I letos jsme 15. června vypravili z Českých Budějovic autobus, který jsme zaplnili do posledního místa – nejen místními, ale i našimi kamarády z Veselí nad Lužnicí a Písku.

V úvodním bloku festivalu si pořadatelé připravili dvě poutavé přednášky. První byla věnovaná umělé inteligenci, druhá pak vesmíru – a nadchla opravdu všechny, bez rozdílu věku.

Odpoledne se děti podle vlastního zájmu registrovaly na vybrané workshopy. I tentokrát se pořadatelům podařilo děti skutečně vtáhnout do světa vědy a nabídnout jim pohled do oborů, kterým by se jednou mohly chtít věnovat. Kdo by nechtěl vyzkoušet gravitační simulátor,  vydat se po stopách zločinu, čarovat s barvami (vlastně se tomu říká fyzika) nebo se pustit do Squeegee artu – workshopu, kde se propojuje umění s vědou? A to byl jen zlomek z pestré nabídky.

A když už jsme byli v Klatovech, nevynechali jsme ani letos návštěvu některé z místních památek. Tentokrát jsme zamířili na prohlídku barokní lékárny U Zlatého jednorožce. Naši junioři si navíc vyzkoušeli vnitřní únikovou hru Tajemství Madony a někteří se jako bonus vydali Po stopách Madony v rámci venkovní únikové hry.

Opět to byl skvělý den – plný zážitků, nových přátelství a především radosti z objevování světa kolem nás.

Katko, i letos smekáme a moc moc děkujeme!

Na Čestné uznání Mensy 2025 členové Mensy nominovali tyto osobnosti:

Prof. Jiří Friml, Ph.D., Dr. rer. nat, M.Sc.

Biolog specializující se na rostlinnou fyziologii, zejména na studium hormonu auxinu, který řídí mj. vývoj embryí, růst kořenů, tvorbu listů a květů, zrání plodů nebo třeba otáčení slunečnice za sluncem. Během své kariéry publikoval řadu odborných článků, které přispěly k hlubšímu pochopení mechanismů regulujících růst rostlin, jeho publikace jsou hojně citované. Doktorské studium absolvoval v Institutu Maxe Plancka v Kolíně nad Rýnem, kde také obhájil doktorát. Další doktorát z chemie obhájil v Brně na Masarykově univerzitě. Ve 33 letech byl jmenován profesorem a vedoucím ústavu buněčné biologie rostlin na univerzitě v Göttingenu. V letech 2007 až 2012 byl profesorem v Gentu a přednášel i na Masarykově a Karlově univerzitě. V současnosti působí na Institute of Science and Technology Austria.

Ing. Petr Hrdlička, CSc.

Automobilový konstruktér a vývojář, jehož nejznámějším dílem je Škoda Favorit, významně ovlivnil Škodu Rapid a Škodu 1000 MB, průkopník spolupráce československého automobilového průmyslu se zahraničními partnery. Pracoval ve Švýcarsku ve firmě Oerlicon, kde se podílel na vývoji součástek pro automobilky Peugeot a Volkswagen, a dokonce pro vrtulníky a závodní vozy Formule 1. Kvůli původu byl omezen na učňovské studium v AZNP , po maturitě na průmyslovce studoval na ČVUT, kde získal titul Ing. i CSc. V AZNP se stal konstruktérem a později ředitelem výzkumu. V ÚVMV pracoval jako programátor, konstruktér převodů a vedoucí rozvoje – podílel se na vývoji většiny vozidel vyráběných v ČSSR. Budoval sítě dealerů a vedl pobočky. V roce 2019 obdržel od prezidenta Medaili za zásluhy I. stupně.

Prof. Ing. Vladimír Mařík, DrSc., Dr.h.c.

Zakladatel a ředitel (nyní vědecký ředitel) Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky (CIIRC) na ČVUT. Katedra kybernetiky na FEL, kterou založil a vedl, získala v roce 2000 titul výzkumného Centra excelence EU. Založil také Rockwell Automation Research Center Praha a je předsedou představenstva společnosti CertiCon, a.s., která vyvíjí náročná řešení pro životně kritické aplikace a je zapojena do transferu technologií z univerzitního prostředí do průmyslu. Zabývá se AI, multiagentními a znalostními systémy, softcomputingem a aplikacemi pro plánování výroby. Je autorem nebo spoluautorem řady odborných článků a spoluautorem pěti amerických patentů. Od rakouského prezidenta dostal „čestný kříž pro vědu a umění“, od českého prezidenta Medaili za zásluhy, dále čestný doktorát z VUT Brno a indické NIMS University.

Doc. Mgr. Petr Pokorný, Ph.D.

Biolog, paleoekolog, environmentální ekolog a vysokoškolský pedagog. Pracuje v Centru pro teoretická studia UK a AV ČR, věnuje se vlivu zemědělství na fungování a stabilitu společenstev. Zabývá se především čtvrtohorní paleoekologií a vývojem přírody a krajiny. Účastnil se mezioborových výzkumů v severovýchodní Africe. Je autorem řady vědeckých prací a podílí se na psaní odborných a populárně‑vědeckých knih. Zabývá se především kvartérní paleoekologií a vývojem vegetace a krajiny v posledním glaciálu a současném interglaciálu. Vzhledem k předmětu svého vědeckého zájmu se často dostává na pomezí přírodních a společenských věd (zejména archeologie a antropologie). Byl editorem publikace Afrika zevnitř – kontinentem sucha a věčných proměn nominované na cenu Magnesia Literu za naučnou literaturu.

Prof. RNDr. Šárka Pospíšilová, Ph.D.

Prorektorka Masarykovy univerzity pro výzkum a doktorské studium, vedoucí Centra molekulární medicíny CEITEC, přednostka Ústavu lékařské genetiky a genomiky a vedoucí Centra molekulární biologie a genetiky Interní hematologické a onkologické kliniky Lékařské fakulty MU a FN Brno. Věnuje se výzkumu v oblasti genetiky, genomiky a molekulární hematoonkologie. Významných výsledků dosáhla v oblasti výzkumu nádorového supresoru p53 u hematologických malignit, které byly celosvětově uplatněny v diagnostice leukémií. Podílela se na založení výzkumné infrastruktury Národního centra lékařské genomiky, koordinuje projekt 1000 českých genomů a zastupuje ČR v Evropské iniciativě Genome of Europe a 1+ Million Genomes. Byla zvolena členkou Evropské vědecké organizace EMBO. Je autorkou či spoluautorkou řady vědeckých publikací, sedmi patentů a několika odborných knih, aktivně se podílí na popularizaci vědy pro veřejnost.

První krok: Operace s robotem

„Dnes se na chvíli můžete stát chirurgem!“ oznámil nám jeden z lékařů, když nás dovedl k modernímu robotickému simulátoru. Všichni, rozzáření a natěšení, jsme se nemohli dočkat, až na nás přijde řada. Tento robot nebyl žádný obyčejný pomocník, jednalo se přímo o chirurgický systém da Vinci, který je velmi šetrný vůči pacientům díky jeho minimálně invazivnímu chirurgickému přístupu.

Každý z nás dostal šanci sednout si jak k simulátoru robota, tak i k tomu reálnému, respektive jeho ovládání. 

