Kdy jsi začala hrát beach volleyball?

Před osmi lety, když mi bylo dvacet. Předtím jsem hrála šestkovej volejbal, což je taková nezbytná průprava k plážovému.

A tomu ses věnovala jak dlouho?

V osmi letech jsem dělala přijímačky na jazykovou a sportovní školu, dostala jsem se na obě. Rodiče se mě zeptali, kam chci jít, já odmala věděla, že chci sportovat. Měli jsme spoustu odpoledních sportovních aktivit, dva roky nato jsme začali hrát volejbal.

Kdy u tebe odkryli, že máš pro volejbal talent?

Zdatná jsem ve všech možných sportech. Nemám vyloženě talent na volejbal, mám ráda pohyb, a tak mi jde dobře.

Kdy jsi začala jezdit po soutěžích?

Už v rámci přípravky v jedenácti letech. Šestkovej volejbal má sezonu od října do dubna, každý víkend jsme byli na nějaké kadetské nebo juniorské soutěži. Zimy jsem odpinkala v hale. Když jsem měla přejít ve dvaceti do ženských, řekli mi, že jsem docela malá a že bych hrála libero, což je ten, který stojí vzadu a jen vybírá balony, takže bych se nedostala vůbec na síť. Proto jsem si vybrala plážovej volejbal, kde člověk nepotřebuje tolik tu výšku, ale být šikovný, všestranný.

Kdy přišly první výhry?

Už v juniorských soutěžích jsme se umísťovaly do první trojky v Čechách, přechod do ženských byl těžší, protože na nás nastoupily matadorky, které hrály už dvacet let. Záhy jsme se ale začaly umísťovat i tam.

Do zahraničí jste jezdily od začátku?

První rok jsme hrály u nás, druhý rok jsme se vydaly na Slovensko, to bylo hrozné „haló“ v těch dvaceti. Začaly jsme jezdit národní tour zemí okolo (Polsko, Rakousko), ve třiadvaceti jsme se poprvé vydaly na evropský pohár (Skandinávie, Chorvatsko, Itálie, Španělsko), kde jsme musely hrát kvalifikaci jako nový tým. Když jsme začaly získávat evropský body, startovaly jsme v hlavní soutěži mezi šestnácti nejlepšími týmy v Evropě.

Platil vás sportovní svaz, anebo jste musely mít na všechno sponzora?

Vždy jsme si samy musely najít sponzory. X-krát nás napálili starší bohatí pupkáči, naslibovali nám hory doly a pak z toho nic nebylo, jenom s námi chtěli chodit po večerech ven. Byly jsme mladý a naivní. Se sponzorama jsme se naučily jednat až časem, ze začátku jsme peníze moc neměly, všude jsme spaly na couchsurfing a cestovaly autem, třeba do Francie jsme jely mojí felicií a ve Španělsku jsme jezdily stopem. Samozřejmě když jsme viděly zázemí Němek nebo Italek, který mají k sobě trenéra a maséra, tak jsme trošku záviděly.

Zažila jsi i nějaké velké dobrodružství na té cestě?

Vzpomínám si, že když jsme přiletěly do Jižní Koreje, klučina, kterého jsme měly domluveného přes couchsurfing, nám řekl kód od svého bytu s tím, že přijde pozdě, že je na nějaký párty. Nepřišel za celou noc. Ráno jsme mu volaly a on, že dobrý, ať jenom zabouchneme dveře. Obrovská důvěra, měl tam drahé počítače, spoustu věcí. S couchsurfingem nemáme žádnou negativní zkušenost a spaly jsme takhle už tak asi stopadesátkrát.

A jak jste si ten couchsurfing obstarávaly? Přes známé nebo přes internetové stránky?

Přes webové stránky, jsme zaregistrované a máme svůj profil. Využíváme ho pořád, peněz máme víc, ale potřebujeme je používat na jiný věci, od fyzioterapeutů po masáže.

Se stopem jste nikdy problém neměly?

Když jsme byly ve Španělsku, jeden borec nás vzal, podle mě nám vůbec nerozuměl, ani kam chceme jet, někam s námi odjel, zastavil uprostřed pustiny s tím, že nás dál nevezme. A nejvtipnější bylo, když jsme se vypakovaly s kufry, on nám dal čtyři eura na svačinu a odjel. Čekaly jsme tam „uprostřed ničeho“ přes dvě hodiny a doslova skočily do cesty hned prvnímu autu, co jelo kolem.

A máš k sobě jednu stálou parťačku, s níž hraješ?

Spoluhráč se hledá těžko, protože musí být v podstatě na stejné herní úrovni. Když je jeden slabší a druhý silnější, tak podání od soupeře směřuje vždy na toho slabšího. V žebříčku je všehovšudy deset dobrých hráček a člověk se musí nějak napárovat s tou, která mu bude vyhovovat. V juniorkách jsem měla jednu parťačku, Míšu Vorlovou, s tou jsem hrála pět let. Potom jsem se rozhodla, že chci jít do vyšších soutěží. Ve svém prvním týmu jsem byla blokařka a měla jsem k sobě polařku, ale v tomto složení bychom neuhrály světovou úroveň. Oslovila jsem proto jinou hráčku, Míšu Kvapilovou. Měly jsme výborný úspěchy, deváté místo na světovým okruhu, deváté místo na univerziádě. A ona po roce dostala nabídku v Německu, na kterou se neříká ne. Teď mám třetí hráčku za svoji kariéru a tou je Magdaléna Dostálová, vysoká blokařka, úžasná hráčka i člověk.

A vypadá to všechno nadějně?

Jo, jo. Bylo jí devatenáct, když jsme navazovaly spolupráci. Zpočátku jsem nechtěla mladou hráčku, protože ono to chvíli trvá, než se vyhraje, než získá zkušenosti. Nikdy neměla kontinuální přípravu beach volleyballu, teprve se mnou se plážovému volejbalu začala věnovat celoročně. Ale je tak talentovaná, že jsem si řekla, že to ten první rok skousnu a půjdu zpátky do nižších soutěží. A tuhle, naši třetí sezonu máme super úspěšnou.

Co je váš největší úspěch?

Stříbrná medaile z evropského poháru ve finském Kisakalliu. Famózní výsledek. Dále bronzová medaile z mistrovství střední Evropy. To bylo v chorvatském Ičiči, obojí z letošního léta. Z českých nejvyšších soutěží máme první, druhý i třetí místo, samy sebe momentálně vnímáme jako třetí nejlepší český tým.

Chystáte se na olympiádu?

Další je za čtyři roky v Tokiu. Je těžké se tam dostat, ale není to nemožný. Člověk musí hrát hlavní soutěže světové série, takže to je pro nás teď prioritou, sbírat světové body a dostat se tam přes žebříček. Ano chceme, ale pokorně a hezky po krůčkách.

Pociťujete stres před zápasem? Nebo už jste se tak otrkaly, že předtím myslíte na něco docela jiného a nepřipouštíte si jakoukoli nervozitu?

Ty stresy tam jsou. Jak objíždíme třeba kvalifikaci světové série, dvakrát se nám stalo, že jsme nepostoupily tím vůbec nejtěsnějším výsledkem do hlavní soutěže. Beach volleyball se hraje na dva sety do jednadvaceti, a když je to 1:1, tak se hraje do patnácti třetí rozhodující set a musí být rozdíl dvou bodů. Dvakrát jsme prohrály 16:14 v třetím setu a to byl takový minikrůček od hlavní soutěže, kde je zase mnohem více zápasů, prize money a mnohem víc bodů do světového žebříčku. Vždycky vyhraje ten, kdo se míň stresuje, kdo je hlavou čistě v tom výkonu. Jakmile někdo začne řešit v koncovce stresy, tak udělá chybu. Učíme se hrát bez nervozity a stresu, vlastně bez myšlenek. To je cesta k vítězství.

Někdy nějaké nedorozumění s rozhodčími?

Dřív jsem měla s rozhodčími hysterické výstupy, dostala jsem už x červených karet… Jednou mi korejský rozhodčí v rozhodujícím momentu celého zápasu pískl, že jsem tečovala balon, a já byla o metr vedle. Byla jsem tak zoufalá, že jsem na něj začala řvát sprostě česky, aby mi nerozuměl. On vůbec nechápal, mně to ale pomohlo, ulevila jsem si a mohla hrát dál. Teď už jsem v klidu, vím, že nikdo není neomylný, a když se rozhodčí „upískne“, beru to jako součást hry.

Byli v té Koreji nějací Češi?

Ne, přenášeli to do korejské TV. Korejští diváci mi po tom výstupu zatleskali. Ale oni tleskají všemu.

Určitě se vám bude dařit čím dál tím víc, vzhledem k tomu, že jste si na sebe zvykly…

Je to takové druhé manželství. Jsme pořád spolu, buď na tréninku, na cestách, nebo na zápasech. Porozumění mimo kurt a souhra na kurtu jsou klíčové věci v plážovém volejbale.

