experimentální

Klíče zachrastily v zámku a do předsíně vstoupili dva mladí lidé. „Dobrý den“ špitl dívčí hlas. „Ne nepřezouvej se. Stejně hned půjdeme“ prohlásil mladík. Chodbou prošli do kuchyně. Na opotřebované kuchyňské lince stál špinavý hrníček. Stěny zdobilo několik zašlých obrázků. U jídelního stolu seděl starší pán. Pohled upíral na stoličku v rohu. …

Žena běžela. Krátké, hnědé vlasy s modrým melírem měla slepené potem a krví. Běžela. Do vytřeštěných očí jí z rozbité hlavy stékaly kapičky nachu. Zoufale se jich chtěla zbavit, ale bála se jen zvednout ruku, aby nezpomalila. Za sebou uslyšela výstřely. Vyděšeně zasténala, pootevřené rty pobledlé a žmolkovité hnisem. Zkusila ještě trochu zrychlit, zesláblé nohy …

Ticho.Tma.Někde v dáli zaniká poslední paprsek světla.Kolem není vůbec nic.Ani slunce se svými hřejivými paprsky, ani strom, s jehož listy si pohrává slabý vítr, ani jediný člověk, který by tě utěšil hřejivými slovy „Všechno bude dobré.“Co se to děje?Jakoby se ti svět rozpadl na tisíce malých střepů a ty nemáš sílu a …

Ticho, jen v dálce zaštěká pes. Svět v noci ztrácí barvu, tvar… Vše je pouhý přízrak, snové vidiny… Bledý měsíc a stříbrná tma, mrštná kuna se rozběhla za potravou, stín a šustot listí a pak- ticho. Jen v dálce občas zaštěká pes. Vdechuji vůni úplňku, hruď se zdvíhá vstříc svobodě a zas klesá. Ještě ne, …

Těžký život upírky úryvky z deníčku Věřte mi to nebo ne, ale být upír není opravdu dvakrát med. Všichni máte určitě plno romantických představ z knih a filmů, jenže tam se předvádí jen to hezké a zajímavé. Jak taky jinak, koho by bavilo číst o skutečném a tím pádem poněkud nudném životě? Takže o …

Podél dálnice svítily lampy, na obloze zářily hvězdy, ale jestli byl úplněk, to si nikdo nepamatoval. Několika podlažní domy o skromně zařízených bytech, z nichž ne všechny měly balkon, blikaly modrým světlem, jako by v morseovce vedly dlouhé rozhovory, dokud večerní pořady nevystřídalo černobílé zrnění. Okraj Města se ponořil do Edisonova přítmí. Jediné okno …

„Podívej, padá hvězda.“ chytil ji za ruku. „Kde?“ zvedla oči k nebi.„Támhle! Přej si něco.“„Netoužím po ničem. Všechno, co potřebuji, mám.“„Vážně? Nevěřím ti!“ kroutil hlavou.„Ale…zrovna mě přece jen něco napadlo…“ „Kam jdeš?“ divil se.„Splnit si své přání. Přišla mě vyzvednout.“„Kdo?“„Hvězda. Vezme mě na projížďku Mléčnou dráhou.“ Zmateně sledoval její tělo, jak se vzneslo …

V zámku hlavních dveří zarachotil klíč. Saša překvapeně vzhlédla a hřbetem ruky si promnula bolavé oči. Dnes nečekala žádnou návštěvou. Zavřela učebnici, pohledem zabloudila k opasku přehozeném přes opěradlo židle, na kterém měla pověšenou dýku. Za dveřmi se ozvalo zamumlání a pak podrážděný výkřik: „Pitomé klíče!“ Saša přivřela oči a uvolněně si …

Setmělo se. Konečně, říkám si. Alespoň si mě nikdo nevšimne. Ne tak, jako přes den. Zhnusené pohledy kolemjdoucích, úšklebky plné opovržení a hnusu. Většina dělá, že se dívá jinam, ale všichni si mě všimnou a pak zrychlí krok. Někdy slyším, jak o mě mluví. Špína, děvka, říkají a táhnou pryč svoje děti, …

Do šedobílé šňůry škraloupem na líčku hryzaly čelisti červených, modrých žlutých a zelených – kolíčků Strakaté prádélko paní N. smutně přimrzalo zapomenuté pod oknem Tiše se stmívalo Plešaté domy cukroval sníh Srozsvícenýma očima vítaly příchody prvních prosincových nocí Živé pospíchalo z Někde do Někam. ztracen je ten kdo nespěchá nikam Do šedobílé …