Program byl zaměřen na další rozvoj a plánované aktivity, ale také zábavu a setkávání. Odstartoval v pátek komentovanou prohlídkou Geoparku Barrandien, v němž je instalováno téměř 25 druhů hornin. Nikomu však nezkameněl úsměv na tváři.

Po večeři následoval tradiční kvíz, tentokrát doplněný o přednášku Petry Holubové ze světa nejznámějších zvířecích (a lidských) firemních log a jejich vývoje od dávné historie po současnost. Následovala praktická přednáška Honzy Koudelky s názvem 7 tipů pro lepší fotky z mensovních akcí. Získané znalosti průběžně využívali a diskutovali účastníci během celého sobotního programu a zdálo se, že přednáška jim tak otevřela úplně nový svět. Určitě přinese též mnoho nových mensovních fotografií. Večer zakončilo Čokoládobraní – oblíbená sladká tečka, kterou obohatila dokonce i čokoládově vypadající rajčata.

V sobotu jsme vyrazili motoráčkem na výlet. Přestože informační tabule na nádraží hlásala „směr Mensa“, vyrazili jsme na Nučice a doly Mořina. Tady si nás vyzvedly průvodkyně a provedly nás nejen překrásnou Velkou Amerikou, kterou někteří z nás zažili přímo na vlastní kůži, ale také tajemnou Hagenovou štolou. Nevím, jak druhé skupině, ale nám se Hagen neukázal, a vzhledem k tomu, že byli i tací, kteří se na místo vraceli po 50 letech, budou pověsti o nebezpečném zazvonění na konci štoly nejspíš úplně liché, případně zcela sudé.

Na odpolední návrat z výletu navázalo jednání Rady Mensy a pak již večerní program. Zde byly představeny novinky ze světa mensovního IT, dále z oblasti PR a komunikace, Logické olympiády, Dětské Mensy, zahraničních a českých aktivit, včetně připravované Akademie. Následoval tradiční obrázkový kvíz, tentokrát se sladkou příchutí. Večerní program zahájilo opakování znělkového kvízu. Vítězkyně po získání trofeje filmového Oskara děkovala své rodině, že ji nechávala trávit dětství u televize. Kde jsou ty staré dobré časy.

Nedělní program byl věnován pověstem a legendám Berouna. O poutavý popis ctností i neřestí dávných obyvatel Berouna se postarala průvodkyně městského centra. Prý provádí i státním archivem, tak třeba se povede na prohlídku navázat další exkurzí. Co se asi dozvíme?

Oběd proběhl ve slavné restauraci Zastávka v Nižboru. Pokud jste neměli smažený sýr s medem, o hodně jste přišli. Krátká procházka na Nižborský zámek se studiem slunečních hodin a vzpomínkou na slavného místního rodáka, který ve vsi postavil nejen hvězdárnu, ale také elektrárnu, proběhla již ve velmi úzkém druhu těch nejstatečnějších.

Víkend dobrovolníků 2025 v Berouně byl opět příležitostí k tomu, aby se dobrovolníci z Mensy setkali, sdíleli své zkušenosti a našli novou inspiraci pro další činnost. Proto ještě jednou velký dík všem, kteří znovu a znovu věnují svůj čas, energii, nervy, dobrou vůli a úsilí tomu, aby pro ostatní uspořádali výlety, exkurze, přednášky, setkání místní skupiny, akci SIGu nebo jarní či podzimní celostátní setkání.

Nečekejte tedy na příští víkend dobrovolníků a staňte se aktivním dobrovolníkem už nyní. Oblastí, ve kterých Mensa uvítá šikovné a ochotné lidi, je spousta. Nevíte, jak se zapojit? Napište na dobrovolnik@mensa.cz a určitě se nezapomeňte přihlásit do SIGu Dobrovolník, případně dalších tematických SIGů. Uděláte to zaškrtnutím odběru zpráv z e-mailové konference po přihlášení do Intranetu (levé menu > Příjem konferencí).

Víkendu se zúčastnilo zhruba padesát dobrovolníků, kteří se v roce 2024 s neutuchajícím nadšením zapojovali do činností Mensy napříč všemi oblastmi aktivit od programování, přes pořádání akcí a exkurzí po podporu při Logické olympiádě atd.

Program byl zaměřen na rozvoj, vzdělávání, ale také zábavu a setkávání. Odstartoval v pátek komentovanou prohlídkou výstavy „Lichtenštejnové – 400 let knížecího rodu v Čechách“. Po večeři následovala poutavá přednáška „Komunikační systémy neslyšících v teorii i praxi“, při níž jsme si mohli vyzkoušet odezírání, prstovou abecedu a český znakový jazyk pod vedením tlumočníků Miroslava Hanzlíčka a Kristýny Voříškové ze Spolku neslyšících Plzeň. Večer pak zakončilo Čokoládobraní – oblíbená sladká tečka, která vytvořila ideální podmínky pro další průběh večera, vč. betatestu mnoho-týmové online varianty hry Krycí jména.