Kolik času denně tréninku věnujete?

Dneska jsme měly dvouhodinový trénink, to zabere půl dne. Zítra máme dva tréninky, dopoledne jdeme do posilovny, odpoledne máme trénink na písku. Ve středu máme dopoledne písek a už odpoledne odjíždíme na turnaj. Trénujeme od pondělí do soboty. Od května do konce září, kdy je sezona, jsme každý víkend pryč.

A nikdy jsi neměla dost?

Ne, vždycky se mi chce na trénink. Na písek jo, ale kondiční příprava, která probíhá většinou v posilovně nebo na atletickém oválu, už tak zábavná není a někdy prostě bolí. V zimě máme fyzické přípravy víc než té na písku. V létě pak těžíme z toho, co v zimě natrénujeme kondičně.

Sáhla sis někdy na dno?

Když jsme těsně prohrály postupy do hlavní soutěže, zápas skončil a člověk zjistil, že jede domů místo toho, aby dalších pět dní hrál. Ty cesty autem nebo letadlem jsou nekonečný, člověk dvanáct hodin vymýšlí, co měl zahrát líp a proč neudělal tohle a tamto. A spoluhráčka přemýšlí o tom samém a není tam nikdo, kdo by člověka utěšil. Když hrajeme s Brazilkama, který jsou top ten ve světovém žebříčku, přehrají nás taktikou a zkušenostmi, ale dobře si s nimi zahrajeme a něco se od nich naučíme, tak je to úplně jiná prohra, než když víme, že jsme mohly vyhrát, jen jsme si pro to vítězství samy „nešáhly“.

Kdybys měla říct nějaký hodinový limit, kdy už se cítíš vážně tělesně vyčerpaná…

Nemívám to ve hře, protože se většinou dostanu do takové zvláštní přítomnosti, kde vnímám hodně energie, ale vnímám to někdy při tréninku, když trénujeme déle jak dvě hodiny v kuse, že najednou začnu tahat nohy, začnou mě pálit a už tolik nevyskočím. V posilovně máme různý testy, před sezonou třeba sedm minut angličáků v kuse, to jsou přesně ty momenty, kdy mě všechno pálí, sotva dýchám, ale nějak to skousnu, patří to k vrcholovému sportu.

Trenéra máš stálého?

S Majdou máme už třetí sezonu stálého, bývalý juniorský reprezentační hráč. Trénuje nás na písku a pak máme kondičního trenéra, toho máme v posilovně.

Jak se takový trenér vůbec shání?

Na písku se mezi sebou všichni znají a těch trenérů není moc, člověk někoho osloví, protože ho zná z turnajů. Kondičního jsme sháněly podle výsledků jeho svěřenců a na doporučení, s tím spolupracujeme teprve rok a je výborný.

Měla jsi nějaký vážnější sportovní úraz?

Z přetížení jsem měla před pěti lety zánět šlach na nártu, nemohly jsme kvůli tomu jet na mistrovství Evropy. Dostala jsem na šest neděl sádru, doktoři se se mnou vůbec nebavili, jakmile zjistili, že jsem vrcholová sportovkyně. Věděli, že kdybych si sádru po třech nedělích sundala, že by se mi ten zánět chronicky vracel. U vrcholových sportovců se to vždycky musí doléčit až do konce. Probrečela jsem půlku sezony, ale teď už ani nevím, na jaký jsem to měla noze, a znám spoustu hráček, který se na to vyprdly a pak z toho byly operace a mají zdravotní problémy už napořád.

Proč ses rozhodla studovat na VŠE?

Vystudovala jsem gymnázium, pak jsem moc nevěděla, co chci dělat, jen jsem chtěla sportovat a o VŠE se říkalo, že u toho se dá dělat cokoliv (smích). Na bakaláře jsem studovala jinde, na španělský ekonomce, protože jsem se chtěla naučit dobře španělsky. Pobočku měli tady v Praze, do Barcelony jsem jela dělat státnice a obhajovat diplomku. Kdybych se doopravdy chtěla věnovat studiu, tak druhá věc, která mě bavila odmala, bylo malování.

Jak se ti ten trénink dařilo skloubit se studiem vysoké školy?

Na zimní semestr jsem si navolila o několik předmětů víc, protože v zimě se jenom trénuje, takže jsem mohla na půl dne do školy. Na letní semestr jsem měla pak už jen tři předměty, který jsem splnila v předtermínech, a pak už jsem měla volno. Inženýra jsem si roztáhla ze dvou let na tři. Nebylo to těžké, mám ze sportu notnou dávku disciplíny v sobě a zasednout ke studiu na x hodin denně mi nedělalo problém, jen jsem u toho samostudia pořád dokola usínala, nějak extra mě to totiž nebavilo a byla jsem unavená z tréninků (smích).

Máš vůbec nějaké volno?

V létě ho moc nemám, kdykoli jsem v Čechách, tak se snažím být s přítelem. Má se mnou obrovskou trpělivost, protože přes léto se moc nevidíme.

Jak dlouho ještě budeš hrát?

Ty tři, čtyři roky, kdyby to klaplo, do olympiády. K vrcholovému sportu nejde dělat něco dalšího a chci v životě poznat i něco jiného než být hráčkou volejbalu (smích).

A budeš se volejbalu dál věnovat? Budeš trénovat mladší ročníky?

Trenérství by mě určitě uživilo dobře. Už teď jednou týdně trénuju malé děti. Do budoucna by mě bavilo trénovat výkonnostní, reprezentační tým. Hlavně vím, že nikdy nebudu sedět celý den v kanceláři, to bych umřela nudou. Pohyb je součástí mého života.

Nějakou dobu jsi strávila v Dominikánské republice výpomocí mamce…

Na měsíc a půl maximálně, dříve každý rok po sezoně. Fungovala jsem jako delegát a průvodce, později jsem jezdila každý podzim zaučovat nové zaměstnance. Teď mamce pomáhám z Čech v průběhu celé hlavní sezony v zimě. Od marketingu po personalistiku, alespoň použiju něco, co jsem se naučila ve škole.

Podle čeho vybíráš delegáty?

Když jsem začínala s výběrem, tak si mě delegáti „omotávali okolo prstu“, a upřímně řečeno, nevybírala jsem dobře… Často jsem je pak musela posílat zpět do Čech, protože třeba neuměli dobře španělsky nebo byli neschopní. Časem jsem se to naučila, zpracovala jsem si výborné testy, které útočí na slabiny účastníků, a na pohovorech jsem pěkně zlá. Sama se sebou bych na pohovor jít nechtěla (smích). Pomocí studené přímočarosti vytáhnu z lidí už na pohovoru, co potřebuji, a troufnu si říct, že již vybírám ideální lidi. Spolehlivé, komunikativní, schopné. Nejhorší je, když jde na pohovor se mnou maminka, ona je obrovsky hodná a je jí líto uchazečů, kteří se tam potí pod mými nepříjemnými otázkami, tak někdy i zasahuje, že to nemyslím vážně apod.

Z Dominikánské republiky máš nějakou historku?

Jednou se „o mě“ pokusil čtrnáctiletý černoušek, vlezl do našeho bytu a sledoval mě, jak se sprchuji. Pak na mě hupsnul – byl to docela šok (smích). Proběhla bitka, vyklouzla jsem mu, vyběhla na pavlač a křičela o pomoc. Maminka s hlídačem a několika lidmi byli hned o patro níž, kluk ale rychle utekl. Vždycky jsem si myslela, že chlapa přeperu jak nic, ale kdyby ten kluk byl o dva roky starší, už narostlý, tak nemám šanci. Bylo to zajímavé poučení.

Jaký je tvůj vztah k Mense?

Od desíti let jsme s bráchou a rodiči jezdili pravidelně na jarní a podzimní setkání. Obrovsky mě to bavilo. Bydlelo se v chatičkách, kde byla vždycky šílená zima. To byly ještě setkání o třiceti lidech. Já se vždycky těšila nejvíc na hry. Přestala jsem jezdit, když mi bylo tak šestnáct, kvůli volejbalu. Po deseti letech jsem se tam pak jednou zjevila a vůbec nikdo nechápal, že místo té maličké Karoliny přijela dospělá slečna.

Jak dlouho jsi šéfredaktorem časopisu Mensa?

Šéfredaktorem jsem byl jmenován v listopadu 2006 poté, co časopis rok téměř nevycházel, první číslo pod mým vedením vyšlo v lednu 2007 a tištěné jej opět dostal každý člen Mensy. Cílem bylo sesbírat a představit všechno, co se v Mense děje, a připomenout lidem, jaké organizace jsou členy.

Časopis začal vycházet přibližně kdy?

