POHÁR VĚDY (Science cup) – letošní téma BARVY

Pohár vědy je mezinárodní soutěž, která nabízí účastníkům badatelské, experimentální a komunikační aktivity související s řešením teoretických i praktických problémů z různých oborů (fyziky, chemie, matematiky, techniky, biologie či ekologie) a podporuje kreativitu a technické, manuální a ICT dovednosti. Jedná se o týmovou soutěž, nicméně týmy mohou být jakkoliv velké a může se jednat i o rodinné týmy.

Soutěž je určena pro všechny žáky od mateřských až po střední školy a je rozdělena do čtyř kategorií:

1. kategorie – mateřské školy a předškoláci,

2. kategorie – 1. stupeň základních škol,

3. kategorie – 2. stupeň základních škol a nižší ročníky víceletých gymnázií,

4. kategorie – střední školy.

Kategorie u nesourodých týmů je určena nejstarším členem týmu, s výjimkou rodinných týmů, kde jde o věk nejstaršího dítěte. Soutěžní týmy se registrují podle pokynů na www.poharvedy.eu, kde jsou zveřejňovány veškeré informace. Registrace je otevřena od 2. září 2024 a uzávěrka registrací je 15. ledna 2025 ve 24:00, po tomto datu již nebude možné se do soutěže přihlásit.

Vím proč

Vysvětli to videem! Soutěž Vím proč je určena žákům základních a středních škol. Účastníci soutěže mají za úkol natočit krátké video (maximálně 5 minut), ve kterém předvedou a vysvětlí nějaký fyzikální (vědecký) pokus nebo jev. Soutěž organizuje společnost ČEZ a nejlepší videa jsou vybírána jak veřejným hlasováním, tak odbornou porotou. Vítězové mohou získat finanční odměny pro své školy. Více na webu www.svetenergie.cz/cz/vim-proc.

Turnaj mladých fyziků

Týmové klání v řešení otevřených fyzikálních úloh. Nejde jen o správnost řešení, ale také schopnost argumentovat a kriticky hodnotit předložená řešení jiných účastníků. Jsou dvě věkové kategorie: středoškoláci a kategorie Junior = mladší žáci, v obou najdete úlohy blízké aplikacím i úsměvné úkoly, mnohdy vycházející z aktuální vědecké problematiky. Řešení jsou otevřená bez omezení použitých metod a prostředků. Očekává se pochopení a vysvětlení klíčových jevů; návrh, stavba a provedení vlastních experimentů; elementární teoretický popis. Soutěží jednotlivci nebo týmy. Více na stránkách soutěže: www.tmfcr.cz.

Soutěže a projekty Evropské vesmírné agentury ESA

Ty jsou zprostředkované českou kanceláří ESERO (European Space Education Resource Office), realizovánou konsorciem vzdělávacích a vědeckých institucí ve složení Planetum (Hvězdárna a planetárium hl. m. Prahy + Štefánikova hvězdárna + Hvězdárna Ďáblice), Hvězdárna a planetárium Brno, Elixír do škol. Hlavním partnerem je Česká asociace science center.

Veškeré info k těmto aktivitám hledejte na webu www.eserocz.cz

Czech Rocket Challenge 2025 – týmová soutěž určená pro středo- a vysokoškolské studenty (v týmu musí být jeden zletilý, může to být nestudent). V rámci této výzvy týmy navrhují, testují, staví a nakonec odpalují svoji raketu. Nehodnotí se jen dosažená výška, ale i pokročilost a komplexnost rakety, propracovanost reportu apod. Týmy dostanou hotový motor, ale zbytek je už jen na nich. Přihlašovací formulář je zatím nespuštěn, sledujte web.

Expedice Mars – zažij nejdelší simulovanou vesmírnou misi v Evropě! 2.–6. 12. 2024.  Mezinárodní projekt pro mládež ve věku od 13 do 18 let, která se zajímá o přírodní vědy a techniku. Registrace do ročníku 2024: 1.8. – 28. 9. 2024! Registruj se, potvrď mail, prokaž svou motivaci, blýskni se domácí prací (do 28. 9.!), připrav se na misi.

Hack an Exoplanet – astronomický projekt zaměřený na planety mimo Sluneční soustavu. Při realizaci této aktivity dostanou týmy studentů příležitost analyzovat skutečná družicová data, která shromáždil malý kosmický teleskop CHEOPS (CHaracterising ExOPlanet Satellite), a pokusit se „hacknout“ co nejvíce informací o těchto záhadných cizích světech. Aktivita je určena pro týmy studentů ve věku od 14 do 19 let. Týmy si mohou vybrat ze tří různých výzev od začátečnické až po pokročilou úroveň složitosti.  Týmy, které odevzdají své projekty na stránkách ESA Hack an Exoplanet, obdrží certifikát. Výzva je otevřena.

