fantasy

„Ta elektrárna vyrobí dostatek elektřiny i pro největší město v kraji,“ zívl znuděně Martelis a vyhlédl z okna. Projížděli jsme venkovem, kupé vozu se příjemně pohupovalo a stromořadí kolem cesty ubíhalo nebývalou rychlostí.  „Slyšel jsem, že má výšku čtyřicet metrů, je to pravda? Tomu se mi nechce věřit,“ přiznal jsem. „Ale je to tak,“ …

(páč dneska notně mrzne a on určitě nevychází z baráku, tak aby se nenudil, na téma: „Co jde od srdce, pronikne až k srdci“ aneb „ať nám to tepe rychleji“)   Žil byl v jednom neznámém městě kluk. Jeden z mnoha, ale tohle nebyl jen tak ledajaký kluk, nýbrž zvláštní a pozoruhodné stvoření matky přírody. Černá …

Postupovala kupředu pomalými nejistými krůčky a opatrně při každém z nich zkoumala hrbolatou skálu pod svýma nohama. Kdekoli se mohla otevírat hluboká jáma nebo dokonce mohla prozatím vcelku rovná chodba vyústit ve strmý komín, na jehož dně by skončila s přelámanými kostmi, odsouzená k pomalé a bolestivé smrti. Jenže ona neměla jinou možnost. Chtěla-li si …

Popukaná vrstva asfaltu pretínala les od západu na východ, ako nezahojená jazva na zelenej tvári prírody. Posledné polia s lánmi obilia končili v údolí, ďaleko na západe. Pár kilometrov pred okrajom lesa ich vystriedali pastviny. Za nimi, na úpätí hôr sa týčila hradba z ihličnanov. Storočné smreky vystierali vetvy nad zvyšky cesty …

Lienite Tohle je pro Lienite, která se rozhodla odstěhovat z Lotyšska někam do vnitrozemí, kde nehrozilo, že se někdo, koho má ráda, utopí v moři. Nebyl to důvod, který si moc připouštěla. Raději o něm moc nepřemýšlela. Ale skrýval se na jejím osobní žebříčku důvodů někde za láskou, rodinou a přece jen víc penězi. …

„Mám strach, Honzo,“ řekla Mařenka a stiskla svůj Walter 45. „Z čeho?“ zeptal jsem se. Ksicht jsem měl pomalovaný černozeleným sajrajtem, na hlavě starou esesáckou helmu a v dlaních nabitý kalašnikov. Prodírali jsme se lesem a podle busoly mířili ke kótě 286. „Je tma, nic nevidím,“ zafňukala ségra. „Měl bys vylézt na strom a …

Šílenství ho úplně pohltí. Nepochopí, že jí už nikdy duši vrátit nemůže. Bude z ní jen loutka ovládaná jeho vůlí. Válka, meče, oheň… Živí nemají šanci proti jeho vojskům. Věčný klid bude pryč. Nenechá nikoho v posledním odpočinku. Hrobka jeho otců se vyprázdní. Pomstí se jim, pomstí se všem, nikdo ho neporazí…Vyplení zemi, vyplení …

Vítr již rozfoukal všechnu mlhu, zametl zledovatělý prach na silnicích a volných prostranstvích. Nyní mlčel. Řetěz naposledy, s hlubokým zařinčením narazil do zábradlí, a rozhostilo se ticho a – Ne klid. Bylo to jakési prázdno. Najednou se zdálo, že jediní obyvatelé tohoto kousku města jsou duchové. Auta stála nehybně po krajích silnic a …

Tohle mi nebude nikdo věřit. Stěží mohu věřit sama sobě. Jak jsem mohla? Jak? Otázka se volně vznáší nad šumící řekou. Ozářena světlicemi pomerančových kloboučků omůřených lamp, nikdy se nedočká odpovědi. Já nenacházím odpověď, tím méně ospravedlnění; pro své počiny. Nečiny. H-a-v-r-a-n. Hlásá oprýskaná vývěska. Žárovka vprostřed kola šedivého stropu se líně …

„Pane plukovníku, pilot Pirlon, pro přátele Pirl.“„Pro pořádek, plukovník Piotr Ploch, prosté „plukovník“ postačí.“„Přijměte plac. Pití, Portské, Portugal, Pivo – pravá Plzeň – ?“„Probereme problém, plukovníku ?“„Potřebujeme pilota pro projekt Primus, perfektního, průbojného pro poněkud problematický…průlet.“„Průlet?“ podivné.„Průlet přes paralaxu, průlet podprostorem. Pomocí paprsku, později plasmového paliva.“„Proč?“„Přivezete pravěkou potvoru, případně prst, pařát.“„Proč?“„Proč? Pro …