Začal vycházet jako věstník nultým číslem v dubnu 1990. Další číslo vyšlo v říjnu a obsahovalo návrh stanov. Poměrně rychle se však rozrostl v košaté diskusní a často nesourodé fórum.

Podobné fórum, jakým disponuje intranet Mensy?

Časopis obsahoval dopisy a názory, na které čtenáři mezi jednotlivými čísly reagovali, navzájem argumentovali, popřípadě vyjadřovali svůj nesouhlas. Tento způsob komunikace se dnes v plné míře přesunul na intranet.

Z té doby pochází zvyk uvádět kontakt pisatele pod článek?

V té době e-maily nebyly, všechny reakce byly tištěné. Stačilo však řádově 10–12 let a kultura se natolik proměnila, že s reakcemi na články se setkáváme spíš výjimečně. Redakce oslovuje čtenáře, avšak komunikace je jednostranná. Snažili jsme se sice, aby byl časopis iniciátorem diskusí na Facebooku nebo retweetování na Twitteru, ale zatím se nám nedařilo, a proto doufám v někoho nového, kdo s takovými věcmi má víc zkušeností.

Myslíš si ale, že časopis splňuje to, co splňovat má?

To „má“ každý vnímá trochu jinak. Vizi jsme diskutovali v Radě Mensy, ale oficiální poslání časopisu ve stanovách ani v jiném dokumentu kodifikováno nebylo. Podle mě má časopis postihovat šíři Mensy, aby i lidem, kteří nejsou aktivními členy, dal rámcovou představu, co všechno organizace dělá a s čím vším se v ní může setkat, a to s ohledem na extrémně různorodé zájmy členů.

Navrhoval jsi, že by lidem do schránek docházel newsletter.

Dvouměsíčník není praktické médium pro věci, které vyžadují bezprostřední reakci. Proto jsme zvažovali, že bychom časopis doplnili o čtrnáctidenní elektronické shrnutí, seznam pozvánek a aktualit.

Jakým dalším směrem by se časopis měl vyvíjet?

S papírem toho člověk mnoho nového asi nevymyslí, jsme limitováni pracností přípravy, prodlevou při tisku a náklady – polovina ceny časopisu je poštovné, druhá polovina tisk. Nedá se na to naroubovat něco významně jiného. Budoucnost proto vidím především v rozšiřování komunikačních kanálů se členy o další média.

Co se změnilo tvým nástupem do pozice šéfredaktora?

Po roce 2000 dostali členové možnost odhlásit odběr papírového časopisu s tím, že jej budou dostávat elektronicky. Reálně ale elektronický časopis nikdo nečetl, a tak ani netušil, že do něj má přispívat. Přestal tedy vycházet, protože nebylo co v něm otisknout. Od roku 2007 bylo proto předplatné časopisu vázáno na zaplacení členského příspěvku a lidé ztratili možnost se z jeho odběru odhlásit – tím se podařilo časopis vzkřísit. Těší mě, že nyní časopis lidé opět rádi čtou, těší se na něj, chtějí do něj přispívat a pomáhají s jeho přípravou. Myslím si, že vznikl tým lidí, který jej umí dělat opravdu moc hezky a profesionálně.

Svěřil ses mi, že z této pozice odcházíš. Budeš se ještě nějak na tvorbě časopisu podílet?

Nechci od časopisu utéct. Nemyslím si ale, že bych časopis dokázal posouvat dál. Když dám prostor někomu dalšímu, může rozběhnout věci, které já nedokázal chytit za správný konec. Nechci se ale stáhnout úplně, bude hodně záležet na tom, kdo bude šéfredaktora časopisu dělat po mně a zdali bude stát o kooperativní činnost, či nikoliv. Také bych rád sám něco napsal, jako šéfredaktor jsem do časopisu téměř nepřispíval.

Co bys do časopisu psal? Jaká je tvá oblíbená rubrika?

Baví mě veselé příběhy, především „reakce na akce“ ve stylu talkshow aneb Pojďme si spolu sednout ke stolu a já vám povím nějakou historku z natáčení. Na většinu akcí chodíme proto, že je tam zábava, a tu má zprostředkovávat i článek. Pak bych chtěl, aby u každého článku nezavedeného autora byl jeho medailonek. Věřím, že časopis by měl být koláží různých názorů a životních příběhů, která by měla přiblížit, s kým vším se můžete v Mense setkat.

Kterých mensovních akcí se nejvíc účastníš?

V poslední době se účastním hlavně volnočasových aktivit. S příchodem rodiny Sedláčkových a Zdeňka Faláře se významně zvýšil počet společenských akcí v Praze, a jelikož bydlím sám a většinou se mi nechce vařit, tak rád spojím příjemné s nezbytným a chodím s Mensou stolovat.

Co do toho spadá? Snídaně, brunche, …?

Ano, a večeře. Díky Mense mám aspoň jednou týdně k večeři teplé jídlo. (smích)

Kolik se vás takhle schází? Musí o sobě lidé dávat vědět předem?

Na pravidelných akcích to potřeba není, máme pro sebe rezervovaný celý stůl nebo salonek, ale u těch novějších chceme, aby se lidé přihlašovali. Na snídani někdy přijde pět, někdy dvanáct lidí, a když se pár lidí krčí u největšího stolu v kavárně, číšníci se nás snaží vyhnat očima.

Jestli to není tím, že se scházíte tak brzo ráno…

Na vstávání je to náročné, pro mě osobně je to výzva, ale má to praktický důvod: zaprvé tak od půl deváté si není kde sednout a zadruhé, kdo potřebuje jít do práce, tak má reálnou šanci, když v osm začne, že v devět skončí.

Odkdy jsi v Mense?

Od ledna 2002, vstoupil jsem, když mi bylo devatenáct let. Kamarádce jsem se svěřil, že bych rád poznal nějakou slečnu, k čemuž jsem vzhledem ke studiu na ČVUT FEL neměl dobrou příležitost. Když jsem se jí takhle svěřil už poněkolikáté, přestalo ji bavit mě poslouchat a poslala mě za psycholožkou. O té nevím, jestli ji bavilo mě poslouchat, ale byla za to placená, a tak mě poslouchala. Zhodnotila, že abych někoho poznal, musím se nejdřív pohybovat v místech, kde se slečny vyskytují. Na FELu to těžko bude, na kroužku programování a modelářství také ne a ani při sportech jako ježdění na kole nebo plavání to nepůjde dobře. Chvíli přemýšlela a nakonec prohlásila, že nejsnazší bude přihlásit se do Mensy.

A když ses dostal do Mensy, podle čeho sis vybíral akce, na které chodit?

Tehdy se toho v Praze zas tolik nedálo, chodil jsem na většinu akcí, co byly v mém dosahu. Místní skupina se setkávala jednou do měsíce, navštěvoval jsem také filmový klub. Atmosféra, co se týče otevřenosti, byla stejně úžasná jako dnes.

Co všechno jsi studoval?

Po střední jsem nastoupil na ČVUT FEL, tu školu vystudoval i můj otec, a že jsem tíhnul k počítačům, byla to jasná volba. Přijali mě bez přijímaček jen na základě vysvědčení. Už tehdy mi ale přišlo, že rozumět počítačům je sice super, ale že počítače tu nejsou pro počítače samy, ale že většinou řeší, co řeší podniky, které pak ty počítače potřebují. Bokem jsem tedy začal studovat ekonomku. Že se mi ji podařilo dostudovat celou, za to vděčím studijní referentce. Když jsem po bakaláři šel na studijní oddělení s rozhodnutím ukončit studium, prohlásila, že by to byla škoda a že by bylo lepší studium jen přerušit a zamyslet se nad tím. Protože jsem ji měl rád, nechal jsem se překecat. Za rok jsem dodělal inženýra na FELu a nevěděl coby, a tak jsem nadšeně nastoupil zpět na ekonomku a dodělal inženýra i tam.

Doufám, že tvá studijní referentka bude tento rozhovor číst.

Se studijními referentkami jsem měl vždy dobrý vztah, měl jsem je rád, ony mě měly taky rády, protože jsem věděl, že milují čokoládu. Díky tomu, že jsem jim nosil čokolády, byl můj vztah se studijním oddělením velmi pozitivní.

A během studií ses podíval na Island?

Island sice není v EU, ale v rámci nějakého programu tam studenti mohli jezdit podobně jako na Erasmus – funkčně to bylo stejné, jen víc papírování. Že jsem byl vyslán od VŠE, musel jsem si zvolit předměty z managementu a ekonomie. Jenže jsem tam byl zrovna na podzim 2008, což je rok, kdy Island jako první zemi srazila ekonomická krize. Islanďani si ze mě dělali srandu, že jsem přišel ekonomii studovat ke skutečným expertům. Krizi ale prožívali úplně jinak, ten stoický klid, s jakým přijali, že přišli o většinu úspor a potraviny budou dvakrát tak dražší, byl naprosto neuvěřitelný. Jsou zvyklí, že občas vybouchne sopka nebo všechno smete lavina, a nějaká ekonomická krize, která nikoho nezabila, nic neznamená.