Představte si, že místo skalpelu používáte joystick a na obrazovce se vám zobrazuje detailní zranění, které je potřeba opravit pomocí milimetrových nástrojů které právě vy ovládáte pouze palcem a prostředníčkem. I když to nebyla skutečná operace, pocit zodpovědnosti a koncentrace byl na místě.

Druhý krok: Šití ran – staré dobré ruční dovednosti

Po zábavě s robotem přišla na řadu část, kde jsme si sáhli na skutečné šití. Nejednalo se o obyčejné šití trička, ale o zašívání různých druhů ran. Ukázali nám několik typů stehů, od jednoduchých až po ty složitější, a každý z nás měl možnost si vše na umělé kůži vyzkoušet. 

Nejen, že jsme se dozvěděli, jaké jsou rozdíly mezi různými typy stehů (pro hluboké rány nebo pro ty povrchové), ale také jsme si vyzkoušeli, jakou roli v tomto procesu hrají i nervy, preciznost, čas a dobré oči. 

Věřím, že pokud si v budoucnu zvolím povolání lékařky, budu také moci pracovat s takovouto moderní technikou. Byla to rozhodně zkušenost k nezaplacení.

Ema Šmerdová, studentka septimy

První den nás čekal maraton vědeckých poznatků a zajímavostí v Ústavu fyziky atmosféry.

Seznámili jsme se s tím, jak vzniká a vypadá bouřkový mrak a co se v něm děje. Kolik váží a co může způsobit v přírodě. Dozvěděli jsme se něco o vzduchových vírech i tornádu. Prohlédli jsme si modely největší kroupy na světě. A víte, že dešťová kapka vůbec nevypadá tak, jak se maluje?

Vytvořili jsme duhu a teď už víme, že duha ve skutečnosti není, vidí ji pouze naše oči. Každý vidí duhu jinak, podle toho, kde právě stojí. A barev v duze není pouze sedm, ale tisíce, jen je nedokážeme naším okem rozlišit. Obě dopolední přednášky doprovázela řada pokusů, abychom si dění na obloze i v naší hlavě dokázali představit.

V jídelně ústavu nám pak uvařili fantastický oběd, po němž jsme pokračovali přednáškou o sopkách. Když jsme viděli, co všechno může sopka způsobit, oddychli jsme si, že žijeme v ČR, kde nás sopka nemůže ohrozit. I když i tady existuje výjimka – sopečný prach z islandských sopek klidně uzemní letadla v celé Evropě a není to tak dávno, co se to stalo.

Naši přednášející RNDr. Petr Zacharov, Ph.D., a Mgr. Petr Brož, Ph.D., byli skvělí. Pan Brož je zároveň vědcem i spisovatelem zajímavých publikací i pro děti. Byli jsme velice rádi, když nám do budoucna přislíbili návštěvu přímo v naší škole.

Večer jsme pak ještě stihli kino.

Druhý den jsme trávili v Ústavu chemických procesů, kde jsme v malých skupinkách navštěvovali různé laboratoře a hodně věcí jsme si mohli sami vyzkoušet. Na rozdíl od pohádkové Popelky víme, jak pomocí vědy roztřídit lehký a těžký materiál. Víme, že u předmětů, které na první pohled vypadají stejně, záleží na hustotě materiálu. Viděli jsme, co s materiálem dělají bubliny a proč jsou důležité – například bez kynutí bychom neměli chleba takový, jaký známe.

Rádi bychom poděkovali paní ředitelce Mgr. Bc. Vladimíře Šimáčkové za poskytnuté ubytování v ZŠ Praha Zličín. Školu jsme si mohli prohlédnout a bylo hodně věcí, které nás zaujaly. Pozvání rádi oplatíme a budeme se těšit, až se na nás přijedou podívat děti z Prahy. Kromě návštěvy budeme s pražskou školou spolupracovat i jinak, hlavně v oblasti práce právě s nadanými žáky. A příští rok už máme na naši návštěvu přespání zase domluvené. Nezbývá nám tedy než se zase začít těšit, co nového se dozvíme a vyzkoušíme.                                                              

Úspěch v Logické olympiádě

Po návratu z Prahy čekalo tři naše žáky krajské kolo Logické olympiády Mensy. A jak jsme dopadli? Vítek Straka postupuje do celostátního finále z 1. místa. Neztratili se ale ani další zástupci naší školy. Matýsek Kořán, i když je teprve třeťák, obsadil krásné devatenácté místo z 39 žáků. Honzík Beníšek místo 29.

Gratulujeme, a budeme všichni držet Vítkovi na finále v Praze. Prostřednictvím sociálních sítí chlapcům pogratulovala i náměstkyně hejtmana Jihočeského kraje Lucie Kozlová. A i ona Vítkovi, jako reprezentantovi našeho kraje, drží palce do velkého finále, které se uskuteční v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky 25. listopadu 2024.

Kniha představuje výběr 50 nejzajímavějších otázek, které se za několik let objevily v rámci projektu Zeptej se vědce. Tento projekt funguje na principech interakce s veřejností prostřednictvím sociálních sítí a poskytuje vědecky ověřené odpovědi na různé otázky, které mohou připadat všední, ale často skrývají fascinující fakta. Ať už jde o to, proč se při chrlení lávy neroztaví celá sopka, nebo jak drží mraky na obloze, vždy dostanete odpověď, která je vědecky podložená, ale zároveň přístupná širokému publiku.

Velkým plusem knihy je její čtivost. Přestože jsou odpovědi sestaveny odborníky, jsou psány tak, aby jim rozuměl i laik. Autorům se podařilo najít rovnováhu mezi odborností a srozumitelností, což umožňuje čtenáři nejen si rozšířit obzory, ale také se při čtení bavit. Každá otázka je zpracována stručně, ale dostatečně do hloubky, aby uspokojila zvědavost.

Kniha je rozdělena do pěti tematických celků pokrývajících zdraví, techniku, přírodu a rodinu. Poslední okruh, nazvaný Perličky, obsahuje ty nejzajímavější otázky, které dokážou překvapit svou bizarností či nečekanými odpověďmi. Například, opravdu žijeme v nejteplejším období v dějinách?

Zároveň kniha také reflektuje současnou vědeckou komunikaci. Otázky jsou zpracovávány na základě ověřených zdrojů a vědci se drží toho, že i ty nejjednodušší dotazy zaslouží kvalitní odpovědi. Autoři ukazují, že věda nemusí být vždy vážná a nudná – naopak, může být zábavná, pokud se k ní přistoupí správně.

Jedním z hlavních přínosů knihy je její schopnost přitáhnout pozornost i čtenáře, kteří o vědu běžně nejeví zájem. Vědecké poznatky jsou zde prezentovány srozumitelně a hravě, čímž lákají k dalšímu objevování a přemýšlení.

POHÁR VĚDY (Science cup) – letošní téma BARVY

Pohár vědy je mezinárodní soutěž, která nabízí účastníkům badatelské, experimentální a komunikační aktivity související s řešením teoretických i praktických problémů z různých oborů (fyziky, chemie, matematiky, techniky, biologie či ekologie) a podporuje kreativitu a technické, manuální a ICT dovednosti. Jedná se o týmovou soutěž, nicméně týmy mohou být jakkoliv velké a může se jednat i o rodinné týmy.

Soutěž je určena pro všechny žáky od mateřských až po střední školy a je rozdělena do čtyř kategorií:

1. kategorie – mateřské školy a předškoláci,

2. kategorie – 1. stupeň základních škol,

3. kategorie – 2. stupeň základních škol a nižší ročníky víceletých gymnázií,

4. kategorie – střední školy.

