentačním dovednostem pana profesora byla přednáška navíc velkým uměleckým zážitkem.

Obdivovali jsme energii pana profesora, který nám nabízel jeden bonmot za druhým a upozorňoval na Shakespearovo „magické využití jazyka“. Tipnuli byste si třeba, co to znamená „airy nothing“? Vzdušná nic, a tedy – slova! Kladl množství řečnických otázek a podnětů k zamyšlení, významy dokládal vynikajícím faktografickým fundováním a objasňováním historických souvislostí. V neposlední řadě jsme byli vděčni za ochotu a čas, který nám pan profesor věnoval i v období oslav svého jubilea, přičemž den před konáním přednášky pro Mensu měl v Městské knihovně v Praze komponovaný večer, kde mu ve zcela vyprodaném hlavním sále knihovny vestoje tleskalo 400 diváků. Pan profesor v dialogu s chemikem a popularizátorem vědy Michaelem Londesboroughem předvedl mimořádně zajímavou konverzační show, která byla provázena hudebními vsuvkami a laudationy několika hostů na počest pana profesora. (Pokud byste chtěli zhlédnout zajímavou společnou přednášku prof. Hilského a dr. Londesborougha „Chemie lásky“, která zazněla v rámci Dne vědy na FFUK, vkládám odkaz: mensa.click/xs. V závěru večera prof. Hilský převzal z rukou rektorky paní prof. MUDr. Mileny Králíčkové, Ph.D., historickou medaili Univerzity Karlovy.

Přednášku pak pan profesor zakončil, jak sám řekl, téměř marketingovým sloganem „he was not of an age, but for all time“ – značícím, že Shakespeare nebyl pouze význačnou osobností své doby, ale jeho význam přetrvává na věky věků.

Pozvání na akci přijala i paní Kateřina Hilská, manželka pana profesora, která je rovněž vynikající překladatelkou, z angličtiny a do angličtiny přeložila 68 knih. Zaměřuje se zejména na románovou tvorbu, dětskou literaturu, divadelní hry a eseje.
Bylo mi velkou ctí přednášku pana profesora Hilského pro mensany a hosty a předání Čestného uznání Mensy ČR zorganizovat, protože společnost potřebuje neustále dobré vzory a noblesní osobnost pana profesora nepochybně velkým vzorem je.

Dovoluji si na závěr avizovat další akci a pozvat na přednášku prof. MUDr. Bohdana Pomahače, plastického chirurga, který jako jediný na světě úspěšně provedl několik celkových transplantací obličeje a oboustranných transplantací horních končetin. Podrobnosti této akce jsou ještě v jednání, ale uskuteční se pravděpodobně 18. 9. 2023 v přednáškovém sále na Novotného lávce 200/5, 110 00 Praha 1. Příležitost k setkání s panem profesorem využijeme k předání Čestného uznání Mensy České republiky za rok 2019, které Mensa ČR na základě hlasování svých členů prof. Pomahačovi udělila. Od řádného termínu předání v příslušném roce jej archivujeme a domlouváme vhodný náhradní termín předání, vzhledem k dlouhodobému pobytu pana profesora v Americe čekáme na jeho návštěvu České republiky a těšíme se na osobní setkání.

Zdroje:
Britannica.com: mensa.click/xt
Wikipedia.org: mensa.click/xu, mensa.click/xv

Zuzana Šimková, koordinátorka Čestného uznání do 06/2022

Pan Průša si ocenění velmi váží, měl z něj velkou radost a předáváme pozdravy od něj do Mensy.

Na začátku prosince proběhla ve Fakultní nemocnici Motol přednáška pana prof. Zámečníka na téma „Proč má smysl rozumět biologii nádorového růstu?“ za účasti asi 60 mensanů a hostů.

Prof. MUDr. Josef Zámečník, Ph.D., je přednostou Ústavu patologie a molekulární medicíny 2. LF UK a FN Motol. Na lékařské fakultě byl studenty několikrát zvolen učitelem roku. O tom, že je výborným prezentujícím a velmi charismatickým a vtipným člověkem, jsme měli možnost se přesvědčit i na přednášce. Prof. Zámečník je autorem více než 100 odborných publikací a spoluautorem mezinárodní učebnice neuropatologie vydané v Cambridge University Press, členem prestižních tuzemských i zahraničních odborných organizací a vědeckých rad. K těmto oceněním Mensa přidala diplom za duševní přínos pro společnost, který pan profesor převzal na letošní valné hromadě Mensy na Máchově jezeře, kde byl naším hostem.

Na březen 2023, pokud okolnosti dovolí, máme přislíbenou přednášku pana prof. PhDr. Martina Hilského, CSc., dr. h. c., MBE, který je profesor emeritus anglické literatury, překladatel, shakespearolog a držitel mnoha ocenění za literární práci. V náhradním termínu předání pan profesor převezme Čestné uznání Mensy České republiky za rok 2022.

O Prusa Research

Prusa Research založil roku 2012 Josef Průša, český kutil, vynálezce a investor – a nyní jeden z nejznámějších lidí v oblasti 3D tisku.

Josef se o 3D tiskárny začal zajímat při nástupu na Vysokou školu ekonomickou – tedy v roce 2009. Tehdy považoval 3D tisk za pouhé hobby, přestože ho nová technologie fascinovala – především tím, jak lze tyto stroje dále vylepšovat. Později se přidal k open-source projektu RepRap.

Začátky byly hodně skromné. Žádní investoři, žádné kampaně na Kickstarteru. Ale Josef měl plán (a taky obrovskou zásobu krabic na pizzu, do kterých s bratrem Michalem balili součástky na tiskárny a posílali je z malé sklepní dílny do celého světa). Posílalo se jen pár zásilek týdně, ale i tak to bylo správné dobrodružství!

V průběhu času se design Prusa i3 stal jednou z nejpopulárnějších konstrukcí pro FDM 3D tiskárny – a objevuje se v mnoha úpravách po celém světě, protože je mimo jiné stále open-source.

Momentálně v Prusa Research pracuje přes 700 lidí a měsíčně rozešlou přes 9 000 tiskáren do celého světa. Stali se nejrychleji rostoucí technologickou firmou ve střední Evropě (Deloitte 2018) s růstem 17 118 % za poslední čtyři roky a obsadili první místo v kategorii Deloitte BIG 5 s tempem růstu 4 527 %!

