Do ranní mlhy
se zavinout,
v ranní mlze
se rozplynout …

Pak zakuklit se,
s novými křídly
probudit se,
s volností si hrát,
s větrnými mlýny
bojovat…

Do ranní mlhy
se ponořit,
rusalkou se stát,
princově lásce
se vzdát,
snad i – navždy ho
milovat …

Do ranní mlhy
se zavinout,
čekat na zázrak,
až paprsky slunce
zas začnou mne
objímat…

P ř á n í  mám …

Zas žít jak žít se má
svobodně dýchat
jha neviditelných pout
zbavit se
zas roztáhnout křídla
Života dar, však s pokorou
zas si užívat
Když nastane den – i úsměv
zažene zlý sen
a láskyplné obětí
bez zábran už
lepší budoucno posvětí

Zas svobodně
křížem krážem brázdit svět
či za humny opájet se
tou krásou na pohled
Zas ať všude
životem to kypí…
požehnáno budiž
každé „poctivé“ živobytí
Zas ať dětský smích a křik
usadí se v školních lavicích

Mám přání
aby z á z r a k se stal
a „urputný“ protivník
našim zbraním se v z d a l!!

Touha zakletá v čase

Nebeská báň
nekonečno hvězd
nekonečno cest
nevratnosti je pečeť
Srdce ptám se
která z hvězd
je ta Tvá
navěky jen 
s Tebou spojená

Vzpomínám …
a toužím …
znovu (pro)žít
ten příběh lásky
plný tajemství
hudbu lásky
plné souznění
Hravé chvíle
vášně sevření
tajné lásky mlčení

Vzpomínám…
kdy louka, les i stráň
byl naší lásky chrám
jenž tisíckráte žehnal
našim zásnubám
Vždyť Osud sám
dar lásky nám dal 

Marné je toužení …
ten příběh lásky
jen básník ve verše
promění

V e s u v

Spatřit majestát
Vesuvu
jenž na pohled
poklidný zdá se…
v poklidné krajině
jež utápí se
v zahradách, ve víně

Je tak klamný
vulkánu klid, vždyť
od počátků jeho – tolikrát
znovu muselo se začít žít
Život z popela
musel vstát, jako
Fénix – bájný pták

Útroby jeho stále žhnou
ohněm a sírou se dmou
Pravým peklem jsou
když ničivým gejzírem
na vše živé se vyvrhnou…

Zmrtví – pohltí –pohřbí
v jednom okamžiku
dopadnout nenechá
vraždící dýku
dokončit objetí
dojíst mísu fíků…
Navěky však uchová
obraz či krásnou keramiku
V dějiny promění
zkázu okamžiku