V sobotu jsme se tradičně rozdělili na dvě skupiny. Část absolvovala kurz „Bezpečnost nade vše – kdo je připraven, není překvapen“, zaměřený na ochranu osob v budovách. Vyzkoušeli jsme si i simulované přepadení, při němž jsme společnými silami složili útočníka se střelnou zbraní na zem. Tímto děkujeme Janu Hellerovi za statečnost v této roli.

Paralelně probíhala komentovaná prohlídka Kolína, která účastníky seznámila s historií tohoto krásného města. Odpoledne pak patřilo příjemné procházce „Potkali se u Kolína“, během které se účastníci vydali na Kmochův ostrov na rozhlednu Maják, zahráli si krátce diskgolf a prošli se stezkou chůze naboso až k památníku slavným medvědům. Pojďte pane, budeme si hrát?

Večer byl věnován prezentacím aktivit Mensy. Byly představeny zejména novinky ze světa PR a komunikace. Tímto děkujeme Janě Šobrové za vhled do mediálních nástrojů a komunikačních příležitostí, které Mensa nově má a může rozvíjet. Další čas patřil Logické olympiádě, Dětské Mense, zahraničním zájezdům a projektům jako např. připravované Akademii, dále novinkám ze světa mensovního IT a také informacím o mensovním dobrovolnictví v zahraničí. Následoval tradiční obrázkový kvíz a vítězové si odnesli např. kolínské ponožky s medvědem nebo cvičný slzný sprej z dopoledního kurzu. Jedno oko nezůstalo suché.

Večer se opět překvapivě hrála online i offline Krycí jména. Ptáte se, co všichni na té hře mají? Vyzkoušejte a nebudete se chtít odtrhnout od stolu, a zejména od spolustolovníků, kteří vymýšlejí neuvěřitelné kombinace slov. Co nápověda, to příklad neutuchající mensovní kreativity.

Nedělní program byl rozdělen mezi Logickou olympiádu a prohlídku židovského hřbitova a synagogy v Kolíně, kde se účastníci dozvěděli mnoho zajímavostí o bohaté židovské historii v tomto regionu. Víkend byl zakončen zasedáním Rady Mensy Česko, které probíhalo do dlouhých takřka podvečerních hodin.

Víkend dobrovolníků 2024 v Kolíně byl opět příležitostí k tomu, aby se dobrovolníci z Mensy setkali, sdíleli své zkušenosti a našli nové inspirace pro další činnost. Proto ještě jednou velký dík všem, kteří znovu a znovu věnují svůj čas, energii, nervy, dobrou vůli a úsilí tomu, aby uspořádali pro ostatní výlety, exkurze, přednášky, setkání místní skupiny, akci SIGu, celostátní setkání jarní či podzimní.

Nečekejte tedy na příští víkend dobrovolníků a staňte se aktivním dobrovolníkem už nyní. Oblastí, ve kterých Mensa uvítá šikovné a ochotné lidi, je spousta. Nevíte, jak se zapojit? Napište na dobrovolnik@mensa.cz a určitě se nezapomeňte přihlásit do SIGu Dobrovolník – uděláte to zaškrtnutím odběru zpráv z jeho e-mailové konference po přihlášení do Intranetu (levé menu > Příjem konferencí > SIG Dobrovolník).

Víkendu se zúčastnilo zhruba padesát dobrovolníků, kteří se v roce 2023 s neutuchajícím nadšením zapojovali do činností Mensy napříč všemi oblastmi aktivit. Od programování přes psaní článků a korektury časopisu po pořádání akcí, podporu při Logické olympiádě atd.

Program víkendu někteří z nás zahájili exkurzí do minipivovaru, který se nachází přímo v hotelu. Mohli jsme ochutnávat přímo z tanků, a to včetně jedenáctky (nikoliv Klapzubovy), o kterou byli hosté v restauraci z technických důvodů ochuzeni. Pak jsme si vyzkoušeli plnění lahví. Ostatně, co se v mensovním mládí naučíš…

Pak už jsme se vrhli do víru večerního programu. Vladimíra Kváča nás provedl úvahami na téma „Jak poznáme, jestli skutečně někomu pomáháme?“ Jeho poutavý výklad nám ukazoval tuto problematiku na příkladech z prostředí českého vězeňství. Klíčovou pro další diskuse se pak stala otázka, zda chceme, aby naše děti šly do vězení. Ovšem jen na exkurzi.