Ale i když se Prusa Research může pochlubit takhle světovými čísly, pravda je taková, že když přijdete do jejich prostor, máte pocit, jako byste vstoupili do garáže nějakého vášnivého kutila. Ta garáž má osm pater – vyvíjejí si tam vlastní hardware a software, vynalézají, vylepšují, testují, experimentují…

Navíc zůstávají věrni svým kořenům – 3D tiskárny Original Prusa i3 vyhrávají ocenění po celém světě, ale stále jsou open-source a velká část jejich dílů je stále tištěná na dalších 3D tiskárnách – proto také mají přímo v budově společnosti i „Farmu“, obří místnost, kde více než 600 tiskáren tiskne díly na další stroje. (zdroj)

Jsme velmi rádi, že se to změnilo, a rovnou děkujeme Budějovičákům (anebo Budějčákům, abychom učinili krajové výslovnosti zadost) za zorganizování povedeného pětidenního podzimního celostátního setkání na jednom z nejatraktivnějších míst jižních Čech, Hluboké nad Vltavou. Schopní a nadšení organizátoři byli tedy jmenovitě: Marta Frydrychová, Lucka Palivcová, Martina Novotná, Olina Blechová, Petra Bydžovská, Maruška Havránková, Ida Konzalová, Edita Kučerová, Dušan Brodský, Milan Bubal, Adam Huleš a Pavel Marušinec.

Nejen, že se setkání poprvé konalo v Hluboké, poprvé ho organizovala místní skupina České Budějovice a že většina organizátorů byla úplně poprvé na celomensovní akci, ale nabídlo i celou řadu dalších „poprvé“ – navázání spolupráce s místní samosprávou a s panem starostou, pokrytí setkání a krásná prezentace setkání i ostatních mensovních aktivit v krajské televizi, využití autobusů pro velmi komfortní přepravu účastníků na exkurze přímo od hotelu, příprava samostatné sekce programu pro děti, které byly na aktivity doprovázené pedagogickým dozorem, a rodiče si tedy mohli užít i exkurze, kam by je s nejmenšími nepustili, nový koncept soutěže družstev nazvaný Labyrint, kombinovaný přednáškový večer „Hlubocký mixér“, a zejména zvládnutí ubytování, zázemí a aktivit pro čím dál vyšší počet mensanů, kteří na setkání jezdí – tady skoro 190 účastníků, včetně nabídky nízkonákladového ubytování pro studenty v místní sokolovně blízko hotelu, které bylo také moc dobrým nápadem.

Organizátoři se inspirovali místní krajinou a místopisem a bylo krásné sledovat, jak ze všech jejich aktivit čišela velká láska a patriotismus k rodnému kraji. Názvy týmů byly inspirované jihočeskými rybníky, soupeřily tedy týmy Bezdreváků, Černišáků, Dehtařáků, Dvořišťáků, Hejtmaňáků, Horusičáků, Kačležáků, Mrhaláků, Muničáků, Opatovičáků, Rožmberáků, Staňkováků, Světáků, Velkoholnáků a Velkotisáků.

Hned ve čtvrtek jsme začali 21kilometrovou procházkou po okolí Hluboké, jejímž cílem byla zřícenina Karlova hrádku. Mensané obecně nejsou velcí sportovci (pokud nepočítáme šachy, protože i šachový turnaj byl součástí setkání), takže průvodce vycházky Milan, který běhá půlmaratony a absolvoval extrémní závod 5 beskydských vrcholů, nás za vycházkový sportovní výkon právě v délce půlmaratonu pochválil – to jsme už ale vesele doplňovali kalorie v cukrárně pod zámkem. Bílý zámek Hluboká byl součástí výletů i exkurzí – začínali i končili jsme u jeho bran, v jeho okolí a v rozsáhlém podzimně zbarveném zámeckém parku jsme hledali indicie k soutěžím a v rámci komentovaných prohlídek jsme prošli několik zámeckých okruhů. Skupiny, které měly štěstí a provázela je Martina, která na zámku několik let pracovala, dostaly k oficiálnímu výkladu průvodce navíc i její fundované dovětky a upozornění na zajímavé součásti dekorací a inventáře.

Z exkurzí i aktivit si každý vybral dle libosti – někdo ochutnával Budvar, jiní se vydali po stopách jihočeského hornictví na prohlídku Eliášovy štoly a hornického muzea, další zkoušeli ferratové lezení nad hladinou Vltavy anebo hráli gorodky. Většina z nás vzhledem k lokalitě a unikátní nabídce využila a zcela zaplnila několik termínů exkurze do jaderné elektrárny Temelín – po tom, co jsme po striktních bezpečnostních kontrolách byli do areálu vpuštěni, viděli jsme zblízka impozantní 150 metrů vysoké chladicí věže, prošli jsme se halami, slečny průvodkyně nám vysvětlily technologii a v rámci virtuální reality jsme viděli i vnitřek chladicí věže a výhled kolem.

Krásným kulturním zážitkem bylo představení Saturnin v podání místního hereckého souboru, které Mense věnovala místní samospráva. Za tuto možnost mnohokrát děkujeme. Dle popisu avizovaný večer plný bláznivých nápadů Saturnina s kusem poezie, humoru, fantazie a myšlenkových přemetů, představení, které mělo přiblížit divákům nejúspěšnější dílo Zdeňka Jirotky inspirované anglickou literaturou, nebylo úplnou kopií knihy, ale poutavou formou nabídlo divákům nestárnoucí příběh i jinak než v dostupné knižní či filmové podobě a diváci z řad mensanů, pro které bylo vyhrazené celé divadlo, odcházeli velmi spokojeni.

V programu bylo i několik přednášek – Vysoká citlivost v podání psychologa Ondřeje Fafejty, přednáška Rotary klubu o aktivitách pro studenty a šest krátkých přednášek zařazených v pásmu nazvaném „Hlubocký mixér“, tedy talk show zajímavých lidí z neobvyklých prostředí. Prezentace odstartoval známý parazitolog prof. Julius Lukeš, který je nejenom světově proslulý vědec, ale i vtipný vypravěč, dále jsme vyslechli a velmi nás zasáhl příběh mladého muže, který žil na ulici a nyní pracuje v léčebně, kde pomáhá ostatním. Dále vystoupili naši spolumensani, účastníci setkání – Dušan nám ukázal vězeňské chodby, objasnil, co je náplní práce vychovatele a jaké aktivity připravuje pro skupinu vězňů – otců, aby aspoň občas mohli se svými dětmi pobýt i mimo zdi věznice. Petr pohovořil o tom, jaké to je pracovat na postu ředitele dětského domova, kolik plyšáků děti dostávají, jak bydlí a jak chodí (či spíše jak by rády jezdily) na výlety. V podtextu jsme sledovali, jak Petr svou prací velmi žije i jako osobním i společenským posláním. Tyto příběhy v nás budou rezonovat ještě dlouho a děkujeme za možnost je vyslechnout. I modrý slon nakonec skončil u nového šťastného malého majitele.

V dalších částech večera nás Petra poučila o předpokladech, které musí splnit adept na získání zbrojního průkazu, a přidala dobré rady i studijní zdroje pro zájemce o „zbroják“, od Hanky jsme se dozvěděli nejenom informace o profesi notáře, ale zejména o tom, jak se vyvarovat chyb v dědickém řízení. Prezentující byli následně k dispozici i pro další dotazy a diskusi.

