Proč se stát dobrovolníkem?

• Staňte se nedílnou součástí stále rostoucí komunity.
• Komunikujte, spolupracujte a navazujte přátelství.
• Získejte cenné dovednosti a zkušenosti.
• Přispějte ke svému osobnímu i profesnímu růstu.

Většina mezinárodních pozic je vypsána na dvouleté funkční období. Letos jsou otevřeny tyto pozice:

• Výbor pro revizi stanov
• Výbor mezinárodní dobrovolnické sítě
• Redaktor časopisu Mensa World Journal
• Poradní výbor pro strategické řízení

Více informací naleznete na: mensa.click/1kg

Uzávěrka přihlášek je 5. září 2025.

Hledáme také další dobrovolníky do týmů Mensa Hub, PhotoCup a na různé pozice spojené s komunikací v rámci Mensy International, včetně týmů pro sociální sítě.
Pokud vás některá z těchto oblastí zajímá, kontaktujte prosím přímo radní pro administrativu na adrese admin-mil@mensa.org.

Výzkumný tým pod vedením Dr. Keuma Sehoona z Centra pro kognici a sociálnost při Institutu základních věd (Centre for Cognition and Sociality, Institute for Basic Science) v Jižní Koreji odhalil klíčové poznatky o tom, jak mozek zpracovává utrpení druhých.

Pomocí miniaturní endoskopické kalciové zobrazovací techniky vědci identifikovali specifické neuronální skupiny v přední části cingulárního kortexu (anterior cingulate cortex, ACC), které kódují tzv. empatické strnutí – behaviorální reakci, při níž pozorovatel reaguje strachem na utrpení druhého.

K prozkoumání tohoto jevu tým provedl sérii reálných experimentů s mozkovým zobrazováním u myší, přičemž sledovali aktivitu jednotlivých neuronů v situaci, kdy jedna myš pozorovala jinou myš při mírném elektrickém šoku do tlapky.

Výsledky ukázaly, že specifické neurony v ACC se aktivují jak při vlastní zkušenosti s bolestí, tak při sledování bolesti u druhých, což podporuje teorii, že vnímání utrpení spouští v mozku reakci obdobnou přímému prožitku bolesti.

Studie dále odhalila, že aktivita neuronální populace v ACC během empatického strnutí úzce odpovídá neuronálnímu zobrazení afektivních – nikoliv senzitivních – aspektů přímé zkušenosti s bolestí.

To naznačuje, že sledování bolesti druhých aktivuje ACC, jako by pozorovatel sám prožíval bolest, což zdůrazňuje specializovanou roli ACC při zpracování emocionálních aspektů bolesti.

Další analýza ukázala, že neurony ACC, které projektují do oblasti periakveduktální šedé hmoty (periaqueductal grey, PAG) – mozkové oblasti zapojené do regulace strachu a bolesti – selektivně přenášejí informace o emocionální bolesti. Výzkumníci k manipulaci s tímto spojením použili optogenetiku – techniku umožňující přesnou kontrolu neuronální aktivity pomocí světla.

Když inhibovali spojení ACC–PAG, výrazně se snížily projevy empatického strnutí i behaviorální reakce vyhýbání se bolesti. Tím potvrdili, že tento okruh transformuje vnímané utrpení do behaviorálních odpovědí a hraje klíčovou roli v afektivní empatii.

Na rozdíl od předchozích studií, které pracovaly se zvířaty s předchozí zkušeností s bolestí, tato studie použila „naivní“ pozorovatelské myši bez předchozí expozice bolesti, což umožnilo zkoumat čistou emoční nákazu bez vlivu minulých zkušeností.

Tento přístup přináší nové poznatky o základních neuronálních mechanismech afektivní empatie.

Pochopení toho, jak mozek kóduje empatii, by mohlo mít zásadní význam pro výzkum duševního zdraví. Poruchy jako porucha autistického spektra, antisociální porucha osobnosti, posttraumatická stresová porucha a schizofrenie totiž často zahrnují právě obtíže při zpracování sociálních a emočních signálů a identifikace konkrétních mozkových okruhů zapojených do sdílení afektu by mohla vést k vývoji nových strategií pro léčbu těchto poruch.

Převzato z Mensa World Journal č. 148, 5/25.

