Prostějovská MS učinila při prohledávání archivu MěÚ neuvěřitelný objev. V našem městě krátce pobýval geniální český vynálezce Jára Cimrman, než ho bodří Hanáci vyhnali z města. Kronikář ještě zaznamenal jeho poslední slova: „Nežli mezi hanáckéma sedlákama býti, raději ve Velkých Losinách budu žíti.“

Pátrání jsme započali na velkolosinském zámku, kde jsme očekávali záplavu informací. Rychle jsme však byli vyvedeni z omylu, neboť jsme byli promptně vykopnuti se slovy, že v archivu nemáme co pohledávat. Tak nám nezbylo nic jiného než chodit dům od domu a sbírat střípky informací od více či méně (spíše však méně až vůbec) ochotných obyvatel Velkých Losin. Přesto jsme dokázali z několika drobtů sestavit velkolepou mozaiku o Járu Cimrmanovi a jeho snaze o vybudování Mensy v době, kdy novodobí zakladatelé chodili po Oxfordu s kačerem na provázku.

Tímto bychom chtěli poděkovat paní Podolákové za čaj a domácí zázvorové sušenky. Byť byly sušenky nevalné chuti a žádné informace o Cimrmanovi nám neřekla, byla ze všech obyvatel nejvstřícnější.

V následujících článcích vás postupně seznámíme s výsledky našeho výzkumu. Přejeme vám příjemnou zábavu a dobrou náladu během celé procházky.

Vznik Mensy

Aniž to dějiny zaznamenaly, již v roce 1908 Cimrman usoudil, že má-li se pokrok lidstva výrazně urychlit, je nutné sdružit lidi s vysokou inteligencí, aby společnými silami vyřešili palčivé problémy lidstva, jako je plešatost a ploché nohy. Jen čirou shodou okolností těmito neduhy trpěl sám velký génius.

Proto založil 1. dubna 1908 v Prostějově Mezinárodní esteticko-naučnou stranu anomálních, zkráceně Mensa. Ještě téhož dne uspořádal volby a jako jediný člen se nakandidoval, odevzdal si hlas a vzápětí byl i zvolen jako 1. předseda Mensy c. k. R-U. Po 1. valné hromadě si odhlasoval zkrácení zkratky na Mensa R-U.

Už druhý den po založení začal Jára Cimrman verbovat nové členy. Na náměstí Františka Josefa vybudoval bludiště, do jehož středu umístil voňavou klobásku řezníka Kučery. Počítal s tím, že kdo nalezne tuto nezdravou pochutinu a najde během pěti minut cestu zpět, tomu nabídne okamžitě členství v Mense. Bohužel v bludišti zabloudila a neznámo kam se ztratila celá městská rada i s ponocným Jouzou a jeho psem Čmuchalem. To bylo příliš i na pohostinné Hanáky a cepy a vidlemi Cimrmanovi naznačili, že jeho odchod z města by nebyl příliš oplakáván. A tak Jára Cimrman, s klobáskou v ruce, navždy opustil Prostějov.

Mezisíť

Jára Cimrman si uvědomoval důležitost rychlé a spolehlivé komunikace mezi jednotlivými členy Mensy. Velice rychle opustil myšlenku poštovních holubů. Jelikož holub trefí pouze do místa svého bydliště, musel ho majitel osobně zavézt členovi, od kterého čekal zprávu, což komunikaci příliš neurychlovalo. Další nepříjemnost pro majitele (o holubech nemluvě) představovali draví ptáci a vesničané, pro které byl holub vítanou změnou v jídelníčku a zpráva zaseklá v zobáku (respektive v zubech) byla jen drobnou nepříjemností.

Cimrman usilovně přemýšlel, které zvíře může přenášet zprávu, aniž by bylo ohrožováno dravci či zmlsanými vesničany, až dostal spásný nápad. Krtci se pohybují pod zemí a nikdo je neohrožuje.

Aby mohl krtky vycvičit k nošení zpráv a vytvořit mezičlenskou podzemní síť (zkráceně mezisíť), musel nejprve krtky vypudit ze země. Použil zahradní hadici a vodu. Poté, co mu z děr vyplavali pouze utopení krtci, pochopil, že tudy cesta nevede. Ani s pomocí darů od jeho přátel A. Nobela a N. Tesly se mu nepodařilo získat živého krtka. A když navíc musel zuřivým farmářům vysvětlovat, proč je jejich dobytek, do té doby pokojně se pasoucí na louce, uškvařený nebo rozesetý po pastvině a širokém okolí, zanechal pokusů o mezisíť se zvířaty a přenos zpráv přenechal pomalé a rádoby spolehlivé rakousko-uherské poště. 

Jeden z Cimrmanových neúspěšných pokusů o realizaci mezisítě

Časopis

Jára Cimrman si uvědomoval nezbytnost a současně naprostou zbytečnost časopisu pro členy Mensy R-U.

Na jedné straně bylo nutné, aby si každý člen při přijetí časopisu připomněl své členství a nezapomněl poslat Cimrmanovi poplatek za členství.