Děti přítomné na setkání si také užívaly bohatého programu, byla pro ně připravena návštěva zoo se vzdělávacím programem, společný výlet do Třeboně na interaktivní výstavu Leonardo, výprava do budějovického Objevária s interaktivními výstavami, šachový turnaj Elišky Richtrové a další program.

V neposlední řadě bych ráda pochválila výběr ubytování, hotel byl velmi komfortní, nádherný zámek i město Hluboká jsme měli v pěším dosahu, v blízkosti hotelu probíhaly rybářské slavnosti a výlov Munického rybníka, který sice organizátoři na tento termín neobjednali, ale bylo to další zpestření programu. Počasí naopak objednali výborně, takže jsme si všechny aktivity maximálně užili.

Takže Budějčáci, moc děkujeme za práci a úsilí, které jste do příprav i realizace setkání na Hluboké vložili, bylo to krásné! Závěrečný potlesk vestoje jste si plně zasloužili.

Doufáme, že jsme se neviděli naposled, a teď je řada na vás, dorazte prosím na akce, které i pro vás připraví další organizátoři – na jaře 2023 prostějovská místní skupina, na podzim 2023 Ostraváci a na jaře 2024 mensané z Liberce a okolí.

Po noci strávené v autobuse nás uvítal ranní Bath – jedno z nejkrásnějších měst ve Velké Británii, které je na Seznamu světového dědictví UNESCO. Obdivovali jsme bývalé římské lázně, prošli se kolem katedrály se žebříkem plným andělů, lázeňských budov a opatství na náměstí The Circus a Royal Crescent s georgiánskými domy, pochutnali jsme si na „čaji o páté“, součástí kterého bylo pečivo scone s hustou smetanou a marmeládou. Někteří z nás se projeli na lodičce, aby si prohlédli místní flóru a faunu, a mnozí poprvé v životě na vlastní oči na břehu řeky Avon spatřili ledňáčka.

V dalších dnech jsme navštívili římskou pevnost a lázně Caerleon, kde se Mensa také zapsala do historie místní památky nyní již veselou příhodou, kdy při prohlídce římských lázní jedné z účastnic spadl mobil a místní průvodkyně musela do 2000 let starého bazénu vejít a mobil vytáhnout. Mobil to přežil a průvodkyně nakonec také!

Poté jsme se přesunuli na poloostrov Gower na pobřeží s útesy, kde jsme kromě krásných písečných pláží sledovali i balancování ovcí na útesech nad nimi. Wales je země, kde je více ovcí než lidí a nejvyšší počet hradů na světě v přepočtu na počet obyvatel. V pláštěnkách jsme navštívili mohutný Caerphilly Castle – vodní hrad ze 13. století se šikmou věží, který je součástí jedné z nejrozsáhlejších pevností ve Velké Británii. Proudy vody crčely z nebe a bylo jí dost i ve vodním příkopu kolem hradu.

Prošli jsme Gower Heritage Centre – 800 let starý vodní mlýn se zvířecí farmou a řemeslnickými dílnami. Provázel nás zprvu hrozivě vypadající holohlavý muž s tetováním na 97 % těla (alespoň co jsme viděli), který nám v průběhu prohlídky farmy ukazoval dřevěný  vlastnoručně zhotovený novotou vonící přístřešek pro hospodářská zvířata a s velkou něhou vyprávěl, jak sbírá vajíčka kachen, zahřívá je v inkubátoru a pomáhá novorozeným kůzlátkům na vratké nožičky. Zdání klame… i když… po práci zřejmě odjíždí na svém harleyi hlučně fandit oblíbenému fotbalovému týmu.

Viděli jsme i další skanzen, tentokrát Welsh Folk Museum na předměstí Cardiffu, kde jsme se ponořili do historie života ve Walesu, procházeli jsme zrekonstruované staré obytné domy, které sem byly přemístěny z různých částí země, zemědělská stavení, školu, kostel, kovárnu i alžbětinský zámeček ze 16. století s krásnými zahradami.

Abychom viděli jednu z nejkrásnějších pláží v jižním Walesu v zátoce Three Cliffs Bay (zátoka Tří útesů), vydali jsme se kolem zříceniny hradu Pennard Castle zatravněným územím plným divokých krav, které s velkou chutí okusovaly slanou trávu – zdejší půda je totiž pravidelně zaplavována mořem.

Další den opět nastal liják, který naše sympatická průvodkyně Anička nazvala laskavě drizzling, tedy mrholení (na další stupeň grizzling už naštěstí nedošlo). Mířili jsme zrovna do národního parku Brecon Beacons, nejvyšších hor jižního Walesu. Plánovaný výstup tedy organizátoři odložili až na odpoledne, což se ukázalo vzhledem ke kluzkým kamenům jako velmi moudré a Pen y Fan (886 m), nejvyšší vrchol Kapradinových hor, jsme nakonec zdolali. Během strmého stoupání nahoru jsme, co nám síly stačily, obdivovali nádherné scenerie, malebnou krajinu s vysoko položenými vřesovišti, ledovcovými údolími a zalesněnými soutěskami. Odměnou nám kromě epesních výhledů byla i vrcholová prémie – ochutnávka bara brith (velšsky „kropenatý chleba“). Jde o chléb vyrobený ze samokypřicí mouky ochucený tradičním čajem, sušenými rozinkami a směsí hřebíčku, zázvoru a skořice.

Pak už jsme se přesunuli do Cardiffu, hlavního města Walesu, kde jsme se prošli centrem města i viktoriánskými nákupními pasážemi a měli jsme dostatek času prohlédnout si Cardiff Castle – šlechtické sídlo z 19. století s mohutnými hradbami postavené na místě normanského hradu. Vstupní bránu chrání drak, v tomto případě milá socha dráčka. Velšané však používají i hrozivější  ztvárnění draků. Červený drak je symbolem Walesu, takže byl k vidění na každém kroku.

Večerní setkání s waleskými mensany bylo velkým překvapením, hlavně co se týče (ne)komunikace mezi členy navzájem. Vzhledem k brutálnímu dodržování GDPR (General Data Protection Regulation, tedy Obecného nařízení o ochraně osobních údajů) si členové navzájem nepíší, ale veškerá komunikace jde přes „centrální mensovní úřad“, ani se nesetkávají, nemají žádné akce, nedostávají časopis, a to ani časopis Mensy International. Nechtělo se nám tomu věřit. Naši hostitelé naopak se zájmem vyslechli povídání o našich akcích, intranetu, Logické olympiádě, o jarním a podzimním setkání … a myslím, že nás také podezřívali, že trochu přeháníme. Povídání nad výbornou smaženou treskou s hranolkami, čerstvou tatarkou, mačkaným zeleným hráškem a koktejlem s ginem a brusinkami plynulo svižně.

V průběhu přesunu do Londýna byla velmi příjemným překvapením od organizátorů návštěva Oxfordu, kde byla v roce 1946 založena Mensa.

