Vnadná výtečně vyvinutá vědma Venuše věštila všem ve velké vkusné vytříbeně vyzdobené, však velmi vlhké věštírně, vybudované ve vysoké věži. Venušina vypelichaná, výborně vycepovaná vrána Vanda ve vratké vyviklané vrzavé voliéře vykrákávala velmi veselý vaudeville. Vandin virvál vábil všechny věštbám vášnivě věřící.

Ve velikánských věžních vratech vyčkávala vědma, vítala vás vonným vavřínovým věncem. Verandou vedla ve věštírnu vizí vláčené vynikající vojevůdce, vystrašené vojíny, vzdělané volnomyšlenkáře, vysloužilé vrchní, věhlasné věrozvěsty, vydírané vrtáky, vzpupné vrahy, vydržované výlupky, vyhoštěné vyhnance, vpravdě všeliký významný výkvět.

Vyslyšíc vzdechy, vysněné výtvory i výplody vadného vědomí, věštila ve výparech vroucí vody vychrlované vřídlem vprostřed věže. Vsypala ve vřídlo vybrané věci – vysušené vážky, včely, vosy, všekazy, vemínka, vílí vlasy, veverčí vousy, vorvaní vnitřnosti, váček vačice, vlkodlačí vytí, vůni vřesu, vědomosti vševěda, večerní vánek, vášeň, vztek, vábení …

Vše vbrzku vykypělo, vzlínalo. Venuše se vzrušeně vnořovala ve vzniklé vzory a vzorce. Vzývala veškeré vyhlášené vazaly, vybírala velkolepé varianty – věrohodné verze. Všem vdechovala velkou víru ve vyřčené vidiny.

Ve věštírnu vcházely vegetující věchýtky, vycházeli vnějším vzezřením vévodové, vnitřně však vězni vlastního vyšinutí.

Autor: Eva Tobiášová