Mise X – trénuj jako astronaut! Vzdělávací program pro mladší děti, maximálně do věku 14 let, zaměřený na poznávání vesmíru, lidského těla a přírodních věd. Děti se během mise stávají astronauty. S pomocí připravených metodik děti procvičují stejné svaly jako jejich skuteční kolegové ve vesmíru a osvojují si dovednosti, které jsou nezbytné pro přežití v kosmu. Mise X ve školním roce 2024/25 startuje ve středu 11. září 2024 a je možné se do ní přihlásit kdykoliv, mise probíhá do května.

Moon Camp Challenge – navrhni základnu ve vesmíru! Žáci od 6 do 19 let v sedmi tvůrčích kategoriích mají za úkol navrhnout a vymodelovat (reálně nebo virtuálně) vesmírnou základnu nebo její součásti. Výzva 2024/25 probíhá 10. 9. 2024 – 28. 4. 2025 a podrobné informace jsou k nalezení na webu mooncampchallenge.org

Astro Pi – pošli svůj kód do vesmíru! Poslat svůj vlastní experiment na Mezinárodní vesmírnou stanici ISS nikdy nebylo jednodušší. Sedni s kamarády k počítači a naprogramujte spolu experiment, který poběží ve vesmíru na mikropočítačích Astro Pi (Raspberry Pi). Soutěž je rozdělena do dvou věkových a obtížnostních kategorií. První je určená úplným začátečníkům, zabere maximálně jednotky hodin a úkolem je zobrazit na displeji počítače na palubě ISS jednoduchý obrázek. Druhá je určena týmům starších žáků s programovacími zkušenostmi. Určeno žákům / studentům do 19 let.

Climate detectives – prozkoumej s využitím satelitních snímků environmentální problém. Projekt běží od září do května a je určen pro žáky základních a středních škol ve věku8 až 19 let. Žáci utvoří týmy o minimálně 2 členech (maximální počet není omezen) a budou hledat environmentální problém, který prozkoumají především s využití satelitních snímků. Vybraný národní projekt/tým bude reprezentovat Českou republiku na setkání Earth Scientist for a Day v italském ESA-ESRIN v květnu 2025.

CanSat – postav si vlastní satelit! Proměňte plechovku od limonády (Can) na satelit (Sat). Týmy musí vymyslet, navrhnout, postavit a otestovat svůj vlastní satelit. Následně soutěží s týmy z celé republiky. Osmi nejlepším týmům bude CanSat vynesen do vzduchu raketou nebo letadlem a budou se ucházet o titul národního vítěze. Vítězný tým pak bude reprezentovat Českou republiku na celoevropském setkání v technologickém a vývojovém centru ESA-ESTEC v Nizozemsku na akci Space Engineer for a Day 17.–18. června 2025. Velikost týmu: 3–6 členů + mentor, věk členů: 14–19 let.

Logická olympiáda

A samozřejmě nesmíme zapomenout na největší mensovní soutěž – Logickou olympiádu. Ta prověřuje schopnost rychlého uvažování a samostatného a kreativního řešení logických úloh. Základní kolo probíhá online, snadno se tedy do něj soutěžící zapojí doma nebo ve škole. V loňském roce se Logické olympiády zúčastnilo přes 100 000 soutěžících – přidejte se letos mezi ně. Registrace do letošního ročníku je možná do konce září na www.logickaolympiada.cz

Mensantrop, -a m. (1. mn – ové)
člověk, který naplňuje hlavní poslání Mensy, využití inteligence ve prospěch celého lidstva, tím, že dělá něco prospěšného pro všechny, na co by člověk s nižším IQ nestačil

Pro tento díl se mi naskytla příležitost vyzpovídat Chrise Hadfielda, známého jako “nejslavnějšího astronauta od dob Neila Armstronga“. Chris byl první kanadský velitel Mezinárodní vesmírné stanice (ISS) a může se pochlubit spoustou ocenění a úspěchů nejen v oblasti kosmických letů a výzkumu vesmíru. Do povědomí široké veřejnosti se zapsal tím, že na palubě ISS natočil coververzi písně „Space Oddity“ od Davida Bowieho. Ta má v době, kdy píšu tento článek, jen na YouTube přes 50 milionů zhlédnutí. Jsem rád, že vám mohu přinést Chrisovy odpovědi na otázky, které jsem mu položil speciálně pro mensany…

Chrisi, v jednom ze svých videí, kde odpovídáte na internetové otázky, jste zmínil, že jste jako teenager prošel IQ testem a kvalifikoval se pro vstup do Mensy. Jak dlouho jste byl jejím členem a proč ne déle?