Následovala zábavná týmová hra AZ kvíz, za kterou děkujeme Honzovi Koudelkovi. Vzhledem k tomu, že přímo v areálu hotelu funguje již zmíněný minipivovar, bylo téma AZ kvízu zvoleno obzvlášť příhodně. Nezapomenutelný byl výběr: „Chceme písmeno L jako ležák.“ Načež následovala zhruba tato otázka: „Jak se nazývá v Česku nejoblíbenější spodně kvašené pivo?“ Taková malá definice kruhem v praxi.

Následovala sladká tečka v podobě tradičního Čokoládobraní. A pak už jen pohoda, deskovky, povídání. Však to znáte, parta mensanů pohromadě.

V sobotu jsme se tradičně rozdělili na dvě skupiny. Část léčila svou duši na workshopu Jak být dobrovolníkem a zůstat v pohodě, rozuměj psychicky zdráv, od sdružení Nevypusť duši. Společně hledali způsoby, jak si udržet pozitivní energii a radost ze své dobrovolnické činnosti.

Druhá část vyrazila s Janou Šobrovou na komentovanou prohlídku návštěvu paraZOO, kde se řešilo zdraví fyzické, a to tentokrát zvířecí. Nahlédli do světa krotitelů divokých veverek, uspávačů mývalů a zahlédli jsme i plcha. Co si přát více?
Hra Diversophy probíhala v hotelu odpoledne a poté i večer. Diskusní skupinky probíraly Smích napříč kulturami a téma Diverzity, Equity a Inclusion pod empatickým vedením lektorky Mirky Ľachké Molnár, která za námi přijela až z daleké zahraniční Bratislavy.

Odpolední venkovní program, tedy Vlašimská vidlička v zámeckém parku, se nesl ve znamení oslav výročí města, odbíjení zvonů, velké pohody, hudby kolísavé kvality a dlouhých front na jídlo. Což se večer prý výrazně zlepšilo. Kdo nevěří, ať tam běží.

V sobotu odpoledne proběhlo též další setkání předsedů a místopředsedů místních skupin, kde jsme mohli v praxi vyzkoušet novou vítací aplikaci od Tomáše Nováčka. Tímto děkujeme jménem všech mensovních nováčků našemu Nováčkovi za péči a podporu.

Večer tradičně následovaly prezentace aktivit Mensy, projektů a dobrovolnických příležitostí. To byl čas na sdílení zkušeností a možnost najít inspiraci pro další dobrovolnické počiny.

Neděle byla pak věnovaná dalším setkáním a aktivitám. Příznivci Logické olympiády se sešli k jednání o tomto významném mensovním projektu a bavili se mj. konverzací s chatbotem. Nám ostatním prohlídka vlašimského Zámeckého parku nabídla chvíle klidu a pohody vprostřed zeleně i na střeše Čínského pavilonku.

Poté už náš společný víkend zakončil výlet na horu Blaník. Rytíře se nám probudit nepodařilo, asi jsme na tom přeci jen pořád ještě dobře. A věřte, že nám tak společně bylo celý víkend.

Proto ještě jednou velký dík všem, kteří znovu a znovu věnují svůj čas, energii, nervy, dobrou vůli a úsilí tomu, aby uspořádali pro ostatní výlety, exkurze, přednášky, setkání místní skupiny, akci SIGu nebo celostátní jarní či podzimní setkání.

Nečekejte tedy na příští Víkend dobrovolníků a staňte se aktivním dobrovolníkem už nyní. Oblastí, ve kterých Mensa uvítá šikovné a ochotné lidi, je spousta. Nevíte jak se zapojit? Napište na dobrovolnik@mensa.cz a určitě se nezapomeňte přihlásit do SIGu Dobrovolník – uděláte to zaškrtnutím odběru zpráv z jeho e-mailové konference po přihlášení do Intranetu (levé menu > Příjem konferencí > SIG Dobrovolník).

Na akci se přihlásilo 27 lidí, ale některým se změnily plány, tak nás nakonec bylo jen 19. Ani to ale není malé číslo. Po dobrém obědě a ještě lepší kávě jsme postupně vyrazili z vlašimského hotelu Na Vývoji do Louňovic pod Blaníkem.

Na výběr byly dvě varianty. První, rychlejší, spočívala ve výstupu na Velký Blaník a návratu zpět do Louňovic, kde většina z nás nechala své plechové oře. Druhou možností bylo z Velkého Blaníku pokračovat dále přes Holý vrch k Domu přírody Blaníku kousek pod Krasovickou hůrou. Tam je totiž příhodné parkoviště. Protože nerad chodím zpátky stejnou cestou, s několika dalšími jsem zvolil delší trasu. Auto jsme nechali u Domu přírody Blaníku a nechali se dovézt do Louňovic k startovacímu bodu.

Počasí na výlet nemohlo vyjít lépe. Bylo teplo, ale ne příliš. Cesta na Velký Blaník vedla lesem, a přestože to byl docela krpál, překvapilo mě, jak rychle jsme tam dorazili. Zvládli jsme si udělat společnou fotku, vylezli na rozhlednu, někteří snědli vrcholovou prémii a pak jsme se rozešli podle toho, kdo se vracel do Louňovic a kdo šel dále.