Byl jsi přímo v Reykjavíku?

Nechtěl jsem do Reykjavíku, ale reálně, pokud jsem v dané době nechtěl zrovna studovat rybolov, jsem neměl jinou možnost. Když jsem pak školu ukončoval, tak mi oznámili, že jsem podle jejich regulí měl platit školné, ale protože mi to neřekli dopředu, tak ho po mně nebudou zpětně chtít.

Kdy jsi studia zakončil docela?

V polovině roku 2009, ale to už jsem pracoval v CERNu a jen po večerech dopisoval diplomovou práci. Předměty jsem všechny zvládl v prvním roce ještě před odjezdem na Island.

A jak ses dostal do CERNu?

Na podzim 2004 jsem si uvědomil, že dostuduji FEL a nastoupím do práce. Přišlo mi, že je to pěkně nudná vyhlídka. Načež jsem vlezl na stránky ČVUT a zjistil, že jsem propásl uzávěrky na erasmácké pobyty pro příští rok. Ale psali tam cosi o letní škole v CERNu. Říkal jsem si: CERN, to už jsem někde slyšel, tak se přihlásím aspoň tam. Je úžasná věc dostat se do takového programu náhodou, zvlášť když jsem posléze zjistil, že žádné uzávěrky nepominuly, že přes FEL se můžu na Erasmus stále ještě přihlásit, a tak jsem udělal i to. V CERNu jsem byl pak ještě jednou na stáži a potkal tam kamaráda, díky kterému jsem se dostal do Fyzikálního ústavu AV ČR a odtamtud opět do CERNu na regulérní dlouhodobou práci. V CERNu hledali někoho, kdo je profesionál v IT, ale zároveň je zaměstnán nějakým fyzikálním institutem, což poměrně dost zúžilo nabídku kandidátů.

Na co nejradši z toho období vzpomínáš?

Úplně nejradši na úžasné lidi, kteří dělají práci, pro kterou si myslí, že byli zrozeni. Žijí svůj sen a snaží se mu dát všechno. To nadšení tu organizaci prostupuje. Nadto je CERN ve městě, které je ze všech stran obklopeno horama, a já hory miluju.

Proč jsi po těch třech letech odcházel?

V CERNu bych se dál už jen zašíval. Na vyšší a skutečně zajímavá místa v IT byl velký převis zájemců, takže šance, že by tam člověk dělal něco opravdu pokrokového, nebyla moc velká. Přihlásil jsem se k doktorskému studiu na amerických univerzitách, ale že jsem se hlásil jen na ty nejlepší, tak jsem nebyl přijat.

Kam tě to táhlo potom?

Můj život byl v tu chvíli otevřený, ukončil jsem práci, rozešla se se mnou přítelkyně, a tak jsem přemýšlel, co s načatým životem. Po vzoru kamaráda jsem se vydal do Nepálu, ale zatímco tam on vymyslel, co s načatým životem, já tam vymyslel akorát populární „Převážně nevážnou přednášku o tom, jak se seznámit“ – takže místo toho, abych si tam srovnal vlastní život, jsem akorát přemýšlel o blbostech.

Ještě přednášíš?

Teď už jsem dlouho nepřednášel, protože jsem nebyl v Nepálu, a tím pádem jsem nevymyslel žádnou další. Ale věřím, že někteří zapomněli a vstoupili nějací další, takže přišel čas ji zopakovat.

V Nepálu jsi strávil kolik času?

Odletěl jsem v říjnu a zůstal dva měsíce. V září nastává období sucha, je pořád dost vedro, obzvlášť v nížinách. V pěti tisících metrech se teploty začínaly dotýkat nuly, a když jsem v prosinci odjížděl, v Káthmándú, které je nějakých patnáct set metrů nad mořem, se teploty přes noc dostaly na bod mrazu, nicméně v nížinách bylo ještě příjemných pětadvacet, třicet stupňů.

První měsíc je člověk ze všeho vyjukanej a jenom civí. Druhý měsíc začíná chápat a třetí měsíc to skutečně prožije, začne přemýšlet a chovat se jako Nepálec. Pořád má ale to štěstí, že má zázemí a bankovní konto, na kterém jsou na nepálské poměry neuvěřitelné peníze, i když v Čechách by za to sotva vyžil. Pokud se člověk chce změnit, musí přistoupit na nepálský způsob života, na jejich míru času. Odjel jsem předčasně. Moc ale doufám, že se mi podaří jet tam znovu.

Na co jsi tam „vyvaloval oči“ nejvíc?

Pustil jsem se v úpatí Himálaje po cestách, kudy turisti běžně nechodí, za týden jsem potkal jednoho bělocha. Jako kdybych v říši divů překročil bludný kořen a přenesl se o 500–800 let zpět do časů, kdy ještě lidé žili v souladu s přírodou. Ono totiž když nemáte motorovou pilu na benzin, tak pokácet strom je sakra fuška. Když máte holé ruce, buď budete žít v souladu s přírodou, nebo vás ta příroda smete. Vyjma doby sklizně nemusí až tak moc pracovat, pouze pár hodin denně, zbytek dne pijí čaj a usmívají se a jsou strašně šťastní, jsou mnohem šťastnější než většina lidí u nás, kteří toho mají reálně mnohem víc. Žijí v jiném rytmu, mají úplně jiný hodnotový systém. Nechci ale zase znít, že bychom všechno měli nutně napodobovat. Když potřebujete do nemocnice, nejbližší je tři dny pěšky. Pokud to nestihnete, pochovají vás u cesty. Ale viděl jsem, že ten systém může fungovat a že má co nabídnout, něco důležitého, na co bychom neměli zapomínat.

A odnesl sis z toho něco pro sebe? Jsi schopen se s tímto jejich šťastným způsobem života identifikovat?

Je to nesmírně cenná zkušenost, můžete si o tom číst, ale změní vás teprve, když to prožijete. Mohu tisíckrát popisovat, jak někdo sedí šťastně na zápraží, ale dokud tam nesedíte s ním, dokud se nenakazíte tím jeho pocitem blaženosti… Neříká se nadarmo, že vy nezměníte Nepál, ale Nepál změní vás.

A co se dělo po Vánocích?

Neměl jsem co na práci, zato jsem měl našetřené peníze z CERNu, tak jsem se asi čtvrt roku potuloval po kavárnách a hrabal se v mensovním intranetu. Stal jsem se tak jediným člověkem po jeho autorovi, Romanu Brzuskovi, který aspoň trochu rozumí tomu, jak intranet uvnitř funguje.

A kromě toho?

Spolužák z FELu, který deset let pracoval pro firmu z Velké čtyřky (PricewaterhouseCoopers, KPMG, Deloitte a Ernst & Young), mě posléze nalákal na to, že zakládá firmu. Byl to IT start-up, to se mi líbilo. Ale věnoval se oblasti bankovní regulace, a tak to nebylo takové nadšení, o kterém člověk čte v souvislosti se Silicon Valley. Po CERNu jsem se naučil, že v běžných firmách to nechodí podle standardů vědecké sféry a že je potřeba podstatněji dbát na termíny.

A teď děláš co?

Jsem nezávislý IT konzultant a pro jeden menší hotelový řetězec navrhuji program, který by umožnil sledovat a předvídat obsazenost a podávat čísla tak, aby vlastníci věděli, jak si jednotlivé hotely finančně stojí v každodenním managementu. Propojují se pro to data z různých systémů a tak.

Když tě to baví, myslíš, že u toho už zůstaneš?

Žijeme v úžasné době, kdy máme privilegium, jehož rozsah jen málokdo dokáže odhadnout. Bude se přepisovat, co to znamená být, myslet a uvědomovat si sebe sama, a já bych byl rád nejenom svědkem, ale též součástí. Chci podnikat ve snaze získat díky tomu prostor a svobodu investovat čas i úsilí k proniknutí do oblasti umělé inteligence.

I kdybych měl vymyslet jen lepší software pro robotický vysavač.

A už se nechceš hlásit na nějakou americkou univerzitu?

Myslím si, že už jsem to prošvihl. Kdyby mě tenkrát v roce 2011 na MIT nebo Stanford vzali a teď bych měl akorát hotový doktorát v oboru umělé inteligence, byl bych na té úplně nejlepší pozici. V posledních dvou letech firmy do AI (artificial intelligence – umělá inteligence) začínají investovat peníze, protože si uvědomily, že obor dosáhl stavu, kdy výstupy z něj lze nabídnout zákazníkům nikoli jako vědecký článek, ale jako něco, co jim usnadní život. Každá technologická firma jako Google, Facebook, Microsoft, IBM začala budovat týmy lidí specializujících se na AI a dělají úžasné věci, jako jsou samořídící auta nebo algoritmy na pochopení a učení se obsahu. Teď už to musím zkusit sám a za pochodu.