Na straně druhé si nedělal iluze o jeho smysluplnosti. Pozvánka na akce neměla mezi čtenáři valný úspěch. C. k. R-U pošta nepatřila mezi nejvýkonnější v Evropě a při doručení časopisu příjemci akce buď probíhaly nebo již dávno skončily. Taktéž články o proběhlých akcích četl pouze sazeč, a to ještě z povinnosti. Kdo na akci byl, si nepotřeboval přečíst, jak akce dopadla. Kdo se nezúčastnil, toho akce ani článek vůbec nezajímal. I úvodník předsedy s plamennými výzvami k včasném placení členských příspěvků nechával čtenáře chladnými.

Cimrman se pokusil zlepšit image časopisu tím, že vyzval slavné osobnosti k sepsání článku. Od některých dostal opatrný dotaz, jak jsou články honorovány, zbytek se neozval vůbec. Výjimku tvořil A. Einstein, ale Cimrman nesouhlasil s jeho speciální teorií relativity a článek neotiskl.

Nakonec Cimrman vyřešil prekérní situaci tak, že časopis tvořily prázdné listy a každý člen si mohl časopis napsat sám, dle svých představ.

Charakteristika funkcí

Cimrman velmi dobře věděl, že jací budou funkcionáři Mensy, tak bude okolí vnímat celou organizaci. Proto vytvořil soupis vlastností pro jednotlivé funkce.

Předseda musí být štíhlý a zdatný sportovec pro případ, aby mohl utéct, kdyby ho za jeho některé nepopulární rozhodnutí chtěli zlynčovat rozvášnění členové Mensy.

Členové rady musí mít široká ramena, aby se mohli vzájemně poplácávat po dobrém výběru menu na zasedání rady. Také doporučuje, aby měli členové rady kratší jméno, aby se jim na vizitku vešly všechny mensovní funkce.

Šéfredaktor časopisu by měl bydlet a pracovat v centru země, aby byl v neustálém přímém kontaktu se všemi členy a přispěvateli do časopisu. Cestování za hranice by měl nesnášet.

Sazečka časopisu by měla mít alespoň krátkodobou paměť, aby věděla, jakou barvu podkladu pod nadpis použila v předešlém článku.

Předseda volební komise musí být čestný člověk, který od všech kandidátů přijme dárky o stejné hodnotě, aby byly zaručeny rovnocenné podmínky pro všechny.

Organizátoři celostátních setkání by si měli trasu bojové hry projít osobně, a ne prstem na mapě. Nevýhodou osobního testu trasy je, že se bojová hra pravděpodobně scvrkne na délku několika desítek metrů.

Celostátní setkání

Cimrman měl novátorské nápady v mnoha oborech, Mensu nevyjímaje. Když pochopil, jak jsou mensané družní lidé, rozhodl se uspořádat 1. celostátní setkání, na kterém by se spolu mohli seznámit a družit mensané z celé země.

Cimrman předpokládal, že větší množství mensanů pohromadě bude sdílet jeho touhu po hledání neviditelného ducha Mensy, a proto vybral odlehlé místo, vhodné pro meditaci – Velké Losiny. Hned první večer po příjezdu pro ostatní uspořádal osvětovou přednášku: Démon alkohol – největší metla lidstva. Po přednášce musel jít na nádraží pro kufry a navrhl ostatním, ať si zatím zahrají společenskou hru Člověče, nezlob se! U této nevinné společenské hry Cimrman nečekal žádné problémy.

Cimrman se však velmi mýlil. Nelze popsat jeho šok po návratu z nádraží, když zjistil, že vynalézaví mensané si tuto zábavnou a pokojnou hru upravili do netradiční podoby a hra se zvrhla do alkoholických orgií.

Znechucený Cimrman setkání okamžitě rozpustil a už nikdy neměl odvahu uspořádat další setkání mensanů.

Fotografe  z  prvního  celostátního  setkání  členů Mezinárodní esteticko-naučné strany anomálních
Cimrman sám fotografoval a na snímku proto není přítomen

MS

Cimrman nezanedbal ani maličkosti, jako například, že by se členové Mensy, kromě placení příspěvků, spolu chtěli seznámit a pravidelně se vídat alespoň se členy v blízkosti svého bydliště. Z toho důvodu vytvořil tzv. miniaturní seskupení (MS).

V jednom ze svých úvodníků, hned po upomínce o placení příspěvků, vyzval členy k zakládání MS. Článek měl neobyčejný úspěch. Po celé zemi začaly skupinky členů zakládat MS. Pak se ale věci vymkly kontrole. Nikdo nechtěl být obyčejným členem, naopak o funkci předsedy byl zájem 100%. U skupinek jiných lidí by to skončilo patovou situací, ne tak u inteligentních mensanů. Výsledek překvapil i samotného Cimrmana, když zjistil, že si každý člen založil svou vlastní MS.

Cimrmanova idea o MS Praha, Brno, Liptákov apod. vzala za své a musel se smířit s MS Novák Josef, Novotný Alois, Kopýtko František apod. Jediná výhoda vzniku několika set MS byla, že názvy MS a adresy předsedů zcela zaplnily mensovní časopis a od té doby nemusel před každou uzávěrkou nervózně vyčkávat, jestli mu náhodou někdo nepošle nějaký příspěvek, či dokonce článek.

Autor: Jarek Zavadil