Recenze: Vím si rady s nadáním

Filip Cimburek — Thu, 21 Nov 2024 21:31:22 +0000

Nově publikovaná kniha Vím si rady s nadáním slibuje nadaným dětem tipy pro každodenní život ve škole, rozvíjení přátelských vztahů i komunikaci s učiteli a návod, jak využívat své silné stránky a dále rozvíjet své nadání. Její autorka Judy Galbraith mluvila s tisícovkou nadaných dětí a zjišťovala, co pro ně znamená být nadaná nebo nadaný, co jim pomáhá zvládat úskalí školního vyučování a co jim pomůže, aby ve škole zapadly. A jak knihu hodnotí mensanka se svým nadaným potomkem?

„Knížka je prvotně určená přímo pro nadané dítě. Věkově na prvním stupni ZŠ. Otázkou je, kudy se kniha může k těmto dětem dostat. Myslím, že tam, kde jsou rodiče „v obraze“, si prvků nadání všimnou sami. Kniha v domácí knihovně tedy může pomoct s tím, jak k dítěti přistupovat a pochopit jej. Pak ji mohou dítěti dát, aby i ono se lépe se svou „rolí“ sžilo. Aby pochopilo, že v tom není samo. Ač to tak v kolektivech, do kterých přijde, může často vypadat (tuhle část bych jako rodič nadaného dítěte asi ocenila nejvíce).

Důležitým místem, kam by kniha podle mě měla přijít, je knihovna školy, školní třídy. A aby se s ní rozhodně seznámili učitelé. I pro ně to může být zásadní. Právě oni mohou nadané děti ve třídě „objevit“ a seznámit je jak s knihou, tak s dalšími možnostmi.

A do třetice všeho dobrého knížka rozhodně patří do veřejné knihovny. Ne neprávem jsou v poděkování knihy právě knihovníci jako skvělý zdroj pro tápající. Pracuji ve vědecké knihovně a hned jsem si vybavila několik příležitostí, kdy bych po ní v uplynulém roce bývala skočila a tápajícímu čtenáři v podobě rodiče či přímo dítěte ji radostně půjčila.

Takže hurá s knihou: do knihovny domácí, veřejné i školní! Ať si ji mohou vypůjčit ty správné ruce, oči a mozky!

Tereza, 44

„Knize bych dal 28 ze 36 bodů. Nebyla nijak zvlášť zábavná, a někdy jsem nesouhlasil s definicemi termínů, ale s některými částmi jsem se dokázal ztotožnit. Dějová linie nepřehledná, hlavní postavy nejasně vymezené. Nelituji těch dvaceti minut, kdy jsem to četl, a jsem zvědav na zfilmování. V roli hlavního autisty bych chtěl viděl Marka Vašuta. Pokud máte rádi knihy, u kterých opravdu až do konce nemáte tušení, jak vyvrcholí, určitě doporučuji. Knihu jsem dočetl a nevím to doteď.“

Filip, 17

Den, kdy jsem NASÁval

Filip Cimburek — Sat, 16 Oct 2021 20:29:00 +0000

Když jsme s rodinou jeli prozkoumávat Ostravu, nečekal jsem, že u toho prozkoumám i část vesmíru. V Dolních Vítkovicích byl totiž Výcvikový den NASA, uspořádaný k výročí 52 let od přistání posádky Apolla 11 (po úspěšné Měsíční misi) zpátky na Zemi, konkrétně v Tichém oceánu. Mezitím astronauti zažili spoustu událostí, o kterých někdo sní, a pro někoho jsou noční můrou. Třeba takový gyroskop… Vyzkoušel jsem ho naštěstí hned na začátku své ostravské mise, byl jsem hlavně rád, že před obědem. Ve skafandru jsem zapichoval vlajku, jen lituji, že jsem si s sebou nevzal tu českou. Kromě aktivních stanovišť jsem se dozvěděl i dost zajímavostí. Například velice šokující fakt, že dnešní smartphony mají milionkrát větší paměť, než měl řídící počítač Apolla. Pokrok nezastavíš! Děsivé je, že při přistání Apolla 11 zbývalo palivo už jen na 45 vteřin letu! Také jsem přemýšlel, jak by to bylo v dnešní době s karanténou, protože tehdy ti, co byli na Měsíci, museli po návratu v karanténě zůstat tři týdny.

Kromě NASA dne jsem byl i na dalších aktivitách a prošel jsem celý Velký a Malý svět techniky (bylo super ocitnout se přímo v prostředí, které znám z pořadu U6) a vylezl jsem i na Bolt Tower, pojmenovanou na počest běžce Usaina Bolta. Tak až nebudete vědět, kam zaběhnout, Ostrava je určitě jedna ze zajímavých možností.

Filip Cimburek – Magazín Mensa

Recenze: Vím si rady s nadáním

Den, kdy jsem NASÁval