Vzpomněla jsem si na Asimovy zákony robotiky. Myslíš si, že tímto směrem se bude svět ubírat?

Podle mě ani Isaac Asimov nebyl schopen plně domyslet, co se skutečně stane. Mluvit o enormitě té změny je podobně složité jako popsat jedenáctirozměrný prostor – je pár géniů natolik mimo tento svět, natolik nespoutaných našimi třemi rozměry, že si to představí, ale běžný člověk si to představit nedokáže. Často se to, co přinese AI, přirovnává k průmyslové revoluci, ale průmyslová revoluce trvala víc než století, zatímco nástup inteligence bude exponenciální – dlouho nic, pak trošku a najednou všechno. Jakmile pochopíme, jak naučit stroje myslet, bude už jen malý krůček k tomu, abychom stroje uschopnili zlepšovat sebe sama. Ani nemrkneme a stroje budou chytřejší než my, ale ne tak, jako když srovnáváme sebe s Einsteinem, ale jako kdybychom srovnávali psa s člověkem, akorát my budeme v roli psa.

Jaké je rozmezí let, než k této exponenciální změně dojde?

Může to být deset let, třicet, padesát. Ale až ta exponenciála vystřelí nahoru, to, co se stane potom, je mimo představu většiny lidí.

Cesta na Mars je podle tebe reálná?

Jsem ohromný obdivovatel Elona Muska, věřím vizi a konceptu, se kterým přišel. Ale jestli Mars nakonec osídlí lidi nebo stroje stvořené lidmi, to si jistý nejsem.

Ahoj Martine. Blíží se léto, čas prázdnin. Zdá se mi, že se dobrá nálada přenesla i na tebe.

Léto si maximálně užívám. Teď jsem ve fázi, kdy posledních deset měsíců dělám skutečně to, co mě baví.

To mi vysvětli.

Třináct let jsem se primárně věnoval vydělávání peněz. V září jsem odešel z banky, dostal jsem docela velký balík peněz a zvažoval, co dál. Měl jsem dvě možnosti – první byla jít hned někam znovu vydělávat a ty peníze si buď schovat na důchod, nebo si je pořádně užít a s rodinou jet například na cestu kolem světa. Druhá varianta byla z těch peněz po dobu dvanácti měsíců žít a dělat přitom něco smysluplnějšího.

Můžeš být konkrétnější?

Moje děti šly v září do první třídy. Realita českého školství mě vyburcovala k tomu, že jsme s dalšími lidmi založili spolek Leaders Club & Academy s cílem najít největší leadery napříč českou společností a společně vychovat další generaci, aby se nám tady žilo lépe.

Jak je chcete vychovávat?

Formou inspirativních setkání, mentoringu, workshopů a jiných neformálních způsobů vzdělávání. Dále se snažíme propojovat lidi a organizace, které se snaží řešit konkrétní problémy či zlepšovat určité oblasti ve společnosti, např. právě to české školství.

Co si mám představit pod inspirativním setkáním?

Základní myšlenkou je ukázat lidem nějaké dobré příklady. Když stovku lidí vystavíme nějakému inspirativnímu příběhu, pět z nich si třeba řekne: „Hele, když to dokázal Pepa, tak já to třeba taky zkusím.“

Jak dlouho už tento projekt funguje?

Sám jsem se tomu začal věnovat loni na podzim. Postupně jsem se setkával s inspirativními lidmi, a to jak z komerčního sektoru (Pavel Kysilka – předseda představenstva České spořitelny, Taťána Le Moigne – šéfka české pobočky Googlu, Martin Hausenblas – podnikatel), tak neziskového sektoru (Lenka Mrázová – Nadace VIA, Zuzana Baudyšová – Nadace Naše dítě). Postupem času se kolem mě vytvořila skupina lidí, kteří měli chuť pomoci či se přímo účastnit. Na konci května jsme založili spolek a k dnešnímu dni už je oficiálně zapsán.

A jak to s vámi vypadá nyní?

V půlce června jsme pořádali první velké veřejné inspirativní setkání, hostem byl Martin Hausenblas. Reakce byly velmi pozitivní. Na podzim plánujeme další setkání. Předběžně jsme domluveni například s Petrem Sýkorou z Dobrého anděla či Pavlem Kysilkou. Rozjíždí se nám to a mám z toho velkou radost.

Jak s leadery navozujete komunikaci? Nedochází ke střetu zájmů?

Na prvním setkání jsme měli pětašedesát účastníků, byli to hlavně naši kamarádi a kamarádi kamarádů. Postupně se bavíme o spolupráci s dalšími podobnými organizacemi. Nevnímáme aktivity ostatních jako konkurenční, naopak – chceme je propojovat a propagovat.

Které organizace máte v hledáčku?

Jsme v kontaktu například s ELAI, Aspen Institute, Nadací VIA, AIESEC, EDUin, Business & Professional Women atd.

Z hlediska budoucnosti – jakým směrem se chcete vyvíjet?

Chceme být interaktivnější, plánujeme mentoringy na individuální úrovni a pro menší skupiny lidí. V zimě budeme pořádat celodenní konferenci se zástupci dalších organizací. Věřím, že bychom takto mohli přilákat stovky lidí. Pak doufáme ve spolupráci s vysokými a středními školami, protože čím dříve se nám podaří mladé lidi oslovit a zaujmout, tím samozřejmě lépe.

Jestliže objevíte opravdový talent, jemuž nebudou chybět vědomosti ani organizační schopnosti, ale budou mu chybět finance – budete schopni mu zprostředkovat grant?

My bychom velmi rádi pomohli i v této oblasti. Velkým vzorem je pro nás Martin Hausenblas, který založil v Ústí nad Labem stipendijní fond Renesance, do něhož dává část svých příjmů a posílá obyvatele Ústecka do zahraničí, aby si rozšířili jazykové znalosti a získali sebevědomí.

Na začátku rozhovoru ses svěřil, že jsi po odchodu ze zaměstnání obdržel prostředky, které ti umožnily se této záslužné aktivitě plně věnovat. Ale jen po dobu jednoho roku. Co bude dál?

Pevně věřím, že tato organizace bude fungovat mnoho dalších let. Těch dvanáct měsíců vlastně posloužilo tomu, aby se to celé nastartovalo. Ale dělají na tom tak úžasní lidé, že jsem stoprocentně přesvědčen, že i když nebudu schopen se této aktivitě věnovat na sto procent, bude dál fungovat.

Ovlivnil tento projekt i tvůj soukromý, popř. rodinný život?

Pozitivně vnímám, že jsem trošku flexibilnější, než kdybych byl od rána do večera – soboty, neděle – v nějaké korporaci. Manželka je velmi úspěšná manažerka v Tescu, má na starosti čtyři země a spoustu času tráví mimo Prahu a v zahraničí. Takže jsem rád, že jí mohu trochu více pomoci.

Kdy a za jakých podmínek ses dostal do Mensy?

Bylo to v době, kdy jsem ještě studoval na gymnáziu. Vždycky mě bavila matematika, ve volném čase jsem řešil příklady a hlavolamy, a tak jsem se jednou dostal i k IQ testu. Výsledky byly docela obstojné, nechal jsem se proto otestovat oficiálně. Kupodivu to vyšlo.

Jsi aktivním členem?

Na podzim jsem s Katkou Bernatíkovou a Olgou Kulíkovou založil SIG HR (Human Resources) a začali jsme pořádat diskusní večery se zajímavými hosty ze všech oblastí (Pavel Kysilka, Libor Michálek – senátor, Eva Syková – senátorka, Kateřina Cajthamlová – psychoterapeutka a členka Mensy).

Uvažuješ o propojení SIGu nebo Mensa gymnázia s Leaders Clubem?

Nemá smysl propojovat je formálněji. Talenty určitě budeme odchytávat i na Mensa gymnáziu. Před pár týdny jsem se připojil k projektu „Můžeš podnikat“, kdy podnikatelé objíždějí střední školy a vyprávějí své příběhy, aby studenty vedli k podnikavosti, aby se nebáli experimentovat a dělat chyby. České školství vede děti k tomu, aby hlavně neriskovaly, protože za chyby je trestá. Prostě razí heslo „kdo nic nedělá, nic nezkazí“. Myslím, že to je špatně. Naopak se domnívám, že je nutné vyjít z komfortní zóny i za cenu toho, že člověk občas nějakou chybu udělá – pokud se z ní poučí, je to správná cesta.

Pokud někoho tento projekt zaujme, jak vás může kontaktovat?

Buď se může ozvat rovnou mně (733 691 982, martin@lidrarna.cz), nebo mrknout na stránky www.lidrarna.cz.