Kategorie u nesourodých týmů je určena nejstarším členem týmu, s výjimkou rodinných týmů, kde jde o věk nejstaršího dítěte. Soutěžní týmy se registrují podle pokynů na www.poharvedy.eu, kde jsou zveřejňovány veškeré informace. Registrace je otevřena od 2. září 2024 a uzávěrka registrací je 15. ledna 2025 ve 24:00, po tomto datu již nebude možné se do soutěže přihlásit.

Vím proč

Vysvětli to videem! Soutěž Vím proč je určena žákům základních a středních škol. Účastníci soutěže mají za úkol natočit krátké video (maximálně 5 minut), ve kterém předvedou a vysvětlí nějaký fyzikální (vědecký) pokus nebo jev. Soutěž organizuje společnost ČEZ a nejlepší videa jsou vybírána jak veřejným hlasováním, tak odbornou porotou. Vítězové mohou získat finanční odměny pro své školy. Více na webu www.svetenergie.cz/cz/vim-proc.

Turnaj mladých fyziků

Týmové klání v řešení otevřených fyzikálních úloh. Nejde jen o správnost řešení, ale také schopnost argumentovat a kriticky hodnotit předložená řešení jiných účastníků. Jsou dvě věkové kategorie: středoškoláci a kategorie Junior = mladší žáci, v obou najdete úlohy blízké aplikacím i úsměvné úkoly, mnohdy vycházející z aktuální vědecké problematiky. Řešení jsou otevřená bez omezení použitých metod a prostředků. Očekává se pochopení a vysvětlení klíčových jevů; návrh, stavba a provedení vlastních experimentů; elementární teoretický popis. Soutěží jednotlivci nebo týmy. Více na stránkách soutěže: www.tmfcr.cz.

Soutěže a projekty Evropské vesmírné agentury ESA

Ty jsou zprostředkované českou kanceláří ESERO (European Space Education Resource Office), realizovánou konsorciem vzdělávacích a vědeckých institucí ve složení Planetum (Hvězdárna a planetárium hl. m. Prahy + Štefánikova hvězdárna + Hvězdárna Ďáblice), Hvězdárna a planetárium Brno, Elixír do škol. Hlavním partnerem je Česká asociace science center.

Veškeré info k těmto aktivitám hledejte na webu www.eserocz.cz

Czech Rocket Challenge 2025 – týmová soutěž určená pro středo- a vysokoškolské studenty (v týmu musí být jeden zletilý, může to být nestudent). V rámci této výzvy týmy navrhují, testují, staví a nakonec odpalují svoji raketu. Nehodnotí se jen dosažená výška, ale i pokročilost a komplexnost rakety, propracovanost reportu apod. Týmy dostanou hotový motor, ale zbytek je už jen na nich. Přihlašovací formulář je zatím nespuštěn, sledujte web.

Expedice Mars – zažij nejdelší simulovanou vesmírnou misi v Evropě! 2.–6. 12. 2024.  Mezinárodní projekt pro mládež ve věku od 13 do 18 let, která se zajímá o přírodní vědy a techniku. Registrace do ročníku 2024: 1.8. – 28. 9. 2024! Registruj se, potvrď mail, prokaž svou motivaci, blýskni se domácí prací (do 28. 9.!), připrav se na misi.

Hack an Exoplanet – astronomický projekt zaměřený na planety mimo Sluneční soustavu. Při realizaci této aktivity dostanou týmy studentů příležitost analyzovat skutečná družicová data, která shromáždil malý kosmický teleskop CHEOPS (CHaracterising ExOPlanet Satellite), a pokusit se „hacknout“ co nejvíce informací o těchto záhadných cizích světech. Aktivita je určena pro týmy studentů ve věku od 14 do 19 let. Týmy si mohou vybrat ze tří různých výzev od začátečnické až po pokročilou úroveň složitosti.  Týmy, které odevzdají své projekty na stránkách ESA Hack an Exoplanet, obdrží certifikát. Výzva je otevřena.

Mise X – trénuj jako astronaut! Vzdělávací program pro mladší děti, maximálně do věku 14 let, zaměřený na poznávání vesmíru, lidského těla a přírodních věd. Děti se během mise stávají astronauty. S pomocí připravených metodik děti procvičují stejné svaly jako jejich skuteční kolegové ve vesmíru a osvojují si dovednosti, které jsou nezbytné pro přežití v kosmu. Mise X ve školním roce 2024/25 startuje ve středu 11. září 2024 a je možné se do ní přihlásit kdykoliv, mise probíhá do května.

Moon Camp Challenge – navrhni základnu ve vesmíru! Žáci od 6 do 19 let v sedmi tvůrčích kategoriích mají za úkol navrhnout a vymodelovat (reálně nebo virtuálně) vesmírnou základnu nebo její součásti. Výzva 2024/25 probíhá 10. 9. 2024 – 28. 4. 2025 a podrobné informace jsou k nalezení na webu mooncampchallenge.org

Astro Pi – pošli svůj kód do vesmíru! Poslat svůj vlastní experiment na Mezinárodní vesmírnou stanici ISS nikdy nebylo jednodušší. Sedni s kamarády k počítači a naprogramujte spolu experiment, který poběží ve vesmíru na mikropočítačích Astro Pi (Raspberry Pi). Soutěž je rozdělena do dvou věkových a obtížnostních kategorií. První je určená úplným začátečníkům, zabere maximálně jednotky hodin a úkolem je zobrazit na displeji počítače na palubě ISS jednoduchý obrázek. Druhá je určena týmům starších žáků s programovacími zkušenostmi. Určeno žákům / studentům do 19 let.

Climate detectives – prozkoumej s využitím satelitních snímků environmentální problém. Projekt běží od září do května a je určen pro žáky základních a středních škol ve věku8 až 19 let. Žáci utvoří týmy o minimálně 2 členech (maximální počet není omezen) a budou hledat environmentální problém, který prozkoumají především s využití satelitních snímků. Vybraný národní projekt/tým bude reprezentovat Českou republiku na setkání Earth Scientist for a Day v italském ESA-ESRIN v květnu 2025.

CanSat – postav si vlastní satelit! Proměňte plechovku od limonády (Can) na satelit (Sat). Týmy musí vymyslet, navrhnout, postavit a otestovat svůj vlastní satelit. Následně soutěží s týmy z celé republiky. Osmi nejlepším týmům bude CanSat vynesen do vzduchu raketou nebo letadlem a budou se ucházet o titul národního vítěze. Vítězný tým pak bude reprezentovat Českou republiku na celoevropském setkání v technologickém a vývojovém centru ESA-ESTEC v Nizozemsku na akci Space Engineer for a Day 17.–18. června 2025. Velikost týmu: 3–6 členů + mentor, věk členů: 14–19 let.

