Byl prostý všední den, a přesto moře třpytu zářilo kostelem, ač bylo po úsvitu. Tam v zadní lavici jsem uviděla hocha jak, tiše klečící, se oním třpytem kochá. Modlil se očima, netřeba mluvení; Bůh přeci vše vnímá, ve všem je a není. „Bože můj, dej mi sílu, při mně stůj, ztrácím víru. …