Želevčice – spádová obec města Slaného jsou menší vesnice s horší dostupností hromadnými dopravními prostředky, zvláště kolem poledne. Pokud si tedy účastníci nechtěli udělat hodinový pěší výlet, přicházela v úvahu jenom individuální přeprava. Do Slaného se dá jet podle ukazatelů, ale dále je třeba trochu přesnější navigace, jinak může jet člověk i přes Slaný-Otruby. V továrně nás čekalo vyhrazené parkoviště pro Manažera roku i pro Mensu, ale k záměně účastníků obou akcí nedošlo.

Po příchodu (a vrácení záloh) jsme byli pozváni do zasedací místnosti. Přišli členové, nečlenové, technici, humanisté, zdravotníci i pacienti, žádná skupina tedy nebyla v přesile a mohli jsme si otevřeně povídat o technice, o historii, o léčbě i o cizích jazycích.

Ing. Frolík nás pak seznamoval s tím, jak docílili úspěchu. Na začátku získala firma podporu zahraničního investora, kterého se mimochodem později Linetu podařilo odkoupit. Základem byla vhodná volba pracovníků, efektivita práce a výzkum, který vychází hlavně z požadavků koncových zákazníků. I když je to strojařská obchodní firma, šanci mají hlavně absolventi s elektrotechnickým vzděláním. To platí jak pro samotnou výrobu, tak i pro manažerské pozice.

Po diskusi nás čekala prohlídka výrobních prostor. Vypadalo to tam spíš jako o víkendu, haly byly téměř prázdné. Pracovníků se tam moc nepohybovalo, přesto, pokud jsme chtěli něco slyšet, museli jsme se na našeho průvodce vyloženě lepit, výroba totiž běžela naplno.

Rád chodím na takové exkurze, patriotství se ve mně nezapře. Fandím lidem, kteří dokážou v naší České kotlině přivádět chytré myšlenky do života. Takto vzniklé výrobky mají úspěch, protože se pak podle Ing. Frolíka stávají předmětem touhy, nikoliv jen volby.

Autor: Vít Švachouček