Dostala jsem avízo, že letošní Rampouchový memoriál, již 52. v pořadí, se koná 25. 2. 2023. Přes všechny předpovědi, které hlásily déšť i prudký vítr, jsem vyhlásila akci a snažila se posbírat družstvo. V koutku duše moje líné ego doufalo, že se nikdo v této slotě nepřihlásí, ale nakonec jsme se posbírali já + 3 stateční, kteří skutečně přijeli. Dostali jsme nabídku od jiného týmu, že můžeme týmy zkumulovat. Udělali jsme poradu, dlouho jsme váhali, a přistoupili jsme na to.

Náš tým se tentokrát jmenoval Ríšovi kamarádi a Malinovy Kudlanky. Posléze se ukázalo, že jsme udělali tímto krokem velmi dobře. Ríšovi kamarádi odpracovali většinu manuálních úkolů a na nás zbyly ty mentální. Navíc jako bonus jsme získali nové kamarády, a to nejen Ríšovy, ale i kamarády Ríšových kamarádů. Společnými silami jsme se umístili v té lepší polovině umístění, prošli jsme terénem s brutálním převýšením sice asi 6 km na délku, ale zato skoro celou cestu v dešti. Byli jsme mokří, promrzlí, cesty byly plné ledových ploten, po kterých se skoro nedalo chodit, ale na tento jedinečný zážitek těžko někdy zapomenu. Naštěstí se navzdory všem prognózám nedostavil slibovaný vichr.

Nakonec bych chtěla poděkovat všem třem statečným, kteří se toho nelekli a šli do toho s vervou. Ne, rozhodně to nebylo naposledy. Bylo to fakt super!

Nálada účastníků předčila moje představy, a nakonec jsem měla radost z dobře provedeného díla.

Hned ve středu jsme se jeli podívat do Polska do nádherného příhraničního lázeňského městečka Swieradow Zdrój. Ve čtvrtek pak jsme si zopakovali prohlídku hradu v Oybinu pro ty, kteří tam ještě nebyli, i pro ty ostatní. Cestu jsme si zpestřili tím, že jsme se jeli podívat, jak vypadá ta obrovská díra do země, která je součástí mezinárodních vyjednávání a které se říká Turóv. V pátek jsme se rozdělili na dvě skupiny, pěší a cyklo, a udělali jsme výšlap na vodopád Černého potoka. Ano, byl to výšlap neb motorek mého elektrokola v jistém převýšení začal stávkovat a kolega cykloturista v cyklojízdě nechtěl zůstat sám. Však cesta po zážitkovém singletracku, kterou nám vybral, byla pro moji městskou skládačku skutečně odvážné rozhodnutí! No a sobota byla určena prozkoumávání nejbližšího okolí penzionu, lázeňskému městečku Lázně Libverda, pramenům, kolonádě a blízkému okolí. Počasí nám příliš nepřálo, ale ono to vlastně vůbec nevadilo. Doufám, že si i rodiny s malými dětmi přišly na své. Večery jsme trávili diskusemi, a hlavně jsme přišli na chuť hře Bluf.

Bylo to fakt nad očekávání prima. Děkuji všem zúčastněným za skvělou pohodovou atmosféru. Jsou to přesně ty okamžiky, kvůli kterým má cenu takovéto akce uskutečnit. Díky moc, mám vás moc ráda a doufám, že se příště potkáme zas třeba někde jinde.

Tomáš Blumenstein

Senior v Bosně

Když jsem v kalendáři akcí uviděla nabídku cesty do Bosny a Hercegoviny, neváhala jsem ani chviličku. Mám balkánské země moc ráda, ale tentokrát tato cesta předčila všechna moje očekávání. Během několika dnů jsme stihli procestovat tuto zemi od jihu k severu a zážitky budu ještě nějakou chvilku v sobě zpracovávat. Země je sice zdecimovaná nedávnou válkou, ovšem příroda byla fascinující, taktéž orientální tržiště, chutné místní speciality i výtečná káva podávaná v džezvách, milí lidé, na jihu osmanská architektura, na severu už s trochu evropským charakterem. Všehochuť, co si člověk jen mohl přát. Neuvěřitelné, že po pár hodinách v autobuse se člověk ocitne v úplně jiném světě. Stateční jedinci se i několikrát vykoupali.
Děkuji Tomášovi Blumensteinovi a Ditě Šamlové za uskutečnění tohoto neopakovatelného zážitku a děkuji všem spolucestujícím za úžasnou atmosféru těch několika dní.

Zdenka Pániková