Poslední den jsme strávili v Londýně a stejně tak jako hladce plynuly vody Temže, my jsme na katamaránu z Embankment (nábřeží) pluli až do Greenwich, kde se část účastníků oddělila, aby si pobyt v Londýně prodloužila, a zbytek už zamířil k domovům.

Za týden jsme nachodili asi 130 kilometrů, takže jsem si kromě zážitků, tradičních sušenek shortbread a rýmy přivezla i slušnou bolest nohou, která mě ale po návratu do práce a na druhou směnu doma zase rychle přešla.

Děkujeme Janě a Tomášovi za zorganizování tohoto skvělého poznávacího zájezdu a ostatním mensanům za příjemnou společnost.

Ocenění, které je definované charakteristikou „za významný přínos inteligenci národa, propagaci duševní kultury a šíření dobrého jména České republiky ve světě“, svoji definici letos opět zcela naplňuje – profesor Hilský patří k našim předním překladatelům Shakespearova díla. V roce 2001 ho za zásluhy o šíření anglické literatury v České republice a za jeho shakespearovské překlady královna Alžběta II. jmenovala čestným členem Řádu Britského impéria (MBE). Profesor Hilský vyjádřil radost z ocenění.

Dalšími osobnostmi nominovanými na ocenění pro rok 2022 byli (v abecedním pořadí):

prof. MUDr. Vladimír Beneš, DrSc. – český lékař, specializací neurochirurg, v letech 1997–2020 přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze a 1. LF UK,

prof. MUDr. Milena Králíčková, Ph.D. – lékařka a vysokoškolská pedagožka, profesorka histologie a embryologie, rektorka Univerzity Karlovy jako první žena v této funkci od založení univerzity,

prof. MUDr. Julius Špičák, CSc. – gastroenterolog, přednosta Kliniky hepatogastroenterologie Transplant centra Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze, člen odborných společností, držitel ocenění za odborné publikace,

prof. MUDr. Josef Zámečník, Ph.D. – vědec a vysokoškolský pedagog v oboru patologie se specializací na neuropatologii, přednosta Ústavu patologie a molekulární medicíny 2. LF UK a FN Motol.

Na slavnostním vyhlášení letošního ročníku Čestného uznání v rámci valné hromady Mensy České republiky převzal pan prof. MUDr. Josef Zámečník, Ph.D. diplom z rukou předsedy Mensy ČR Martina Sedláčka. Prof. Josef Zámečník je držitelem řady ocenění, včetně ceny Česká hlava za výzkum nádorů mozku. Kromě bohaté publikační činnosti a členství v profesních organizacích je prof. Josef Zámečník velmi oblíbený i u studentů – na lékařské fakultě byl studenty několikrát zvolený učitelem roku. Ostatní ocenění se z důvodu pracovního vytížení omluvili, diplomy Mensy České republiky budou předané v náhradním termínu. Více informací uvádíme na mensa.click/cu.

Tolik strohý jazyk tiskové zprávy, letošní ročník Čestného uznání byl za mě poslední. Ještě před konáním valné hromady jsem z titulu autorky této aktivity Radu Mensy požádala o pozastavení Čestného uznání. Radním jsem uvedla za mě zcela jasné a pádné důvody – v posledních cca dvou letech způsobuje více starostí a rozkolů mezi členy Mensy než radosti. Rovněž reprezentace směrem navenek a šíření dobrého jména Mensy, jak bylo od začátku aktivity zamýšleno a dlouhou dobu se to dařilo, je ve spojení s udělením Čestného uznání dr. Pekové ohroženo.

Nebudu zastírat, že poslední kapkou v rozhodnutí aktivitu pozastavit byl pro mě článek Miroslava Charváta v minulém čísle časopisu (3/2022) o tom, že Čestné uznání porušuje stanovy Mensy. Máme svobodu slova, ale v rozsáhlém článku je snad pravda jenom to, že členů o udělení Čestného uznání hlasuje málo, na což dlouhodobě upozorňuji (v posledních letech hlasuje cca 200 členů – což je číslo porovnatelné s tím, kolik členů volí v mensovních volbách), dá se tedy diskutovat o tom, jestli je to aktivita celé Mensy a jestli může jakákoliv skupina mensanů mluvit jménem celé Mensy, jak píše i M. Charvát. Pokud ale časopis dostane do rukou nečlen anebo člověk, který o Čestném uznání nic neví, pomyslí si, že vlastně ani my jako Mensa nevíme, co chceme, a ještě do toho zatahujeme nominované osobnosti.

Přípravě a realizaci Čestného uznání jsem v každém ročníku věnovala desítky dobrovolnických hodin nejméně v průběhu půl roku příslušného ročníku (a společně se mnou další 3 dobrovolníci) přípravě materiálů, komunikaci s nominovanými osobnostmi, organizování předání a přednášek, přípravě diplomů a grafického listu, komunikaci s členy, která nebyla v posledním roce příjemná – pokud toto není doceněno a v podstatě nemáme zájem na tom, aby aktivita pokračovala, a dokonce se zdá, že nám začíná škodit, není důvod pokračovat.

Pokud bude trvat situace, že dobrovolník musí kromě samotného dlouhodobého vykonávání dobrovolnické aktivity v podstatě i bránit sebe a svoji práci, trávit cenný čas uváděním argumentů, proč co dělá a nedělá, odpověďmi v mailech i intranetovými diskusemi a bude doslova nařčen z toho, že porušuje stanovy Mensy (viz článek) tak moje dosavadní úsilí bylo opravdu „po zásluze oceněno“.

Poprosila jsem radní, abychom důstojně ukončili stávající ročník, což se stalo, na valnou hromadu nám slíbili účast hosté (nakonec přijel jen prof. Zámečník s doprovodem, byl velmi sympatický a slíbil nám přednášku, která se vzhledem k zakončení školního roku a zkouškovému období uskuteční na podzim).

Dále plánuji předat stávající ocenění osobnostem, se kterými se mi povede domluvit přednášky nebo setkání – zareagoval už pan profesor Hilský, který se teď intenzivně věnuje přípravě letních Shakespearovských slavností, ale setkání plánujeme na říjen.

Vzhledem k dlouhé pandemické situaci máme několik diplomů, které čekají na předání, a rovněž již delší dobu čekáme a pravidelně se připomínáme s přednáškou pana prof. Pomahače, kterému bychom rádi předali Čestné uznání z roku 2019, rovněž jsem několikrát poptávala exkurzi ve firmě Průša Research, kam poneseme Čestné uznání z minulého roku. Na zorganizování těchto setkání pracujeme, a až budou domluveny termíny, naleznete je, jako tradičně, v mensovním kalendáři.

Děkuji těm, kteří se na realizaci Čestného uznání podíleli, jsou to Jiřina Vlková, Tomáš Kubeš a Jiří Šmach, v předchozích letech i Česťa Kalus.