Nějaký vzkaz na závěr?

To, že máme vysoké IQ, nám dává možnost této zemi hodně dát, proto – máte-li touhu pomoci – dejte nám o sobě vědět a zapojte se jakýmkoli způsobem. Těším se na všechny.

Můžeš nám v krátkosti popsat, jak vypadal tvůj život před odchodem do ciziny?

Vyučil jsem se zámečníkem, čtyři roky s maturitou. Pak jsem šel studovat hydrauliku. Závodně jsem tancoval – tancování bylo můj život. Hlavně proto jsem nastoupil na vejšku, abych nemusel na vojnu, protože jinak bych ztratil dva nejlepší roky života. S partnerkou jsme byli nejmladší pár mezinárodní třídy v Česku, jenže naše partnerství se rozpadlo. Ve stejné době jsem se rozešel s přítelkyní. Bylo to hodně věcí najednou a já se prostě sebral, nikomu nic neřekl a šel jsem.

Šel jsi kam?

Nejdřív jsem jezdil stopem po celé Evropě. Ve Švýcarsku jsem měl kamaráda, bydlel v Lausanne. Na místo jsem ale přijel pozdě v noci a nikdo mi nechtěl zastavit. Stopoval jsem asi šest hodin. Když u mě konečně zabrzdilo první auto, seděl v něm kluk s holkou a ptali se: Kam jedeš? Je pozdě, spíš u nás. To spaní u nich se protáhlo na tři týdny. Jezdili jsme po horách a jednou mě vzali do takové malé hospůdky. Tam jsem se dozvěděl, že je v blízkosti makrobiotické centrum, kde se příští týden pořádá celosvětový kongres, a že potřebují pomoct s organizací. Kdybych náhodou měl čas. Nakonec jsem zůstal tři roky. Asi zjistili, že mám něco v sobě, a nabídli mi práci.

A po dobu těch tří let o tobě vaši neměli žádné zprávy?

Ne, vůbec.

Proč ses neozýval?

Je těžké vžít se do kůže dvacetiletého kluka. Celých těch sedmnáct, osmnáct let jsem na to myslel každý den. Doma jsme neměli ani pevnou linku, chodili jsme přes ulici k sousedům. Nevím, jestli jsem se styděl. A ono se to protahovalo, protahovalo, až to došlo k bodu, ze kterého nebylo návratu. Ten bod nastal, když jsem přijel do Austrálie.

A jak ses v prvé řadě do Austrálie dostal?

Já říkám, že letadlem. Ale pravda je, že mě tam deportovali.

Deportovali?

V tom makrobiotickém centru pracovali lidé z celého světa: Američani, Kanaďani, Francouzi, Španělé … a nikdo neměl pracovní povolení. Dávali nám pouze kapesné jako symbolickou částku, zbytek šel na kredit, za nějž jsme mohli absolvovat tamější kurzy. Někdy jsme si zašli do města na pizzu, protože makrobiotická strava je úplně veganská. Kolegové chodili do taneční školy naproti, tak jsem šel jednou s nimi. A učitel mi říká: Vy už jste někdy tancoval, že jo? Hele, my tady máme holku… No, já to zkrátím. Prostě jsem začal chodit dvakrát týdně, trénovali jsme spolu, jezdili na soutěže a ty jsme většinou vyhrávali. Získávali jsme stále vyšší a vyšší třídu, až chtěla jít studovat do většího města, do lepší taneční školy. Tak jsme jeli do Bernu. Jenže to naštvalo šéfku naší taneční školy. Věděla, že ve Švýcarsku pracuju nelegálně.

Co se stalo?

Jednou nás zastavilo policejní auto, vzali si nás oba dovnitř a: Kde máte doklady? Řekl jsem, že pas mám doma. Strčili mě do cely, vzali mi otisky prstů. Vyzvídali, jak dlouho jsem tady, řekl jsem, že asi rok a půl. Neměl byste být víc jak tři měsíce, pojedete zpátky do Austrálie.

Proč zrovna do Austrálie?

Neměl jsem s sebou žádné doklady, nic, tak jsem jim dal australský pas, který jsem našel. Já nevím, co mi to vjelo do hlavy. Ty se tomu teďka směješ, ale to byla kravina na n-tou.

Čí ten pas byl?

Ten člověk se jmenoval Kurt Hamán. Mluvil jsem s ním jednou, to bylo ještě v Rakousku. Našel jsem ledvinku s pasem, tak jsem zavolal na německou ambasádu. Za chvilku mi zvonil telefon, nějaký Australan: To jsem rád, že jsi našel ten pas. Za čtrnáct dní se pro něj stavím. Tři týdny, čtyři týdny, dva měsíce se nestavil…

Nedalo se té mýlce nějak zabránit?

Je nezajímalo, že jsem Čech! Tady máte australský doklad, jedete do Austrálie.

A odletěl jsi…

V sedm hodin ráno. V šest mě přivezli na letiště, posadili do letadla a já si říkám: Ty idiote, co teďka budeš dělat? Letíš s falešným pasem.

Při letištní kontrole si ničeho divného nevšimli?

Samozřejmě skenovali pas. Hey, that passport has been probably stolen. Odpověděl jsem, že nový pas jsem si nechal u holky v Rakousku, a tak jsem si vzal ten starý, protože tam mám razítka a že mám rád razítka. You can’t have two passports. Na to jsem řekl: Sorry. Asi půl hodiny mě zpovídali: Jak se jmenovala matka za svobodna? Michnová. That’s not what my computer says. Simpson. Rings a bell? Já: Simpson? No. Dívali se na mě jak …

Vezl sis s sebou něco?

Jeden krystal. Já miluju krystaly. A pak takovej malinkej batůžek, do kterýho jsem dal náhradní ponožky. V kapse jsem měl dvacet dolarů.

Muselo to být zvláštní, ocitnout se v Austrálii a bez prostředků.

V Evropě bych stopoval domů, ale odtud? Vážně jsem tehdy uvažoval: V Austrálii jsou velký pouště. Vlezeš do ní, sundáš si šaty, dáš si flašku vodky…

Ale místo toho…

V tom makrobiotickém centru jsem poznal jednu holku, která v Austrálii žila, a ona mě zvala, kdybych náhodou někdy přijel, ať se stavím. Volal jsem jí, ale nezvedala to. Z letiště do Sydney stojí autobus dvanáct dolarů, tak jsem se rozhodl, že půjdu pěšky. Do centra to bylo daleko, šel jsem asi tři hodiny. Můj první dojem byl: Ty brďo, to je velký město.

Co jsi dělal pak?

Nejdřív jsem si zašel na pivo. Sedl jsem si a trošku popřemýšlel, co dál. A pak jsem šel kolem jedné vitrínky s nápisem „Makrobiotická restaurace hledá kuchaře“. V té restauraci jsem zakotvil, začal jsem škrábat brambory, loupat cibuli a takové věci. O dva týdny později mi dali první plat, tři roky na to jsem tam byl šéfkuchař.

Páni!

Vždycky mi to pálilo a rukama umím celkem dost.

Jak dlouho jsi v té restauraci pracoval?

Asi sedm let.

Po rodině se ti nestýskalo? Pokusil ses je zkontaktovat?

Ani jsem nevěděl, jestli naši žijou a jestli bydlí tam, co bydleli. Nechtěl jsem jim psát dopis, aby je po otevření neklepla pepka. Přes moji zachránkyni v Anglii jsem získal kontakt na svého dobrého kamaráda, kterého jsem neviděl dvacet let. Nakonec jsem se dokopal k tomu, abych mu zavolal. Když to vzal, mluvil, jako bychom se neviděli čtrnáct dní. Že prý to vysonduje. Hnedka volal kamarádce, která tehdy bydlela v Holandsku, a ona za dvě hodiny sedla na autobus a jela k našim. O den později mi volala zpátky, že má pro mě dobrou a špatnou zprávu. Špatná zpráva byla, že tatínek umřel, a dobrá, že se na mě všichni těší. Protože můj český pas propadl, šel jsem si vyřídit na ambasádu v Sydney nový. Doložil jsem všechny papíry, kdy jsem byl narozen, kde jsem chodil do školy … Všecko. A oni, že všechno souhlasí kromě toho, že jsem mrtvý.

Jak je to možné?

Naši mi spořili od malička po padesáti korunách. K těm penězům jsem se mohl dostat jedině já, a kdybych si je v pětatřiceti nevybral, propadly by zpátky spořitelně. Rodiče se byli poradit s právníky a ti jim řekli: Jediný způsob, jak je dostat, je prohlásit vašeho syna za mrtvého.

Jak danou situaci řešili?

