Uměním svým zušlechtěna
živočišné něhy skvost
milující máma žena
tancující pro radost
Jak nebýt než jejím ctitelem?!

Do srdce únor dýku vťal
březen hned květy pošlapal
do koryt vrhnul je sviním
nežitý život jen viním
Nemrtvým stal jsem se netvorem?!

Zas jenom v představách ulétám
jak motýl pták šíp i střela
na sever na jih i sem a tam
do krajin jejího těla
moře tam hory úrodná zem

Ke krásným nohám se pohled vrací
Kdy mají hodiny otvírací?
Kdo jen smí vstoupit a čím se platí?
Živoucí naději navždy ztratit?!
Jakpak zní onen tajemný šém?

Roklí jsem odkázán pachtit se sám
vražedné toužit po průvodkyni
medvědí službě vždy neodolám
Na život že jsou tu druzí jiní??
Rozmarnou liškou nevykoupen

Prvním úkolem dílny bylo vybrat si jeden z nabízených obrázků, jímž bychom se nechali inspirovat k slovesnému dílku, ekfrázi (verbální reprezentace vizuální reprezentace). Přešel jsem zátiší s ovocem, reprodukci obrazu stylizované krajiny ztvárňující dramatickou oblačnost, ranější kresby koordinátorky SIGu a organizátorky akce Elišky, až jsem sáhl po něčem, co se mi zjevně nikdo nesnažil vyfouknout před nosem: znázornění geometrických útvarů. Výzva? Možná i navázání na skutečnost, že jsem o pár dní dřív probíral s patnáctiletou dcerou sestřiny kamarádky příklady domácího kola Matematické olympiády. Kolegyně a kolegové, kteří se chopili obrázků vyčtených výše, zvolili nejčastěji formu povídky či líčení, zazněla ovšem i báseň.

Nejsem zrovna psavec na povel, a tak jsem během vymezených minut složil stručnou říkanku:

Pohleď směle na tabuli
útvary tam rovinné
nechceš přece dostat kuli
vzdělávání toť povinné
Čtyřúhelník čtvero tvarů:
obdélník a kosodélník
čtverec taktéž lichoběžník
Kruh a šišoid? – Nemám páru…
Trojúhelník rovnostranný
geometrie jsme pány

Dalším úkolem bylo napsat text podnícený jednou z vůní, s nimiž jsme byli naslepo konfrontováni (aviváž s ovocným aromatem a japonská mořská řasa Nori).

V závěru byl na pořadu hmat. A jelikož již zbývalo jen pár minut do konce, pouze jsme na sebe nechali působit objekt skrytý v látkové sáčku, jejž jsme si měli osahat. Jednalo se o masážní míček – ježka. Možná symbolicky, abychom odcházeli s pocitem, jak nám právě strávené dvě hodiny příjemně namasírovaly svaly naší kreativity.

Z podzimu přes zimu do jara plyne čas
Budoucnost z minula chtěla by brát i krást
Skutečnost uniká Sen mě má raději?
Do kamen na plamen dívám se s nadějí
Smrku i švestky kmen mění se na popel
V prach se jen obrátit není nic co bych chtěl
Povstat zas k životu jak Benu Fénix snad
Na hravost radost i dravost [sic!] více dbát
Souhrou a souzněním mocí slov uměním
Smyslně vášnivým lékem na běsnění
Bouřlivý nepokoj zkrotit ne potlačit
Vyrovnanost možná na dotek přikráčí

Hvězda blízká vzdálená

Cituplné touhy struny
rozechvívá melodicky
dáma jež tak čistě umí
vyzařovat z nitra vždycky
květy rtů a třpytem očí
rozkvetlá a harmonická
něžnou krásu – a můj zločin
přízeň její chtít si získat
jak Bajaja v utajení
možná jako Honza hloupý
budiž kuráž – ta se cení
nelze za ni nic však koupit
spoután přece bez okovů
stylem syna z rodu komet
blížím se zas mizím znovu
hvězdě blízké vzdálené hned

Mnozí řeknou To je blázen
jen ať spadne rychle na zem
když vyslovím věštce slova
že má přijít fáze nová
nevšedního života

První dnové v horku září
když se podzim s létem páří
ohlásí čas oranžový
smyslný a hodně snový

Říjen bude vpravdě rudý
Snad ne jenom od ostudy?!