Logická olympiáda

A samozřejmě nesmíme zapomenout na největší mensovní soutěž – Logickou olympiádu. Ta prověřuje schopnost rychlého uvažování a samostatného a kreativního řešení logických úloh. Základní kolo probíhá online, snadno se tedy do něj soutěžící zapojí doma nebo ve škole. V loňském roce se Logické olympiády zúčastnilo přes 100 000 soutěžících – přidejte se letos mezi ně. Registrace do letošního ročníku je možná do konce září na www.logickaolympiada.cz

V rámci vědecko-technologických aktivit SIGu Věda jsme postupně navštívili či jinak spolupracovali s organizacemi, které vyvíjí, vyrábí nebo používají při své práci výkonné elektronové mikroskopy. A protože jednou z věcí, jež nás vždy zaujala a fascinovala, byly krásné fotografie ze světů pouhým okem neviditelných, požádali jsme je o pár z nich, abychom se o ně s vámi mohli podělit. Dostali jsme je nakonec ode všech a podívat se na vybrané z nich můžete níže. Nejprve si ale pojďme přiblížit moderní přístroj, díky kterému následující mikrofotografie mohly vzniknout.

Elektronový mikroskop

Stejně jako ostatní mikroskopy, i tento nám pomáhá objevovat okem neviditelné světy. Avšak přívlastek „elektronový“ už sám o sobě napovídá, že nejde o běžný přístroj. Elektronový mikroskop nefunguje na principu klasických optických čoček a fotonů, ale místo toho jsou v něm zabudována vhodně tvarovaná elektromagnetická pole a ke zkoumání objektu jsou použity elektrony. Proč? Problém optického mikroskopu je v tom, že s klesající vlnovou délkou použitého světla klesá i velikost použitelného zvětšení. U optického mikroskopu je hranice nejmenších pozorovatelných detailů jednoznačně určena jako polovina vlnové délky použitého světelného záření. Naproti tomu vlnové délky urychlených elektronů jsou o mnoho řádů menší než vlnové délky fotonů viditelného světla. Proto má elektronový mikroskop mnohem vyšší rozlišovací schopnost, a může tak dosáhnout mnohem vyššího zvětšení. A to dokonce až 1 000 000krát! V případě elektronového mikroskopu musí být vzorek umístěn ve vakuu, teprve potom jej můžeme „prosvětlovat“ svazkem elektronů, který se průchodem rozptýlí a dopadne na stínítko. To zachycuje požadovaný obraz, který se dále přenáší do počítače a v reálném čase zobrazuje na monitoru. Elektronový mikroskop tedy v sobě spojuje moderní techniku a špičkový software. V závislosti na výkonnosti může zabírat třeba i polovinu místnosti. V základu rozlišujeme dva druhy elektronových mikroskopů. Rastrovací přístroje (SEM) analyzují povrchy vzorků a transmisní elektronové mikroskopy (TEM) pomáhají analyzovat vnitřní strukturu vzorku až do rozlišení jednotlivých atomů. Přístroje se dvěma zkříženými svazky pak kromě pozorování dokážou vzorek i obrábět. A standardní je už dnes i možnost 3D záběru vzorku.

Víte že?

Brno je centrem světového vývoje a výroby elektronových mikroskopů. Sídlí zde hned tři výrobci světového formátu – TESCAN, DELONG INSTRUMENTS a THERMO FISHER SCIENTIFIC. A není to náhoda. Vůbec první české elektronové mikroskopy totiž začal vyrábět slavný československý podnik Tesla Brno a právě tam se fakticky začala psát historie tří výše uvedených dnešních výrobců.

Za poskytnutí mikrofotografií děkujeme:

Mensantrop, -a m. (1. mn – ové)
člověk, který naplňuje hlavní poslání Mensy, využití inteligence ve prospěch celého lidstva, tím, že dělá něco prospěšného pro všechny, na co by člověk s nižším IQ nestačil

Omar Flores, narozený ve Španělsku a žijící v Belgii, se stal členem Mensy před více než 10 lety, kdy studoval biologii a matematiku. Nyní se podílí na výzkumu ekologie globálních změn, hlavně programuje modely k předpovídání toho, jak může změna klimatu ovlivnit lesy a další části naší planety.

---

Julien Weyer z Francie začal svou pracovní kariéru jako konzultant a projektový manažer pro internetový obchod. Nyní pracuje jako státní úředník v regionální radě, kde radí místním manažerům a zavádí pravidla a postupy. Julien také pracoval jako dobrovolník pro několik neziskových organizací a navrhl vybudovat webový portál (viz dineji.com) založený na konceptu „planetárních mezí“.

---

Martin Kleman, původem ze Švédska, žije ve Švýcarsku a působí převážně v oblasti ekonomiky zdravotnictví, kde hodnotí, zda jsou konkrétní léky a zdravotnické prostředky dlouhodobě lepší, nebo horší než ostatní. Je zběhlý v různém modelování a analýzách, stejně jako ve vytváření přitažlivých vizualizací dat. Martin se věnoval i efektivnímu altruismu, transhumanismu a pomáhal některým charitativním organizacím, které se snaží posoudit, kde lze lidstvu za dané množství peněz přinést nejvíce užitku.

---

Nyní ale již k naší diskusi z první soboty roku 2021:

Po celém světě existují skupiny a organizace, jejichž cílem je pomáhat životnímu prostředí a zajistit jeho udržitelnost. Proč tedy mít uzavřenou skupinu, do které mohou pouze mensané? Čím můžeme k udržitelnosti životního prostředí pomoci my jako mensané jinak?

Julien: Nejsem si jistý, že jako mensané máme zvláštní schopnosti dělat věci, které ostatní lidé nezvládnou, ale možná máme nějaké výhody. Třeba fakt, že jsme mezinárodní sítí, by mohl usnadnit sdílení zkušeností z různých zemí a jejich porovnání. Vloni mě opravdu překvapilo, jak zajímavé může být srovnání různých způsobů, kterými země reagují na pandemii. A pravděpodobně je to stejné i v otázkách životního prostředí. Jako mensané máme nejspíš mimořádnou schopnost zpracovávat informace a toho bychom se mohli pokusit využít. Platforma, kterou jsem navrhl, je motivována potřebou vyjasnit věci kolem planetárních mezí, lépe porozumět tomu, o co jde, jaký je skutečný potenciál nabízených řešení, a také nabídnout přístupnější a přehlednější způsob třídění informací.

Martin: Myslím, že když se mluví o udržitelnosti, tak strašně potřebujeme oddělit objektivní, pokud něco takového existuje, od toho, co je subjektivní. Hodně informací, které se v souvislosti s udržitelností prostředí objevují, je zjevně stoprocentně subjektivních. Lidé mají obecně tendenci k rozporu mezi tím, z čeho mají dobrý pocit, a tím, co opravdu přispěje k vytvoření udržitelné biosféry. Klíčové pro nás bude najít nějakého nejmenšího společného jmenovatele věcí, které budou smysluplné a užitečné. Když se dívám na jiné iniciativy, tak tam tohle nevidím. Většinou jde o to cítit se dobře, a ne o to dosáhnout co největšího možného dopadu. To musíme změnit. Samozřejmě to ale stále musíme zabalit tak, aby se lidé cítili dobře, jinak je to bohužel nebude zajímat.

Omar: To je v oblasti ochrany přírody známý problém. Když mluvíme třeba o ochraně druhů, je snazší získat financování pro druh, který je lidem sympatický. Možná je ale důležitější chránit nějaký hmyz nebo jiná zvířata, o která se lidé nestarají, nebo za jejichž zabití dokonce platí. To je důležitá otázka, jak přimět lidi, aby pochopili, že je třeba zachovat ne to, co se nám líbí, ale to, co potřebujeme.

