Co znamená vysoká citlivost

Vysokou citlivost výzkumník Michael Pluess zhruba definoval jako schopnost organismu registrovat a zpracovávat podněty z vnitřního a vnějšího prostředí. Čím citlivější jedinec, tím snáze zachycuje stimuly (např. smyslové či emoční), tím intenzivněji na ně reaguje a tím vyšší sklon k zahlcení těmito stimuly má.

Autorka tohoto konceptu, americká psycholožka Elaine Aronová, mezi typické vlastnosti vysoce citlivých jedinců řadí:

1. Rádi nejprve pozorují, než se aktivně zapojí.
2. Všímají si bedlivě detailů a drobných změn.
3. Potřebují zvážit důsledky svých činů, jsou svědomití.
4. Více prožívají myšlenky a emoce druhých, ale také potřebují být více v souladu s vlastními myšlenkami a emocemi.
5. Jsou soucitní, záleží jim na spravedlnosti a na prostředí, ve kterém žijí.
6. Snadno se přestimulují podněty.
7. Mívají umělecká nadání, potřebují mít kontakt s krásnými věcmi a přírodou a zajímají je duchovní otázky.
8. Projevují silnější emoční reakce.
9. Hůře prožívají změny.
10. Mívají živé sny.
11. Jsou reaktivnější – např. se snáze leknou, jejich imunitní systém je křehčí.¹

Dvě stránky citlivosti

Tým kolem K. A. Smolewské v roce 2006 identifikoval tři faktory vysoké citlivosti, přičemž faktory jsou shluky vlastností, které se statisticky častěji vyskytují spolu. O dva roky později D. Evans a M. Rothbartová přišli se zjištěním dvou takových faktorů. Obě teorie ale můžeme snadno sloučit dohromady, protože dva ze tří faktorů v prvním zmíněném výzkumu spolu korelují více, než oba korelují se třetím faktorem, takže se nám v obou případech rýsuje představa dvou faktorů.

Jména všech těchto faktorů nejsou podstatná – důležité je, že oba zmíněné výzkumy vedou k myšlence, že vysoká citlivost zahrnuje dva aspekty, z nichž jeden je pozitivní a druhý negativní. Jinými slovy, citlivost nás buď otevírá a vede nás k tomu, abychom měli hluboký kontakt se světem nebo sami se sebou, jak je to vidět např. v položkách 3 nebo 7 výše. Nebo nás uzavírá a nutí nás, abychom se před podněty chránili – viz např. položky 6 či 11.

Tyto dvě stránky vysoké citlivosti zpravidla v jednom jedinci existují vedle sebe a podle výzkumů typicky souvisejí s dalšími osobnostními vlastnostmi. Pozitivní dimenze souvisí např. s extraverzí a otevřeností vůči zkušenosti. Otevřenost v sobě zahrnuje bohatou fantazii, intelektuální zvídavost či potřebu zabývat se něčím novým a nekonvenčním. Negativní dimenze má zase souvislost s neuroticismem a introverzí.

Když to dáme dohromady, ve vysoce citlivých najdeme s vyšší pravděpodobností jedince, kteří jsou spíše neurotičtí a otevření vůči zkušenosti. A vztah celkového konstruktu vysoká citlivost k introverzi/extraverzi je nevyhraněný, což si můžeme vysvětlit jako konflikt mezi pozitivní dimenzí, jež člověka světu přibližuje, a negativní dimenzí, jež ho chrání a uzavírá, protože neuroticismus koreluje s introverzí pozitivně a otevřenost negativně.

Pro otázku nadání je podstatné především to, že vysoká citlivost zřejmě není jedinou vlastností: jedna její stránka člověka otevírá podnětům a novým zkušenostem, druhá souvisí spíše se snadným zahlcením a potřebou se před podněty chránit.

Proč by měla citlivost souviset s nadáním

Vedle toho je známo, že otevřenost vůči zkušenosti silně koreluje s inteligencí, tedy mohli bychom očekávat, že mezi nadanými bude více citlivějších jedinců. I kdyby to tak bylo, opačně to neplatí, tedy mezi vysoce citlivými neočekáváme automaticky vysoké nadání. Elaine Aronová to vysvětluje následovně: Zatímco v populaci jsou lidí s IQ nad 130 bodů asi dvě procenta, očekává se, že vysoce citlivých jedinců bude něco mezi patnácti a třiceti procenty.

Tezí o citlivosti nadaných se zabývala řada autorů i před definováním vysoké citlivosti. U nás můžeme podobné úvahy najít např. v knihách Moniky Stehlíkové. Asi nejslavnější, dnes již klasickou teorií na toto téma je ta od polského psychologa Kazimierze Dąbrowského, který ji začal vytvářet už na konci dvacátých let minulého století.

Podstatný je zde koncept pozitivní dezintegrace, tedy fakt, že psychické napětí je nezbytné pro osobní růst. Dąbrowski to dává do souvislosti s nadáním, protože k dezintegraci často vede silný vývojový potenciál. Ten je do značné míry dán konkrétními talenty jedince, pudem k autonomnímu růstu a nadměrnou vzrušivostí, která má podle jejího autora několik forem a velmi se podobá konceptu vysoké citlivosti. Z toho by se dalo odvodit, že vysoká citlivost je jedním z činitelů, které se zvýšenou pravděpodobností vedou k rozvoji jedincova potenciálu.

To je logické, pokud si představíme, že samotná vysoká citlivost znamená „něco navíc“, tedy schopnost zaznamenat více nuancí, které méně citlivý přístup ignoruje. Můžeme si rovněž představit, že složitější bytost je více náchylná k odchylkám, překážkám a vývojovým krizím a musí vyvinout větší úsilí, aby naplnila svůj potenciál. Podle Dąbrowského je tato obtížnost zároveň podnětem pro její překonávání. Můžeme si to spojit třeba s konceptem posttraumatického růstu.

