<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?><rss version="2.0"
	xmlns:content="http://purl.org/rss/1.0/modules/content/"
	xmlns:wfw="http://wellformedweb.org/CommentAPI/"
	xmlns:dc="http://purl.org/dc/elements/1.1/"
	xmlns:atom="http://www.w3.org/2005/Atom"
	xmlns:sy="http://purl.org/rss/1.0/modules/syndication/"
	xmlns:slash="http://purl.org/rss/1.0/modules/slash/"
	>

<channel>
	<title>Železná Ruda &#8211; Magazín Mensa</title>
	<atom:link href="https://magazin.mensa.cz/tag/zelezna-ruda/feed/" rel="self" type="application/rss+xml" />
	<link>https://magazin.mensa.cz</link>
	<description>Online časopis vydávaný Mensou Česko</description>
	<lastBuildDate>Sat, 22 Feb 2014 19:43:49 +0000</lastBuildDate>
	<language>cs</language>
	<sy:updatePeriod>
	hourly	</sy:updatePeriod>
	<sy:updateFrequency>
	1	</sy:updateFrequency>
	<generator>https://wordpress.org/?v=6.8.5</generator>

<image>
	<url>https://magazin.mensa.cz/wp-content/uploads/2015/08/cropped-1200px-Mensa_logo.svg-1.png</url>
	<title>Železná Ruda &#8211; Magazín Mensa</title>
	<link>https://magazin.mensa.cz</link>
	<width>32</width>
	<height>32</height>
</image> 
	<item>
		<title>Mé první celostátní setkání</title>
		<link>https://magazin.mensa.cz/me-prvni-celostatni-setkani/</link>
					<comments>https://magazin.mensa.cz/me-prvni-celostatni-setkani/#respond</comments>
		
		<dc:creator><![CDATA[Redakce]]></dc:creator>
		<pubDate>Fri, 14 Feb 2014 23:00:13 +0000</pubDate>
				<category><![CDATA[Z akcí a projektů]]></category>
		<category><![CDATA[celostátní setkání]]></category>
		<category><![CDATA[Mensa]]></category>
		<category><![CDATA[Železná Ruda]]></category>
		<guid isPermaLink="false">https://magazin.mensa.cz//?p=2233</guid>

					<description><![CDATA[Jsem členkou Mensy jen pár měsíců, sotva jsem se seznámila s osazenstvem místní skupiny a už mě přemlouvají, abych se vydala napospas spoustě dalších neznámých lidí na celostátním setkání.]]></description>
										<content:encoded><![CDATA[Vždyť tam
                nikoho neznám. Všichni se budou bavit se
                svými známými a já se tam budu sama krčit
                někde v rohu. To abych si vzala dost
                knížek. A co tam vlastně budu dělat?
                Mluvili o jakési soutěži družstev – vždyť
                jsem levá jako turecká šavle a o šifrách
                nevím vůbec nic. Budu jim to tam strašlivě
                kazit. Snad bude možné z většiny soutěží
                vycouvat. A bydlení na pokoji s dvěma
                cizími lidmi? Co když to budou nějací
                strašliví morousové?
            

            <p>
                Přibližně takové byly mé pocity, když jsem
                zvažovala, jestli se zúčastním celostátního
                setkání v Železné Rudě. Bála jsem se tak
                moc, že k odeslání přihlášky jsem se
                odhodlala až úplně na poslední chvíli. A
                celou cestu na místo konání jsem si
                nervózně okusovala nehty. Téma setkání
                znělo „Přežít Železnou Rudu“ – a já zoufale
                doufala, že se mi to povede.
            </p>

            <p>
                Se zahanbeným uzarděním musím přiznat, že
                mé obavy se ukázaly být zcela liché.
            </p>

            <p>
                Z domnělých „zanícených luštitelů šifer“ se
                vyklubali skvělí lidé, na své spolubydlící
                jsem si nemohla ani v nejmenším stěžovat,
                program byl báječný – a světe div se, i
                když mi něco nešlo, nikomu to nevadilo.
                Před setkáním bych si rozhodně netipla, že
                budu s chutí každý den nabírat spánkový
                deficit, jen abych mohla do tří do rána
                hrát společenské hry, a přesto mi zbude
                dost energie, abych mohla přes den lozit po
                lese a sbírat šišky nebo vyrábět prak.
            </p>

            <p>
                Nejen, že jsem Železnou Rudu přežila v
                celkové duševní i psychické pohodě, ale
                dokonce jsem si ji i neuvěřitelně užila.
            </p>

            <p>
                Celostátní setkání mi mimo jiné přineslo
                řadu důležitých poznatků:
            </p>

            <ul class="wp-block-list"><li>
                poznávačky hub v
                hodinách biologie mne očividně nijak
                výrazněji nepoznamenaly</li><li>po hlase nepoznám ani
                toho cvrlikajícího prevíta, který každý den
                časně zrána sedává na břízce pod okny a
                oblažuje mě svým zpěvem</li><li>podle stop neodliším
                jezevce od veverky</li><li>mám výrazně jiný vkus
                než němečtí skláři</li><li>i když jsem Jurský
                park viděla pětkrát, očividně o dinosaurech
                nevím všechno…
            

            </li><li>…to ostatně ani o
                hokeji
            </li><li>i ponožky můžou být
                zašifrované</li><li>asi se přestanu
                posmívat Američanům, kteří nevědí, kde
                hledat Francii (protože můj pokus o
                umístění některých amerických států na
                slepou mapu byl vskutku žalostný)</li><li>na základě
                makrofotografií jsem zatoužila pozřít
                antrax, spálu a dokonce i letecký motor;
                naopak sušené hrušky už asi nikdy nevezmu
                do úst</li><li>při testech BESIPu
                jsem na základě svých výsledků v zahanbení
                skoro ani nechtěla přiznat, že jsem také
                řidičem motorového vozidla</li><li>ulovit na špagát
                plastovou lahev není tak jednoduché, jak to
                vypadá</li><li>kdo by řekl, že slovo
                sešit může mít něco společného s ajťáky?
            </li><li>požární útok není až
                tak špatná věc – pokud se nepokusíte
                předběhnout hadici, kterou nesete, a
                nepodtrhnete si tak nohy
            

            </li><li>vybrané pasáže z
                „Latyše“ budu schopná recitovat ještě asi i
                na smrtelné posteli</li></ul>

            <p>
                Závěrem musím spokojeně podotknout, že celé
                setkání probíhalo v příjemně poklidném
                tempu – přesto se stihlo všechno, co bylo v
                plánu, a v plánu toho rozhodně nebylo málo.
                Ačkoliv jako nováček nemohu srovnávat s
                předchozími setkáními, myslím si, že
                organizátoři odvedli opravdu dobrou práci,
                a smekám před nimi a mnohokrát děkuji (a to
                rozhodně neříkám jen proto, že jsem členkou
                téže místní skupiny&#8230;).
            </p><p class="author"><em>Autor: Zuzana Novotná</em></p>]]></content:encoded>
					
					<wfw:commentRss>https://magazin.mensa.cz/me-prvni-celostatni-setkani/feed/</wfw:commentRss>
			<slash:comments>0</slash:comments>
		
		
			</item>
	</channel>
</rss>