Jako spousta mladých lidí jsem chtěl poznat sám sebe. V dospívání a v mládí je na vás vyvíjen velký společenský tlak a jste zvědaví, jak jste na tom ve srovnání s ostatními. Ve škole jsem si vždycky vedl dobře. Věděl jsem, jak jsem vysoký, jak rychle umím běhat a kolik uzvednu, ale nikdy jsem neměl objektivní měřítko toho, jaká je moje mentální kapacita. Tak jsem absolvoval různé testy a zřejmě jsem byl dost bystrý na to, abych se kvalifikoval pro členství v Mense.

Napadlo mě, že by to mohl být zajímavý způsob, jak se seznámit s podobnými lidmi, kteří mají určitou úroveň intelektu, a to nejen během dospívání, ale i po dvacítce. Takže jsem v Mense zůstal ještě, když jsem byl na vysoké škole, a pak jako mladý pilot u letectva. Navštívil jsem i několik setkání Mensy a konverzace s ostatními mensany mi připadala zajímavá. Ale stejně jako u spousty jiných věcí se člověku změní zájmy a nestane se to středobodem jeho života.

Účastnil jsem se hodně aktivit, kterých se teď už neúčastním. A Mensa byla právě jednou z nich. Myslím, že v Mense jsem byl hlavně proto, abych poznal sám sebe a zjistil, jak zapadám mezi ostatní.

Myslíte si, že lidé, kteří se nekvalifikují do Mensy, se mohou i tak kvalifikovat pro práci astronauta, nebo je vysoký intelekt jednou z nutných podmínek pro tuto práci?

Hodně lidí si myslí, že záleží hlavně na fyzických předpokladech nebo čistě zkušenostech, ale být astronautem je nejtěžší mentálně. Jako astronaut jsem celých jednadvacet let denně trénoval. Člověk se musí učit spoustu různých opravdu složitých věcí z nejrůznějších oborů a najít způsob, jak si je zapamatovat a ve správnou chvíli si na ně vzpomenout.

Pro svůj třetí let do vesmíru jsem se nejprve musel naučit mluvit rusky, pak jsem se musel naučit řídit ruskou kosmickou loď. Ruštinu jsem se začal učit až po třicítce.

Takže stejně jako mít správnou velikost a zdravé tělo je pro astronauta důležitá i správná úroveň mentálních schopností. Nejsem si jistý, že hranice, která je podmínkou vstupu do Mensy, je zrovna tou magickou hranicí k tomu, aby se člověk mohl stát astronautem. Ale rozhodně vám pomůže, když máte velkou mentální kapacitu, mentální výkon. A když nic jiného, tak Mensa právě tenhle mentální výkon měří. Takže to určitě zvyšuje vaše šance.

Co pro vás osobně znamená váš intelekt?

Vždycky jsem si přál být chytřejší a lépe si pamatovat věci. Bez ohledu na to, jak je člověk chytrý, bude pravděpodobně vynikat jen v jedné konkrétní oblasti života. V historii lidstva bylo jen velmi málo skutečně všestranně geniálních lidí. Nikdo z velmi chytrých lidí, které jsem poznal, není dokonalý. Mají nedostatky někde jinde.

Dokonce i když se podívám na některé z nejchytřejších a nejúspěšnějších lidí současnosti, třeba na Elona Muska, který je samozřejmě geniální, tak ani on není dokonalý člověk. Myslím, že veřejně oznámil, že má Aspergerův syndrom. To mu sice dává obrovskou mentální kapacitu, a tudíž i velkou schopnost hodně toho dosáhnout, ale v žádném případě není celistvou a dokonalou lidskou bytostí.

Co pro mě znamená můj intelekt? Vždy jsem považoval za šťastný dar, že se snadno učím, že si věci snadno zapamatuji a že snadno chápu a pamatuji si spoustu různých témat. Díky tomu je pro mě život zajímavější. Kolem je obrovská spousta příležitostí k učení a složitých myšlenek, o kterých toho ještě moc nevím.

Fyzická kondice je pro mě důležitá. Snažím se každý den cvičit a udržovat své tělo, protože silné a schopné tělo je podstatný předpoklad zajímavého a úspěšného života. Ale stejně tak záleží i na silné a schopné mysli. A své intelektuální schopnosti můžete zlepšovat.

Máte samozřejmě základní zapojení, se kterým se rodíte a které má tendenci určovat váš základní inteligenční kvocient. Ale můžete se naučit hrát na housle. S tím se člověk nenarodí a bez ohledu na to, jaké je jeho IQ, nebude houslista, dokud do toho nevloží skutečně obrovské množství práce. Existuje mnoho studií, podle kterých dochází v mozku i k fyziologickým změnám, než se z člověka stane zkušený houslista.