Co ukazují výzkumy

Představa, že nadaní bývají citlivější, má oporu v řadě pramenů, ale bývá kritizována za to, že se vesměs jedná o klinická pozorování. Teoretické důvody, proč by nadání a citlivost mohly souviset, existují. Rozhodující ale je, zda se tato souvislost skutečně objeví i v datech.

Výsledky tří studií ukazují, že odpověď není jednoduchá.

Máme tu např. nizozemskou diplomovou práci Rianne Van de Venové z roku 2016.² Ta jednak zjistila souvislost mezi nadáním a mnoha podobami nadměrné vzrušivosti, jednak souvislost nadání a vysoké citlivosti. Nadání bylo ovšem ve výzkumu definováno tak, že se za nadané či nenadané označili sami účastníci. Důvodem byla snaha pojmout nadání širším způsobem než jen pomocí výsledku v IQ testu.

Autorka odkazuje na fakt, že spousta nadaných lidí selže, když je pozorována, je pod tlakem nebo je jim měřen čas. Uvážíme-li, že nadání souvisí s nadměrnou vzrušivostí a že vysoká citlivost souvisí s neuroticismem, můžeme dojít k podezření, že řada vysoce citlivých při vyplňování inteligenčních testů selže a jejich nadání zůstává nerozpoznáno.

Disertační práce Australanky Jodie Valpiedové z roku 2018³ zase ukazuje, že s intelektovým nadáním je spojená introverze i otevřenost, avšak teprve po kontrole faktu, že tyto dva rysy – vlastně projevy negativní a pozitivní dimenze – spolu mají negativní vztah. My už víme, že s introverzí souvisí negativní dimenze vysoké citlivosti, s otevřeností ta pozitivní.

Bohužel v tomto výzkumu se nepotvrdilo to, co by se nabízelo, a sice, že s intelektovým nadáním souvisí vysoká citlivost nebo nějaký její faktor. Nadání zde bylo měřeno členstvím v organizaci pro nadané jedince, kteří dříve podstoupili inteligenční test.

Nejreprezentativnější byl průzkum týmu kolem Belgičanky Véronique de Gucht z roku 2023, který byl publikován v prestižním Journal of Research in Personality.⁴ Autoři zkoumali souvislost nadání a vysoké citlivosti. Nadání bylo opět měřeno pomocí inteligenčních testů – s definicí nadání jako IQ vyššího než 130 bodů.

Výzkum poněkud překvapivě ukázal, že nadaní lidé mají v průměru menší míru vysoké citlivosti a ještě výrazněji se tato negativní souvislost ukázala mezi nadáním a negativní dimenzí vysoké citlivosti. Ovšem pozitivní dimenze s nadáním koreluje pozitivně. Autoři to dávají do souvislosti s výše zmíněnými rysy. Lidem s nadáním v jejich výzkumu vyšel nižší neuroticismus, ale vyšší otevřenost vůči zkušenosti. To jako by Dąbrowského teorii zpochybňovalo.

Nicméně vrátíme-li se k úvaze Van de Venové, vysoké úrovně IQ možná s vyšší pravděpodobností dosáhli právě ti, které při vyplňování inteligenčního testu nelimitoval jejich neuroticismus – nebo jinými slovy ti, kdo nebyli tak citliví.

Je proto vhodné zvažovat, jaké kritérium pro určení nadání vlastně používáme a jakými metodami nadání měříme. Nadání jedinců s vyšší mírou nervozity nebo citlivosti by totiž mohlo snadno zůstat nerozpoznáno.⁵

Jednoznačná odpověď zatím chybí

Co tedy můžeme na otázku z titulku odpovědět? Dosavadní výzkumy nepotvrzují jednoduchou představu, že nadaní lidé jsou obecně citlivější. Zdá se ale, že s nadáním může souviset pozitivní stránka citlivosti – otevřenost podnětům, zkušenostem a novým myšlenkám – zatímco vztah k její negativní stránce, spojené se zahlcením a neuroticismem, je mnohem méně jasný.

Výsledky navíc výrazně závisí na tom, koho za nadaného považujeme a jak nadání měříme. Otázka vztahu nadání a vysoké citlivosti tak zatím zůstává otevřená.

1) Podle: Elaine Aron: Psychotherapy and the Highly Sensitive Person. Routledge, 2010.

2) Van de Ven, R., van Weerdenburg, M., & van Hoof, E. (2016). Working with intensity: The relationship between giftedness and sensitivity in working adults in Flanders and the Netherlands. Nijmegen: Radboud Centrum Sociale Wetenschappen, ECHA Specialist in Gifted Education. Nepublikovaný rukopis.

3) Valpied, J. (2018). Mapping common ground: Relationships between sensory-processing sensitivity, introversion-extraversion, openness to experience and intelligence. Disertační práce, The University of Melbourne.

4) De Gucht, V., Woestenburg, D. H. A., & Backbier, E. (2023). Do gifted individuals exhibit higher levels of Sensory Processing Sensitivity and what role do Openness and Neuroticism play in this regard? Journal of Research in Personality, 104, 104376

5) Existují i další studie měřící souvislost mezi inteligencí a citlivostí. Často však pracují s koncepty, které se od pojetí Aronové liší nebo ho zásadnějším způsobem modifikuje – viz přehledovou studii francouzského týmu kolem Gabrielle Pouilloxové z roku 2026. Tato review také konstatuje, že dosavadní zkoumání je příliš různorodé, a proto hypotéza o souvislosti vysoké citlivosti a nadání nebyla potvrzena, ale ani vyvrácena.