Jana Dvořáčková

Hříchy otců, pýchy dcer, strachy našich matek. Vyjde to nastejno, ber jak ber. Však je v tom trochu zmatek. Ty hříchy – nevěry a klamy. Pak vidím jen slzy v očích mámy. Ty pýchy – obrazy z mysli mojí. A co ty moje představy? Stále za to stojí? Strachy mojí mámy, když odejdu z domu. Vrátí …

Uprostřed pole hromada kamení leží. Setmělo se, v dálce hřmění. Nad mohylou sklánějí se kněží. Nastal čas, kdy se všechno změní. Slunce zakryly mraky plné deště. Černé a těžké, jako příchod noci. Kněží čekají malou chvíli ještě. Až večer předvedou ukázku moci. Zaplály ohně, hudba začala hrát. Dnes všichni kromě Ní nepůjdou spát. …

Znám příběh Je o zrození druhu jenž po prvé na nebi spatří duhu Znám příběh Je o zrození lidí jenž po sobě nešlapou jenž se vidí Znám příběh Je o příchodu člověka jenž ukáže nám cestou To je touha odvěká Ta cesta je zrádná Zvol si tu pravou Když šlápneš do prázdna …

Jak představit si smrti podobu? Kdy? Hned na počátku, či až u hrobu? Na malé děti čeká v podobě matky, která nestihla je poznat ani. Smrt vzala si dítě k sobě zpátky. Zůstal jen pláč a tiché umírání. Na kluka v autě, co veze svou dívku ze zábavy plného života, smíchu, lásky …