Mozek je do jisté míry plastický. Proto se nesnažím udržovat jen zdravé tělo, ale dbám také o to, aby byl můj mozek aktivní a zdravý. Řeším sudoku. Se svou ženou luštím křížovky. Nedávno jsem začal hrát Wordle, protože mě to prostě baví. S dětmi to hrajeme online. Neustále studuji, učím se a snažím se posouvat své vlastní mentální schopnosti.

Intelekt beru prostě jako klíč, který otevírá spoustu dveří. A já se s ním snažím těch dveří otevřít co nejvíce.

Jakou velkou věc byste se chtěl naučit jako další?

Jeden z mých potomků si vzal ženu z Číny, a tak moje vnučka mluví anglicky i čínsky. Takže se začínám učit čínsky, což je pro mě velmi vzdálený jazyk. Poměrně dobře mluvím rusky. Может быть, вы тоже говорите по-русски, я не знаю. A mluvím poměrně dobře francouzsky. Jazyků je víc, než bych se kdy zvládl naučit, ale s osobní vazbou je to zajímavější.
Také se neustále učím nové písničky, což je fajn. Vystupoval jsem s několika kapelami, takže stále hledám nové písničky, které se snažím naučit, dobře pochopit a pak zahrát.

A podle všeho se učím psát i beletrii. To je úplně nová dovednost. S knihou The Apollo Murders mám obrovský úspěch, je to bestseller číslo jedna v několika zemích. Euromedia pracuje na českém překladu, měli by ho mít k dispozici v květnu 2023. Jen ještě nevím, jak knihu v češtině pojmenují.

Vždycky si dávám výzvu zkusit udělat něco, co zní zajímavě, a pak zjistit, jestli se mi podaří získat všechny fyzické i psychické dovednosti, abych to udělal dobře.

Jaká ta kniha je? Má blíže ke stylu Doyla a Christie, tajemná až do samého konce, nebo je to spíše alternativní historie jako seriál For All Mankind od Applu?

Je to akční thriller z alternativní historie posazený do roku 1973. Asi nejblíže má možná ke knihám Roberta Ludluma nebo Fredericka Forsytha, jako je Den pro Šakala, nebo třeba k Honu na Rudý říjen od Toma Clancyho.

Asi 90 % událostí v této knize se skutečně stalo a více než polovina postav v knize jsou skuteční lidé. Je to stoprocentně věrohodný sled událostí, ale také tam čtenář získá ohromné množství informací z první ruky o vesmírných letech. Myslím, že každý, kdo má trochu zvídavou povahu, si The Apollo Murders užije.

Co je podle vás nejchytřejší a nejhloupější věc, kterou lidstvo v nedávné historii udělalo?

Je nás téměř osm miliard, takže na osobní úrovni denně posouváme hranice obou těchto věcí. Kolektivně jsme udělali obrovský pokrok ve zlepšování kvality života lidí na celém světě.

Když se podíváte jen na období posledních dvou set let, tak v roce 1820 umíralo padesát procent všech lidí ještě v dětském věku. Dnes je úmrtnost dětí téměř na nule. V současné době je neobvyklé, aby v některé z vyspělých zemí světa zemřelo dítě. To je obrovský úspěch využití intelektu.

V roce 1820 také žilo devadesát procent světa v naprosté chudobě, teď je to jen deset procent. Ve velmi krátké době jsme tedy radikálně zlepšili kvalitu lidského života a individuální lidské příležitosti. To považuji za velký triumf a výsledek inteligence.
Jakou nejhloupější nebo nejméně inteligentní věc jsme udělali? Myslím, že to jednoznačně byly globální války na začátku minulého století. Kdo si mohl myslet, že nejlepší způsob, jak vyřešit vzájemný konflikt, je zabít 70 milionů bližních… Idiotštější chování než řešení neshod několikanásobným masovým vražděním mě nenapadá. Ne že by to bylo nečekané. Je to součást našeho chování. Šimpanzi dělají totéž. Ale to nás, jakožto údajně nejinteligentnější bytosti na Zemi, neomlouvá.

Myslím, že to jsou skvělé příklady. Měl jste během své kariéry astronauta možnost realizovat i vlastní nápady, nebo jste pracoval jen na projektech a nápadech jiných?