Děkuji vám za nominace osobností, upozorňování na skvělé počiny na poli duševní práce i za účast na hlasování na intranetu. Společnosti velmi chybí dobré vzory, proto jsem cítila dobrovolnickou práci na přípravě a realizaci Čestného uznání jako potřebnou. Velkou inspirací a radostí byla každoročně setkání s osobnostmi, které jsme na „mensovní půdu“ v souvislosti s oceněním na valné hromady anebo na následné přednášky zvali.

Přeji vám hezké léto a těším se na viděnou na mensovních akcích.

Nepřišli jsme s prázdnýma rukama a přednášce předcházelo předání diplomů Mensy České republiky za duševní přínos pro společnost Čestné uznání v náhradním termínu, které osobně převzali prof. MUDr. Jiří Horáček, PhD, FCMA, výzkumný pracovník v oblasti neurověd, přednosta kliniky psychiatrie a lékařské psychologie 3. LF UK a vedoucí centra pokročilých studií mozku a vědomí NÚDZ, a prof. MUDr. Cyril Höschl, DrSc., FRCPsych, světově uznávaný český psychiatr, popularizátor vědy. V letech 1990–2021 byl ředitelem Psychiatrického centra Praha, jež se roku 2015 transformovalo právě v Národní ústav duševního zdraví. Oba páni profesoři vyjádřili potěšení z ocenění.

Přednáška pana profesora Horáčka vzbudila velký zájem a účastníci diskutovali i nad rámec původně vyhrazeného času, doufám tedy, že jsme přednášejícího nezdrželi od dalších povinností. 

Za sebe i za ostatní účastníky přednášky jsem ráda, že v prostorách NÚDZ jsme pobyli pouze jako hosté, a již při organizování akce jsem si opět uvědomila důležitost duševního zdraví a jeho křehkost.

V čase, kdy vyjde toto číslo časopisu, bude již ukončené hlasování na intranetu, děkuji všem, kteří se zapojili a spolurozhodli o laureátovi letošního, již 13. ročníku Čestného uznání.

Pro zopakování, osobnostmi nominovanými na ocenění pro rok 2022 jsou (abecedně): 

prof. MUDr. Vladimír Beneš, DrSc. – český lékař, specializací neurochirurg, v letech 1997–2020 přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze a 1. LF UK,

prof. PhDr. Martin Hilský, CSc., dr.h.c., MBE – profesor emeritus anglické literatury, překladatel, shakespearolog, držitel mnoha ocenění za literární práci,

prof. MUDr. Milena Králíčková, Ph.D. – lékařka a vysokoškolská pedagožka, profesorka histologie a embryologie, rektorka Univerzity Karlovy jako první žena v této funkci od založení univerzity,

prof. MUDr. Julius Špičák, CSc. – gastroenterolog, přednosta Kliniky hepatogastroenterologie Transplant centra Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze, člen odborných společností, držitel ocenění za odborné publikace,

prof. MUDr. Josef Zámečník, Ph.D. – vědec a vysokoškolský pedagog v oboru patologie se specializací na neuropatologii, vedoucí neuropatologické laboratoře Ústavu patologie a molekulární medicíny UK 2. LF.

Předání diplomů Mensy a pamětního listu k Čestnému uznání proběhne v neděli 5. června 2022 v rámci valné hromady Mensy ČR ve Starých Splavech u Máchova jezera.

Přeji hezké jarní dny a těším se na viděnou na dalších mensovních akcích, třeba právě na jarním setkání anebo na valné hromadě Mensy.

probíhá třináctý ročník udělování Čestného uznání Mensy České republiky, ocenění osobností, které se významnou měrou zasloužily o intelektuální přínos a/nebo šíření dobrého jména České republiky ve světě, a to zejména osobností, jejichž význam pro společnost je natolik výrazný, že vylučuje jakoukoliv pochybnost o jejich vysoké inteligenci.

Vámi zaslané nominace byly souladu s pravidly pro udělování Čestného uznání zaslány Radě Mensy společně s profily navrhovaných osobností (avšak beze jména navrhovatele, abychom se vyhnuli případnému ovlivnění). Rada rozhodla o pěti kandidátech, z nichž můžete zvolit vítěze prostřednictvím intranetového hlasování, které začne 2. dubna 2022 a potrvá měsíc.

Za všechny zaslané nominace vám děkuji, sešla se stejně jako v minulých ročnících jména osobností známých ve vědeckých kruzích, kultuře, umění, společenském životě, ale nominovali jste i veřejnosti méně známé osobnosti. V odůvodněních, která jste zasílali, jste se pak odvolávali zejména na osobnostní kvality nominovaných a na výsledky jejich práce.

Výběrem z nominací zaslaných členy Mensy byly rozhodnutím Rady Mensy na Čestné uznání nominované pro rok 2022 tyto osobnosti (abecedně):

Prof. MUDr. Vladimír Beneš, DrSc. – český lékař, specializací neurochirurg, v letech 1997–2020 přednosta Neurochirurgické kliniky Ústřední vojenské nemocnice v Praze a 1. LF UK. Navrhovatelka píše: „Můj návrh byl motivován snahou vyhnout se nominacím poplatným momentálním náladám a aktuálnímu dění a vsadit letos na zdravý rozum a trvalé hodnoty.“

Prof. PhDr. Martin Hilský – přední anglista, překladatel, držitel mnoha ocenění za literární práci. Navrhovatel uvádí: „Martin Hilský je profesor emeritus anglické literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a Filozofické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, překladatel z angličtiny, shakespearolog. Je to výjimečná, renesanční osobnost.“

Prof. MUDr. Milena Králíčková, Ph.D. – česká lékařka a vysokoškolská pedagožka, profesorka histologie a embryologie, od února 2022 rektorka Univerzity Karlovy jako první žena v této funkci od založení univerzity. Působí jako vedoucí jednoho z výzkumných programů Biomedicínského centra v Plzni. Od roku 2012 je čestnou ambasadorkou Fulbrightovy komise. Navrhovatelka ve zdůvodnění nominace píše: „Jako prorektorka byla hlavní hybnou silou, díky níž se Univerzita Karlova začlenila do aliance evropských univerzit 4EU+ (spolu se Sorbonnou a univerzitami v Heidelbergu, Kodani, Milánu a Varšavě. (…) Paní rektorku jsem měla tu čest osobně poznat a okamžitě si získala moji náklonnost svým skromným a otevřeným vystupováním.“

Prof. MUDr. Julius Špičák, CSc. – český gastroenterolog, přednosta Kliniky hepatogastroenterologie Transplantcentra Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze, člen odborných společností, držitel ocenění za odborné publikace.