Nevěřili mi. Kdo ví, kdo to je. To musíme mít nějaké důkazy. Takže fotky, rozbor písma, …, test DNA. Měl jsem záchvaty úzkosti: Všecko, co bylo tolik let vevnitř, najednou vyšlo ven… Za čtyři měsíce dostanu dopis, že musím na testy znova, protože zapomněli vyplnit jeden formulář. Zase další stres! Cestoval jsem tam a zpátky asi dva tisíce kilometrů. Uplynuly tři měsíce, šest měsíců, devět… nic. Po roce a půl potvrdili 99,99% pravděpodobnost, protože v krvi mamky našli nějakou zvláštní látku, která se vyskytuje v jednom ze sta tisíc případů. Já ji mám taky.

Co se dělo dál?

Dali mi pas a pak mi trvalo možná dva měsíce, než jsem se odhodlal odletět domů. Strašně jsem se bál, aby mě nezabásli. Na imigračním mi řekli, že nemají žádné záznamy o mém příjezdu do Austrálie, a ptali se: Jak dlouho jste tady? Čtyři roky. Kdybych řekl, že čtrnáct let, tak by mě asi střelili do hlavy. Venku můj nejlepší kámoš s přítelkyní tři hodiny nervózně čekali, jestli se neozvu, že mají volat právníka. Nakonec mi jedna úřednice říká: Vy chcete odletět? Dobře, tak já vám dám razítko, ale nesmíte se tři roky do Austrálie vrátit.

A vrátíš se ještě někdy?

Rád bych, mám tam spoustu přátel. Bál jsem se, že se na mne budou dívat skrze prsty, ale ne. Všichni zůstali po mém boku a fandili mi.

 Nelituješ někdy?

Každý dělá v životě chyby, já jsem dělal obrovský. Kdybych mohl to rozhodnutí změnit, neváhal bych. Ale nejsem ten typ člověka, který by brečel nad rozlitým mlékem. A bez toho, co jsem prožil, bych nebyl tím, kým jsem teď.

Jak ses dostal do Mensy?

Během sledování hokeje jsem si zběžně udělal on-line test IQ. Měl jsem otevřenou lahvičku vína, už jsem byl skoro u konce. Dívám se na vyhodnocení, sto čtyřicet. Říkám si: To je nějaká blbost, ne? Tak jsem si zašel na oficiální test a tam mi vyšlo něco podobného.

Akcí Mensy se účastníš?

Dlouho jsem se neúčastnil, protože když jsem si přečetl „Večer hraní stolních her a povídání si“, tak jsem si říkal: To bude banda šprtů, co já tam budu dělat? Ale nakonec jsem se teda hecnul a šel na bowling. Nikoho jsem tam neznal, ale hned jsem se seznámil s Káťou, Janou, Tomášem a druhým Tomášem a se všema jsme si hnedka sedli.

Rozhovor má sloužit spíš jako taková ochutnávka. Martin Radvanský uvažuje o sepsání svého příběhu a jeho knižním vydání.

Jak jste se dostala do Mensy?

Synu Vítkovi bylo osm a vyhrál matematickou soutěž „Ukaž, co umíš“. Má matka učitelka zavětřila, prý „je nějakej divnej“ a ať ho necháme otestovat. Děti byly testovány v prvním patře a nás se zeptali, jestli nechceme taky zkusit štěstí. Nechtělo se nám celou dobu nečinně sedět, a tak jsme šli. Test mi nepřipadal těžký. Hlavou se mi honilo, že buď to mám celé dobře, nebo naopak celé špatně. Nakonec jsme se dostali všichni.

Účastnila jste se aktivit Mensy?

Členkou Mensy jsem dvacet let. Na mail mi chodí pozvánky Mensy, odebírám časopis. Jsem v mensovním gurmánském spolku. Na mensovní akce jsme brali i děti kamarádů. Vítek dodneška hraje Magiky. Jezdili jsme na celostátní setkání. V roce 2007 jsme v Praze jedno organizovali, tehdy jsem se musela předčasně vrátit z Dominikánské republiky. Pořádali jsme hru Fantom staré Prahy.

Vzpomínáte ráda na nějaký zážitek s Mensou?

Jednou jsme byli na takové hodně těžké celodenní bojovce. Byla jsem v trojici, kde se ostatní dva hned na začátku nepohodli a vypadalo to, že spolu celý den nepromluví, a já byla jediná spojnice mezi nimi. Spolupráce nefungovala ani u šifer, dvě hodiny jsme proseděli hned s tou první. Skončili jsme až za tmy. Teď po letech jsou ti dva velice dobří kamarádi.

A nyní k vaší práci. Řekněme, že chci jet na dovolenou, co mi může Dominikánská republika nabídnout?

Moře, pláž i hotelové areály jsou nesmírně kvalitní a samy o sobě připomínají městečka. Je to špičková destinace all inclusive, zahrnuje i minibary a vodní sporty. Země je přírodně rozmanitá, nacházejí se zde nejvyšší hory Karibiku, pouště, jezera pod hladinou moře, deštné pralesy. Kromě velryb, které v počtu deseti až dvanácti tisíc každoročně připlouvají vyvádět mladé, tam máme i dvoumetrové leguány. Velkým lákadlem je i tanec a všudypřítomná hudba. Kromě toho jsou Dominikánci skvělé povahy, vstřícní, přátelští … Nehrozí žádný tlak na spropitné jako na Kubě.

Tady si dovolím menší vsuvku: Nenabízejí cizinkám jako na Kubě sňatek?

Čím to?

Na oficiálních stránkách vaší cestovní kanceláře Caribissimo jsem se dočetla, že zprostředkováváte cestopisné reportáže pro různá média. V minulosti to byl časopis Týden, pak Cestománie studia Febio a v neposlední řadě BBC. Čím to, že oslovují právě vás?

Zařizujeme spoustu věcí pro Kancelář ministerstva turismu Dominikánské republiky pro východní Evropu. Navíc jsme jediný český operátor v Dominikánské republice.

Jak to, že nemáte konkurenci?

Jak jste se k této práci vlastně dostala?

Měla jste k takové práci vůbec dispozice?

Jak vypadaly začátky? Netápala jste v nové práci?

Ale určitě i vás potkaly nějaké ty těžkosti související s rozjezdem podnikání.

A nedonutíte je.

Bylo něco, čemu jste se musela po svém příchodu do Dominikánské republiky přiučit?

Nezkomplikovalo vám vaše rozhodnutí rodinný život?

A nestýská se vám někdy?

Máte vůbec čas na nějaké aktivity mimo vaši práci?

A proč se kromě dětí orientujete právě na zvířata?

Aha, takže psy adoptují hlavně bohatí Dominikánci, kteří mají počítač.

A jak ti se dostanou k Facebooku?

Co na své práci máte nejradši?

A líbí se opravdu všem?

Existuje nějaký zážitek, který vám nade všechny utkvěl v paměti?

Před dvěma lety začalo být velmi moderní dělat diskotéky v myčkách na auta. Jenže Dominikánci zkomolili anglické „car wash“ na kreolské karuaš a já netušila, co to je. Slyšela jsem, že karuaše mají i v Bavaru, a tak jsem myslela, že Karuaš musí být nějaký strašně schopný člověk, který vlastní síť diskoték po celé zemi. Tyto diskotéky kvůli bezpečnosti ze zákona zavírají o půlnoci, chlapi tam někdy tasí nože a ženské hází kameny, a to pak jde doslova o život.

Ale jinak je v Dominikánské republice bezpečno?

Četla jsem krátký rozhovor s vámi, kde jste se vyjadřovala ke krizi na Haiti. Jak moc se vás lednové události roku 2010 dotkly?

A v Dominikánské republice?

Co tím myslíte, že je příliš velká?

Když se jeden z partnerů odstěhuje, děti přijímá za vlastní ten, který se nastěhuje po něm. V každém domku běhá kolem deseti dětí různých rodičů, jen málo jich je společných. Rodiče k nim mají bez rozdílu dobrý vztah, kolikrát lepší k těm nevlastním. Když jeden bratr tráví dvanáct hodin v práci šest dní v týdnu, zatímco druhý prosedí celý den na plastové židli a hraje domino, tak maminka oba dva pohostí stejně. Je zvykem, že kdo pracuje, peníze neinvestuje do sebe, ale živí celou familii.

Co naplat, rozdílná mentalita. Ale nedovedu si představit, že bych takhle měla vyživovat sestru, zatímco ona si někde venku vesele randí… Opravdu jich část své kořeny neodvrhne?

Zajímalo by mě, jestli to takhle funguje i opačně. Kolik je vlastně v Dominikánské republice cizinců, když nepočítáme turisty?

Co vzkážete mensanům na závěr?

Jak moc bylo rozšířené povědomí o Mense počátkem devadesátých let?

Společnost se o Mensu prakticky začala zajímat až v době po založení gymnázia. Byli jsme nevelká komunita, členové se mezi sebou dobř

e znali, ne všichni ale chtěli školu. Byl to příliš velký závazek. Přáli si, aby Mensa zůstala debatním klubem. Trvalo to pak ještě několik let, než gymnázium oficiálně přijali.

