Veselá Hanina

Podél dálnice svítily lampy, na obloze zářily hvězdy, ale jestli byl úplněk, to si nikdo nepamatoval. Několika podlažní domy o skromně zařízených bytech, z nichž ne všechny měly balkon, blikaly modrým světlem, jako by v morseovce vedly dlouhé rozhovory, dokud večerní pořady nevystřídalo černobílé zrnění. Okraj Města se ponořil do Edisonova přítmí. Jediné okno …

Do šedobílé šňůry škraloupem na líčku hryzaly čelisti červených, modrých žlutých a zelených – kolíčků Strakaté prádélko paní N. smutně přimrzalo zapomenuté pod oknem Tiše se stmívalo Plešaté domy cukroval sníh Srozsvícenýma očima vítaly příchody prvních prosincových nocí Živé pospíchalo z Někde do Někam. ztracen je ten kdo nespěchá nikam Do šedobílé …

Tohle mi nebude nikdo věřit. Stěží mohu věřit sama sobě. Jak jsem mohla? Jak? Otázka se volně vznáší nad šumící řekou. Ozářena světlicemi pomerančových kloboučků omůřených lamp, nikdy se nedočká odpovědi. Já nenacházím odpověď, tím méně ospravedlnění; pro své počiny. Nečiny. H-a-v-r-a-n. Hlásá oprýskaná vývěska. Žárovka vprostřed kola šedivého stropu se líně …