Prof. MUDr. Josef Zámečník, Ph.D. – vědec a vysokoškolský pedagog v oboru patologie se specializací na neuropatologii, vedoucí neuropatologické laboratoře Ústavu patologie a molekulární medicíny 2. LF UK. Je držitelem ceny Česká hlava za výzkum nádorů mozku. V roce 2006 byl jmenován jedním z nejmladších docentů Univerzity Karlovy a v roce 2014 jejím profesorem. Na lékařské fakultě byl studenty několikrát zvolený učitelem roku. Je autorem více než 90 odborných publikací a spoluautorem mezinárodní učebnice neuropatologie vydané v Cambridge University Press.

Dále byli nominováni:

Mgr. Ing. Jiří Kůs – český podnikatel, psycholog, předseda Asociace nanotechnologického průmyslu ČR, propagátor nanotechnologií a konceptu třetí průmyslové revoluce amerického ekonoma Jeremy Rifkina. „Pana Jiřího Kůse nominuji, protože velmi úspěšně reprezentuje a významně posunul Česko v očích světa v oblasti nanotechnologií. Je skutečným vizionářem a multioborovým člověkem, disponuje širokým jak technologickým, tak duševním přehledem.“

RNDr. Stanislav Zelenda – VŠ pedagog, Matematicko-fyzikální fakulta UK, zakladatel projektu Talnet  Národního informačního centra pro mládež. „Rád bych tímto navrhl na nominaci pro Čestné uznání Mensy pro rok 2022 pana RNDr. Stanislava Zelendu. Ten stál v roce 2003 u zrodu projektu Talnet, který za takřka 20 let existence ovlivnil tisíce nadaných a talentovaných žáků a studentů v celé České republice. V prosinci minulého roku odešel do důchodu a myslím, že nominace na Čestné uznání by byla důstojným zakončením jeho celoživotní práce s nadanou mládeží.“

Doc. Ing. Eva Zamrazilová, CSc. – přední česká ekonomka, která od ledna 2018 předsedá Národní rozpočtové radě. V letech 2008 až 2014 byla členkou bankovní rady České národní banky, od srpna 2014 pak působila jako hlavní ekonomka České bankovní asociace. „Navrhuji doc. Ing. Evu Zamrazilovou, CSc., za její mimořádný přínos pro ekonomii. (…) Nyní předsedá Národní rozpočtové radě ČR, kde díky své dlouholeté vědecké činnosti v oblasti makroekonomie a ekonomické statistiky reprezentuje vědeckou obec. Dovoluji si podotknout, že mi velmi vadí, když se zřizují speciální ocenění a uznání pro ženy – naštěstí to není případ Mensy ČR. Přínos doc. Zamrazilové je pro celou ekonomiku a celou společnost, tudíž by měl být oceněn celospolečenským uznáním.“

Prof. RNDr. Jan Konvalinka, CSc. – český biochemik, vedoucí výzkumné skupiny na Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd (ÚOCHB) a mezi lety 2014 a 2022 též prorektor Univerzity Karlovy pro vědu a výzkum. V badatelské činnosti se zabývá zejména proteázami retrovirů a neuropeptidázami. „Během epidemie covidu-19 pravidelně na ČRo informoval o situaci, o rizicích, dělal prognózy, vyvracel dezinformace. Když nevěděl, řekl, že neví. Když se zmýlil, přiznal, že se zmýlil. K věcem mimo svou odbornost se nevyjadřoval. Odpovídal na dotazy posluchačů. A hlavně – neprohluboval příkopy. Naopak se snažil je zahlazovat.“

Ing. Petr Koubský, CSc. – popularizátor vědy, vědecký redaktor nezávislého Deníku N, autor populárně vědeckých i odborných publikací, překladatel, vysokoškolský pedagog, laureát Peroutkovy ceny 2020, český publicista, analytik informačních a komunikačních médií a pedagog.

Prof. PhDr. Anna Hogenová, CSc. – česká filozofka, fenomenoložka, zabývající se trvale fenomenologickou problematikou (evidence, podstata, poznání, tělo, pohyb aj.).

PhDr. Mgr. Renata Sabongui – baletní mistryně, vysokoškolská pedagožka, producentka, manažerka. „Paní Renatu Sabongui nominuji na ocenění Čestné uznání za dobrou reprezentaci České republiky v zahraničí.“

Tereza Dočkalová – herečka, členka souboru Divadla pod Palmovkou, držitelka dvou Cen Thálie (2011 a 2017), navrhovatelka ve zdůvodnění napsala: „Navrhuji ji za to, že velmi statečně a odvážně tepe do často příšerných stereotypů a vzorců chování v ČR (i v zahraničí), které ponižují a degradují ženy a znemožňují jim nejrůznějšími, často hluboko zakořeněnými sexistickými, kulturními a sociálními předsudky rovnoprávné zastoupení ve veřejném životě.“

Tomáš Karpíšek – podnikatel, restauratér. V roce 1990 odjel sbírat zkušenosti do Rakouska, kde pracoval jako šéfkuchař ve čtyřhvězdičkovém hotelu a studoval na Institutu gastronomie v Innsbrucku. Po návratu v srpnu 1995 otevřel první restauraci Ambiente The Living Restaurant, dnes řídí desítku restaurací a kaváren. V roce 2006 otevřel první degustační restauraci v Praze La Degustation Boheme Bourgeoise.

Arm. gen. v.v. Ing. Petr Pavel, M.A. – armádní generál Armády České republiky ve výslužbě. V letech 2012–2015 byl náčelníkem Generálního štábu Armády České republiky. Mezi roky 2015–2018 působil ve funkci předsedy vojenského výboru NATO. Nominující píše: „Za jednu z významných osobností našeho vojenství považuji armádního generála Petra Pavla. Je to člověk, který významně přispěl k dosažení vysoké prestiže Armády České republiky mezi našimi spojenci v NATO a tím k prestiži celé České republiky.“

Jan Mühlfeit – český manažer, globální stratég, kouč a mentor, téměř 22 let působil ve firmě Microsoft, z toho posledních 15 let v nejužším vedení. Jeho poslední rolí před odchodem v roce 2014 byla pozice prezidenta Microsoft Corporation pro Evropu (Chairman Europe), kterou zastával od roku 2007. Je poradcem pro řadu vládních a mezinárodních organizací jako AIESEC, Světové ekonomické fórum, Evropská komise či OECD.

Opakovaně byli na Čestné uznání nominováni:

JUDr. Pavel Rychetský, dr. h. c. – český politik, právník a předseda Ústavního soudu České republiky, od 7. 8. 2013 (druhé období).

Mgr. Peter Adamík, Ph.D. – český výzkumník a univerzitní pracovník, ornitolog a mammaliolog se zaměřením na drobné savce, především plchy,

Karel Schwarzenberg – politik, čestný předseda TOP 09, bývalý poslanec a senátor, exministr zahraničí, bývalý místopředseda Nečasovy vlády, kancléř prezidenta Václava Havla a kandidát TOP 09 v prezidentské volbě v roce 2013.