Gymnázium Buďánka vzniklo na jaře roku 1993 jako jedna z prvních soukromých škol. Kde se vlastně vzal ten nápad?

V pětadvaceti jsem vydal knihu Škola je hra, ve které jsem se zaobíral problematikou zprostředkování výuky dětem tak, aby pro ně byla zábavná. Dodnes se jí prodalo na 22 000 kusů. A mimo jiné si ji koupila i Kateřina Havlíčková, která si s psycholožkou Evou Vondrákovou pohrávala s myšlenkou založit Mensa gymnázium. To byl asi ten první moment. Společně jsme pracovali na projektu, který jsme pak předložili ministerstvu školství.

A jak reagovalo ministerstvo?

Bylo nedlouho po revoluci, úředníci byli zmatení a v situaci se příliš neorientovali. Ale neškodili. řekli jsme, že chceme žáky hodnotit slovně, a oni to odsouhlasili. V té době neměli žádné nástroje, žádné vyhlášky, jak nám to zakázat.

Slovní hodnocení, to musela být taková menší revoluce.

Slovním hodnocením to začínalo, ale později jsme zjistili, že nestačí pokrýt všechna kritéria. Učitel, který chce takové hodnocení aplikovat, musí přehodnotit svůj styl, nemůže učit standardně. Škola byla zpočátku úplně maličká, první rok jsme měli jen třicet studentů. Takové rodinné prostředí, kde se všichni znají.

Jen třicet studentů? A kolik se jich hlásilo?

Strašně moc. Stovky. Druhý rok se jich přihlásilo asi tisíc. Rodiče pak často nechápali, proč se zrovna jejich dítě nedostalo – vždy? přece bylo jedničkář. Známky pro nás ale nebyly rozhodující. U dětí se zkoumala hlavně struktura inteligence a osobnosti. Za tím účelem dělaly IQ a psychodiagnostické testy, také jsme si od nich nechali něco nakreslit. řídili jsme se zásadou, že špatný výsledek může být náhoda, dobrý ne.

Pěkná zásada, ale fungovala?

Je pravda, že se k nám i tak dostávaly děti, které třeba po půl roce musely odejít. Školní systém jsme nastavili svobodně, hodně nekonformně. Někteří ale byli zvyklí na diktát biče – najednou si mysleli, že když tam bič není, že můžou skákat po stropě. Tehdy jsme to neuměli řešit jinak, než že jsme rodičům řekli, ať? ho vezmou na klasickou školu. V některých případech ale rodiče studenty odhlásili sami – nevěřili, že náš přístup může fungovat.

Ale děti s poruchami učení jste si tam nechávali.

Těch bylo požehnaně. Mezi opravdu chytrými dětmi jsou takové poruchy velmi časté. A jen výjimečně mají schopnosti rovnoměrně rozložené: některé děti byly geniální v matematice, ale dysgrafici a dyslektici, neschopní přečíst knihu nebo napsat gramaticky správnou větu. A obráceně, byli tam tací, kteří bravurně ovládali několik jazyků, ale neuměli sečíst pár čísel.

Fascinuje mě, že jste tak pestré „stádo“ dokázali vůbec ukočírovat.

Rozhodli jsme se, že do toho půjdeme s obrovskou tolerancí. A když se zjistilo, že dítě v jedné oblasti vyniká, tak se mu jinde nechávala volnost.

A nedělalo jim to pak problémy, když se hlásili na vysokou?

Některým ano. Jednoho kluka si s sebou nesu, že jsem mu třeba mohl víc pomoct. Na Buďánce si zvykl, že všechno přichází tak nějak samo. Po škole šel na matfyz a hned v prvním semestru vyfasoval profesora, který bazíroval na tom, aby studenti znali jeho skripta. Tomu klukovi by úplně stačilo je prolistovat. Jenže on na to koukl a řekl si, že takovou pitomost prostě číst nebude. Skončilo to tak, že vyletěl nejen z předmětu, ale i z matfyzu.

Ale to je strašná škoda…

To je jedno z rizik u chytrých dětí. Byly tam děti geniální i na poměry skupin, které jsme sestavovali napříč ročníky. Takové jsme chválili, říkali jim, jak jsou dobří. To ale byla chyba, protože mohli vyčnívat v relaci k ostatním, ale ne v relaci ke svým možnostem. Takže jsme je měli chválit, ale zároveň motivovat. Dotlačit je k tomu, aby svých možností plně využívali.

Ale není nakonec chyba v mezilidské komunikaci? Že jste ke studentům přistupovali přátelsky a otevřeně a oni se tu najednou setkali s autoritou, která nic takového nepřipouštěla? Vy jste je vlastně ochudili o to středoškolské peklo, kterým by si každý student měl projít.

To jsme je ochudili, ano. Na druhou stranu jsme je spoustu věcí naučili. Když k nám přišli ze základky, byli zvyklí opisovat, co učitel napsal na tabuli. Zato my je stavěli do situace podobné výuce na vysoké škole.

Pamatujete si ještě někoho ze studentů?

Ale já si pamatuju na všechny! I tež jsem s nimi hodně v kontaktu. S partou těch „služebně nejstarších“ se scházíme několikrát do roka. Slavíme spolu Vánoce, silvestry … spontánně, bez větší organizace.

A co učitelé? Na ty máte jaké vzpomínky?

Kantory jsme sháněli různě, většinou přes osobní kontakty. Na začátku jsme měli vizi, aby u nás učili profesoři z vysokých škol. Vzhledem k inteligenci těch dětí to nebylo od věci, jenže většina pedagogů nedokázala zvládnout třídu třeba dvanáctiletých dětí. Proto za sebe náhradou posílali své lepší studenty, bylo jim kolem dvaceti. Z Martina Krynického se takto stal skvělý učitel a bezmála fenomén mezi matematiky.

Proč jste vlastně odešel z pozice ředitele?

Ty důvody se kumulovaly. Já byl strašnej workoholik – zanedbával jsem rodinu, zničil si manželství. Najednou jsem ztratil energii. Navíc jsme byli placeni hůř než učitelé na státních školách. Kvůli Buďánce jsem nechal plavat spoustu aktivit, které mi vydělávaly peníze, a postupně jsem se dostával do nezáviděníhodné finanční situace.

Copak se náklady a výlohy nepokryly ze školného?

Školné bylo v té době deset tisíc – jedno z nejlevnějších v Praze. Postupem let se samozřejmě navyšovalo, ale pořád se drželo zatraceně nízko.

A jaký pocit máte ze současné situace?

Dění na gymnáziu jde už dlouho mimo mě. Naposledy jsem se angažoval v roce 2007, kdy jsem pro něj pomáhal získat evropský grant. Škola je daleko větší, než co bývala. Možná to pomáhá její ekonomice, ale podle mě to škodí její atmosféře. Na druhou stranu, loni jsem se účastnil mensovního maturitního plesu a tam se děly věci v duchu, jaký pamatuju. Ten genius loci, ta míra nonkonformity a nestandardních vztahů… nic se nezměnilo. Z toho jsem měl radost.

Nevím, co si mám představit pod „nestandardními vztahy“.

Jednou v autobuse jsem slyšel nějaké dvě učitelky říkat, že jsme sekta. Zpětně myslím, že to v jistém smyslu trefily. Protože my byli prvotně komunita lidí. Každé ráno jsme se před začátkem výuky se studenty scházeli na čaj. Lidi tam přicházeli v hloučcích a snídalo se.

Ale to není sekta…

Jenže my v těch devadesátkách ty učitele strašně štvali. Studenti k nám totiž chodili rádi a o gymplu mluvili v superlativech. Všem připadalo zvláštní, že si na škole tykáme. V ratingových testech jako Scio a Kalibro jsme se s PORGem a Keplerem vždy prali o první místa, ale to je o kvalitách školy moc nepřesvědčilo.

Slyšela jsem, že váš film Gympl byl také do určité míry inspirován děním na Buďánce. Ne všechno v něm ale bylo vykresleno takhle růžově.

Film Gympl je adaptací mého románu Graffiti a ano, ten je hodně autobiografický. Začal jsem ho psát v době, kdy už jsem věděl, že se školou ukončím pracovní poměr. Ale oproti knížce jsou v Gymplu učitelé vykresleni zle, jako karikatury.

Čím to?

Protože běžný divák věci, co se děly na Buďánce, vůbec nepobere. Tomáš Vorel taky nebyl s to pochopit, že škola může být hezká a fungovat. Dnes bych to oddělil a natočil ne jeden, ale dva filmy: první o temném a syrovém prostředí Graffiti, druhý o škole buďánkovského formátu.

Co vy víte, možná se vám to ještě poštěstí…