Co můžeme využít jako mensané? Jediné, co si dokážu představit, by mohla být naše inteligence. Nejsem si jistý, že to bude dost užitečné. Jde o to, že inteligenci můžeme použít nejen ke zpracování objektivních informací, ale dá se efektivně použít i k tomu, abychom podpořili naše nesprávné úsudky a nápady. Stále existují mensané, kteří popírají změnu klimatu a jsou proti vědě. Jsou inteligentní, ale vycházejí z předchozích myšlenek a jen hledají inteligentní způsoby, jak tyto myšlenky podpořit.

Pracoval jsem s nevládními organizacemi i zelenými politickými stranami. Velmi mě frustruje, když vidím, jak kritizují popírače klimatických změn za to, že neposlouchají vědu, a pak prezentují projev, který je v rozporu s vědeckými důkazy. Když se jim pokusíte předložit důkazy a přesvědčit je, nechtějí nic slyšet. Na vědu se odvolávají jen proto, aby podpořili to, co si myslí. Co se můžeme pokusit udělat, je použít naši inteligenci k nalezení dobrých způsobů, jak oslovit lidi, přesvědčit je o tom, jaké jsou vědecké důkazy o těchto tématech, a pokusit se působit proti lobbistům, kteří lidi jen matou.

Martin: Myslím, že hodně zelených stran nebo podobných organizací může být ve skutečnosti škodlivějších než kdokoli jiný, protože zhruba polovinu své politiky zakládají buď na přímých lžích, nebo neporozumění vědě. Zajímavé by mohlo být zkusit udělat pravdu lépe stravitelnou, třeba přehlednými kartami o tom, co lidé mohou dělat.

Vím, že Světový fond pro ochranu přírody nabízí třeba možnost spočítat svůj vlastní dopad na klima. Ale opět je to očividně zkreslené tím, co komunikovali po celá desetiletí. Bylo by fajn mít něco, kde lidé okamžitě uvidí, jak mohou sami nejvíce přispět.

Také neříkat, že udržitelnost je o jediném kritériu, ale mít několik různých měřítek, vyjádřených třeba malým semaforem. Něco ne příliš složitého, ale přesto stále založeného na správných zdrojích. Rozšířit něco takového a pokusit se, aby to bylo objektivní.

Možná se pokusit vyvinout určitý tlak na některé organizace, které jsou údajně pro udržitelné životní prostředí. Ale neoslovoval bych je přímo, protože to nikdy nepomůže. Spíš poskytnout zdroje, které by jim mohly pomoci změnit myšlení, kde by mohli zjistit, v jakých hlavních oblastech lidé mohou reálně něco udělat, a jak vypadá skutečná věda.

Třeba bychom mohli vytvořit pár malých publikací. Samozřejmě ne pod hlavičkou Mensy, protože ta je politicky neutrální, ale i tak by mohly být cenné.

Šlo by oslovit tyto organizace, pomoci jim koordinovat jejich aktivity po celém světě a zajistit, aby byly skutečně založené na vědě? Nyní je tu příliš mnoho skupin a organizací, které vypadají, že dělají totéž, ale totéž nedělají…

Martin: Na to je potřeba jít politicky korektně. Nemůžeš jednoduše přijít a říct jim, že je změníš, aby používaly informace založené na důkazech místo chrlení lží posledních 30 let. Šel bych cestou snažit se konkretizovat čísla založená na důkazech tam, kde je to možné, a aby naše výstupy byly vnímány jako legitimní, spíš než jako podporující zájmy jakékoli konkrétní organizace.

Omar: Potřebujeme různé přístupy a různé druhy znalostí. Nestačí jen ekologie, je také nutné komunikovat o strojírenství, jak měnit města, aby byla udržitelnější, jak bojovat proti chudobě v rozvojových zemích. Jsou to těžké otázky a potřebujeme lidi s různými odbornými znalostmi, kteří na ně budou společně odpovídat.

Ve skupině, jako je Mensans for Sustainability, máme spoustu lidí s různými úhly pohledu, které mohou být užitečné, ale také problematické. Určitě budeme čelit různým střetům názorů a budeme muset zjistit, zda dokážeme vést řádnou debatu. Tyto zelené strany a organizace mají dobré úmysly, ale jejich problém je, že jsou tak přesvědčeny o své pravdě, že šíří i falešné informace.

Martin: Právě teď se tu bavíme čtyři. Nezměníme svět ze dne na den. Můžeme alespoň začít a dát správně věci do pohybu. Pokud jen začneme 10 různých aktivit, všechno to zase skončí. Lepší bude udělat nejprve jednu rozumně jednoduchou věc, odtud odbočit a získat další lidi v Mense atd.

Musíte jen najít to místo, kde to pořád bude mít nějaký smysluplný výstup. Nemyslím si, že první věcí, kterou bychom měli udělat, je něco svárlivého, například říkat, ach, každý by měl být vegetarián, protože to evidentně nikdy nebude fungovat. Ale pokud začneme mluvit o výrobě energie atd., je to o něco méně svárlivé. I když má například spousta lidí silné názory na jadernou energii nebo proti ní, má tendenci mít méně silné názory třeba na sluneční energii proti větru.

Julien: Možná by prvním krokem mohlo být soustředit se na několik nápadů, které by se líbily alespoň nám čtyřem, a pak dalším lidem, a pak zhodnotit, jak to jde. Budeme se nejspíš muset rozhodnout, jestli se zaměřit na jeden konkrétní problém, anebo se pokusit o jakýsi systémový přístup k řešení všech. To je samozřejmě obtížnější, ale také zajímavé. Všichni jistě víme, že sice čelíme změně klimatu, ale musíme se také zabývat biologickou rozmanitostí, biogeochemickými toky, využitím území a to vše se navzájem ovlivňuje.

Vždycky jsem si myslel, že jedním z největších indikátorů inteligence Alberta Einsteina byla jeho schopnost představovat lidem složité problémy a složitou vědu jednodušším způsobem. To může být jedna z věcí, se kterými jsme schopni pomoci. Máme různé problémy s udržitelností a je důležité vědět, je objektivně prioritou. Ale lidé to možná nebudou vědět, dokud nezískají informace správně zpracované. Juliene, na čem je založen tvůj návrh?

Julien: Je to koncept, který byl vytvořen asi před 10 lety a před několika lety byl aktualizován o další limity. Zatím to není moc známé, sami vědci připouštějí, že je těžké kvantifikovat každou konkrétní mez. Každopádně výzkum planetárních mezí ukazuje různé úrovně rizika. Je to hlavně způsob, jak zvýšit povědomí, zejména o tom, že žádnou otázku nelze řešit odděleně od ostatních, člověk musí vzít v úvahu vše. Například pokud energetická transformace jde příliš proti biologické rozmanitosti nebo proti využívání půdy pro zemědělství, máme problém. V této koncepci planetárních mezí je důležitý ten skutečně systémový přístup, který musí mít naši politici na mysli v příštích letech pro jakékoli navrhované řešení.

Další, co jste všichni zmínili, je, že může být obtížné správným způsobem oslovit správné množství lidí, abychom je přesvědčili něco udělat. Co spíš než na veřejnost cílit na organizace, které již mají způsob, jak veřejnost oslovit, a jen je přesvědčit, aby využili námi zpracované zdroje?