Dále jsme, v souladu s pravidly, došlé nominace doplnili o nominace z minulého ročníku (ty, které se letos neopakovaly a nebyly minulé roky mezi pěti kandidáty).

V nominacích jste si vzpomněli na RNDr. Ondřeje Šteffla, CSc., ředitele společnosti Scio, zakladatele první soukromé školy v České republice, a prof. RNDr. Miloslava Druckmüllera, CSc., matematika, předního odborníka v oblasti zpracování digitálních obrazů, kteří byli diplomy spojenými s Čestným uznáním oceněni v minulých letech.

Děkuji mensankám a mensanům, kteří pravidelně téměř v každém ročníku posílají nominace, upozorňují tak na osobnosti, které si Čestné uznání zaslouží, a dávají si velkou práci i s řádným zdůvodněním nominací.

Děkuji vám za všechny doposud zaslané nominace i za aktivní zapojení se do procesu udělování Čestného uznání. V každém ročníku máme možnost ocenit aspoň některé z nominovaných osobností veřejným poděkováním za jejich záslužnou práci pro lidskou společnost.

Za spolupráci na realizací Čestného uznání děkuji Jiřině Vlkové, Tomáši Kubešovi a Jiřímu Šmachovi.

Další informace najdete na mensa.click/cu.

Přeji vám hezké jarní dny a těším se na viděnou na mensovních akcích.

Pravidla pro udělování Čestného uznání nám vydržela od začátku této aktivity beze změny až do loňského roku, ale vzhledem ke společenským změnám i v reakci na diskuse na intranetu jsme přistoupili k zahrnutí vylepšení, aby pravidla plně reflektovala celý proces a mohli jsme se o ně opřít. Kromě zapsání jednotlivých kroků, které jsem jako koordinátorka již v minulých letech dělala (např. uvedení nalezených negativních konotací k jednotlivým nominovaným osobnostem tak, jak byly v čase nominací zjištěny z veřejně dostupných zdrojů), a napsání první tiskové zprávy (informování médií o nominovaných osobnostech příslušného ročníku formou tiskové zprávy) je nejvýraznější změnou v pravidlech nová volba v „anketě“ na intranetu – tedy v samotné volbě z pěti kandidátů k Čestnému uznání.

Možnostmi v hlasování budou jména pěti kandidátů vybraných Radou z nominací, nově doplněná o zápornou možnost neudělení Čestného uznání v daném roce. Čestné uznání nebude uděleno, pokud pro zápornou možnost bude hlasovat nadpoloviční většina všech hlasujících. Věříme, že to vám, jakožto hlasujícím a rozhodujícím o udělení ocenění, poskytne lepší možnost vyjádření svého názoru, a zároveň věříme, že tato možnost nebude zneužívána, protože nominované osobnosti o jejich nominaci na ocenění informujeme ještě před vydáním první tiskové zprávy a před spuštěním intranetového hlasování.

Nové znění pravidel bylo schválené usnesením Rady Mensy RM20211106/8 a je k dispozici na mensa.click/mk.

Stejně jako v uplynulých letech vás tedy v průběhu února oslovím mailem s výzvou k zasílání nominací osobností, o kterých si myslíte, že by jim Mensa ČR mohla Čestné uznání udělit, včetně zdůvodnění, proč navrhujete ocenit právě tu kterou osobnost, případně (zejména v případě osobností, které nejsou veřejně známé) s prosbou o zaslání profilu anebo dalších informací o této osobnosti.

V pravidlech je uvedeno: „Na základě výběru a hlasování členů společnost Mensa České republiky udělí Čestné uznání osobnosti s českým státním občanstvím / narozené v Čechách / trvale žijící v Čechách, která se významnou měrou zasloužila o intelektuální přínos a/nebo šíření dobrého jména České republiky ve světě. Jedná se zejména o osobnosti, jejichž význam pro společnost je natolik výrazný, že vylučuje jakoukoliv pochybnost o jejich vysoké inteligenci.“

Jedním z cílů Mensy je zkoumat a rozvíjet lidskou inteligenci ve prospěch lidstva. Měli bychom tedy vyhledávat pozoruhodné duševní počiny, skvělá celoživotní díla anebo jednotlivé převratné myšlenky v jakékoliv oblasti lidské činnosti, upozorňovat na ně a veřejně je oceňovat. O naplnění tohoto cíle se budeme snažit i ve 13. ročníku Čestného uznání, který právě připravujeme.

V uplynulých letech nám tato mensovní aktivita přinesla řadu zajímavých setkání s osobnostmi, které Mensa ocenila diplomy anebo pamětním listem – RNDr. Jiří Grygar, CSc. – astrofyzik, prof. RNDr. Helena Illnerová, DrSc. – fyzioložka, biochemička a bývalá předsedkyně Akademie věd České republiky, MUDr. Karel Nešpor, CSc. – český psychiatr zabývající se prevencí a léčbou návykových nemocí a také studiem a využíváním smíchu, doc. RNDr. Luboš Perek, DrSc. – doyen českých astronomů, RNDr. Václav Cílek, CSc. – český geolog, klimatolog, spisovatel, filozof, překladatel taoistických a zenových textů a popularizátor vědy, prof. Ing. Jiří Drahoš, DrSc., dr. h. c. – mezinárodně uznávaný odborník v oboru fyzikální chemie, který po dobu dvou funkčních období vedl Akademii věd České republiky, prof. MUDr. Jan Pirk, DrSc. – významný český kardiochirurg, bývalý přednosta Kardiocentra IKEM, pan Milan Halousek, předseda Astronautické sekce České astronomické společnosti, prof. RNDr. Oldřich Jirsák, CSc. – vynálezce, jeden z otců nanotechnologií, a další osobnosti.

Minulý rok bylo pořádání akcí opět zkomplikované epidemickou situací, jsme tedy velmi rádi, že jsme se viděli v červnu u příležitosti valné hromady Mensy ČR v prostorách ČVUT v Praze a naše pozvání přijali i hosté. Diplomy z rukou předsedy Mensy ČR Martina Sedláčka převzali na slavnostním vyhlášení Čestného uznání 2021 PaedDr. Libuše Hozová, česká matematička, čestná členka Jednoty českých matematiků a fyziků, a PhDr. Jan Frolík, CSc., významný český archeolog. Diplom udělený prof. PhDr. Jiřímu Březinovi, CSc., profesoru geologie (se zaměřením na sedimentologii) a vynálezci, převzala v zastoupení členka Mensy ČR Hana Kotinová. Ostatní ocenění se z důvodů pracovního vytížení omluvili, diplomy budou předány v náhradním termínu. Již od června minulého roku máme rozjednanou exkurzi do prostor firmy Průša Research, kde bychom rádi předali Čestné uznání Josefu Průšovi, českému kutilovi, vynálezci, investorovi a vývojáři 3D tiskáren. Vzhledem k přetrvávajícím opatřením čekáme na vhodnější dobu k uskutečnění této návštěvy.

