Veronika Talpová – Magazín Mensa

Veronika Talpová: Pro sebe

Redakce — Sat, 19 Jul 2008 21:25:01 +0000

Až noc se vpije do zátoky černou tuší
napíšu své jméno na sklo okenní tabulky
v kolumbáriu
vydechnu páru a budu si přát
aby to byl kouř
a namodralé šero
zimního odpoledne mi
bezbrannost lidských bytostí
nepřivolá

Zmizím mezi šeptajícími olšemi
na druhém břehu
v louce konečné
tisíce mrtvých včel
ulepených od medu

Vytáhla jsem si ze srdce žihadla to pro mne
zemřely usmívám se;
rozřízla jsem si ústa o okraj známého světa.

Autor: Veronika Talpová

Veronika Talpová: Švadlenka

Redakce — Sat, 19 Jul 2008 20:42:59 +0000

Stříbřil se háj, jeřabiny
ozdobily ústa tvá
Stínový ráj, v ráji stíny
poklesly ti na víčka
rudě žilné nitě

„V hrnci je smrt!“ nekřič, pláči
vždyť já tvoje slova znám
(Písmo jsme snad četli všichni)
Arzén cukr na koláčích
Děti, něco pro vás mám…

Prudce probouzím se z přítmí
podvečerní noční můry
celá orosená
Přitom na mě prší shůry
až jsem také postříbřená
mnohoslibné jehly

Autor: Veronika Talpová

Veronika Talpová: Básníkovi

Redakce — Sat, 19 Jul 2008 20:40:02 +0000

Zpíváš:
Ó, tvé hvězdy svit!
Až mě musíš
odstínit
Že mám v srdci
plamen svíce
proto nosíš
rukavice
Že se blýskně
ligotám
Unavils mě.
Ticho tam!

Na maličkou chvilku
shov
únavě svých
supernov
začernalých
v okraji
Zahoď slova.
Bodají.
Báseň stekla
pod kaluž
Utopils mne.
Ticho už…

Autor: Veronika Talpová