Omar: S kolegy z řad našich odborníků a vědců jsme to zkoušeli a obvykle to nefunguje. Je to obtížné, protože, jak řekl Martin, když už utratili spoustu energie a zdrojů na podporu nějaké myšlenky, nejsou ochotni najednou říct, že je špatná. Můžeme se ale pokusit přijít s něčím jiným. Nemůžeme říct, že Mensa podporuje některý z našich nápadů. Nemůžeme použít logo nebo značku Mensy. Ale můžeme říct, že jsme mensané nebo tak něco.

Věda bere v úvahu všechny tyto složité systémy, ale je velmi složité a obtížné to lidem prezentovat ve snadno pochopitelné formě. Pro lidi je snazší spoléhat se na jednoduchá hesla populistických stran než na realitu.

Martin: Řekl bych také, že zelené strany a organizace jako Greenpeace nepatří mezi nejvnímavější. Možná by středové politické strany a další méně vyhraněné organizace byly přístupnější. Myslím, že strany ve středu politického spektra chápou, že je třeba něco udělat, ale nevědí přesně co. A mohou být o něco otevřenější výstupům práce různých organizací a expertních skupin. Takže bych nepodceňoval ani oslovení takových organizací, které historicky nebyly největšími zastánci udržitelnosti.

Myslím, že inspirací je také pandemie koronaviru, která nám ukázala, že mít spolehlivé informace je velmi důležité, ale správně je zpracovat je ještě důležitější.

Martin: Myslím, že schopnost dobře to znázornit bude zásadní, protože i když každý strávíme stovky nebo tisíce hodin a napíšeme knihu na pět set stránek, nikdo ji nikdy nebude číst a všichni budeme zklamaní. Abychom to dostali ven a přiměli lidi, aby se na to podívali, bude zásadní udělat to „sexy“. Pořád to samozřejmě musí být založené na vědeckých zdrojích.

V dnešní době není zvlášť složité vytvořit pěknou interaktivní grafiku. S tím jsem strávil dost času. Můžeme také snadno udělat pár různých maket a začít o tom přemýšlet, otestovat to s přáteli a rodinou. I když ještě nemáme přesná čísla, můžeme začít vymýšlet, jak by to mohlo být prezentováno.

Omar: Dobrým způsobem sdílení těchto informací by mohly být třeba i videohry, kde si lidé mohou hrát, jak se starat o svět. Mohou se rozhodovat, jak směrovat společnost, může to fungovat jako vědecký model, který ukáže účinky různých možností. Lidé se tak při hraní naučí, jak dělat věci, které vycházejí z vědeckých poznatků, aby učinili svět udržitelnějším.

Martin: Mám kamaráda, který něco takového vytvořil pro Android, dělal i spoustu dalších počítačových her. Pokud najdeme nějaký dobrý nápad, o kterém si budeme myslet, že by stál za to, mohl by nám pomoci. Ale myslím si, že klíčové je vytvořit hru, která bude poutavá. Nemusí to být úplně jenom zábava, ale musí lidi zaujmout.

Julien: To je důležitá součást mého návrhu, ale není to dostatečně zřejmé. Je důležité mít přístup k základním informacím, které by mohly být základem pyramidy. Je však také nesmírně důležité, aby byla přitažlivá a přístupná. A to by mohla být syntetická informace v horní části pyramidy. Obě dimenze jsou důležité k prozkoumání a práci na nich.

Myslím si, že klíčovým závěrem našeho dnešního setkání je, jak navrhl Julien, nejprve udělat něco, co bude postavené na vědeckých základech a co lidem usnadní pochopení dopadu věcí, a následně, jak navrhl Martin, najít přitažlivý způsob, jak to prezentovat.

Julien: Zdá se, že máme podobný pohled tyto problémy a cíl, kterého bychom chtěli dosáhnout. Návrh, který jsem předložil, je jen návrhem stále velmi otevřeným diskusi, ale pokud to nějak osloví ostatní, tak uvidíme, jak daleko se můžeme dostat.

Martin: Já bych doplnil, že je důležité sledovat, kde se zdroje spotřebovávají, nejen kde se vyrábějí. Tak vysvětlíme, kde je skutečný dopad. Pokud máme přimět lidi, aby se změnili, musíme se nejprve pokusit zjistit, kde se mohou změnit.

Julien: Jedním z klíčových faktorů úspěchu pravděpodobně bude mít nějaký základní tým s dostatkem znalostí o těchto problémech, aby mohl vytvářet důkladné informace, a poté přispěvatele, kteří by měli zájem se účastnit.

Martin: Taky bychom se měli rozhodnout, od jakého momentu to už nemusí být projekt pouze pro mensany. Inkubovat to v prostředí Mensy,apakztohoudělatširšívěc?Neboby to měla být jen záležitost Mensy a jen některé její pozdější odnože by měly zapojit jiné lidi? Tohle bychom si měli vyjasnit, abychom správně nastavili očekávání.

Julien: Určitě to můžeme v Mense rozjet jako v inkubátoru a později rozšířit.

To je vynikající nápad. Omar by mohl pomoci získat přispěvatele. Jsem si jistý, že vědci, kteří provádějí výzkum, ocení, že budou moci do projektu přispět.

Omar: Ano, jeden problém, který máme, je to, že výzkumu věnujeme většinu času, ale pak nejsme tak dobří nebo nemáme tolik času na to, abychom své výsledky komunikovali navenek a ovlivnili společnost.

Julien: Existuje mnoho webových stránek, které vědcům a výzkumným pracovníkům umožňují publikovat jejich práce, a to i na mezinárodním základě. Ale pokud vím, tyto webové stránky nejsou moc atraktivní. Existuje tedy prostor pro něco jiného.

Omar: Součástí naší práce tedy bude převzetí vědeckých poznatků a jejich zpracování do jednodušší a přitažlivé formy pro lidi.

Martin: To je vlastně něco, co do určité míry dělám. Můžete to udělat buď jako vizuál, něco jako plakát, nebo to můžeme udělat interaktivnější verzi s použitím software, jako je třeba Power BI. Použít můžeme také software s názvem Prezi, to je něco jako PowerPoint, kde si navíc můžete jednotlivé části prezentace oddálit nebo přiblížit a zobrazit více detailů. V zásadě bychom mohli v Prezi postavit něco jako celý tento strom, získaný z různých druhů dat. Mohla by tam být i nějaká doporučení, pro každou oblast by mohl být takový přehledný panel. Existuje mnoho různých úhlů, ze kterých se na to můžeme začít dívat. Ale nejprve se musíme zaměřit na to, jaký druh obsahu bychom měli generovat nebo sbírat.

Pojďme to vzít jako začátek diskuse a doufejme, že ji udržíme naživu ve skupině na Facebooku. Zatím díky za účast na tomto setkání a doufejme, že nebude poslední.

Omar: To jo. Děkuji.

Julien: Děkujeme, že jsi ho zorganizoval.

Martin: Těším se na další schůzku.

Do pokračující diskuse se můžete zapojit ve vlákně na Facebooku:
https://www.facebook.com/groups/Mensansforsustainability/permalink/2808579119397730/

Řešení:

Mensantrop, -a m. (1. mn – ové)
člověk, který naplňuje hlavní poslání Mensy, využití inteligence ve prospěch celého lidstva, tím, že dělá něco prospěšného pro všechny, na co by člověk s nižším IQ nestačil

V tomto díle přináším rozhovor s Cinthií Reyes, skutečnou mensantropkou, která pomáhala vybudovat národní Mensu v Mexiku.