Jako astronaut jsem sloužil 21 let. Pomáhal jsem vynalézat lety do vesmíru. Pracoval jsem na tom každý den. Pomáhal jsem vytvářet displeje, neustále jsem měnil postupy. Pracoval jsem na všelijakých vozidlech. Spolupracoval jsem s výzkumníky na stovkách různých typů experimentů. Celý obor letů do vesmíru jsme vytvářeli jako součást obrovského týmu lidí. Takže existují tisíce příkladů, kdy můj příspěvek změnil to, co se stalo, a je součástí odkazu kosmických letů. Nejsme automaty. Jsme kreativní lidé, kteří jsou součástí celého velkého procesu. Proto je to práce zajímavá, náročná i zábavná a proto jsem to dělal přes dvacet let.

Můžete jmenovat jeden nejpřínosnější výsledek vaší práce?

Hubbleův teleskop je čistě výsledkem lidského intelektu. Řekl nám, jak starý je vesmír, a ukázal nám planety kolem jiných hvězd. Díky němu už víme, že Země zdaleka není ve vesmíru jedinečná. Je to největší dalekohled, jaký jsme kdy postavili, a obrovský podíl na tom měli astronauti a lety člověka do vesmíru.

V letech 1999–2000 jsme také za pouhých dvanáct dní zmapovali celý svět pomocí trojrozměrného radaru, díky kterému jsme mohli mapovat i hloubku a výšku terénu a objektů, nejen polohu. Zmapovali jsme celý svět za méně než dva týdny, což se nikdy předtím nepodařilo, a nyní se to stává nesmírně užitečným nástrojem pro všechny na Zemi.
A takových příkladů bych mohl jmenovat nespočet.

Když se vám nakonec splnil váš dětský sen stát se astronautem, jak těžké pro vás bylo najít nové sny a cíle pro svůj život?

Nikdy jsem neměl jen jeden sen. To by bylo zvláštní. Pořád mám spoustu míst, kde jsem nebyl, věcí, které jsem nedokázal, a věcí, které mě nesmírně zajímají a o kterých nic nevím. Třeba jak napsat knihu? Jak složit písničku? Jak učit na univerzitě? Jak řídit firmu? Jak rozjet startup, aby se z nápadu stal úspěšný podnik? Jak řídit představenstvo velké veřejné společnosti? Jak zpívat v harmonii? Jak funguje lidské tělo? Jak prodloužit zdravý život člověka? A jak můžeme udržitelným způsobem zajistit co nejlepší kvalitu života co největšímu počtu lidí? Existuje obrovská bezedná studnice záhad a problémů k řešení a mě všechny fascinují. A kromě toho jsem létal ve vesmírné lodi.

Největším omezením, které kdy máme, jsou hranice, které si sami stanovíme, nebo věci, kterých jsme se vzdali. Podle mě je nejlepší zůstat zvědavým a inspirovaným, mít ve svém životě nejrůznější cíle a pak neustále pracovat na tom, abyste změnili, kým jste jako jednotlivec, a mohli se tak k dosažení svých cílů stále více přibližovat. To je samotná podstata života.

Kdybyste mohl sám sobě poslat krátkou textovou zprávu do minulosti, jaká by byla?

Celý svůj dosavadní život jsem byl soustředěný a optimistický, i když jsem narážel na zdánlivě nepřekonatelné překážky. Když se v lednu 1986 rozpadl Challenger, myslel jsem si, že se tím rozplynul můj vesmírný sen. Ale nic není nikdy tak dobré ani špatné, jak se na první pohled zdá. Je důležité si uvědomit, že život je dlouhý.

Takže kdybych si mohl poslat vzkaz, asi by to bylo, abych si uvážlivě vybíral, koho mám ve svém životě. Protože lidé kolem vás jsou klíčoví pro úspěch či neúspěch, kterého dosáhnete. Lidé, kteří ve vás věří. Lidé, kteří jsou pro vás výzvou. Lidé, kteří vás učí.
Znám jednu písničku, ve které je krásný verš: „Ztratil jsem pár přátel, které bylo třeba ztratit“. To je pro spoustu lidí tak trochu nepříjemná myšlenka. Myslím, že kdybych si mohl poslat vzkaz, a to do jakékoli fáze mého života, bylo by to upozornění, abych si všiml, že úspěch je jen velmi zřídka individuální. Většinou je plodem vlivu mnoha dalších lidí. Abych si neustále uvědomoval, kdo mě v životě provází, a hledal lidi, kteří mě inspirují, umožňují mi věci a tlačí mě kupředu. Myslím, že toto by bylo nejužitečnější poselství, které bych si měl připomínat celý svůj život.

Co byste na závěr vzkázal mensanům?

Pokud jste schopni vstoupit do Mensy, pak máte míru svých duševních schopností černou na bílém. Narodili jste se s darem a je na vás, abyste se rozhodli, jak ho rozbalíte. Samotná mentální kapacita není zárukou ničeho, je to stejné, jako kdybyste byli nejsilnější člověk na světě, nejvyšší, nebo nejrychlejší běžec. Skutečnou otázkou nyní je, co s ní uděláte. Jak ji použijete a využijete, jak ji budete rozvíjet a učit se.