Těším se na další nominace pozoruhodných osobností, stejně jako v minulých letech, na reakce od vás, i na to, že se hodně z vás zapojí do zasílání nominací a do intranetového hlasování. Těším se na další ročník udělování Čestného uznání, protože je ještě mnoho výjimečných myšlenek, prací z různých kulturních a společenských oblastí, duševních produktů a přínosů, které bychom my, mensané, mohli ocenit.

Doufám ve zlepšení situace a těším se na viděnou s vámi i naživo na mensovních akcích, například na besedách s osobnostmi spojenými s Čestným uznáním.

Na realizaci Čestného uznání se podílejí Jiřina Vlková, Tomáš Kubeš a Jiří Šmach, děkuji jim tímto za účinnou spolupráci.
Popis ocenění, průběh aktivity, aktualizovaná pravidla a časový harmonogram naleznete na webu Mensy mensa.click/cu.

S přípravou setkání si dali spoustu práce, a jak zaznělo v závěru, byla to zatím jediná místní skupina, která stejné setkání připravovala dvakrát. Setkání bylo zorganizované krásně, plynulo hladce, všichni jsme se ve Sporthotelu Bohemia v Rokytnici nad Jizerou měli výborně, proto za účastníky píšu – velké díky!

Jmenovitě se sluší poděkovat Martě Kubánkové, Bohoušovi Malému, Petru Luhanovi, Janě a Jirkovi Jezberovým, Věrce a Honzovi Ivanovým, Kláře, Nele a Káje Čechovým, Lucce a Viktorovi Jirků, Kristýně a Ireně Matouškovým a Zbyňku Dolanskému.

Všichni jsme zaznamenali přesun místa konání setkání z kopce Žalý na Benecku do Rokytnice, ale asi ne všichni víme, kolik úsilí stálo sehnat náhradní ubytování pro 150 lidí, aby se setkání vůbec mohlo uskutečnit, v čase, kdy do začátku setkání zbývaly přibližně tři týdny a kdy z původního hotelu, který měli organizátoři dlouho předem zamluvený, přestali odpovídat. V rámci víkendu dobrovolníků, který se konal na konci srpna, sedli Marta s Luckou Měchurovou a Jirkou Rakem do auta a objížděli v lokalitě hotely, až dokud nové ubytování nezajistili. Přesvědčilo je přívětivé a rychlé jednání paní majitelky hotelu a o tom, že měli při výběru šťastnou ruku, jsme se již mohli přesvědčit všichni v Rokytnici. Sympatičtí byli i další zaměstnanci hotelu, kteří nám celou dobu vycházeli vstříc, a ještě i s úsměvem. Možná by stálo za to do budoucna uvažovat o tom, že v zařízeních, kde „mají Mensu rádi“ i s jejími specifiky, jako třeba hraní deskovek do 3 ráno, setkání zase za čas zopakujeme.

Výborným tahem byl i přesun místa konání v podstatě „přes kopec“, takže zůstaly dostupné i původně plánované túry a exkurze, které organizátoři rok předem připravili a objednali.

V průběhu setkání jsme vyráželi na organizované i neorganizované procházky do okolí a na kratší i delší výlety, abychom si dostatečně užili krásnou přírodu Krkonoš. Někteří prošli Stezku korunami stromů, Tomáš Blumenstein vedl výlet na Sněžku, komentovanou vycházkou do Labského dolu nás prováděla průvodkyně z KRNAPu slečna Lucka, další účastníci zvolili fotografickou vycházku okruhem ze Zlatého návrší přes Labskou a zpět pod vedením pana fotografa Pavla Musila, který fotí právě i pro KRNAP. Honza Ivanov uspořádal v okolí Horního Maršova procházku lesním panstvím hraběte Aichelburga – navštívili jsme Temný Důl a vápenku. Milovníci horolezení mohli využít ferratu v okolí Semil.

Z exkurzí jsme si vybrali všichni dle přání a libosti – mohli jsme navštívit sklárnu a zkusit si výrobu skla, sledovat výrobu aut v automobilce Kaipan, obdivovat skleněné perly a vánoční ozdoby ve výrobně Rautis v Poniklé, která je vzhledem k zachované tradiční ruční výrobě součástí nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO. Navštívit jsme mohli Krkonošské muzeum v Jilemnici nebo Bozkovské dolomitové jeskyně.

Měli jsme možnost vyslechnout skvělé přednášky od odborníků z Krkonošského centra environmentálního vzdělávání s přezdívkou „Krtek“ na téma Geomorfo­logický vývoj Krkonoš a Živá krajina a ochrana ohrožených druhů, speciálně zaměřenou na život vlků a na ochranu vodního hospodářství. V Krtkovi probíhaly i ukázky mikroskopování. Speciální, trochu neobvyklou aktivitou byla ochutnávka rumů ve Šnekolendu.

Šifry i trasu bojovky organizační tým precizně otestoval a byly zvolené ve vyhovující náročnosti, takže pro velkou většinu účastníků s radostí zvládnutelné (i když po dobrém obědě se nám na výšlap ke čtyřem rozhlednám stoupalo již hůř). Velmi příjemnou změnou bylo, že na rozdíl od jiných setkání byl na luštění přesně vymezený čas a nemuseli jsme nosit šifry s sebou a luštit je za chůze mezi stanovišti, u večeře a podobně, takže jsme si užili při bojovce i okolní krajinu a výhledy. Krásně jsme si procvičili mozkové závity i při hledání závěrečného hesla, které bylo opět v tématu celého setkání, a tak jsme si připomenuli Krakonošovu milou Kačenku.

Počasí, zdá se, bylo domluvené přímo s mocným Krakonošem, bájným duchem hor, který svou holí rozháněl mraky. Pršelo až v pondělí večer, když už jsme všichni v suchu a v teple v hotelu plnili týmové soutěže.
Názvy týmů připomínaly původní řemesla na Krkonošsku, a utkali se spolu tedy Skláři, Ševci, Truhláři, Přadláci, Brusiči, Boudaři, Papírníci, Mlynáři, Horníci a Lesníci.

Obzvlášť zdravím Přadláky, zadané úkoly jsme plnili kreativně a s radostí. Poté, co jsme vyslechli zadání vytvořit Krakonoše, jsme nejenže nasbírali asi 50 tun přírodního materiálu na Krakonošovu zahrádku, ale chytili jsme i sojku a dvě srnky. Srnky se nám nevešly do batohu a sojce se v plastovém pytlíku také moc nelíbilo a zůstalo z ní jenom pírko na klobouku našeho Krakonoše… (Dělám si legraci, zdravím tímto i do KRNAPu.)

Setkání „Benecko v Rokytnici“ si budeme pamatovat už jenom proto, že jsme měli možnost se po dvou letech „s koronou“ zase vidět se známými a s kamarády. Ještě jednou děkujeme těm, kteří se o uspořádání setkání a jeho skvělou organizaci zasloužili.