„Profa Cinthia Reyes“ („Profa“ je španělský krátký výraz pro profesorku) vystudovala chemické inženýrství, kde získala titul Master of Science se zaměřením na zpracování polymerů a zabývala se morfologií pěnových materiálů. Později získala doktorát z informačních technologií s orientací na vzdělávání a zabývala se aplikací metody převrácené třídy a analýzou změn v postojích.

---

Jako středoškolská učitelka vyučovala mimo jiné fyziku, chemii, matematiku a angličtinu. V současné době je profesorkou s certifikací CACEI na Škole chemického inženýrství při University of Guadalajara v Mexiku. Cinthia pravidelně publikuje videa o vědě jak pro akademické, tak i pro širší veřejné publikum s cílem zlepšit vnímání vědy ve společnosti.

Cinthie, co vidíš jako smysl svého života, svůj hlavní životní cíl?

Mnoho let jsem se potýkala s tím, že jsem si nebyla jistá, jakým způsobem chytře prospět a pomoci co nejvíce lidem.

Proto jsem se rozhodla studovat přírodní vědy. Říkala jsem si, že lidé sice dokážou dělat věci ručně, ale aby se posunuli o krok dál, potřebují inženýry. A stejně tak studium, aplikace a výuka přírodních věd mají ještě širší dopad. To byl důvod, proč jsem vstoupila do Mensy – přečetla jsem si, že jejím posláním je „využívat inteligenci ve prospěch lidstva“. To hluboce rezonovalo s mou vlastní vizí.

Kdy a jak ses o Mense poprvé dozvěděla?

V roce 2007 bylo v mé zemi jen několik členů. Jeden z nich mi řekl, že bych měla absolvovat test, protože by se mi mohlo hodit (při hledání zaměstnání) mít od externí organizace potvrzení, že jsem skutečně chytrá. Tehdy jsem o Mense moc nevěděla, jen jsem to jméno kdysi viděla v nějakém zahraničním časopise.

Zrovna ten měsíc prováděl jeden Američan testování nedaleko mého domova, tak jsem se zúčastnila. Následující víkend jsem od Mensy International dostala oznámení, že jsem v testu uspěla, a pozvali mě, abych se stala členkou. Poslali mi digitální verzi stanov, kde jsem se dočetla o tomto poslání… a propadla jsem mu.

Ještě ten měsíc pozval onen Američan (Thomas) všechny, koho otestoval, na malé setkání. Sám už nemohl dál v testování pokračovat a doufal, že někdo z nás se ho ujme místo něj. Když jsme se setkali, nikdo z nás úplně nevěděl, co to je Mensa, nebo co by být měla. Jen jsme na základě toho, co jsme si přečetli, diskutovali o tom, jakou bychom ji chtěli mít.

Když Thomas slyšel mé zasněné vize, navrhl ostatním, aby mě pro tu práci zvolili. Stalo se, začali jsme pracovat a už o několik měsíců později jsme kontaktovali ostatní přímé členy Mensy International v naší zemi s informací, že zkoušíme dát věci do pohybu, chceme se stát vznikající národní Mensou (Emerging National Mensa) a rádi bychom, aby si tu zábavu nenechali ujít a taky se přidali. Byla jsem zvolena do funkce předsedkyně (National Chair) a začali jsme vytvářet strukturu a vše ostatní.

Čím ses živila/živíš?

V životě jsem udělala několik odboček… Stala jsem se inženýrkou, doufala jsem, že se stanu vědkyní, ale po absolvování postgraduálu jsem se rozhodla, že se potřebuji naučit, jak funguje „skutečný svět“… Pracovala jsem pro Hitachi v oddělení výzkumu a vývoje. Bohužel se ale chystali přesunout celou pobočku na Filipíny, takže jsme všichni byli jen krůček od ztráty zaměstnání (právě tehdy jsem dostala doporučení jít na mensovní test).

Poté, co zavřeli naši pobočku, jsem začala učit a dělat svůj doktorát. Teď jsem profesorkou chemického inženýrství na plný úvazek na veřejné univerzitě, mám YouTube kanál o vědecké komunikaci a výukový YouTube kanál s lekcemi z pedagogiky (sem tam) a chemického inženýrství.

Právě jsem zavřela Robokab, školu robotiky pro děti, kterou jsem měla 6 let.

V rámci Mensy jsem byla dvakrát předsedkyní (celkem čtyři roky), stali jsme se vznikající národníMensou (Emerging National Mensa), pak prozatímní národní Mensou (Provisional National Mensa) a k tomu, abychom se stali plnohodnotnou národní Mensou, nám zbývalo už jen získat dost členů – což se nakonec také povedlo.

Pak jsem měla dva roky na starost správu členství a následně jsem začala působit v oblasti nadaných dětí. Mrzí mě, že když jsem nakonec oblast nadaných dětí opustila, dobrovolník, který ji po mně převzal, nebyl důsledný a všechno, co jsem v ní do té doby budovala, se víceméně rozpadlo. To se ale bohužel u dobrovolnictví stává.

Vzpomeneš si na první moment ve svém dětství, kdy jsi zjistila, že chceš život zasvětit pomáhání druhým lidem?

Nevím jistě, kolik mi bylo. Muselo to být ještě na základní škole.

Pamatuji si, že jsem se tehdy bavila se svým starším bratrem – je o čtyři roky starší než já a vždycky byl mou „vědeckou inspirací“ – a diskutovali jsme o tom, jak se život lidí postupem času díky vědě zlepšil. Bratr měl knihy s dinosaury, dostával fotografie z NASA… Mohli jste prostě poslat dopis do jejich Jet Propulsion Laboratory a oni vám jako odpověď zadarmo poslali barevné fotografie velikosti A4 se spoustou informací v angličtině, kterým jsem tehdy ještě moc nerozuměla.

Ale ve vědě může být potřeba ujít dlouhou cestu, než vidíš nějaké výsledky. Pochybuješ někdy o tom, jestli všechnu tu snahu investuješ do správné věci?

Ano, tohle je velmi těžké téma, když se bavíš o přírodních vědách. Potřebuješ získat základní vědecké poznatky, a pak čekáš věky, než je někdo využije. Proto se na základní výzkum moc neorientuji.

Studovala jsem chemické inženýrství a přemýšlela jsem o tom, že budu na takových procesech pracovat, ale zhruba v době, kdy jsem začínala s doktorátem, jsem už vědu a další věci vyučovala, proto jsem se u doktorátu zaměřila na informační technologie a jejich využití pro zlepšení vzdělávacích strategií.

Doufám, že když budu v kontaktu s lidmi na různých úrovních, pomohu jim se učit, naučit se samostatně učit sám sebe a kriticky myslet, zlepší to kvalitu jejich života. Může to být užitečné ve spoustě oblastí od zdraví a stravování přes současnou debatu o COVIDu a nošení nebo nenošení roušek – až po cokoliv dalšího, co tě napadne.

Má první zkušenost s učením byla na veřejné střední škole. Nebylo pro mě úplně snadné „získat si své studenty“ a pomoct jim osvojit si poznatky, které jsem je pokoušela naučit. Učila jsem děti, teenagery a později i studenty inženýrství.

Nejednou jsem během své kariéry frustrovaně pozorovala, jak se věci, v které jsem doufala, nakonec nedějí.