Na počátku listopadu
plánuje prý rozum zradu:

Od třetího Huberta
přes Miriam Kateřinu
– přírodě jen klaďte vinu –
nastane zas puberta

Že prý vnutím švestku hadu

(Možná je to jinotaj
Možná taky ne
Časy šílené)

V S-Bahnu po ránu

Na jaře v Berlíně
roztoužen po klíně
v S-Bahnu
po ránu (ve dvě v noci / byl by to však / jiný pocit)
milovat zločinně

Přes léto v Sofii
mockrát se opiji
ženami
vlnami (v mezičasu / zaletím si / do Burgasu)
neb aspoň rakijí

Na podzim do Osla
budu tam za posla
dobrých zpráv
bez obav (s nadějemi / nevítán i / vítán všemi)
klidně i za osla

Zima pak v Havaně
koupele ve vaně
bez pěny
dvě ženy (možná čtyři / možná jedna / klidně Štíři)
s láskou a zpívaně

Tak chtěl bych chytit na ulici lásku!

Zneužívám tuto chvíli
neb život jak’by
v ryku děsu
ke konci se chýlil

Probuďte se kdož jste spící
neb musím vám teď něco říci

Tak chtěl bych chytit na ulici

Lásku

… jako střevní chřipku rýmu nebo kašel

Pro onu chorobu bych si klidně zašel
ve čtyři ráno

– ať si klidně mrzne –

na Mánesův most

Snad poprvé bych s touto infekcí
místo masitého steaku
okusil radši
čistou lidskou kost

Tak jen abych ji tam našel!

Cit šel s Touhou do světa
vystudovat na Lásku
Neprošel u ústních zkoušek
nepochopil otázku
Zněla prostě [KANT]

Zkritizoval čistý rozum
hovořil o věčném míru
mluvil velmi osvíceně
jak rozený filosof
zaníceně vzrušeně

Udělal by mnohem lépe
kdyby třeba jen tak plácal
ale hlavně o ženě
Nezabýval se tím Němcem
Pojednal klín bez i s věncem

Výsměch že byl logický?
Cit jen tragikomický?

Celou zkoušku takto zhativ
přidal ještě imperativ
onen kategorický…

(Touhu vzali beze zkoušek
Měla skvělé styky)

Temnosvit jara

Bez ustání roky plynou
zraňující šípy vteřin
nadějemi pronikají
melodii hledám jinou
ke kterým se vydat dveřím
bych se octl v šťastném kraji?

Jaro život oslavuje
les i louka v novém šatě
pohlavím se pyšní – květy
vnímám to jak z temné sluje
vzdoruplně horečnatě
jak před brzkým hlavy stětím

Šepot touhy v ryk se mění
na ulici vábných křivek
stále více odhalených
moudrost krotí zrádnost snění
– žhavé růže v klínech dívek –
kdo jak Werther – smrti ženich

Tapovan

K pramenům života mocně jsi hnán
k tajemství všelidské existence
posvátné vody tok napájí Himálaj
z ledovce Gangotri – Zři Shivling Tapovan

Vysoké hory jak překrásné ženy jen
zdaleka výhradně obdivuj
v kontaktu v doteku ztratíš vždy balanc svůj
úžas se promění v děsivý sen

Doufaje ve příchod z času se rodící
rozkvetlý barevný radostný den
v čekání jak oheň ba i víc pálícím
snaž se být v temnotě noci té měsícem?
– Asi ne: irbisem!

Uvolni otěže tužeb svých vraníka
střez se jej ponechat splašit se docela
ticho hor nemá jen milostnou tvář
Pomni že života kniha je psána vždy
krví a mlékem žen jinak vše zaniká
Z nadějí popela rozfoukej zář