Tak tady to máte, přímo z první ruky: SIGHT je živý, vzkvétá a na Novém Zélandu je naprosto skvělý!

Právě jsem se vrátila z rodinné plavby ze Sydney na Nový Zéland s jednodenními zastávkami v sedmi přístavech podél východního pobřeží. Týden před odjezdem moje sestra Therese (Moodie-Bloom) napsala e-mail tehdejší dočasné předsedkyni Mensy NZ Sue Greatbanks s dotazem na kalendář akcí – to kdybychom náhodou byli na správném místě ve správný čas, tak abychom se mohli setkat s některými místními členy.

K našemu velkému překvapení a radosti proběhla rychlá výměna několika e-mailů a ještě před vyplutím jsme měli domluvené, že nás v pěti — ano, pěti! — z těchto sedmi přístavů přivítají členové Mensy, kteří nám svá města rádi ukáží!

První zastávkou byl Bay of Islands, krásný záliv se 144 ostrovy, často označovaný jako „rodiště Nového Zélandu“. Přivítala náš tu Talia Mana, která nás vzala na oběd do skvělé restaurace na nábřeží, a poté jsme se prošli místními trhy. Pár příjemně strávených odpočinkových hodin…

V Aucklandu byli našimi hostiteli Amanda Milne, bývalá předsedkyně Mensy NZ, herní návrhářka a vydavatelka (SchilMil Games), a David Wright. Vzali nás na Mount Eden, kde jsme si užili panoramatický výhled na město a kde se k nám připojila Vanessa Cozens. Poté jsme navštívili Muzeum válečných památníků v Domainu — děkujeme Judy, naší osobní průvodkyni! — a poté jsme se jeli podívat na nábřeží do St Heliers, kde jsme si dali lahodný oběd. Den jsme zakončili hříšně dobrými čokoládovými minidortíky u Amandy doma, než nás zavezla zpět k lodi.

Aloma Parker, dočasná SIGHT koordinátorka, oficiální psycholožka a zakládající členka Mensy NZ a organizátorka první testovací akce na Novém Zélandu v roce 1965, nás přivítala v Tauranze a vzala nás do oblasti Rotorua, plné horkých pramenů a bublajících bahenních jezírek, bohaté na maorskou historii a tradici. Děkujeme, Alomo — vaše znalosti oblasti a Maorů, kteří zde žijí, byly neocenitelné.

V Napieru nás dočasná předsedkyně Sue Greatbanks a její manžel Jim vzali na projížďku po svém krásném městě s jedinečnou koncentrací architektury ve stylu Art Deco z 30. let 20. století. Oběd (gurmánský zážitek!) jsme si pak dopřáli v nedalekém vinařství Craggy Range (jednom z mnoha vinařství v této oblasti). Bylo to velmi blízko místa, kde se setkávají a překrývají tektonické desky Pacifiku a Austrálie, což vytváří zvláštní krajinu. Na cestě zpět na loď jsme se zastavili u Sue a Jima doma, kde nám Sue věnovala jeden ze svých „záložkových kalendářů“ – když každý měsíc skončí, příslušná stránka z kalendáře se změní na záložku s jednou ze skvělých fotografií, které Sue a Jim v oblasti nafotili.

Další den (neuvěřitelné – to už je pět dní v řadě, kdy nás přivítali a pohostili členové Mensy z Nového Zélandu!), jsme si dali oběd s Jackem Cywinskim v italské restauraci ve Wellingtonu, hlavním městě Nového Zélandu. Jacek navrhl procházku po nábřeží, kde jsme si prošli Uměleckou galerii a úžasné Národní muzeum.

Nemůžeme Mense Nový Zéland dostatečně poděkovat za jejich pohostinnost a přátelskost; každý z našich hostitelů nám nejen věnoval den svého cenného času, ale udělal vše pro to, aby nám ukázal Nový Zéland, který turisté obvykle nespatří.

Děkujeme! Děkujeme! Děkujeme!

Máte-li dotazy ohledně mezinárodního mensovního programu SIGHT, kontaktujte Henkhenka Broekhuizena nebo Andreu Schwelm, mezinárodní SIGHT koordinátory na e-mailu sight@mensa.org, případně českou SIGHT koordinátorku Zuzanu Polákovou na sight@mensa.cz.

Převzato z Mensa World Journal č. 141, 10/2024.