Když jsem vstoupila do Mensy a začala vytvářet její strukturu, skutečně jsem doufala, že se stane tím místem, kam lidé budou přicházet, aby uskutečnili své projekty pro pomoc druhým, ale to se nestalo. Samozřejmě, Mensa je užitečná jinými způsoby. Lidé tu nacházejí místo, kde mohou svobodně být chytří, najít si přátele a podobně… A někteří „dokonce“ začnou dělat i věci užitečné pro ostatní.

Co je podle Tvého názoru těžší? Dostat nápad, jak efektivně pomáhat, anebo učinit první krok k tomu, aby se ten nápad stal skutečností?

Myslím, že nejtěžší je poznat svoje hranice. Vědět, co z tvých snů je reálné uskutečnit, abys pomohl druhým, jak realita doopravdy funguje a jak daleko zvládneš dojít.

Bylo mi kolem dvaceti, když jsem vstoupila do Mensy. Byla jsem příliš idealistická. Zklamalo mě například zjištění, že i v Mense mají někteří lidé problém se svým egem a že někteří jsou na ostatní prostě jen zlí. Z toho mi bylo smutno. Smutné je i to, když opustíš pozici a zjistíš, že další dobrovolník ji zanedbá…

Takže možná nejtěžší věc pro mě je chápat, že jiní lidé mají jiná očekávání a že další projekt, který si zvolím, musím volit více strategicky, abych mohla svou energii soustředit efektivně.

Pomáhala jsem taky jiným organizacím založeným na dobrovolnictví. Rozdíl je v tom, že tyto organizace jsou více zaměřené na konkrétní myšlenky – lidé se spojí například „aby ve městě zlepšili podmínky pro cyklisty“ nebo „aby sbírali odpadky“. Hlavní cíl, jednotlivé kroky i výsledky jsou tam mnohem přímočařejší.

Co z toho, co děláš, podle tebe nejvíce vyžaduje vysokou inteligenci?

Vysoké IQ ti pomáhá věcem rychleji porozumět. IQ má souvislost s logicko- matematickým myšlením a je VELMI užitečné ve vědě a inženýrství. Takže bych řekla, že vysoké IQ mi pomáhá rozumět tomu, co učím, a současně pochopit, jak se zlepšit z metodologického úhlu pohledu. (Donedávna jsem si neuvědomovala, že některé strategie, které používám, mají oficiální název a jiní lidé je v rámci své metodologie cíleně aplikují.

Nejsem ten typ učitele, který předvede pokus a pak studentům zadává odvozené úlohy k řešení. Otázkami je nejprve dovedu k pokusu (samozřejmě pod mým dohledem), a pak jim pomáhám nalézat čím dál těžší úlohy, které vycházejí z jejich vlastních nápadů a využívají prostředí „skutečného života“.

Abys při tomhle stylu výuky včas poznal, jestli tví studenti nesměřují do slepé uličky, potřebuješ buď mít velkou spoustu zkušeností v daném oboru, anebo být dostatečně rychlý/chytrý. Být chytrý potřebuješ také, aby ses studentů dokázal vhodně ptát a dovést je tak u každého cvičení k těm závěrům, ke kterým je dovést potřebuješ.

Myslím, že v aplikaci vědy potřebuješ mnohem striktněji dodržovat metodologii, je to velmi svědomitá práce. Ale vysoké IQ při ní podle mě pomáhá lidem hledat a objevovat další úhly pohledu. Není to vždy pravidlem, ale jistě to pomáhá.

Myslím, že bych nebyla tak dobrou učitelkou, kdybych nedokázala řešit tolik věcí z hlavy a tak rychle.

Takže ti vlastně pomáhá učit i věci, které ještě neznáš (tedy například vést výzkumníky), než jen předávat své stávající znalosti?

Když řešíš nějakou úlohu, víš, jaká omezení mají jednotlivé metody řešení. To pravé dobrodružství přichází, když dáš studentům volnost a necháš je přemýšlet o nových proměnných. Mohou přijít s věcmi, které jsi sám nikdy nezkoušel řešit, a pak máš problém – právě v takové chvíli ti inteligence pomůže! Když lidem pomáháš dělat výzkum, je v pořádku, pokud nikdo z vás netuší, jaký bude výsledek. To přesně je smysl vědeckého bádání. A chytrost ti ve vědě může pomoct rozpoznat, jaké všechny možnosti má smysl vyzkoušet.

Co když někdo opravdu chytrý, ale ještě příliš mladý, aby měl dost zkušeností, sní o tom, že nějak významně pomůže lidstvu? Čím bys mu doporučila začít?

Myslím, že prvním krokem je poznat svou vlastní osobnost a najít věci, které člověku přinášejí pocit štěstí a se kterými může dlouhodobě pracovat.

Já jsem vždy byla spíš introvert. Když jsem se před lety rozhodla, že je skvělý nápad založit mexickou Mensu, neměla jsem dost sociálních dovedností ani schopnost vést lidi. Měla jsem jen spoustu dobrých úmyslů. Jenže dobrovolníci, kteří se postupně objevovali, bohužel ne vždy splňovali všechny požadavky, takže jsem nakonec často skončila u toho, že jsem za ně dělala jejich práci, aby se projekt vůbec pohnul.

Pokud jsi extrovert nebo přirozená autorita, vést lidi pro tebe může být skvělá zkušenost. Pokud ne, může to být velmi náročné a frustrující. Existuje velká spousta dalších způsobů, jak dělat věci, které ostatním skutečně pomohou.

Možná že první nápad, se kterým přijdeš, nebude ten, který si nakonec nejvíc užiješ. To ale neznamená, že bys to neměl zkusit. Jen bys se k tomu neměl upínat jako k tomu jedinému a nejlepšímu.

Pokud najdeš něco, co tě bude bavit, a to i když tě lidé zklamou nebo když se ti nebude dařit tak, jak jsi očekával, jsi na dobré cestě.

Skočit do něčeho po hlavě se spoustou energie je stejně důležité jako dokázat si to užívat dlouhodobě. Pokud zjistíš, že tvoje osobnost úplně neladí s tím, co opravdu moc chceš dělat, hádám, že dalším krokem by mělo být najít způsob, jak ony potřebné dovednosti získat a nacvičit. Schopnosti se dají natrénovat, znalosti se dají naučit.

Musím se přiznat, že než jsem začala točit vědecká videa na YouTube, zkoušela jsem pomáhat ostatním s budováním jejich kanálů. Nechtěla jsem totiž mluvit před kamerou. Až poté, co jsem párkrát neuspěla s pomocí ostatním, jsem neměla jinou volbu než se do toho pustit sama. Během prvních videí jsem se cítila strašně nervózní, už jen z toho, že jsem mluvila na svou kameru… sama u sebe doma… ale člověk to zvládne a časem se stane alespoň „méně špatným“.

Skvělá rada a shrnutí na závěr!

Díky za Tvůj čas a odpovědi na všechny mé otázky. Byl to příjemný rozhovor!

Já děkuji Tobě za rozhodnutí psát články na toto téma. Bylo mi potěšením.

Odkazy na Cinthiiny webové stránky a YouTube kanály:

cinthiareyes.com
www.youtube.com/cinthiareyes
www.youtube.com/elauladecinthiareyes
www.roboticaguadalajara.com
www.youtube.com/RoboticaguadalajaraRobokab