Pouhé hrubé schopnosti nejsou totéž co prokázané schopnosti. Představte si, že by Usain Bolt nikdy v životě neběhal, přestože je rychlejší člověk než kdokoli před ním. Co kdyby prostě nikdy nezačal běhat? Přestože jeho tělo bylo nesmírně schopné, musel celý život pracovat, aby se dostal na úroveň nejrychlejšího člověka na světě.

U členů Mensy je to podobné. Narodili jste se s velkou schopností duševních výkonů. Skutečnou výzvou je nyní to, jak budete trénovat, učit se a studovat, dělat chyby a zrychlovat a zlepšovat se, abyste mohli své hrubé schopnosti posunout na hranici svých možností a skutečně je využít k dosažení věcí, kterým věříte. Podle mě je jedno, s čím se narodíte, důležité je, co s tím uděláte.

Pokud máte to štěstí, že jste členem Mensy, pak máte prokázanou hrubou schopnost něco dokázat. Tak vyrazte ven a dělejte s ní velkolepé věci! Protože nejenže to bude lepší pro svět, ale bude to nekonečně lepší i pro vás.

Díky moc, Chrisi, vážím si toho, že jsem si s Vámi mohl popovídat.
Bylo mi potěšením.

Spolupráce NASA se soukromým sektorem je velmi zajímavým a aktuálním tématem, které umožnilo americké státní agentuře výrazně rozšířit svoji činnost, podpořit americký průmysl a uvolnit si ruce od některých činností, které již zaváněly rutinou. Rutinní operace ostatně nejsou pro jakýkoli vládní úřad něčím, co by dokázal efektivně provozovat. NASA tak od roku 2006 cíleně podporovala soukromý sektor v různých projektech, v rámci kterých vznikly technologie a stroje následně úspěšně použité pro zásobování Mezinárodní kosmické stanice, vývoj a výrobu pilotovaných kosmických lodí a aktuálně také pro úspěšnou dopravu astronautů na palubu stanice. Ještě před dvaceti lety nemyslitelné záležitosti jsou tak nyní zcela běžné.

„A proč by si něco podobného nemohly vyzkoušet i děti v Plzni?“ řekl jsem si a vytvořil dvě imaginární výzvy, které měly děti za úkol splnit. Cílem bylo předat informace o kosmickém prostoru, fungování soukromých firem a plnění složitých technologických a prezentačních úkolů.

Podmínky byly stejné jako u takzvaných zjišťovacích kontraktů v NASA. Agentura se soukromého sektoru zeptá na obecné možnosti v rámci nějaké zakázky. V našem případě jsem se při prvním kroužku dětí ptal, zda jsou schopny vyrobit a otestovat malé přepravní kontejnery pro přepravu drobného hermetizovaného nákladu po povrchu Marsu. V naší imaginární realitě bylo totiž potřeba zajistit rychlou přepravu vzorků z marsovské výzkumné laboratoře do vzdálené marsovské základny.

Podmínky kontraktu byly stejně ošemetné, jako bývají u NASA. Soukromý sektor má za úkol nejen předložit papírové návrhy a čekat, zda je agentura zafinancuje, ale v rámci vývojového programu také nabídnout jejich komplexní návrh, testování a následný provoz (po stránce technologické, kapacitní i finanční). Agentura si tak zčásti zaplatí vývoj, ale prostředky zůstanou v majetku firem a agentura si od nich kupuje pouze služby. Firmám zůstanou patenty a zkušenosti, NASA výrazně ušetří.

V rámci kroužku se proto děti pustily do projektu MarsCUBE. Cílem bylo vyrobit malý přepravní kontejner, který nabídne vnitřní prostor 10×10×10 cm. NASA (my) dodala pouze skelet této krychle, který byl vytištěn na 3D tiskárně. Firmy (děti) pak měly zajistit, aby výsledný produkt vydržel marsovské podmínky:

• Teplotní rozdíly od -90°C do 20°C při zachování vnitřní teploty do 0°C
• Snížený tlak atmosféry (Marsovská atmosféra dosahuje pouze 1 % hustoty atmosféry pozemské)
• Odolnost proti radiaci
• Schopnost opakovaného otevření a zavření MarsCUBE při zachování jejích vlastností
• Vhodnou cenu