Blanické rytíře jsme bohužel (nebo bohudík) neprobudili. Zřejmě usoudili, že když 107 dřevěných schodů nahoru i zpět zvládl zdolat i nejmenovaný člen výpravy, pro kterého jsou rozhledny adrenalinovým sportem, tak českému národu určitě ještě není nejhůř.

Pět statečných z nás se tedy vydalo dále po červené turistické stezce. A jak to u mensanů bývá, zabráni do hovoru jsme nevěnovali turistickému značení pozornost a někde kolem Slepičí skály jsme sešli s cesty. A za námi i neznámá turistka. Ale ne na dlouho. Díky moderním technologiím jsme si ověřili, že máme správný směr, rychle jsme našli nejen cestu, ale i zmenšenou repliku základního kamene Národního divadla.

Když jsme nakonec dorazili do Domu přírody Blaníku, rychle nám přišla k chuti životodárná tekutina z malin obohacená oxidem uhličitým. A protože jsme neprobudili staré blanické rytíře, vedoucí tlupy statečných se rozhodl zastoupit svatého Václava a založit jejich novou generaci, když na rytíře pasoval toho nejmladšího a nejstatečnějšího z nás.

Těžko si dokážu představit lepší tečku za příjemným víkendem s milými lidmi, kteří věnují spoustu své energie a volného času ušlechtilému dobrovolnictví. A protože sám bydlím u Vyšehradu, tento druhý zářez je pro mne neodolatelnou výzvou stát se sběratelem českých pověstí…

Víkendu předcházelo čtvrteční setkání předsedů místních skupin, kteří značnou měrou přispívají k získávání nových aktivních členů, tedy potenciálních dobrovolníků. Jednou z klíčových funkcí jsou v místních skupinách „vítači“, tedy lidé, kteří zvou nové členy Mensy na aktivity pořádané místní skupinou. Pro ně je v plánu mimo jiné vytvoření konverzačních karet a také zavedení on-line vítání, jež by pomohlo přivést do místních skupin „nesmělé“ nové členy, kteří se hned neodvažují přijít na fyzické pravidelné schůzky.

V pátek pak večeří oficiálně začal víkend dobrovolníků. Po ní následovala přednáška Jakuba Nešetřila, zakladatele organizace Česko.Digital, pod heslem „Díky expertnímu dobrovolnictví dokážeme dosáhnout velkých věcí a měnit život v Česku k lepšímu.“ Většinu účastníků jeho vstup natolik zaujal, že pokračovali ve volné diskuzi i po jeho skončení.
Sobotní dopoledne a část odpoledne byly věnovány workshopu zaměřenému na „životní cyklus“ dobrovolníka, jeho potřeby a motivaci. Mimoto si jednotlivé skupinky dobrovolníků mezi sebou vyměňovaly postřehy a zkušenosti, jak vést své aktivity lépe a efektivněji.

Uskutečnila se také schůzka KOPR (Komise pro rozvoj) zaměřená na sběr nápadů pro potenciální rozvoj Mensy. Mezi nimi zaznělo například vytvoření databáze dobrovolníků na intranetu, forma helplinky pro dobrovolníky, kteří se chtějí zapojit nebo si nevědí s něčím rady, manuál pro pořádání mensovních dětských táborů nebo feedbackové formuláře na akce. Důležité je především udržení či zvýšení prestiže Mensy ČR vůči veřejnosti, proto zůstane nadále většina akcí přístupná nečlenům, přičemž akce budou komunikovány na sociálních sítích Mensy ČR i ve veřejných sdělovacích prostředcích. V plánu je také více aktivit pro dospělé: kurzy soft sklils, přednášky nebo velký projekt v podobě Akademie Mensy – víkendu přednášek a workshopů pro dospělé.

Jedním z témat bylo také, jak pro aktivní činnost Mensy ČR získat „juniory“ – tedy lidi 20–30 let. Líhní pro tyto mladé členy jsou junior kempy, kde si během dospívání vytvořili silné přátelské vazby, ale už kempům odrostli. Tajemník pro aktivity pro mladé Jan Hubert Pavelka bude tyto lidi oslovovat a zvát je na pravidelné schůzky určené téměř výhradně jim. Cílem je vytvoření místních skupin mladých lidí, které budou svými aktivitami atraktivní pro nové mladé členy, a nenásilně se tak postupně zapojí i do aktivit určených pro všechny členy.

Další víkend dobrovolníků proběhne opět v létě 2022 a jsou na něj zváni všichni stávající i budoucí dobrovolníci Mensy ČR, protože Mensa bude taková, jakou si ji sami uděláme!