Z celého výběrového procesu pak bylo důležité, že rozhodujícím faktorem nebyla cena samotná, ale spíše poměr mezi cenou a úspěšností splnění podmínek ve schopnosti kontejneru přežít podmínky na Marsu.
Děti samozřejmě získaly možnost nákupu certifikovaných komodit pro svoji výrobu. Připravili jsme jim širokou paletu různých izolačních materiálů, suchých zipů, drátů, lepidel a materiálů vhodných ke stínění radiace. Mezi nabízenými produkty byly samozřejmě i ty, které nebyly k projektu vhodné (jejich cena byla nízká a lákala k nákupu), a naopak materiály vhodné velmi (jejich cena byla mnohdy opravdu vysoká).
Úkolem dětí tedy bylo zejména správně vybrat materiály, zjistit si o nich dostatek informací – k dispozici měly internet a možnost najít si vše podstatné. Nákup pak probíhal podle nákupčích listů, které byly vypracovány ve skupinkách a které byly před nákupem ještě konzultovány s NASA – tedy s vedoucími kroužku.

Tyto činnosti zabraly přibližně dva dny z kroužku. Následovaly další dva dny, které byly pro děti zřejmě nejzajímavější. Cílem bylo z nakoupených věcí a vypracovaných plánů vyrobit první prototyp. O kontrakt se ucházely celkem čtyři skupiny a vznikly tedy i čtyři kontejnery MarsCUBE, které byly vyrobeny z rozdílných materiálů a nabízely různá řešení pro sestavení a užívání. Největším problémem se nakonec ukázala výroba víka, které by dokázalo odolávat sníženému tlaku a neunikalo skrz něj teplo. Stejně tak komplikované bylo i jeho několikanásobné použití.

Po dokončení výroby následovala část, kdy bylo třeba všechny kontejnery otestovat ve stanovených podmínkách.

Kontejnery se nejdříve testovaly na teplotní odolnost. Byly postupně ponořeny do nádoby s ledem a tekutým dusíkem a pomocí vložených čidel se sledovalo zachování vnitřní teploty oproti okolí. Výsledkem byly grafy, které ukazovaly, jak která MarsCUBE dokázala požadovanou teplotu udržet.
Další test se zaměřil na schopnost kontejnerů udržet tlak. Sofistikovaný test probíhal vložením indiánků – známé pochutiny – do kontejneru a následným umístěním kontejneru do vývěvy. Cílem bylo udržet indiánek vcelku i za sníženého tlaku.

Posledním testem byla radiační odolnost. Do interiéru kontejnerů tak byl vložen školní zářič užívaný pro výuku fyziky a měřilo se, kolik radiace projde skrz stěny MarsCUBE. Výsledkem byly opět grafy ukazující radiační odolnost jednotlivých kontejnerů.

Po dokončení testování byl vyhlášen vítěz s nejlepším výsledkem v poměru k ceně. Poslední část, která jednotlivé týmy čekala, bylo prezentování svých výrobků rodičům. Sestavovala se tedy prezentace, kde týmy ukázaly, jaké volily řešení, jak kostku vyráběly a jak dopadly jednotlivé testy odolnosti.

Dětem se kroužek opravdu líbil a zejména výrobní a testovací fáze je hodně bavila. Podobný kroužek jsme pak zopakovali ještě v červenci. Tentokrát však bylo cílem navrhnout funkční kolonii na jiném tělese, než je Mars. Ale to je už jiný příběh.

Nechcete také zkusit vytvořit podobný kroužek, který dá dětem zajímavé zkušenosti?

Byv vyzván, sepisuji zprávu o další přednášce, kterou Mensa pro své členy a příznivce zorganizovala. Předem podotýkám, že jako letitý posluchač věhlasného rozhlasového pořadu Meteor znám Jiřího Grygara hodně dlouho, poslouchal jsem ho dávno předtím, než jeho popularitu mimo okruh astronomů a fyziků odstartoval dnes již legendární televizní pořad Okna vesmíru dokořán (který je patrně hluboko ukrytý v archivech Slovenské televize). A vždy jsem byl zachycen jeho přitažlivým projevem, s nímž dokázal navodit atmosféru dobrodružství vědeckého poznávání světa i lidem, pro které jsou pojmy jako kvantová fyzika nebo kosmologie prakticky bezobsažné.

Já se k takovým nepočítám, ačkoli mé odborné vzdělání v čemkoli příbuzném fyzice je omezeno předrevolučním gymnáziem, oblast popularizovaná panem Grygarem mne přitahuje jen do míry dané časopisovými články a knížkami pro širší veřejnost (to jen aby bylo jasno i těm, kterým je známo, jakou fakultu jsem absolvoval).

Právě lidé jako já tvořili asi střed znalostní škály mezi posluchači, kteří na mensovní přednášku 16. září zavítali. Na jejím slabším okraji byla žákyně s fyzikou teprve začínající, na opačném konci byl doc. Ing. Jiří Rippl, DrSc., který v konferenčním sále zůstal po své přednášce. A nepochybuji, že proud informací od pana Grygara nenudil ani tyto krajní typy posluchačů.

K dokreslení, proč jsem se na přednášku J. Grygara přihlásil, aniž bych si všímal jejího názvu, dodávám, že jej obdivuji ještě pro několik dalších vlastností, např. pro neuvěřitelnou vitalitu (pokud vím, stále pořádá cyklistické výlety od hvězdárny k hvězdárně) nebo pro jeho všestrannost, není to specialista zahleděný jen do své milované vědy, například jej lze běžně potkat na koncertech vážné hudby. A nejvíc asi pro obětavost a houževnatost, protože jaké jiné vlastnosti jsou více potřeba pro práci v klubu Sysifos (http://www.sysifos.cz/).

Ale zpět k zářijovému večeru v hotelu Astra. Co jsme se dověděli? V podstatě šlo o výčet historických mezníků, kdy vznikaly objekty zásadní pro existenci světa, jak jej dnes známe, a to pěkně od „počátku“, tedy od času 10 na minus čtyřicátou třetí sekundy po velkém třesku, až po současnost včetně úvah o existenci života mimo Zemi a od elementárních částic až po dinosaury a rozpínání vesmíru. Už samotný výklad pojmů, které jsem jako poučený laik znal, v takové kompaktní přednášce působil velice příjemně, protože mi umožnil dát si věci do souvislostí. Například mi konečně docvaklo (tedy po explicitním trknutí panem doktorem), proč je tabulka prvků omezená (prvky s protonovým číslem nad 100 jsou nestabilní proto, že v tak velkém jádře jsou vzdálenosti mezi nukleony větší než je dosah silné jaderné síly). Mnoho z nás slyšelo o čtyřech základních vesmírných silách nebo četlo jejich popis v přehledné tabulce. Ale v podání Jiřího Grygara se jejich vznik a vlastnosti zdály stejně průzračné jako malá násobilka.

Hlavní kouzlo večera ale spočívalo v jemném, jakoby přesně dávkovaném humoru a v užívání trefných přirovnání a občasných nevědeckých odboček. Třeba pěkný (byť nepůvodní) bonmot, že kuře je geneticky modifikovaný dinosaurus. Nebo zmínka o vzniku sousloví „velký třesk“: Ten výraz v angličtině vlastně znamená „pořádný blábol“ a Fred Hoyle jím označil Lemaîtreovu teorii (rozvinutou r. 1948 G. Gamowem) o superžhavém, singulárním počátku vesmíru. Sám Hoyle později výrazně přispěl k jejímu uznání, ale termínu Big Bang se už novináři nepustili. A naprosto úžasný byl závěr, kdy nám bylo sděleno, že celá krásná fyzika, o níž přednáška byla, popisuje asi 4 % hmoty vesmíru, zbytek je jedna, nebo spíš dvě velké záhady (skrytá látka a skrytá energie). Takže jsme v horší situaci než kapitán Titaniku, který odhadl velikost ledovce z té desetiny nad hladinou (a netrefil se).

Následoval obvyklý prostor pro otázky posluchačů, které přednášející přijímal s viditelným uspokojením, někdy i slovní pochvalou a hbitě generoval odpovědi ve stejném stylu, tedy vtipně, komplexně a dosti důkladně, takže diskuse se protáhla na hodinu. V ní mne nejvíce zaujalo vysvětlení, proč je takový problém hovořit o tom, co bylo před časem 10^-43 s ABB (After Big Bang) – ztrácí se možnost určení tzv. šipky času, stav hmoty je takový, že neumíme určit, v jakém pořadí změny stavu nastávají. Fyzikové tomu říkají kvantová pěna.

A tak bych mohl pokračovat, kdybych si to všechno pamatoval a kdyby to v tomto článku mělo smysl. Podstatný je celkový dojem. Opět se potvrdily dvě věci, které se málo připomínají:

1. Není pravda, že pozornost každého člověka po půlhodině soustředění začne prudce klesat – tím se ohánějí dramaturgové všech médií, když zejména mluvené pořady zkracují nebo silně prokládají přestávkami. Silně záleží na tématu a osobnosti, která jej podává. Přednáška dr. Grygara trvala s následnou debatou dvě a čtvrt hodiny bez jakékoli přestávky. A nikdo nevypadal unaveně, ačkoli byl večer po pracovním dni.

2. Mensa ČR je schopna opakovaně organizovat velmi kvalitní přednášky na zajímavá témata. Jeden takový večer mne dokáže naplnit pozitivním vztahem k současnému světu na mnoho týdnů.

Foto: Luděk Kovář

Autor: Jan Gruber